Neobvyklý zážitek 07

Toto je 7 díl z 8 v seriálu Neobvyklý zážitek

Ráno se ke mně Jana přitulila a zavrněla: „Medvídku, zdálo se mi to nebo jsme včera opravdu byli všichni takoví zvrhlíci? Ale jestli se mi to nezdálo, tak to bylo docela úžasné. Nebo to snad bylo něco strašnýho to, co jsme provedli, pověz?“
V jejím hlase byla znát trochu nejistota a proto se mi zblízka docela vážně dívala do očí.

„Bambulko, myslím, že se nám to nezdálo, ale taky si myslím, že se nám to všem tak strašně moc líbilo, že bude co nejdřív repete. Neříkej, že se ti nelíbilo, když jsi včera ztratila veškerý zábrany a když jsi nás zase mohla mít s Honzou oba pěkně naplno.
Ještě si taky myslím, že tě navíc šíleně vzrušovalo, že u toho všeho byla i Stáňa a že se jí to líbilo a že na vás dva doslova mlsně koukala. Měl jsem chvílema pocit, že se radši dívá na vás dva s Honzou, než aby se plně věnovala zábavě se mnou.
Jo, taky jsi byla úplně hotová z toho, že ti to Stáňa dělala jazykem a prstem a že jste se pak mazlily jako dvě holky, co se fakt mají rádi. Myslím, že jsi nakonec nevěděla, jestli je nejvíc vzrušující to, že si zase můžeš na oplátku hrát ty se Stáňou a že my s Honzou se snažíme udělat ti to co nejhezčí. Nebo snad fakt, že je u toho právě Stáňa? A samozřejmě, že Honza?“ snažil jsem se vnutit Janě můj pohled na věc.

„Ty jsi úplně pitomej, když to takhle říkáš, ale jo, myslím, že máš i trochu pravdu. Jen mi ale neříkej, že se to tobě se Stáňou nelíbilo. Náhodou jsem na tebe chvilku koukala a byl jsi z ní úplně vodvařenej. A vona měla nejmíň tři orgasmy jen s tebou, to nešlo přeslechnout. Já s ní nemůžu soutěžit. Je asi o sto let mladší a kdybys nebyl ženatej a nebyli jsme tu spolu, tak bys ji určitě chtěl dostat do postele. Jen se přiznej.“

„No, chtít bych mohl, ale bylo by mi to asi houby platný, kdybys tady nebyla ty a Honza, takže buď úplně v klídku, bambulko. Zkusila to se mnou jenom kvůli vám, protože je zvědavá a chtěla především vidět vás. Myslím, že normálně by si o mě neopřela ani kolo,“ trochu jsem jí provokoval, ale zároveň i uklidňoval.

„Náhodou, pořád ještě jsi docela štíhlej a ženský mi tě závidí a pokukujou po nás. Myslím, že oba vypadáme docela slušně. Tedy na svůj věk,“ zasnila se nad svými lichotkami Jana.

„No, to vypadat můžeme, ale já se nemůžu vůbec nijak srovnávat s Honzou, vždyť je sice ne o sto, ale o dobrých padesát let mladší. Takže vy máte mladýho partnera obě furt. To já nejsem. Vlastně nevím, co na mně vidíš,“ zasmál jsem se trochu škodolibě. „Taky by se mi líbil sex s nějakou mladou krásnou ženskou, i když ty jsi skoro dokonalá.“

„Ty jsi fakt pitomej medvěd! Vždyť už víš, jak to spolu s Honzíkem máme, tak o tom nemluv, prosím,“ a vypadala docela naštvaně.
Ona doopravdy neměla ráda, když někdo něco třeba jen naznačil. Nemohli si pomoct, museli to spolu mít i když se chtěl Honza znovu ženit, ale nesnášeli, aby o tom padla zmínka. Jen jsem doufal, že Stáňa vbrzku nezmění svůj volnomyšlenkářský postoj. Na Janě bylo doslova vidět, jak rozkvetla, jak z ní spadl balvan strachu z toho, že by Stáňa na jejich vztah přišla a nedokázala se s tím srovnat. Koneckonců, ten předchozí vztah dopadnul velmi rychle bledě, když Kačka zjistila, jak to mezi těmi dvěma doopravdy bylo. Nevydejchala to.

