Příběh z Karlína 3

Smrt Kateřiny změnila Patrikovi jeho dosavadní život. Jeho bezstarostné mládí bylo to tam.
Večer co večer sedával ve velkém karlínském bytě sám a přemýšlel o své budoucnosti.
Dlouhé chvíle bezmocné samoty ubíjel bezcílným blouděním od okna k oknu.

Když se konečně přemluvil k tomu, aby šel na chvíli ven, pokaždé zabloudil k železničním kolejím, aby na místě, kde jeho matka ukončila život, alespoň položil malou kytičku, kterou koupil v blízkém květinářství, nebo utrhl v parku před Invalidovnou.
Dlouho pak klečel u železničního náspu, ponořený do vzpomínek, že ani nevnímal houkání projíždějících vlaků.

Cestou k domovu se občas stavěl v nedalekém bufetu na drštkovou polévku s rozpečeným rohlíkem, což bylo mnohdy jídlo i na celý den.
Nekonečné večery trávil počítáním peněz, které pomalu docházely. Zároveň se blížil konec prázdnin a bylo potřeba se rozhodnout, co dál.

„Do školy rozhodně už nenastoupím,“ uvažoval logicky Patrik.
Poměrně velký karlínský byt na nájmu stojí nemalé peníze.
„Co by se stalo, kdybych ho musel opustit? Kam bych šel?“ honily se mu myšlenky hlavou.
„Na svou uměleckou dráhu musím zapomenout. Nedostudovaného mne určitě nikde nevezmou, leda tak kulisáka v divadle.“
Obcházel proto pražská divadla a marně se ucházel o zaměstnání. Nakonec skončil na kolejích. Ne snad proto, že by chtěl ukončit život, jako jeho milovaná Kateřina, ale proto, že zde měli o něho zájem.
Nastoupil jako dělník na opravách železničního svršku. Nekonečné tahání těžkých kolejnic v kleštích, jednotvárné podbíjení pražců a tělo vystavené pražícímu slunci, to bylo tak vysilující, že mnohdy padl doma únavou a usnul, aniž by se najedl.
Jedinou útěchou byla hromádka peněz, za kterou mohl zaplatit nájem a trochu naplnit stále prázdnou lednici.

Jednoho nedělního odpoledne, když zase sám seděl v prázdném bytě, se najednou ozval zvonek. Patrik sebou doslova trhl. Nikoho nečekal, Kdo to může být?
Došoural se ke dveřím a přes zajišťovací řetízek je pootevřel.
Na chodbě stál starší muž s mladou, poměrně atraktivní ženou, vedle sebe.
„Ahoj strejdo, co tady chceš?“ zeptal se Patrik.
„Pustíš nás dovnitř? Přece se nebudeme bavit na chodbě,“ dostalo se mu odpovědi.

Patrik tedy neochotně uvolnil řetízek a strýci a jeho společnici otevřel dveře a rukou pokynul, aby šli dál.
„Co chceš, strejdo,“ znovu vznesl Patrik otázku, když je oba usadil ke stolu. „Proč si ani nepřišel mámě na pohřeb?“ vyčetl mu. „Vždyť to byla tvoje sestra.“
„Promiň Patriku, já to ani nevěděl, co se jí stalo. Moc mne to mrzí.“
„Tím tomu už nepomůžeš,“ odsekl mu Patrik.
„To je Světlana,“ snažil se strýc odvést pozornost jinam. „My teď spolu žijeme.“
„Hm,“ zamumlal Patrik. „Hlavně mi řekni, proč si se tady tak najednou objevil?“
„No… víš,“ pomalu se rozmlouval strýc. „Napadlo mne… a taky tady Světlanu… že bychom ti mohli trochu pomoct.“
„Nevíš jak?“ ohradil se prudce Patrik.
„My se Světlanou bydlíme na ubytovně v Hostivaři… a ty tady máš takový… velký byt. Tak nás napadlo, že… že bychom se mohli nastěhovat k tobě. Pomohli bychom ti penězma… platil bych nájem… ty bys mohl bezstarostně studovat… co ty na to?“
Patrik mlčel.

