Kněžna parádnice 03 – Pan kníže na lovu

Po koupeli se paní kněžna vrátila do svého pokoje, kde zjistila, že je její prádlo velmi pečlivě poskládané a uklizené. To jí udělalo radost. Svoje oblečení a prádlo měla velmi ráda, dokonce se zamyslela nad tím, že by sluhu jmenovala správcem garderoby. Když tak po tom prádle pokukoval, tak by si ho užil až až.
Bylo sice nezvyklé, aby něco takového dělal muž, ale ona je přeci kněžna a může si dělat, co chce. A navíc, co by se mohlo stát, leda by masturboval nad jejím prádlem.

Na jednu stranu je pro ní vědomí přitažlivosti pro cizí muže vzrušující, na druhou stranu být degradována na pouhý sexuální objekt? Pro manžela to ráda udělá, ale sluha?
No právě, vždyť je to jen sluha, co je mi po něm, řekla si nakonec. Má se o mě starat a sloužit mi a jestli si občas čichne k mým kalhotkám a… Zarazila se, vždyť jde jen o ničím nepodložené spekulace.

Mezitím trávil pan kníže čas na honu. No, na honu… Ono na tom podezření o divoženkách a lesních vílách bylo přeci jenom něco pravdy.

Kníže nebyl místní, na panství se přiženil a tak nebyl na zdejší magické prostředí zvyklý.
Poslední dobou ho trápily živé sny, v němž ho pronásledovaly lyfemky, podivné ženy. Jejich vzhled byl velmi nezvyklý, mohly běhat po čtyřech jako kočky nebo lišky, ale také chodily po dvou jako lidé. Měly hladkou lesklou kůži, fialovou až do černa, dlouhé vlasy spletené do pramenů, vysoké špičaté uši a dlouhý, huňatý ocas. Po lesích pobíhaly nahé a jedinou jejich ozdobou byly náhrdelníky ze žaludů.

V jeho snech se lyfemky proháněly v důvěrně známých lesích kolem zámku, zvaly a lákaly ho k sobě. Předváděly se ve svůdných pózách, vystavovaly mu prsa i zadečky.
Jejich laškování končilo tak, že stály na všech čtyřech, vystrkovaly na něj zadeček a lákaly ho k sobě máváním huňatého ocásku.
Kníže k jedné z nich přistoupil zezadu a zasunul do její pochvy vztyčený úd. Lyfemka mu vycházela vstříc a vztyčeným ocasem ho šimrala na bradavkách.
Jenže po pár přírazech jednoduše zmizela, rozplynula se jako pára a tak pan kníže přistoupil k další, kde se situace opakovala, dokud nezmizely všechny, aniž pan kníže dosáhl vyvrcholení.

Nemohl to brát jen jako divný sen, protože vždy ráno našel na stole žalud z jejich náhrdelníku.
A tak kníže přemýšlel, co to má znamenat.
Každý den jezdil po okolí a zoufale hledal lyfemky. Občas se mu zdálo, že zahlédnul kus lesklé černé nebo fialové kůže, ale vždy šlo jen o přelud.

Ani dnes nebyl úspěšný a tak narychlo ulovil pár kusů zvěře, aby to nebylo nápadné a vrátil se domů.
Včera se mu to s Rozálií moc líbilo, sny ho udržovaly při chuti a tak po ní nenápadně pokukoval i při večeři.
Měla na sobě jen jednoduché puntíkované šaty nad kolena a síťované punčochy, vypadala tak trošku jako beruška, roztomilá jak porcelánová panenka a celá k zulíbání.

Rozálie si jeho pohledů samozřejmě dobře všímala a protože večeřeli sami, tak ho nenápadně provokovala a ukazovala se. Občas se předklonila a natahovala se po něčem na druhém konci stolu, aby viděl do výstřihu, nebo vstala a šla si pro nějakou drobnost tak, že mu ukázala zadeček nebo nohy. Pak jí spadl příbor pod stůl a prosila ho, ať jí ho podá.
Když vlezl pod stůl, měla mírně roztažené nohy, aby viděl bílé kalhotky pod šaty.

Po společné večeři se každý z manželů vydal do svých komnat a kněžna se převlékla do něčeho pohodlnějšího. Vybrala si oblíbené červené body bez ramínek. To mělo v rozkroku patentky, takže v případě potřeby je stačilo rozepnout.
Četla si, ale moc jí to nebavilo, čekala, že přijde kníže.
Za celý den byla dosti vzrušená, z koupele, Polyxeniny snové příhody i večerního vystavování se. Kníže přišel brzy, navnaděný nejen tím, co viděl při večeři.
Sice byl trochu zklamaný, že Rozálie už nemá na sobě beruškové šaty, ale červené krajkové body bylo také vzrušující a navíc měl plnou hlavou lyfemek.

Rozálie ležela na zádech a tak ji chvíli hladil a laskal. Hladil ji po tvářích, krku a prsou, jen konečky prstů, zajel i na bříško a stehna.
Rozálie mu jeho péči oplácela, jemně masírovala jeho úd.
Když byl dostatečně vzrušen, což netrvalo dlouho, otočil ji na břicho a naznačil, ať vystrčí zadeček. Klečela tedy na kolenou a hlavu měla zabořenou v polštářích.
Kníže se kochal pohledem na její zadeček. Jeho křivky byly plné a oblé, zdůrazněné červenými krajkami.
Chvíli ji hladil po zadečku, zajížděl pod krajky až rozepnul patentky na bodyčku a tím uvolnil její rozkrok. Ihned do něj zabořil svůj úd a začal přirážet. Trochu se přitom lekl, že se Rozálie rozplyne jako snové lyfemky a i šimrání ocáskem na bradavkách mu chybělo.

Pro Rozálii to bylo jiné než včera, kdy měla plno vjemů po celém těle. Dnes jen ten jeden. O to více si užívala penis pronikající jejími závojíčky a troucí její poštěváček, který radostně přijímal jeho doteky a předával rozkoš do celého těla.
Vlny rozkoše se přelévaly přes celé její tělo, hlavou se jí honily dnešní zážitky a brzy se krásně udělala.
Knížete její rychlé vyvrcholení překvapilo ale stejně jako včera si pomyslel, jaký je úžasný milenec.

Ani on ale nebyl v myšlenkách jenom u ní. Hlavou se mu honily myšlenky na lyfemky.
Přidržoval si Rozálii za zadeček, různě měnil tempo a nechtěl vše ukončit hned, i když uspokojená žena už jen odpočívala a čekala na ukončení.
Její poloha nebyla úplně pohodlná, bylo to pro ni trochu nudné a zdlouhavé, na druhou stranu nemusela nic dělat, jen ležet respektive klečet.
Mohla si užívat masáž zadečku i vědomí poddání se jeho potřebám, čemuž ráda obětovala mírné nepohodlí.
Její pasivita mu na jednu stranu trochu vadila, na druhou stranu se i jemu líbilo vědomí, že tam prostě je jen pro něj.
Nakonec ji pevně chytil za boky, začal rychleji přirážet a za chvíli vyvrcholil i on.