Ranní postelovou šeptandu jsme zakončili plánem na další dny.
„Medvídku, dneska si ale dáme pauzu, mám jí po včerejšku nějakou moc citlivou a navíc každej den by nás to ani nebavilo. Teda, mladý ať se třeba ušukaji, ale my si jen zaplaveme a večer se třeba trochu projdem. A zítra se uvidí, ale ani zítra radši s ničím moc nepočítej.“

„Myslím, že bychom mohli pro změnu zase udělat radost všichni Stáně. Co ty na to? Už jsi zkusila někdy, jak chutná mladá holka?“ zeptal jsem se provokativně.
„Už jsem ti dvakrát dneska řekla, že jsi pitomej! Já tohle plánovat nebudu. Ani si to teď nedovedu představit, ale třeba to vyplyne ze situace. Hmm, ale asi bychom to Stáně na oplátku mohli udělat, když nebude proti, to asi jo,“ trochu přemýšlivě dodala Janka. „Je mi jasný, že vy dva se na něco podobnýho jen třesete a já tady asi nebudu jen koukat, jak si to užíváte, i když už jsem stará a s ní se nemůžu vůbec srovnávat.“

„Jani, kdybys nebyla pořád tak úžasná a kdybych tě tolik nemiloval, tak tady nejsem, ale víš, že rád zkouším něco novýho a teď tady ta možnost je. Co kdybychom odložili ten motorovej člun na zítra a vyrazili na nějakej ostrůvek, kde nikdo nebude? Třeba bychom mohli něco zkusit i tam?“ opatrně jsem nahodil udičku.
„Lidi budou všude, i když hlavní sezóna ještě nezačala, ale nějakou malou skrytou plážičku třeba najdeme, to není blbej nápad, Míšánku, myslím, že to se bude líbit! Vezmeme s sebou nějaký ňamky a pár lahviček vínka a uvidíme, ale teď už je čas na snídani a k vodě. Jdu si dát sprchu, když už jsem si nestihla před snídaní zaplavat. V noci bylo nějak horko,“ a s těmi slovy vyskočila Jana z postele a zmizela v koupelně, kterou zatím z mladých nikdo neokupoval.

Den proběhl v klidu, Honza se Stáňou se věnovali převážně jeden druhému, padlo pár povzbudivých slov na téma předchozího večera, ale tak nějak všichni respektovali stanovisko Jany.

Další den jsme hned po snídani pronajali člun, naložili rohože, veliké hotelové osušky na opalování a spoustu občerstvení, hlavně kapalného a vyrazili.
Ještě před tím jsem ale překvapil Janu.
„Mám tady vylepšenej model jedný hračky, co se nám docela líbila. Tohle je vrčítko s dálkovým ovládáním dokonce i přes mobil. Vem si ho a nic neříkej a pak se uvidí,“ zasmál jsem se, protože We-vibe už jsme spolu párkrát zkusili a byla to docela zábava.
„Jestli to Stáňa s Honzou neznají, tak to určitě budou chtít zkusit, až uvidí, jak to funguje,“ smál jsem se teď už docela nahlas, protože Jana jevila docela silné známky rozpaků.