„Co asi ode mne čekáš?“ odpověděl po chvíli.
V hlavě si srovnával myšlenky.
„Peníze jsou potřeba. S tím, co vydělám u dráhy moc zázraků nenadělám. Nebyl bych tu sám, i když na druhou stranu jsem si už na samotu zvykl.“
„No a kdy by jste se chtěli nastěhovat?“ zeptal se, když si vše řádně promyslel.
„Třeba hned,“ vylétlo ze strejdy.

Nastěhováním strýce s družkou Světlanou, se Patrikovi doslova převrátil život naruby. Skončil s prací na dráze a po prázdninách nastoupil do posledního ročníku průmyslové školy na Žižkově, byť s určitým zpožděním.
Strýc a Světlana si zabrali ložnici a Patrik se vrátil do svého pokojíku. Soukromí bylo to tam, ale bylo alespoň nahrazeno teplým jídlem a vypraným prádlem.

Světlana se v novém bytě brzy zabydlela a její stud před cizím, již dospělým klukem, opadl.
Často pobíhala před Patrikem spoře oblečená, mnohdy jen v podprsence a v kalhotkách, z pod nichž vykukovaly černé chloupky pohlaví.
Protože byl Patrik zdravý, osmnáctiletý kluk, nenechával ho pohled mezi její nohy chladným.
„Nechceš se obléknout?“ upozorňoval ji strýc. „Předvádíš se tady jako děvka.“
Světlana na jeho poznámky nedbala, naopak si občas před Patrika sedla s roztaženými stehny, aby mu ukázala svůj poklad co nejvíce.

Nejhorší byly ale noci, to když musel Patrik poslouchat hlasy z ložnice, která sousedila s jeho pokojem.
„Roztáhni nohy pořádně, ty děvko…“
„Dělej… vraž mi ho tam… mrdej…“
„Přirážej… už budu…“ ozývalo se za slabou zdí.
Následovalo strýcovo funění a hlasité výkřiky Světlany, zmítající se v extázi.
To už Patrik nevydržel, vytáhl z trenýrek ztopořené přirození a začal divoce masturbovat.

Světlana byla o mnoho let mladší, než Patrikův strýček. Kde k ní přišel, Patrika nikdy nezajímalo. I když byla atraktivní a jako žena ho dokázala vzrušit, neměl ji rád. Byla na jeho vkus hrubá a svým zjevem, účesem a plnými, smyslnými rty v něm evokovala typ děvky. Byla to vetřelkyně, která mu společně s jeho strejdou, narušovala soukromí.
Nic na tom neměnila skutečnost, že se Světlana snažila Patrikovi nahradit matku. Nejen, že o to nestál, naopak ji začal nenávidět.
Doslova se mu příčilo to, když ho pohladila po vlasech, nebo se k němu v nestřežených okamžicích přitiskla prsy.
Stalo se i, že z koupelny vyběhla nahá, a na oko se divila, domnívajíc se, že Patrik je zrovna ve svém pokoji.
„Promiň, já jsem netušila,“ řekla omluvně a zakryla si intimní místa rukou, ale vždy tak, že bylo vše vidět a pak se bavila rostoucí boulí v jeho kalhotech.

