Ráno mě probudila vůně snídaně a bolest hlavy. Kathy se už otáčela v kuchyni a chystala mi silnou kávu s míchanými vajíčky a chlebem. Snídaně mě probrala a nad druhou kávou jsem začal plánovat, čím začít. Z jednání s úřady jsem pochopil, že mou prací nebude jen dozor stavby, kvůli němuž jsem byl vyslán. Měl […]
Seriál volně navazuje na již uveřejněný seriál Cesta do Asie. Byl začátek prosince roku 20XY, když jsem vystoupil z letadla na malém provinčním letišti v Taclobanu, hlavním městě filipínské provincie Leyte, věčně sužované pravidelně přicházejícími tajfuny ze západního Pacifiku. Měl jsem tu dohlížet na stavbu malé provinční nemocnice, kterou zajišťovala naše charitativní organizace. Na letišti
Ze snění mě vytrhlo pípnutí mého telefonu. Pohledem na displej jsem uviděl blikající ikonku nového emailu. Zpráva z klubu potvrzující mé plné členství.
Cesta do Asie 10 Přečíst vše 2 »
Nástupní terminál letu do Manily byl nedaleko od VIP salónku. Došel jsem tam pomalou chůzí asi za patnáct minut. Zrovna se let začínal odbavovat, ale já jsem nespěchal. Nemám rád tu tlačenici u přepážky, pak u vstupu do letadla a nakonec dlouhé čekání na svém sedadle. Raději nastupuju v klidu jako jeden z posledních pasažérů
Cesta do Asie 06 Přečíst vše 2 »
Když mě můj šéf suše oznámil, že příští týden pojedu na zahraniční výjezd, zalapal jsem po dechu. Byl jsem v kolektivu přejímacích techniků nejmladší, teprve třiatřicetiletý a nikdy jsem ještě v zahraničí nebyl. „Já?“ otázal jsem se blbě, celý udivený. „Asi ty, jinak bych tě nevolal. Sedni si a poslouchej,“ řekl, „pojedeš na tu akci do Alžíru,
Pod žhavým sluncem Sahary Přečíst vše 2 »
„Ahoj Pepánku,“ ozvalo se mi zničehonic za zády, div že jsem leknutím nepoposkočil. Zrovna jsem totiž zíral do výlohy knihkupectví a zcela zaujat bizardní nabídkou nevnímal svět kolem sebe. Otočil jsem se. „No né, Haničko!“ vykřikl jsem potěšeně s rozzářenou tváří. „Jeden by si myslel, že ses odstěhovala, tak dlouho jsem tě už neviděl,“ řekl jsem
Léto uteklo jako voda, ze stromů opadalo listí a napadl první sníh. Pak přišly Vánoce a Nový rok, za celou tu dobu Robert nikoho nepotkal a stále myslel jen na Karolínu. Celý smutný z toho, jak se blížilo datum její svatby. Za tu doby si vyměnili jen pár zdvořilostních esemesek, nic důvěrného. Z jedné strany jí Robert
Je to ve hvězdách 03 Přečíst vše 2 »
Omlouvám se předem čtenářům za ten „slibný“ název, který měl vyvolat nádech erotična. Ve skutečnosti v tomto krátkém příběhu nic erotického není. Ale inspiroval mne příběh Dráček, který sice obsahoval erotiku jen v náznaku, ale zato velmi úsměvně. Také po právu měl vysoký počet přečtení a 6 komentářů, což je na naše poměry poměrně dost.
Tak ty mi nedáš…? Přečíst vše 2 »
Dostávám denně spoustu meilů od přátel, kteří se nudí a krátí si tak čas. Někdy jsou to takové kraviny, že bych odesilatele nejraději silně nakopal do zádele. Ale občas se vyskytne něco vskutku hezkého, nebo vtipného a tu se přiznávám, že to přepošlu také, i když riskuji, že adresáta obtěžuji a má podobné pocity jako já.
Dráček, aneb pozor na vnoučata Přečíst vše 2 »
Dvě fůry zmizely na povalu stodoly. Blížila se doba oběda a dědek při odpřahání koníka začal větřit vůni z kuchyňského okna. „Podávaj, lebo tady zdechnu. Už ňa hentén prach ze sena ožírá snáď na kosť,“ zahučel na dědka z povalu. „Aby ses nedosrál. Hovno vydržíš,“ kontroval mlynář. „Ráno si sa vyšťavíl a včíl nemožeš…„ „Že ťa propchnu
Protected by Security by CleanTalk
