Šikula 11

Toto je 11 díl z 12 v seriálu Šikula

ŠIKULA 11/12

Eleonořino pořádné kafe způsobilo, že Šikula nemohl usnout. Převaloval se ze strany na stranu a ne a ne zabrat. Byl to pro něj nepříjemný poznatek, který se mu ještě nestal, ale ještě nepříjemnější mu bylo, že se mu do hlavy neustále vkrádaly myšlenky na Eleonoru. Neustále se mu připomínala její nepříjemná tvář, když k ní přišel, a hned potom zase její neukojitelný chtíč, když od ní odcházel. Aniž věděl proč, stále hloubal nad tím, jestli se změní nebo ne.

Rozloben sám na sebe nakonec vstal a šel se do kuchyně napít. Za oknem se zablesklo a zaduněl hrom. Pomyslel si, jak by bylo dobré, kdyby přišla pořádná bouřka a vyčistila vzduch. Příroda jako by mu četla myšlenky. Než došel zpátky do postele, spustila se hotová průtrž, doprovázená téměř nepřetržitým hřměním. Prvotní nápor živlů však brzy přešel a změnil se v drobný hustý déšť, jehož šum, pronikající pootevřeným oknem, ho zakrátko přivedl do říše snů.

Ráno ho probudilo zvonění telefonu. Zašátral po něm a přitom se pohledem na budík snažil zjistit, kolik je vlastně hodin. Bylo osm pryč.
„Nó,“ ozval se mrzutě do telefonu.
„Tady je Anežka. Kdepak jsi, Ferdíku?“
„Kde bych byl. Doma.“
„Doma? Vždyť já na tebe už skoro čtvrt hodiny zvoním a stále nic. Nejsi nemocný?“ vyptávala se starostlivě.
„Né,“ řekl a hlasitě zívnul. Hned poté sdělil, že už jde otevřít.
Jenže za dveřmi nebyla Anežka sama. Vedle ní stála Anička a obě se na něj culily, jako nevinní andílci.
„Co je? Děje se něco?“ zeptal se Šikula celý vykulený, že je za ním přišly obě.
„Co by se dělo. Nic se neděje. Jak jsme se domluvily, tak jsme přišly,“ ujala se slova Anežka.
„Domluvili? Já se teda vo ničem takovým nevím.“
„Také nemůžeš. Domluvily jsme se my dvě.“
„A co já jako s tím? Kvůli tomu, že ste si vy dvě něco dohodly, mě nenecháte jednou za čas pořádně vyspat?“ brblal nabručeně.
„To jsme ti právě přišly říct. Jen doufáme, že to nechceš slyšet venku mezi dveřmi,“ pošťouchla ho Anežka.
„Ale no jó. Tak poďte dál,“ zavrčel a zmizel uvnitř. Obě ho neprodleně následovaly.
„Někde se uprdelte, já na sebe zatím chlejstnu trochu vody, abych se probral,“ oznámil jim a neohlížejíc se na to, že se na něj obě dívají, stáhnul si noční trencle, hodil je do ložnice na postel a zmizel v koupelně. Když po chvíli vyšel a oblékl se, našel je v kuchyni s nachystanou snídaní.

