Ptákořezy 17

Toto je 17 díl z 19 v seriálu Ptákořezy

V následujících dnech se poněkud změnil můj zaběhaný denní pořádek. Lépe řečeno noční pořádek. Pokud se Miluška před půlnocí objevila, bylo to jen na chvíli, aby mi sdělila, jak se situace vyvíjí. A dlužno podotknouti, že se nevyvíjela příznivě. Ranní nevolnosti trvaly a dokonce si toho všiml i její zákonný majitel. V obličeji byla ustaraná, výmluvnost ji opustila a na nějaké šoustání neměla ani pomyšlení.
Nejistota se pomalu měnila v jistotu. Těhotenské testy se tehdy ještě volně v lékárnách neprodávaly a místo nich gynekolog odebíral krev, kterou posílal do laboratoře. Na výsledky se pak čekalo týden, až 14 dní.

V té době jsem si párkrát v pracovní době odskočil do podnikové knihovny a v čítárně jsem potají listoval v různých lékařských knihách, abych se dověděl něco o těhotenství. A čirou náhodou jsem v knížce Egypťan Sinuhet našel zmínku o prastarém, jednoduchém a laciném způsobu určování těhotenství. Sinuhet, který působil jako lékař faraonů, tam popisoval, že moč těhotných žen podporuje klíčivost semen. Stačilo vzít dvě misky a nasypat do nich přibližně stejné množství nějakých semen. V jedné misce se jako zálivka použila moč a v druhé obyčejná voda. Fór spočíval v tom, že semena zalitá močí těhotné ženy vyklíčila podstatně dřív, než semena zalitá vodou z Nilu.

Když jsem tento poznatek sdělil Milušce, jen si opovržlivě odfrkla a prohlásila to za blbost, o které jakživa neslyšela. Zřejmě ji to však zaujalo, protože po chvíli se k tomu vrátila s otázkou, jaká by se dala použít semena.
Věděl jsem, že má doma kanáry a tak jsem navrhl ptačí zob, ve kterém byla i semena slunečnice. Vzpomněl jsem si také, že na základce jsme v hodinách biologie klíčili mák, na smotcích navlhčené vaty.

Naše noční milování také doznalo změny. Byl jsem připuštěn bez gumy a Miluška to zdůvodnila:
„Je na čase, abyses naučil to včas házet za plot. Nevíš, kdy se ti to bude v životě hodit.“

A tak jsem ji poprvé, mimo její neplodné dny, optákoval bez ochrany a s gustem vyklopil dávku spermáků do hustě porostlé houštinky. Když si zkušenou rukou vyždímala poslední kapky do chlupů chlácholinky, měl jsem pocit jako cukrář, který zdobí šlehačkou dort. Tak nějak vypadaly husté, bílé cákance na tmavém pozadí.

Po krátkém doznívání se náhle zvedla a chystala se k odchodu. Na to jsem nebyl zvyklý a také jsem jí to rozmrzele vytkl.
„Musím ráno brzy vstávat. Mám ještě nějakou práci,“ vymluvila se a odešla.
Domýšlel jsem se, že ta práce navíc asi bude probuzení jejího pivaře, aby jej dostrkala k manželskému šoustu a nebyl jsem z té představy nijak nadšený.

Druhý den, po návratu z práce, jsem na okenním parapetu našel dvě misky. V obou byla troška semenné směsi ptačího krmení a máku. Pozorně jsem zkoumal obsah, i když mi bylo jasné, že na nějaký náznak klíčení je ještě brzy.
Od té doby, každé ráno po probuzení, jsem se hned vrhal k oknu, abych zkontroloval výsledek naši kultivace. Bohužel dnes, s odstupem desítek let, si již nepamatuji po kolika dnech jsem při ranní kontrole zpozoroval jakési náznaky klíčků u máku. Byly téměř nezřetelné, ale přeci jen se lišily od kontrolní misky. Znepokojeně jsem to vzal na vědomí a když jsem vycházel z baráku, pozdravil jsem se s Miluškou u kontejnerů a nenápadně jsem ji palcem ukázal nahoru. Jinak jsme se na veřejnosti téměř nebavili, v rámci utajení. Věděl jsem, že má klíče od všech garzonek a předpokládal, že během dne se půjde podívat na náš laboratorní pokus.
Což také asi evidentně udělala, protože s miskami na parapetu někdo hýbal. Navíc jsem zjistil, že mákové klíčky v jedné z misek se od rána zřetelně zvětšily.