I dnes ho u snídaně překvapila pro změnu zase v kalhotkách a podprsence, ze které jí doslova vytékala prsa.
„Měl ty si vůbec někdy holku,“ zpozorněla Světlana, když si všimla jeho napnutých kalhot.
„Proč se ptáš?“ odsekl Patrik.
„No, protože vidím, že ti moje kozy staví, to…“
Nedalo se nevšimnout si toho, že se jí Patrik dívá právě do těchto míst.
„Jsi nechutná,“odpověděl Patrik a odvrátil hlavu.
Světlana dělala, jako když to neslyší.
„Odpověz mi, měl jsi už holku?“ naléhala stále.
„Nech mě, a raději se oblékni. Co kdyby tě takhle viděl strejda.“
„Ten je v práci,“ odsekla zase Světlana. „A pak,“ dodala po chvíli, „sám řekl, abych na tebe byla milá, když si nás tu nechal bydlet.“
„Světlano, opravdu, neprovokuj,“ ohradil se znovu Patrik.
Strejdova družka, jako by neslyšela Patrikovy prosby, stoupla si proti němu a odhrnula si okraj kalhotek.
„Ani tohle s tebou nic nedělá?“ zahleděla se upřeně Patrikovi do očí.

„Já jsem tě varoval,“ nasucho polkl Patrik, vytáhl z kalhot napružené pohlaví a pomalu se ke Světlaně začal přibližovat.
Ta začala instinktivně couvat, až zadkem narazila na desku kuchyňského stolu.
„Jsi obyčejná děvka,“ sykl Patrik, uchopil ji za boky a posadil na stůl. Uchopil gumičku kalhotek a prudce jí je strhl ke kolenům.
Světlana, místo toho, aby se bránila, začala Patrika provokovat ještě více.
„Stáhni mi je úplně,“ zašeptala. „Takhle nemůžu pořádně roztáhnout nohy.“
Patrik ji prudce položil na stůl, strhl jí kalhotky úplně, uchopil ji za lýtka, popotáhl ji na kraj stolu a roztáhl jí nohy.
Na chvíli se zarazil, když uviděl černě zarostlý trojúhelník, ve kterém se rozevírala škvíra růžového pohlaví.
„Tak co je?“ vyzvala ho Světlana a lehce nadzvedla zadek, aby mu naznačila, že nedočkavě čeká na zásun.
Opět byla ve svém živlu, tak jako každý večer v posteli se strýcem.

Jedním prudkým přírazem do ní vnikl a pak už jen poslouchal výkřiky, které tak důvěrně znal, a při kterých si jindy ulevoval rukou.
„Jo… to je ono…“ vykřikovala Světlana mezi jednotlivými přírazy. „Jo, jen mne pořádně mrdej… hezky hluboko…“ kontrovala proti jeho přirození.
„Už budu… už budu,“ vykřikovala a zaryla mu nehty do zad.
„Můžeš do mě, mám pesar,“ vykřikla ještě jednou a rozhodila ruce.
Patrik sice v tu chvíli netušil co že to má, ale protože měl její souhlas, uvolněně do ní vystříkal celou dávku.
Chvíli na Světlaně ještě ležel a vychutnával si poslední záškuby penisu v její kundě.

Když ho z ní s mlasknutím vytáhl, vytékalo z ní semeno v takovém množství, až ho to samotného zarazilo. Netušil, že neprošlo do jejího těla přes mechanickou překážku.
Světlana se svezla ze stolu, rukou si zakryla rozkrok, aby jí semeno nestékalo dále po nohou a nekapalo na zem a šourala se směrem ke koupelně.
„Doufám, že to zůstane mezi námi,“ otočila se k Patrikovi. „Kdyby se to dozvěděl Karel, rozbil by mi hubu a určitě by mě vyhodil z bytu.“
„Z mého bytu,“ upozornil ji Patrik.
„Tobě se to nelíbilo?“ zeptala se Světlana a regulovala si proud vody v sprše.
„Ale jo,“ odpověděl jí znechuceně Patrik.
Pro něho to bylo jen vyprázdnění do ženy, kterou nemusel, a která ho jen vyprovokovala.
„Krásně mrdáš…“ ozývalo se z koupelny do proudu tekoucí vody, ale to Patrik neslyšel.

Ani Světlana neslyšela, jak za Patrikem zaklaply dveře bytu.
Ten se vydal k nejbližšímu květinářství a pak k železničním kolejím.