„No, páni. To bych si možná nechal i líbit, takovouhle obsluhu,“ vydechl překvapeně a zasedl ke stolu, na kterém byl talíř se dvěma chleby namazaných sádlem a posypaný nadrobno nakrájenou cibulí a velký hrnek s čajem.
„Tak to sme rády, že se ti to zamlouvá,“ usmála se Anička. „To se ti určitě bude zamlouvat i to, na čem sme se domluvily.“
„No, počkej – domluvily. A jak to, že ste tady vobě? Nevím vo tom, že byste se znaly,“ došlo najednou Šikulovi.
„Také že jsme se neznaly,“ začala mu objasňovat Anežka. „To včera navečer ke mně Anička přijela a celý večer jsme si povídaly a pak jsme společně něco vymyslely. A proto jsme tady, a proto obě.“
„Tak to bude určitě nějaká kulišárna, se kterou nebudu souhlasit,“ zabručel Šikula a nastražil uši, co se dozví dál.
„Co máš dneska na práci?“ vložila se do hovoru Anička.
„Ani se neptej. Ďál sem čtyři revize, a to je práce nejmíň do večera než s tím budu hotovej. Jestli ne dýl. Proč?“
„Já jen, že tou snídaní sme ti ušetřily aspoň čtvrthodinku. Když ti uvaříme oběd, bude to nejmíň hodinka k dobru, nemluvě o večeři. A když ti poklidíme, ani nebudu počítat, kolik času ti to ušetří,“ vypočítávala dál.
„Takže,“ vzala si slovo Anežka, „usoudily jsme, vzhledem k tomu jak jsi žádaný a ke tvé popularitě, že ti bude práce přibývat čím dál víc a na tyhle záležitosti ti nebude zbývat čas. A protože jsme rozumné ženské, dohodly a rozhodly jsme se, že budeme spolu spolupracovat a že ti společnými silami pomůžeme ty domácí práce zvládat. Já od pondělka do pátku a Anička od pátku do neděle. Ale dneska se na to vrhneme obě.“
„Žádný takový,“ naježil se Šikula. „Vy mě budete vařit, uklízet, a večer pak budete chtět, abych přeskakoval z jedný díry do druhý. Tak to ani náhodou. Žádná švédská trojka, finská čtyřka ani norská pětka se konat nebude!“ hlaholil rozhorleně.
„Tý jo. To není zas tak špatnej nápad,“ vypískla Anička. „Co ty na to, Anežko, dala by sis říct?“
„To nevím. Možná – kdyby to bylo nanejvýš nutné – možná – bych to přežila.“
„Určitě jo. Pro něj přece uděláme všechno, ne?“ zasmála se Anička, nepochybujíc o tom, že Anežka je stejného názoru.
„Vy ste neskutečně umanutý ženský,“ zkonstatoval Šikula a pokračoval: „Nebudu ztrácet čas rozčilováním. Uděláme to takhle. Jeden, možná dva tejdny to s váma zkusím. Pak se uvidí, jak to bude fungovat. Teď ale si du zastlat postel a pak se pustím do práce. Vy si tu dělejte, co chcete. Nesmíte mě ale rušit.“
„No konečně rozumné slovo,“ odfoukla si Anežka a pustila se do tiché debaty s Aničkou na téma co teď a co potom.

Šikula se odebral za prací a obě A nejprve zajely na nákup, aby bylo co uvařit k obědu. Výsledkem byly vynikající šunkafleky, ovšem s dokonale uzeným masem. Vonělo to málem přes půl vesnice, a tak nebylo divu, že se všichni olizovali, jak se říká až za ušima.
„Já sem se tak nacpal, že bych si šel nejradši lehnout,“ povzdechl si Šikula a schválně nahlas funíc se odebral pokračovat na revizních zprávách.
Ženské si řekly, že nejdříve prošmejdí celý domek, aby zjistily, co všecko bude potřeba udělat. Každá zamířila jinam, ale jen se rozešly, volala Anička na Anežku, aby za ní přišla do ložnice. Stála tam před otevřenou skříní a nevěřila vlastním očím.
„Koukej, tohles ještě určitě neviděla,“ ukazovala dovnitř rozevřené skříně. Anežka nejprve vykulila oči a pak se rozesmála.
„Tohle může vymyslet jedině Šikula,“ pochechtávala se a zároveň obdivovala jeho nápaditost.

