„Naplánoval jsem cestu vlakem,“ informoval mě Tanaka, obchodní partner a průvodce při mé pracovní cestě po Japonsku. Byl jsem tu už čtyři týdny a za tu dobu se z nás stali dobří přátelé. Tanaka dokonce odložil masku stálé usměvavé zdvořilosti a bavili jsme se zcela normálně, jako rovný s rovným. Nyní mě překvapil. Doposud propagoval […]
Japonský expres Přečíst vše 2 »
Když mi přišlo vyrozumění, že jsem prošel konkursem a jsem přijat na místo, bral jsem to jen jako, že člověk se prostě musí nějak živit. O to příjemně překvapenější jsem byl, když mě ustanovili osobním asistentem slečny Aiki Kimodo, kterážto byla vrchní manažerkou české sekce místní továrny, kterou si tu Japonci zakoupili. Ti zde také
Ještě nikdy jsem nejel z práce domů s takovou radostí. Ne, že by mě řízení tak bavilo, ale když během jízdy člověku svírá ženská ruka tvrdého čuráka, to je něco jiného! To bylo zkrátka tak… Vánoční večírek vrcholil. Moje šéfová Nataša, tuctová „skoročtyřicítka“ šla v uvolněné atmosféře z kola do kola při tanci a z
(volné pokračování povídky Stážistka) Nataša seděla za stolem, vztekle ohryzávala konec tužky a uvědomovala si, že žárlí. Žárlí na Luďka a na tu děvku Midori, kterou on určitě píchá. Luděk se svými milostnými eskapádami nepyšnil, ale vzájemné pohledy těch dvou byly více než výmluvné. Pracovní náplň ovšem plnili na výbornou, takže jim nebylo co vytknout.
V kancelářích firmy „Miota Corporated“ se dnes, kupodivu, nepracovalo, ale probíhal tu večírek. Zaměstnanci se po roce usilovné práce mohli zase jednou uvolnit.
Arata stál ve sprše a spokojeně se usmíval. Právě potřetí ten den vymrdal svou manželku Noriko a připadal si jako král světa. Na prahu padesátky se podruhé oženil a své mladé manželce stále stačil. S bývalou ženou Tami už tak aktivně nežili a tohle bylo pro něj znovu otevřený ráj, anebo spíše klín. *** S Noriko, tehdy
Rodinné vztahy po japonsku Přečíst vše 2 »
Telefon zazvonil velmi nevhod. No, zkuste to, s někým mluvit a mít čuráka zasunutého v puse úžasné kuřačky Veroniky, která vám ho sjíždí, až máte slastí mžitky před očima a mozek dole v topořivých tělískách. Přesto jsem to zvedl. „Táta,“ svítilo na displeji. „Ahoj,“ snažil jsem se hovořit soustředěně. „Ahoj, synu. Už jsem zpátky doma,
Manželka z Koreje Přečíst vše 2 »
V temném koutě diskotéky se láskyplně objímali a líbali Kentaro s Natsumi. Jejich pozvolné několikatýdenní sbližování urychlil alkohol a divoká zábava. „Půjdeme ke mně domů, ano?“ zašeptala vzrušeně Natsumi, když ji nadržený Kentaro začal vyhrnovat šaty a zřejmě by ji tam bez okolků opíchal před zraky ostatních. A tak zatímco mu vadnul v kalhotách tvrdý
Takashi byl přepracovaný. Ostatně to nebylo poprvé. Pracoval od rána do večera, dlouho přesčas a pak se znaven vracel domů, kde něco málo pojedl, padl do postele a ráno to šlo nanovo. Ještě, že měl doma matku Hitao, která se o něj láskyplně starala. Není divu, že v takovémto maratonu neměl Takashi čas, shánět si
Reizo ulehl do postele a uvažoval nad svým životem. S ženou Hiato žili ve spokojeném manželství, ale nyní už několik měsíců byl doma sám jen s dvěma dcerami. Žena se jala ošetřovat svou nemocnou matku v jejím bydlišti 300 kilometrů daleko. „Bábě už je 102 let, jak dlouho tu chce ještě trčet,“ přemítal Reizo zlostně
Protected by Security by CleanTalk
