Japonský expres

Toto je 1 díl z 13 v seriálu Japonská sekce

„Naplánoval jsem cestu vlakem,“ informoval mě Tanaka, obchodní partner a průvodce při mé pracovní cestě po Japonsku.
Byl jsem tu už čtyři týdny a za tu dobu se z nás stali dobří přátelé. Tanaka dokonce odložil masku stálé usměvavé zdvořilosti a bavili jsme se zcela normálně, jako rovný s rovným.
Nyní mě překvapil. Doposud propagoval leteckou dopravu a teď se hodlal trmácet mnoho hodin vlakem?
„Je to nejnovější superexpres s veškerým pohodlím, však uvidíš,“ usmál se nad mým dotazem, a tak jsem to pustil z hlavy.

Když jsme prošli nádražní halou na peron, ustrnul jsem v údivu. Vlaková souprava připomínala trup letadla, u dveří se nás hned ujala krásná stevardka. Klaněla se, něco švitořila a odvedla nás do našeho kupé.
V první třídě jsme měli k dispozici vlastní uzavíratelné kupé s minibarem a pohodlná sedadla umožňující po sklopení vytvořit lůžko.
Než jsem si všechno podrobně prohlédl, vlak se dal zcela neslyšně do pohybu. Stále zrychloval, až dosáhl svého maxima.
Myslel jsem si, že stojíme, ale rychle ubíhající krajina mě utvrdila, že skutečně jedeme.
Tanaka si sundal sako a nalil si sklenku z minibaru.
„Kam se hrabe Šinkanzen. To totiž není vše, co tu nabízejí,“ podotkl, ale více neprozradil. „Počkej chvíli a zatím si nalej, ať se trochu uvolníš.“

Když jsme trochu popili, stiskl Tanaka nenápadné červené tlačítko na stěně s popiskem.
„Co je tam napsáno?“ otázal jsem se.
„Zvonek na stevardku,“ odvětil Tanaka. A opravdu.
Za chvilku vstoupila krásná mladá dívka v kostýmu japonských železnic.
„Přejete si?“ zdvořile se uklonila.
„Tady můj přítel z Evropy, by si chtěl zkrátit čas a využít vaši speciální službu,“ řekl Tanaka a dívka se opět mírně uklonila.
„Jistě, pane,“ věnovala mi široký úsměv.
Stále jsem nechápal, o co jde, ale dívka vstoupila do kupé, usedla vedle mě a začala mi rozepínat poklopec. Zručně uvolnila ocas ven a pomalu pohonila.
Už mi docházelo, co jsou ty speciální služby.
Dívka ho chvíli honila a posléze ho vzala do pusy. Sevření rtů, teplý, vlhký dech a jemný stisk prstů mi ho okamžitě přivedly k erekci.
Zaklonil jsem hlavu a plně se oddal skvělé masáži od krásné Japonky.
Pak jsem s překvapením zaregistroval, že Tanaka vstal, přistoupil k nám a oběma rukama přejížděl dívce po těle. Ta vstala, natočila se k Tanakovi zády a dál mi pusou zpracovávala ocas. Tanaka jí zatím pomalu vyhrnul sukni na záda a stáhl kalhotky. Pak sklonil hlavu mezi její půlky. Dívka se více rozkročila, aby se dostal, kam potřeboval.
Ten hned začal s drážděním klína. Prsty rozhrnul porost chlupů a jazykem vnikl mezi pysky a závojíčky a pokračoval dál.
Dívka začala tlumeně vzdychat. Dál sice pokračovala v kouření, ale tělo se jí kroutilo a nohy rozevírala ještě víc od sebe.
Tanaka ji lehce šoustal dvěma prsty, zatímco já ji rukama hnětl přes halenku pevná prsa. Dívka sténala a to už jsem nevydržel. Popadl jsem ji, povalil na sedačku, nalehl na ní a vnikl do ní naběhlým čurákem.
Jen vyjekla, jak v ní zmizel v celé délce na jeden příraz, ale hned mi výpadem pánve šla naproti. Byla krásně mokrá. Zběsile jsem přirážel do úzké japonské kundy, stále rychleji a tvrdě.
Rozhalil jsem ji halenku, strhl podprsenku a prohmátl prsa. Měla je sice menší, ale pevné, s trčícími hroty bradavek. Polaskal jsem je, jemně podrtil v zubech a dívka s typicky japonským milostným pištěním kvičela slastí.
„Tak co, děvko, líbí se ti to, jak tě mrdám, co?“ funěl jsem na ni česky a dál ji mlaskavými přírazy zarážel čuráka hluboko do kundy.
Dívka mi nerozuměla, ale stejně měla plno práce s Tanakovým ocasem v puse, který už nás nevydržel jen pozorovat.Ostatně, proč taky?
Slastně jsem vnímal klouzání čuráka v úzké dívčí kundě, až mě náhle její stahy přivedly na vrchol.
Naposledy jsem naplno přirazil a za slastného zaúpění: “Áááhh…už…jsem!” jsem jí vyplnil dělohu semenem.
Dívka se dál věnovala Tanakovi a rukou mu honila tvrdý ocas. Škodolibě jsem pozoroval rozdílnou velikost japonského a evropského ocasu.
Rozhodně jsme měli více co nabídnout a úzké japonské kundičky nám plně vyhovovaly.