Široká skříň byla rozdělena na dvě části – čisté prádlo a špinavé prádlo. Obě půlky pak byly rozděleny na několik schránek označených podle teploty praní a barevnosti, v nichž pak byly uloženy jednotlivé části oblečení, od košil až po ponožky a kapesníky. Vše bylo pečlivě složené, ale Anežce se zazdálo, jako by některé věci nebyly vyžehlené. Vytáhla proto jednu z košil a zjistila, že se nemýlila.
„Proč to nemá vyžehlený,“ podivila se Anička.
„To nevím.“
„Tak se ho zeptáme.“
„Teď ne. Nebudeme ho rušit. Večer na to bude času dost,“ rozhodla Anežka.
„Stejně ale, na chlapa tady má docela pořádek, že jo?“ shrnula Anička svůj dojem do obdivné věty.
„To ano. Také jsem se tomu podivovala, když jsem zde byla poprvé,“ odvětila Anežka.

Nechaly řečí a pustily se do práce. Nejdříve všude ometly prach, poté povysávaly koberce, setřely podlahu v kuchyni a umyly dlaždice na chodbě. Nevynechaly ani koupelnu a záchod. Jen do Šikulova království se neodvážily. Když skončily, byl večer. Chvíle, kdy ho konečně mohly vyrušit.
„Poslyš, Ferdíku, ty si nežehlíš košile a další věci?“ nevydržela to Anička a zeptala hned zkraje večeře.
„A proč bych to dělal?“ opáčil Šikula udiveně. „Stejně se to hned zmačká, jen to na sebe voblíknu, tak na co to žehlit.“
„No, máš takovej lepší pocit, když to oblečeš vyžehlený,“ nedala se odbýt.
„Sem na to zvyklej,“ ozřejmil svůj postoj k problematice žehlení. „Radši mě řekněte, co ste ďály, ať se neleknu, až nebudu moct něco najít.“

Tak mu během jídla střídavě vyprávěly, co všecko vykonaly. Když dojedli, provedly ho celým domem, aby se na vlastní oči přesvědčil, že nic neošidily.
„A teď si zaslouženě vybereme tradici,“ řekly současně na závěr prohlídky.
„No to snad nemyslíte vážně, že budu přelejzat z jedný na druhou!“ skoro se vyděsil.
„A proč ne? Jen si vzpomeň, co jsi mi vykládal o těch dvojčatech Plachých z Bulíkova. Jim jsi to mohl udělat a nám ne?“ odpověděla mu vyčítavě Anežka.
„No jó, ale ta druhá byla dycky za dveřma,“ bránil se.
„A jsi si tím opravdu tak jistý, že nebyly pootevřené dveře a nedívala se s vykulenýma očima, jak vám to jde?“
„No, to ne. Na dveře sem neviděl,“ znejistěl Šikula.
„Tak vidíš,“ zamnula si Anežka spokojeně ruce. „Teď alespoň budeš mít jistotu, že se někdo dívat bude – to za prvé. Za druhé – ačkoliv toho nejsem zrovna příznivkyně, souhlasím s Aničkou, že člověk by měl občas vyzkoušet věci, které by jinak neudělal. A jelikož jsem pro a jsme na tebe dvě proti jednomu, nezbývá, než to zkusit.“
„Vy ste fakt hrozný baby. Vy byste ukecaly stoletýho, aby si koupil šprcku,“ reptal Šikula, aby si nemyslely, že se do toho nějak hrne. Bylo však jasné, že s tím de facto souhlasí.

Přemístili se do ložnice, kde se s přirozenou nenuceností svlékli. Obě se okamžitě k Šikulovi těsně přitiskly. Chytil se ňadra každé z nich, zatímco ony rukou střídavě popotahovaly za jeho visící wee-wee, jak by řekli angličani. Během této bohulibé činnosti vznesla Anežka návrh, aby jako první přišla na řadu Anička a zkusila si jaké to je naostro, a až bude Šikula dle svého odhadu asi tak v polovině, zalehne Anežku, na které se dodělá.
Stačili se akorát tak dohodnout a Šikula byl připraven k akci. Anička se položila na širokou válendu, a pokrčila a roztáhla nohy. Anežka se usadila k její hlavě a docela se zvědavostí čekala na okamžik, kdy dojde ke spojení. Nečekaně totiž v sobě ucítila zvláštní rozechvění, jako kdyby se to mělo týkat ji a ne Aničky. Nohy, které měla u sebe, jak ostatně ženské mívají ve zvyku, se jí samovolně začaly rozevírat, a když spatřila, jak se tuhý kolík zabořil do Aniččina klína, rozevřely se jí úplně.