Při své půlnoční návštěvě Miluška také nejdřív věnovala pozornost miskám. Pak odevzdaně řekla:
„Tak mám takový dojem, že k tomu doktorovi ani chodit nemusím. Vypadá to, že ten tvůj Sinuhet má možná pravdu.“
Předvedla mi, v rámci rozjíždějící předehry, svůj oblíbený erotický rituál. Přicházela v županu a pod ním a pod krátkou, průsvitnou prckošilkou měla rajcovní spodní prádélko s kraječkami. To si zřejmě oblékala kvůli mně, abych nebyl ošizen o to rajcovní svlékání. Odhodila župan, košilku přetáhla přes hlavu a pak se ke mně naklonila, aby mi umožnila rozepnutí podprsenky. Když ji kozy vyběhly na volný výběh, zvolna se otočila a lehce předkloněná naznačovala stahování kalhotek. Nakonec z nich vypochodovala a pomalu se otočila. Dala si ruce za hlavu a dopřála mým hladovým očím pár vteřin pohledu na Puberťákův sen.
Velké kozy, s hnědými dvorci a natrčenými žužlíky, prověšené vlastní váhou, jak zralé hrozny, rajcovně klenuté bříško s několika těhotenskými jizvičkami, hustě porostlá, tmavá kundička, hezky zastřižená a pevná, pěkně tvarovaná stehna. To vše se mi zde nabízelo a přivádělo mě do stavu krásné, nadržené nedočkavosti.
Když pak nadzvedla okraj deky, vklouzla ke mně a přitiskla to své Boží požehnání na moji hruď, cítil jsem se jako v nebi a měl jenom jedinou myšlenku: Zasunout.
Byl jsem už však natolik vycepován, že jsem věděl, jak moc ženské touží po předehře a dobývání a tak jsem dokázal svoji netrpělivost krotit a nedávat ji najevo.
Zatímco jsme se vášnivě líbali, vychutnával jsem si hebkost a pružnost jejích airbagů, i ladnost ostatních rajcovních křivek. Ona souběžně věnovala pozornost mému nabijáku, který se, díky laskavé péči, měnil v dokonalého kameňáka.
Když byly vášně oboustranně rozpoutány a oba jsme toužili po tomtéž, zaujala Miluška klasickou polohu na misionáře a široce roztáhla a zvedla stehna. Zaujal jsem patřičnou polohu a s neskonalým požitkem jsem dopřál její ruce, aby nedočkavce zavedla do příjemně vlahého a těsného tunýlku lásky. Stačilo jen nalehnout na rozkošnou cejchu jejího bříška a vychutnat si pocit hlubokého vniknutí. Na chvíli jsem znehybněl a radoval se z dokonalosti našeho milostného spojení.

Náhle jsem si uvědomil, že z našeho běžného postupu něco vypadlo.
„Miluško, nenasadili jsme šprcku. Chceš, aby ti to zase hodil na břicho?“
„Ono už je to asi jedno,“ odpověděla mi odevzdaně. „Co se má stát, ať se stane. A dělej, neulejvej se! Pořádně mě vymrdej!“

Občas, když už byla parádně rozjetá, chrlila ze sebe sprosté výrazy, které jinak samozřejmě nepoužívala. To ale jen potvrzovalo dokonalou intimitu, tedy něco, co bylo opravdu jen mezi námi. Z počátku jsem z toho byl poněkud vyvalený, ale později jsem se na to docela těšil. Jednoznačně to indikovalo, že je správně rozjetá a samozřejmě to silně stimulovalo i mne.

Pak se rozjelo naše divoké a nespoutané mrdání, spojené s oboustranným funěním a řvaním. Když jsem překročil mez, z které už není návratu, udělal jsem pokus vyjet na poslední chvíli, ale nebylo mi dopřáno. Stehny a lýtky se zaklesla za moje boky a přitáhla mě k sobě. Ani kdybych chtěl, nemohl jsem z ni vyklouznout. Nijak jsem se ale nebránil a s pocitem nesmírného blaha jsem v několika prudkých šprycech poslal miliony spermáků na jejich cestu za vajíčkem.

Po výkropu jsme zůstali spojení a já slastně vnímal, jak mi její poševní svaly doslova ždímají měknoucího ptáka.
Ležel jsem, pohodlně rozvalený na své baculaté milence a funěl, jako bych právě proběhl cílovou pásku po Maratonském běhu. Pociťoval jsem nesmírnou něhu a vděčnost, za slasti, které mi poskytla. Hladil a líbal, jsem ji vše, kam jsem jen dosáhl a oba jsme se pomalu zkliďňovali. I tohle mě moje nymfa naučila: Že domazlování se nesmí zanedbávat. Mnohokrát v životě jsem na ni za to vděčně vzpomínal.

Když unavený pěchovák změknul a zbaběle vyklouzl z dobrovolného zajetí, jenom jsem se svezl stranou. Zaujali jsme s Miluškou naši oblíbenou polohu – vánočku. Byla to vymakaná poloha, kdy jsme byli v objetí na boku, tvářemi k sobě, vzájemně propleteni tak, abychom se nikde vzájemně neutiskovali a nedýchali si do tváře. Sladká, příjemná únava nás uvrhla brzo do posilující spanku. Ale přítomnost druhého těla v bezprostřední blízkosti a živočišné teplo způsobilo, že jsme do páté hodiny ranní ještě dvakrát napnuli plachty při jízdě do ráje.

Po jejím odchodu jsem se ještě snažil srovnat si myšlenky, ale nějak se mi to nedařilo. Miluška měla jít na vyšetření na gyndu ve středu, tedy pozítří a pak se dalo počitat ještě s týdnem čekání na výsledky. Její domácí pán již byl připravován na případnou těhotenskou katastrofu a z jejího počínání bylo také patrné, že se s tím tak nějak začíná smiřovat. Takže v současné době jsem nemohl dění nějak ovlivnit a nezbývalo, než čekat, jak se situace vyvrbí. Jen přečkat ještě pár dní a: Hin sa hukáže…

Navigace v seriálu<< Ptákořezy 16Ptákořezy 18 >>
0 0 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
robbertos

Hin sa ukáže…. ještě by to chtělo Lomikara. Krásné čtení.

Martin

Pěkné pokračování . Vtipné pokusy s klíčivostí semen . Každá doba má své . Dnes , kdy jsou lékárny na každém rohu , stačí tam zajít a během chvíle je znám verdikt . Tak jsem zvědav jak bude pokračovat sex s těhotnou , při jejím rostoucím bříšku . Jen , aby se Lomikar jednou dřív nevzbudil , nebo nějaký starostlivý soused , který je buzen nočním výtahem nereferoval 😀 Ale to se dovíme v dalším pokračování , že pane Autore 🙂

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x