Odsunul jsem se stranou a Tanaka se přesunul na mé místo. Doširoka jí roztáhl nohy a prudce do ní vnikl. Mlaskavě do ní zajel až po kořen a hned začal rytmicky přirážet.
Dívka vzdychala a sténala a Tanaka prudce přirážel proti vzpínajícímu se tělu a něco vykřikoval. Dívka mu sténavě odpovídala a zanedlouho cukavé pohyby prozradily, že se Tanaka právě udělal.
Pak se jí svezl z těla, usedl naproti a opatlaný ocas si utřel do papírového ubrousku.
Dívka vstala a dala se do pořádku.
S úklonou nám poděkovala, popřála příjemnou cestu a odešla.

“To bylo něco!” zmohl jsem na poznámku.
“Služby pro první třídu,” podotkl s úsměvem Tanaka. “Když budeš chtít, přijde zase.”
“Fakt? Stejná holka?” podivil jsem se.
“To není jednorázová služba, aby sis nemyslel,” vysvětloval mi Tanaka. “Pokud máš zájem, vždy ti bude k službám. Pokud ovšem zrovna pracuje v jiném kupé, přijde náhradnice.”
Nejdřív jsme si ale nechali přinést jídlo.
Cesta však byla dlouhá a tak jsme speciální službu znovu využili.
Přišla ta samá dívka, a už věděla, že ji čeká vyplnění pořádným tvrdým českým čurákem. Užili jsme si to ale oba. Zvlášť, když na mě nasedla. Čurák jí vnikal hluboko do těla a já mohl volně laskat a líbat její rozkošná prsa. Hrál jsem si s jejími bradavkami, olizoval naběhlé hroty, prsní dvorce a celá prsa, promačkával a mazlil se s nimi.
Dívka na mně mlaskavě odsedala a z kundy ji vytékaly praménky šťáv. Těsnost její pochvy mi sice dělala dobře, ale nedalo se to dlouho vydržet.
Nikdy jsem nepoznal, že by se udělala, neboť pištivě sténala stále stejně, až mě zaléhaly uši. Ale přece jen jsem ke konci cítil větší tlak na přirážejícího čuráka, že jsem brzy do ní podruhé vytekl.
Tanaka si ho už jen nechal vykouřit její roztomilou pusinkou a když od nás trochu vrávoravým krokem nakonec odcházela, určitě už se těšila na konečnou.

Později jsem se od Tanaky dozvěděl, že podobné služby poskytují svým klientům i japonské aerolinie, ale letušky ocasy jen kouří.
“Za prachy ale jde všechno,” spiklenecky pak na mě mrkl. “Jednu letušku jsem za 50 dolarů vojel v kuchyňce. Její kolegyně dělaly zeď a já ji zezadu vobtáh na stolečku.”
“Hele, nevrátíme se do Osaky letadlem?” prohodil jsem a s pocitem, jak mi tvrdne ocas, jsem pohlédl na známé tlačítko na stěně.

Navigace v seriáluŠéfová >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
childe

Vždycky jsem chtěl vyzkoušet japonské železnice. Nyní už vím, že musím první třídou 🙂

Martin

Tak jsi mi nasadil brouka do hlavy . Jasně Japonsko a extra japonské železnice jsou fenomén . Ale takové služby a hlavně takové zpříjemnění cesty by se mohlo nabízet i v u nás . Je tu plno přepravců , tak by aspoň byl rozdíl v službách 😁 . Jasně pokud se dostanu do Japonska , tak si priplatim a využijí 1 třídu 😁😁

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x