Mýtinka 05

5. kapitola – Návštěva rodičů.

Sobotní ráno se smálo a sluníčko rychle sušilo noční rosu. Umyl jsem se, něco snědl, vytáhl kytici ze sklepa a nervózně pochodoval po boudě. Čekal jsem, kdy uslyším řev motoru teréňáku z Vyhlídky. Jaké překvapení, když ze silničky se odlouplo osobní auto a způsobně sjíždělo k boudě.Jak se přiblížilo, poznal jsem Rudlovo soukromé vozidlo a když přede mnou zastavilo a já viděl za volantem vyšňořenou Bětku, zůstal jsem na to zírat s pootevřenými ústy. Bětka vystoupila, tak jsem se zeptal:

„Co se stalo, ty umíš jezdit i pomalu?“
„Hele sklapni tu klapačku, nebo ti to zůstane,“ odvětila svým starým způsobem.
Z auta vylítla Jana a pověsila se mi na krk.
„Mírni se má vílo,“ krotil jsem ji.
Sebral jsem z verandy kytici a šel přivítat hosty. Způsobně jsem předal mamince kytici, s tatínkem potřásl rukou a pozval je dál. Usadili se na verandu a já viděl, jak s údivem sledují tu překrásnou přírodní scenérii kolem.
„Tady je to jako v pohádce,“ hlesl táta.
„Že,“ přidala se pyšně Jana, „a máš vidět to krásné svítání a západy slunce.“
Máma se na ni potutelně usmála a zeptala se:
„Kolik svítání jsi tady Janko viděla?“
Jana zrudla, otočila se a že si jde uložit věci.

Omluvil jsem se, že mám službu v kuchyni, ale Bětka že to ne, že musí být u toho a zavolala Janu, aby se starala o hosty. Zmizeli jsme s Bětou v kuchyňce a pod jejím přísným dohledem jsem začal vařit. Znervózňovala mě stálými připomínkami, proč to dělám tak, že ona to dělá jinak, tak jsem ji řekl:
„Bětko jsi dobrá kamarádka a jsem ti moc zavázán, ale tady vařím já. Chceš-li – dívej se, na receptu určitě nic neupravím, ale  takhle mě jenom znervózňuješ.“
Usmála se, pohladila mě po vlasech a zmizela za hosty.

Za chvíli vlítla do kuchyňky Jana,  že jde pro pití. Pověsila se mi na krk, přitiskla a přisála na ústa až jsem málem ztratil rovnováhu. Jemně jsem sundal ruce, políbil ji a nasměroval, kde najde co k pití a pokud by táta chtěl, že v sudu je ještě pivo, stačí zapnout chladič.
„Nezvětralo?“ zeptala se.
„Nezvětralo, protože je pod plynem, dusíkem, a to potom dlouho vydrží.“
Vylítla ven a za chvíli se vrátila, že táta by si pivo dal. Papiňák se syčením oddychoval,  já počkal, až se výčep nachladí a pak načepoval džbánek tak, jak mě to Rudla učil.
Vylovila pití, sklenice, odnesla to ven a vrátila se pro tátovo pivo.

Krájel jsem knedlíky a chystal je do napařováku, když se na mě zezadu zavěsila a dráždila mne hroty ňader.
„To nemůžeš počkat až budeme sami?“ zeptal jsem se.
„Můžu,“ řekla uličnicky, „ale chci tě mít ve správné náladě.“
„Tak odnes tátovi pivo, ať zatím nezvětrá a nachystej příbory,“ pobídl jsem ji a naplnil hrnec knedlíky.
Odtlakoval jsem hrnec a sundal víko.
Libá vůně guláše zaplnila celou boudu a drala se dveřmi ven na verandu.
Z venku jsem uslyšel tátův hlas:
„To je přece Segedin Janko, ty také vyžvaníš co se dá.“
„Ten nápad s gulášem byl můj,“ řekla Bětka a vyprávěla jim jak to vlastně s tím gulášem narafičila.

No, tak teď jsem byl terčem vtipů zase já. Holky se objevily právě včas aby mohly nosit na stůl. Sundal jsem  zástěru a šel si sednout s hosty. Bylo vidět, že jim chutná. Táta si dal ještě jedno pivo, prý do druhé nohy.
Běta s Janou sklidily nádobí, daly se do umývání a já zůstal s rodiči sám. Máma se na mě zkoumavě dívala a já viděl, že má stejný pohled a šedé oči jako Jana.
„Teď jistě čekáte,. že vás budu zpovídat,“ usmála se.  „Nebojte se, my jsme s Janou takové kamarádky, že si všechno řekneme.“
Ve mně zatrnulo.
„No nazdar,“ pomyslel jsem si, „proboha jak se mám tvářit, jestli jí Jana řekla, co jsme dělali.“
Ale máma to však přešla a začala se vyptávat, co je to ta meteorologická stanice, co všechno se tady sleduje a proč tady mám ty fůry dřeva.
Po chvíli povídání se máma zvedla, že se půjde podívat za děvčaty. Já se s tátou sebral a ukazoval mu okolí Mýtinky. Když jsme se vrátili, seděly ženské u stolu, o něčem se bavily. Tak jsme přisedli a já se za chvíli zvedl a šel udělat kávu.