„Jejku, ten je krásně teplej. Bez gumy je to úplně něco jinýho,“ libovala si Anička a snažila se přirážet.
„Jenže takhle toho moc neuvidím, když na sobě ležíte. Já bych chtěla vidět, jak jí ho tam soukáš, když už ta možnost je,“ poznamenala trochu vyčítavě Anežka, neboť ji to netušeně vzrušovalo, ačkoliv si to nechtěla přiznat.
„To není problém,“ řekl Šikula, zdvihnul Aničce nohy do výšky, kleknul si a povytáhl ji tak, aby se dostala do pozice, kdy opět může zapustit kořen.

Anežka se předklonila a zblízka napjatě sledovala, jak jeho tvrdý ocas proniká do natěšené kundičky. Dívala se, jak z ní vylézá ven a znovu v ní mizí, jak pomalu a rytmicky přiráží, a jak chtivě se Anička k jeho klínu tiskne, jak si mačká prsa a vzdychá slastí. Rozlil se v ní neobvyklý pocit, jaký nedokázala definovat. Ruka ji samovolně vklouzla do klína, prsty nahmataly poštěváček a začaly jej dráždit. „Já to snad nevydržím,“ zaúpěla, rychle se stáhla a přestala se dívat. Prstům však odpočinout nedala.
Šikula se znovu na Aničku položil a masírujíc její kozičky přirážel v klidném tempu dál. Po asi pěti minutách prohlásil, že by mohl být v polovině.
„To je škoda,“ prohlásila Anička lítostivě. „Mně to připadá, jako kdybys ho do mě šoupnul právě teď,“ obrátila se k Šikulovi.
„Neboj, Aničko. Ještě si s ním dneska užiješ, protože až skončíme, já půjdu domů. Ferdík tu tvou Mařenku určitě nenechá ladem,“ utěšovala ji Anežka, měníc si s ní místo.
„No, jen aby. Chci se ale taky kouknout pěkně z blízka, jak bude tu tvou Máničku protahovat. Taky sem to ještě neviděla,“ hlásila se o stejnou možnost, jako Anežka před malou chvílí měla.
„Podíváš se, podíváš,“ uklidňoval ji Šikula a zvolna si chystal Anežku do správné polohy. Jen co se Anička zvědavě přiklonila blíž, uzřela právě včas, jak jeho dobyvatel rozhrnul vstupní branku a pomalu proniká dovnitř.
„No konečně,“ usmála se šťastně Anežka. „S tím předváděním to ale nepřeháněj. Přála bych si, aby ses do mě pustil naplno.“
„Jo, jo,“ přitakal a asi tak minutu nechal Aničku získávat poznatky. Pak se slovy „A deme na to“ zalehl Anežku a začal tvrdě přirážet. Ta spustila příslušné vzdychání a hekání, zatímco Anička, když spatřila tu sílu, vyčítavě povzdechla, že ji jenom šimral. Dělal, že její výčitku přeslechl. Ze všech sil se snažil dělat Anežce dobře a doufal, že mu nějakou dobu vydrží. Jenže čas se nezastaví a stejně tak i nástup vyvrcholení. Když poznal, že se ta chvíle přiblížila, udělal si pauzu, aby čas prodloužil. Anežka se však okamžitě ozvala, ať nepřestává. Pokračoval tedy dál a vzápětí ucítil, jak se roztřásla v orgasmu. Bylo to, jako když exploduje rozbuška, která v momentě spustila jeho stavidla. S každým výstřikem se proti němu vzepjala a hlasitě dávala najevo svou rozkoš. Po chvíli se zklidnila a tiskla ho k sobě, i když už z ní vyklouzl.
„Jak já ti to závidím,“ řekla Anička směrem k Anežce. „Nedovedeš si představit, jak ráda bych tohle v sobě cejtila,“ svěřila se se svou touhou.
„Tak to si budeš muset buď počkat, nebo začít brát nějaký ty prášky,“ poznamenal Šikula a vstal. „Du se vočistit,“ dodal stručně a zamířil do koupelny.