„Míšo, vždyť to bude vidět, to přeci nejde,“ trochu protestovala, ale nechala se nakonec přesvědčit.
„Počkej moment s plavečkama, tááák,“ trochu jsem kápl na hračku lubrikační gel, „pojď sem, hned ho dáme na místo, kam patří.“
Položila se na postel, roztáhla poslušně kolena široko od sebe a já dbal pečlivě a zblízka na to, abychom společně ten zázrak zavedli přesně tam, kam do těch růžových míst patří, což byla docela vzrušující zábava. Jana si na to oblekla své miniaturní plavečky.
„Překážet by to nemělo, protože je to určený pro zábavu na dálku, bambulko, ale malinko je nějaký obrys vidět, tak si vem delší tričko a je to.“
Jana poslechla a hned jsme věc začali testovat. Připomněl jsem jí, že jednak to má dálkové ovládání, ale i apka v mobilu je jednoduchá. Sedla si do křesílka a já jí začal převádět různé režimy s různou intenzitou vibrací.
„Tak a teď si to zkus dělat sama,“ a podal jsem jí mobil.
„Jooó, to šimrá, joooó a teď to docela pulzuje, jo a…. Teď… No dobrý, to je ale blbina! To je fakt mnohem lepší, než ten starej, co jsme si s ním párkrát hráli. Pod kalhotkama jsem to nikdy nezkusila. Tohle je fakt dobrý,“ opřela se Jana do křesla a soustředěně s přivřeným očima si vychutnávala činnost toho technického zázraku.

„Představ si, že bys byla v tramvaji nebo někde a měla to pod oblečením pěkně zasunutý a já ti to kdykoli mohl pustit nečekaně na jakejkoliv režim. Dala bys to?“
„No takhle na veřejnosti asi ne, ale dobrý to fakt je, ty jo a tohle je úplně supr!“ potešeně Jana kvitovala další režim. „Tyyyý víš, že bych se asi mohla docela rychle udělat? Ještě kdybych si to takhle malinko přitlačila nebo kdybych trochu takhle poposedla… Aáá, jo , to je vono!“
„Tak fajn, teď to vypneme a až budeme na moři, tak to pustíme, ju?“ pomalu jsem končil přípravnou fázi. „Už vidím Honzu, jak to bude chtít zkusit vyzkoušet na Stáně,“ pobaveně jsem se zasmál. „A jestli to nezná, tak až mu řeknu, že se docela jistě může vklínit k tomu zařízení i sám tím svým klabrďónem, tak to bude chtít udělat hned a rovnou, dokud ho máš v sobě ještě ty,“ mrkl jsem na svoji Janu.

Ta si trochu odfrkla a zase mi vysvětlila že jsem fakt úplně pitomej.
„Samozřejmě, že hned pak si to vyzkouší i se Stáňou a rád ti to s ní předvede. Přestaň si hrát na netýkavku, za ty roky tě moc dobře znám. Je mi jasný, že jak jsem to dořekl, tak sis to představila a určitě v obou variantách. Abys věděla, já nejsem o nic lepší, ale naopak. Já si to představil úplně plasticky a koukni, docela si mi z toho začíná stavět.“

Zasnil jsem se na okamžik a pak pokračoval.
„Úplně před očima vidím, jak Honza zkoumá, jak to tam máš zasunutý a hledá, jak se k tomu přidat. Akorát, že tenhle režim a jeho intenzitu dlouho nevydrží ani on, na to vezmu jed! Stačí to zesílit a smetánka bude v tu ránu venku,“ pobaveně jsem sledoval, jak se Jana na moje řeči tváří.
Nelíbilo se jí, že to říkám nahlas, ale bylo znát, že si to sama přesně takhle nějak taky přestavovala.
„Tak to stačilo, jdeme, stejně už na nás čekají,“ zakončila dialog velice rázně, tričko si stáhla trochu níž, pro jistotu si natáhla letní sukýnku a vyrazili jsme.