Čas pěkně ubíhal a najednou  se máma zvedla s tím, že všechno jednou končí a tak je na čase, aby se dali na zpýteční cestu.
Když jsme šli k autu, přidržela mně máma decentbě stranou a potichu nabádala, abych dal na Janu pozor a abychom něco nevyoslili, že času máme ještě dost.
Rozloučili jsme se, auto zmizelo na silničce mezi stromy a tak jsme posklízeli nádobí a přesunuli se do boudy. Jana si šla ještě uložit věci a já jsem dodělával denní report.  Když jsem skončil a  Jana nikde, šel jsem se poodívat,  kde vězí.

Otevřel jsem dveře od ložnice. Jana zakrytá dekou až pod bradu, se na mě potutelně koukala:
„Nechceš se schovat pod deku?“ nazvedla deku a já uviděl zlatavé chmýří lasturky.
V rychlosti jsem ze sebe shodil ošacení a vklouzl k ní.
Objala mě a začala mi vzrušeně líbat obličej, tiskla se hroty ňader, kroužila s nimi po hrudníku a bylo vidět jak  se jí začínají lesknout oči a zrychluje dech.
Rukou jsem sjel k rozkroku a polaskal ty krásné kudrlinky lasturky. Když doširoka rozevřela nohy, vjel jsem prstíkem do štěrbinky, laskal každý koutek a  mazlil se s  poštěváčkem, až jsem cítil, že její vzrušení se blíží k vrcholu. Sklouznul jsem mezi nohy, pozvedl zadeček a vnořil se  do lůna. Jana mě objala, přitáhla si mne na prsa, nohama zezadu stiskla a já pronikal hluboko do jeskyňky.
Sténala potichu a pronikání provázela vstřícným pohybem zadničky. Dostali jsme se do extáze rozkoše, kde každý z nás pouze napolo vnímal, co je v okolí.
Cítil jsem jak se blížím k vrcholu a, snažil jsem se vyprostit, ale přimkla se a bránila jakékoliv  úhybné snaze.Týdenní půst nedal na sebe čekat a já se steny vyrazil celý obsah do lůna. Jana, pevně přitištěná, sténala v křeči orgasmu a pánví kmitala až do okamžiku, kdy ucítila že pracant uvadá a vyklouznul. Uvolnila mě a já celý udýchaný, se skulil vedle ní.

„Holka jsme v průšvihu,“ řekl jsem, „hlavně, že před chvílí mě tvá máma napomínala, ať něco nevyoslíme.“
Jana se ke mně přitulila a zašeptala mi do ucha:
„Neboj, nevyoslíme. V úterý jsem byla u gynekologa, tak se nemusíme mírnit.“
Tak proto ty potutelné pohledy, to tajné špitáni s Bětkou. Celí zadýchaní jsme leželi vedle sebe hladili se, mazlili a odpočívali.

Pak se zvedla, že se jde osprchovat. Ležel jsem  na zádech a ještě dodýchával tu slast. Cvakly dveře od koupelny a moje víla z Mýtinky, tak jak ji Bůh stvořil, se přesunula  ňadry na mou hruď. S hlavičkou přitisknutou k mojí, opět vzrušeně dýchala. Lasturku se zlatými chloupky přisunula na moje stehno a začala pomalu po něm klouzat.
Po chvilce přehodila nohu přes stehno, natočila se tak, aby celá lasturka mohla po stehně klouzat a já slyšel, jak se jí zrychluje dech. Zašeptal jsem:
„Ty toho ještě nemáš dost?“
Políbila a zašeptala, že ne.

Pracant se už zase vzpouzel v plné síle a Jana, jak to viděla, se přesunula nad něj, přitiskla a začala ho lasturkou masírovat. Jezdila po něm, až k dírce a když viděla, že má snahu se schovat, ucukla a zase se poštěváčkem na něm vrtěla.
Tempo se pomalu zvyšovalo. Na pokraji orgasmu vykřikla a vtlačila ho do jeskyňky. Začala přirážet v  křečích a já  si ji rychle strhl na prsa a honem vnikal zrychlenými útoky do svatyňky.
Bože, to byla krása!
Nevnímali jsme nic kolem sebe, jen jsme cítili pohyby toho druhého, laskali se s nimi a já ve vrcholu obdařoval lůno záplavou životadářné šťávy.
Umdleni jsme pak  tiše leželi a  dech se nám pomalu zklidňoval. Jana si vychutnávala to nejtěsnější spojení, ve ktedrém jsme skončili.
Určitě čekáte, že jsme do toho po krátkém odpočinku šli znovu a  milovali se dál. Ale  Jana se po chvíli sebrala a odkráčela do koupelny. Když se vrátila, rovněž jsem se osprchoval a vrátil se k ní do postele. Přitulili jsme se k sobě a není divu, že jsme po tak rušném dni téměř hned usnuli.