Když se vrátil, Anežka již byla oblečená a chystala se k odchodu.
„Myslím, že by bylo dobré, kdybys nám dal klíče od baráku,“ obrátila se k Šikulovi. „Bude to praktické, když na tebe nebudeme muset čekat venku. To musíš uznat.“
„To máš recht. Jenže já ani nevím, jestli vůbec ňáký náhradní klíče mám. No, v pondělí jedu jako dycky do Fučíkova, tak je tam nechám udělat a zpátky se pro tebe stavím. Anička si holt počká do pátku.“ Stočil pohled k ní a na vteřinku se zadíval, jak půvabně opřená o loket leží na boku a upřeně pozoruje jeho klimbajícího pindíka. Otočil se zpátky k Anežce. „Seš pro?“
„Prima. Tak si to tady spolu užijte a v pondělí se nezapomeň stavit. Jo,“ otočila se k Aničce, „a ne abys mi ho odrovnala,“ rozloučila se s nimi se šibalským úsměvem ve tváři. Pak tiše odešla.
„A sme sami. Tak co budeme dělat?“ zazubila se Anička a vypjala prsa, aby Šikulu nenechala ani na chvíli na pochybách, co má na mysli.
„Jako kdybys nevěděla,“ řekl naoko rozhořčeně. „Je to ve tvý režii, tak se snaž.“
„No tak už nebrbli a poď si ke mně lehnout. Uděláme si takovou malou spartakiádu. Já budu cvičit s tvým malým týpkem a ty potom projdeš bránou borců,“ nastínila mu věci příští.
„Prosím tě, co ty můžeš vědět vo Spartakiádě,“ namítnul.
„To by ses divil. Mamka cvičila na Strahově, tak mi o tom vyprávěla.“
„Fakt? To si ovšem musím donýst cvičební úbor.“
„Nemusíš. Už jsem zjistila, kde máš uložený důležitý věci, takže to mám u sebe a zavčas ti ho oblíknu,“ culila se.
Šikula se uvelebil na zádech a Anička se pustila do sestavy cvičení s nářadím. Když skončila, Šikula triumfálně pronikl bránou borců.

Navigace v seriálu<< Šikula 10Šikula 12 >>
5 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Moc hezky napsáno .Při čtení jsem se pobavil . Je vidět , že pokud se ženské domluví , je marné odporovat . 🙂 Jen si nedovedu , že příští díl je poslední . To nám nemůžeš udělat 😉 Takový krásný seriál si zaslouží pokračování .

Fred

Protože z naši soukromé korespondence vím o tvých zdravotních potížích, rád bych i tady a jistě i jménem Tvých ostatních čtenářů Ti popřál hodně optimizmu a hlavně brzské zlepšení. Přichází jaro a příliv mohutné pozitivní energie Ti jistě přinese úlevu.
Vše dobré a slunce v duši
Ti přeje
Fred

Martin

Nemáš zač děkovat . Přeji hodně zdraví a energie . Určitě všichni budeme rádi , pokud se Ti udělá lépe a najdeš tolik síly na napsání pěkné povídky .

Junior

Tak se na něj ženský domluvily, zatím teda jen Anička s Anežkou. No bude sice mít domácí zázemí, ale nevím jak to dopadne, když se všechny zákaznice snaží trvat na tradici a užít si s ním.

6
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x