Došli jsme k přístavišti, kde už na nás čekal objednaný člun a za slabých dvacet minut už jsme se začali přibližovat k plážičce, ukryté v nehluboké zátoce blízkého ostrůvku, kde evidentně nikdo nebyl a já jsem usoudil, že je čas ten zázrak vyzkoušet. Vytáhl jsem mobil, mrknul na Janu a spustil apku přesně tam, kde jí Janka vypnula. To byl režim, který byl nadmíru intenzivní a Janka sebou cukla tak, že se člun docela rozhoupal.

„Jani, co to proboha děláš, vždyť nás tady vyklopíš,“ peskoval jí od kormidla Honza.
Jenže Janinka se po chvilce začala malinko kroutit a poposedávat a když jsem ještě změnil režim s mrknutím oka na ní a s jejím pokývnutím hlavou přidal na maximum, začala u toho malinko vzdychat, takže Stáňa se nechápavě začala ptát, co se děje.

„Jani, pochlub se, co to máš,“ vyzval jsem ji, abych odstartoval zábavu, ale vibrace jsem ztlumil k minimu.
„Jo, takhle je to příjemný. Takový něžňoučký, takový jako hlazení tvých prstů, ale počkám, až vylezeme, medvídku.“

„O co tady jde?“ ptali se jeden přes druhého Honza se Stáňou a člun znatelně zrychlil a břeh byl od nás už jen pár okamžiků.
Já zatím ten zázrak vypnul.

„Nechte se překvapit, bando! Když budete hodný, tak vám Jana něco ukáže,“ ale to už byl člun čelem zabořený v měkkém písku.
Honza vyhodil kotvu a my jsme vyskákali do vody a odnosili věci na liduprázdnou malinkatou plážičku pod stromy.
Rozložil jsem naše rohože, uvelebil se vedle Jany a začal v mobilu hledat nějakou další variantu. Ta mi pokyvováním hlavy dávala najevo, co je prima a co už míň, zatímco se ti dva nechápavě snažili zjistit, jakou že hru to s nimi hrajeme.

„Tak už jim to ukaž Jani, ať můžeme do vody,“ poprosil jsem svojí lásku.
Ta se lenivě protáhla, natočila se, aby Honza s Jankou dobře viděli, provokativně svůdně si začala hladit přes plavečky tu svou „holčinku“, jak jí pořád říká a po pár okamžicích si plavečky odhrnula stranou.
V tom okamžiku já zvýšil intenzitu na maximum, což okamžitě vyvolalo její spontánní reakci.
Otevřel se nám pohled na její dokonale hladký klín, ve kterém vězel růžový přístroj, který byl ale zahnutý tak, že byl zároveň svou plošší stranou opřený o její krásně modelovaný venušin pahorek. Přistroj pulzoval, její poštěváček si užíval báječné vibrace a Jana reagovala přesně podle něho.
Honzík se Stáňou fascinovaně pozorovali divadlo, které se jim naskytlo.

„Hele, klidně jí vyvolám orgasmus na dálku, ale kdybych tam pod ten zázrak zasunul ještě i ten svůj živej kolík, místa je tam dost, tak budeme oba hotový raz dva. Až vylezeme z vody, můžeme vám to s Janou předvést a nebo taky až večer. A když budete hodný, můžete si to vyzkoušet taky.“
„Jasně, to zkusíme, Stáni, že jo?“ nadšeně reagoval Honza. „A můžeme hned tady? Jana mi jednou něco zmínila, ale nezkusili jsme to nikdy. To je nějakej novej model?“
„Jen když si to se Stáňou budou moct taky zkusit,“ snažil jsem se využít výhodu.
„Proč ne, ale v tom případě si to napřed zkusím já s Janou a třeba hned.“

„Že se vy dva nestydíte takhle s námi kupčit! Fuj, jdeme do vody Jani a ať si tady ti dva dělají s tou pitomou hračkou spolu, co chtějí,“ nazlobeně se ozvala Stáňa, ale pak při pohledu na Janu, která nic neříkala a byla úplně položená do vibrací toho masážního zázraku pro dva, změnila názor:
„Tedy, hm, možná bych si to vyzkoušela. Jednou jsem si hrála s parádně velikým robertkem, ale ten byl jen pro jednoho. Můžu sama nebo se musí ve dvou?“ lišácky na mne mrkla, takže už mi bylo jasné, že nevyjdu naprázdno.

