Ležím na své posteli, hlavu mám podloženou polštáři a hladím hlavu Jirky, jehož ústa jsou pevně přisáta k mému prsu. Úplně se mi svírá hrdlo slastí a jen tiše šeptám, Jirko, Jirko… Celé mé tělo ovládá dychtivý pocit očekávání. Hlavou mi běží vzpomínky na události, které mě přivedly až sem, do náruče mého milovaného, do okamžiku, […]
Ležím na své posteli, hlavu mám podloženou polštáři a hladím hlavu Jirky, jehož ústa jsou pevně přisáta k mému prsu. Úplně se mi svírá hrdlo slastí a jen tiše šeptám, Jirko,Jirko…… Celé mé tělo ovládá dychtivý pocit očekávání. Hlavou mi běží vzpomínky na události, které mě přivedly až sem, do náruče mého milovaného, do okamžiku,
Po ranním probuzení jsem zjistil, že jsem ve stanu sám. Protáhl jsem se a vykoukl ven. Monika stála po pás ve vodě a nahá se cachtala. „Není to studený?“ zavolal jsem na ni. „Strašně!“ odpověděla mi, „nechceš jít za mnou?“ „No nevím!“ váhal jsem, ale pomalinku jsem se nahý šoural směrem k vodě. Vzduch byl venku docela
Milenka z chatu 06 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
„Nemáš už hlad?“ zeptal jsem se. Pomalinku se začínalo smrákat a chlad od vody už začínal být cítit. „Jasně, že jo! A už je i docela chladno,“ podotkla Monika. Měla ještě mokré vlasy z vody, jak se byla vykoupat a opláchnout si kundičku. Zapálil jsem tedy již připravené ohniště a oba jsme poposedli blíž. Z batohu jsem donesl špekáčky
Milenka z chatu 05 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Vrata hřbitova se zavřela a hlouček pozůstalých ještě chvíli postával na parkovišti. Stál jsem bezradný opodál. Jsem úplně sám. Matku jsem zanechal na druhé straně. Od skupinky se odtrhla neteř Aňa a šla směrem ke mně. Aňa, ta krásná blondýnka, dcera bratra. Mládí, po kterém by se oblízl každý muž. Já měl v té chvíli jiné
Zvládnu to sám 01 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
6.7.2009 Milý deníčku, minulý týden jsem musela, na čtyři dny služebně odjet do Ostravy na školení. Jen, co jsem se zapsala v hotelu a na pokoji se trochu upravila, vyměnila kalhoty za sukni a tričko za košili s výstřihem, už jsem sjížděla výtahem do konferenčního sálu. Projela jsem rychle zrakem sál. Ne, že bych dorazila pozdě, ale
Milý deníčku 2 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Ve svých pětatřiceti let jsem se rozhodl, že odejdu z nemocnice a otevřu si vlastní praxi. Ze svého podkrovního bytu, jsem si vytvořil krásnou ordinaci s čekárnou a mohl vše rozjet. Ze začátku, ke mě chodilo málo lidí, ale díky svým zkušenostem jsem si získával stále víc a víc pacientů. Nejsem nějak specializovaný, prostě pomáhám jak pánům
Tak jsem se rozhodla, ač dospělá, koupit si svůj deníček a zapisovat si sem všechny zajímavé události, abych si je mohla kdykoliv připomenout a zavzpomínat na ně… 23.6.2009 Milý deníčku, už ráno, když jsem se probudila, jsem tušila, že dnešní den bude něčím zvláštní. Už jen to, že mám volný den a nemusím spěchat do práce,
Milý deníčku 1 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Den nám ubíhal docela rychle. Horko a naše hříšné myšlenky jsme často chladili v osvěžující vodě rybníka. Nezávazně jsme si povídali o tom, kdo co dělá a o jeho životě, protože takovou debatu jsme nikdy na chatu nezavedli. S blížícím se večerem, postupně mizeli všichni lidé z okolí rybníka. Nachystal jsem ohniště v blízkosti stanu.
Milenka z chatu 04 🇨🇿 Přečíst vše 2 »
Nechce se mi moc mluvit a oni to chápou, i když vůbec netuší oč jde. Jdu se vysprchovat, přestože po takové prožité noci, nechci ze sebe smýt ani malý kousíček, chci dál cítit jeho vůni na svém těle. Pod tekoucí vodou mám čas přemýšlet a dát si dohromady veškerá fakta, která znám. Moc se mi tím
on Překvapení 03Nemusí Ti to být líto. Podle mého názoru jsi to mo… on Překvapení 03Pláčeš pěkně, šle na špatném hrobečku.
on Překvapení 03Pěkné a citlivé zakončení, škoda ze je to poslední…
on Překvapení 03Kdybych tušil, že tenhle seriál bude takhle poziti… on Firemný večierok 02Tak nevím na čem jsem. Vyměnili se Miro se Stanem…