Pomalu jsem ztlumil apku a nakonec ji úplně vypnul, přesunul se k Janině a pěkně pomalu jsem s její malou asistencí zázrak vytáhl na světlo tak, aby oba zbývající účastníci zájezdu viděli co nejlépe a abych je trochu pozlobil, mlsně jsem to bezva zařízení olízl.
Na Honzovi bylo jasně vidět vzrušení.

„Jdeme do vody a pak budeme hrát nějakou hru, která určí, kdo si bude s tou hračkou hrát a eventuálně s kým. Souhlas? Vítěz dostane hračku. Když vyhraje kluk, zahrajou si o partnerství s ním holky a naopak. Ty, co prohráli, mají pech a budou se muset bez hračky nějak obejít, ale můžou dělat cokoliv.“
„Jooo! Supr! Perfekt!“
„Jo a každá ta dvojice si ještě může zahrát třeba o šéfa, kterej rozhoduje o všem. Třeba pro celej zbytek dne? Nebo jenom tady na pláži?“ přidal svůj nápad Honza.
„Zatím jen tady,“ mírnila ho Jana.
„Ale může mu přikázat třeba aby něco dělal i s někým ze druhé dvojice?“ zapojila se do tvorby pravidel i Stáňa.
„Hmm, proč ne? Ale musí s tím v takovým případě souhlasit i šéf tý druhý dvojice, protože se bude sahat na jeho majetek. Tedy možná. Ale taky souhlasit nemusí, co vy na to? Je to šéf a má na svůj majetek právo,“ navrhl jsem zase já.
„A musí ten, co prohrál, vždycky poslechnout?“ ptala se dál Stáňa.
„Jasně, ale kdyby ho něco mělo bolet nebo kdyby to z nějakého důvodu nedal, tak nemusí, ale pak musí vysvětlit, proč to nedal a kdokoliv mu pak může vymyslet nějakej jinej úkol, ale musí ho schválit šéf,“ doplnila další návrh překvapivě Jana.

„Ještě někdo něco? Když nic tak jdeme do vody, panstvo,“ zavelel jsem.
„Moment! A co když kapitán požádá o nějakou službu druhýho kapitána?“ vložil se do debaty Honza.
„Myslím, že by mu kapitán měl vyhovět, ale pak zase musí splnit přání na oplátku tomu prvnímu. Co vy na to?“ přispěla k pravidlům Stáňa.

Když jí to bylo všeobecně odsouhlaseno tak hned navrhla: „Nedáme plavky dolů?“ což všichni radostně kvitovali ovšem s tím, že „prdelky a nejen je si namažeme aspoň třicítkou, aby nebyl malér, protože se spáleným pozadím nebo pinďourem by bylo po legraci a na tu se těším,“ dodala Stáňa.

Janka vytáhla padesátku, o kterou jsem ji poprosil, aby vzala s sebou, protože jsem se nemohl vrátit ze služebky se spáleným pozadím a já pečlivě namazal její „holčinku“ i malinkatou prdelku a báječné kozičky a ona zase mne, takže se v její ručce pěkně ten můj macík zvětšil.
Se zaujetím jsem pozoroval, jak Honza maže Stáňu. Ta to viděla, takže vůbec nic neskrývala, abych si jí mohl co nejvíc vychutnat aspoň pohledem.
Naopak, nechala vyniknout všechny své přednosti a sama si naopak dávala záležet, aby Janině neuniknulo nic z toho, jak ona ošetřuje Honzu.
Tomu napůl stál už před tím a teď se vztyčil skoro kolmo nahoru.

„Dámy, není škoda nevyužít toho všeobecnýho pozdvižení?“ zkusil jsem nahodit udičku.
„Já myslím, že pozdvižení bude i až vylezeme z vody,“ mrkla na mne spiklenecky Stáňa.
Bylo mi jasné, že až přijde vhodná chvíle, uděláme jí radost my tři dohromady, a to takovou, že ještě něco takového nezažila. A bude se jí líbit úplně všechno. A nám taky.

Za bujarého křiku jsme si zaplavali, trochu se ve vodě poškádlili a vylezli jsme na sluníčko. Jen Jana si ještě šla zaplavat.
jsme mezi tím otevřeli první lahev vína a ostatní jsme zahrabali ve vodě do písku. Pro jistotu jsme vzali několik lahví červeného, protože ani to mořské dno nebylo nijak studené.

„Míšo, jak ten zázrak funguje?“ vyptávala se zvědavě hned po první skleničce Stáňa. „Můžeš mi to ukázat? Já to sice viděla na internetu, ale nic mi to neříkalo.“
„Dočkej času, bez Jany nebude nic. Funguje to přes bluetooth z mobilu nebo z extra dálkovýho ovládání se dá nastavit nejrůznější režim. Tedy síla i rychlost vibrací a hlavně jejich režim. Když budeš hodná, sám ti ho tam dám a projdeme si všechny režimy,“ zašklebil jsem se na ní významně, ale věděl jsem, že s tím bych nepochodil ani u Honzy ani u Jany.
„Téééda, to jsem fakt zvědavá. Můžu to vyzkoušet první?“
„Žádný takový, miláčku, o všechno se bude losovat,“ usadil ji nekompromisně Honza. „A pěkně až Jana připlave a odpočine si.“

Mezi tím jsme se věnovali četbě, klábosení a já do sluchátek poslouchal nějakou muziku a snad po půl hodině nebo po ještě po delší době se vynořila Jana a hned mne na lehátku zalehla.
Byla úplně ledová, mohlo mne z toho klepnout. Utřel jsem ji pěkně ze všech stran a nevynechal ani ten nejskrytější půvab, nalil sklenku vínka, ostatním taky a společně jsme zlikvidovali za veselého škádlení a košilatých žertů první láhev.

K tématu se jako první vrátila podle očekávání Stáňa: „Hele, jak to bude s tím losováním? Kdy si zahrajeme?“
„Budeme střihat a zahrajeme si, až si dáme každej aspoň jednoho jointa a dorazíme druhou lahvinku. Máme jich ještě dost a taky bych něco malýho zobnul,“ usadil ji Honza.
S tím jointem mi trochu vyrazil dech, ale asi si vzpomněl na jeden z prvních našich společných zážitků a možná se chystal už v Praze nějak uvolnit náladu, aniž tušil, že se to takhle vyvine samo.

Na Stáně bylo vidět trochu zklamání. Vůbec jsem netušil, jaká je to nenasyta a nedočkavka, co se týče sexu, ale o to víc jsem sám sebe přesvědčil, že vyzkoušíme úplně všechno, co nás napadne a nedáme jí šanci nějak odporovat. A co nestihneme, tak doděláme další dny. Mezi tím jsme sezobali klobásky, zajedli chlebíkem a ovocem, dopili druhou lahev, párkrát si krátce zaplavali, protože bylo docela vedro a vykouřené jointy způsobily, že nálada gradovala.
Honza k mému překvapení sehnal fakt dobrý materiál a dámy se tomu vůbec nebránily. Myslím, že v hlavách už měly především tu očekávanou zábavu.
Všechno byla najednou úžasná legrace.

Autor

Navigace v seriálu<< Neobvyklý zážitek 06Neobvyklý zážitek 08 >>
4.5 36 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Gourmet

Hned bych se přidal! Paráda.

Junior

Zajímavé pokračování. Tak jsem zvědav jak to bude pokračovat.

2
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x