Poněkud perverzní komedie 08 🇨🇿

čeho je moc, toho je příliš….

Tři hodiny po půlnoci Toma probudil klíč v zámku odmykaných domovních dveří a následné kroky dole na schodech do patra. Zcela tichým domem se ty kroky zlověstně blížily až do chvíle, než si uvědomil, že druhé klíče od branky a od domu má pouze paní Vojtovičová. Pak to znělo ještě zlověstněji a Tom se musel nově vzniklou situací okamžitě zabývat: „Jestli se bude tato chtivá a neukojitelná šoustalena vracet pokaždé, když toho ječivého jebu nemá dost – vždyť když mne před jedenáctou v koupelně důkladně a dvakrát vyždímala, její medová a nenasytně otevřená kunda naznačovala, že potřetí by se jí to také líbilo – to abych dům po mamince rovnou prodal a odstěhoval se hodně daleko!
Vzít jí jednoduše klíče nebo stejně snadno vyměnit zámky sice lze – ale odolávat tomu vášnivému, dosud pohlednému a už na pohled velmi smyslnému tělu je zhola nemožné. Navíc sebeironický humor jeho majitelky je odzbrojující – a její stále žhavá a neukojitelná šubrtka tak podmanivá! A to nepočítám její čokoládově hnědé a tak zvláštně vždy rozverné oči! Ne, takový Héraklés se dosud nenarodil! To bych nikdy nedokázal. Nejspíš nebudu normální.“

Takto situaci vyhodnotil, ale tím to neskončilo. Během dalších blížících se kroků mu vzrušená mysl ze záznamu velmi zrychleně přehrávala nedávno prožité chvíle a kladla mu k nim otázky, na něž si pro klid duše musel okamžitě najít omlouvající odpověď: „Kdo by dokázal odolat nahé souměrně urostlé ženě, na jejímž zrale statném těle se při chůzi její mocné vnady a obliny půvabně a hlavně smyslně vlní, pohupují a zachvívají?
Kdo by dokázal nevyhovět té sebejisté ženě, která vejde do sprchovacího koutu a místo aby seřídila vodu ve sprše, opře se v předklonu rukama o kohoutky a aniž by se otočila nad mírně rozkročenýma nohama s kyprými stehny zavrtí mohutnou a přiměřeně svalnatou zadnicí? Kdo by se pak divil tuto rujnou samici následujícímu mladíkovi, že se ani nezastaví a svůj v ruce svírající a kupředu výbojně čnící falus jako kopí zarazí do mokré a nedočkavě pootevřené masité pochvy, která za chůze zívala nudou na dně hlubokého údolí mezi rozehřátými pecny hýždí? Koho by překvapilo, že tento mladík s mocným a tvrdě ztopořeným pohlavním údem kopuluje s touto ženou s divoce se pohupujícími těžkými prsy se samozřejmostí psa, jenž potkal hárající fenu – a se zběsilostí ženatého vojína základní služby, jenž se pár měsíců po přijímači dostal konečně domů na první ale nedostatečně dlouhý opušťák?
Koho by pohoršilo – že když se ve vášnivé extázi divoce se zmítající a jako divoká vlčice vyjící žena začne dožadovat zmírnění tempa – že ten divoce mrdající mladík s mokrým šourkem i stehny jí nevyhoví a čvachtavé zvuky, naplňující koupelnu, naopak ještě nabudou na intenzitě a frekvenci?
A koho by znechutilo, že když se mladík s rudě žhnoucíma ušima dlouze a důkladně vysemení do vnějšího genitálu o generaci starší ženy, že oba dva si svá pohlaví nejprve vzájemně očistí svými jazyky a teprve pak se osprchují? A je snad příliš neobvyklé, že po dlouhých chvílích vděčných objetí v proudech vlažné vody se tatáž statná žena v nejlepších letech sama položí naznak na rohožku před vanou, aby širokým rozevřením dlouhých ale statných stehen do svého chtíčem opět pootevřeného a sekretem znovu zaplaveného pohlaví přilákala mladíka s v bezmezném údivu užaslýma očima – avšak již s opět tvrdě erigovaným urostlým penisem?
A není snad docela obvyklé, že ten mladík – ač skálopevně přesvědčen o svých tak náročnému úkolu již zcela nepřiměřených schopnostech – se ještě jednou vzmuží a řádně obdělá a oseje pod ním ležící brázdu? A je snad příliš neobvyklé, že tak učiní s odpovědností zemědělce, jenž si je dobře vědom stěžejní role svého stěžně při obhospodařování jemu svěřených rolí, jež souhrnem svých brázd zajišťují samotnou fyzickou existenci národa? A je snad neobvyklé, že takto těžce pracující dělník na národu roli dědičné nakonec pociťuje únavu a úplné vyčerpání?“

Tom, jemuž tyto podrobnosti v okamžiku prolétly myslí, si snadno na poslední otázku odpověděl: „Není!“
Rozhodl se proto předstírat tvrdý spánek, avšak nepatrně nedovřeným okem pozoroval pokoj ode dveří až k měsíčním úplňkem zářícímu oknu.
Přicházející dívka, jež se zastavila v ostře nasvíceném lichoběžníku na podlaze před oknem, zase předstírala, že se tam zastavila čirou náhodou a že je v místnosti sama. Začala se totiž svlékat.
Na ramenou rozvázala dvě mašličky a velice volné letní šaty sklouzly jako plenta ze slavnostně odhalované sochy. To zásadně změnilo situaci. Sošná byla skutečně. Její štíhlá a jako stvol květiny půvabně nachýlená útlá šíje, nesoucí souměrný ovál hlavy s klidnou a jen mírně ale záhadně usměvavou tváří, lemovanou dlouhými černými vlasy – to byla dohromady zosobněná dívčí nevinnost.
Jelikož výtvarně nadaný Tom byl už od chlapeckých let sice amatérským, ale kvalifikovaným znalcem výtvarného umění i jeho historie, jenž však za stěžejní poslání všech umělců všech dob považoval oslavu krásy nahého ženského těla. Proto si položil zanedlouho zásadní otázku: „Proč jsem nikdy neviděl například v mramoru – nebo jako zrovna teď v bronzu – takové opravdu výstavní umělecké dílo s malou decentní ceduličkou na podstavci, jež by docela zbytečně sdělovala okouzleným znalcům umění: „Dívka svlékající podprsenku“?! Mohla by to být první – tedy levá část – skulpturálního triptychu, cudně nazvaného „Nadržená“! Ty skvělé a vysokým rychlostem aerodynamicky dokonale přizpůsobené čnící pevné prsy – nejméně čtyřky – si o takovou poctu říkají. A zřetelně vystouplé tmavé dvorce s dlouhými téměř černými bradavkami jen stvrzují ten nepopiratelný nárok.
Pravá část sousoší by byla pojmenována „Aby nezavazely“. Zejména kunsthistorici by opěvovali to dokonalé vyvážení hmoty, když smyslně kyprá dívka při svlékání kalhotek balancuje v předklonu pouze na jedné noze a neupadne jenom proto, že její dolů čnící pevné vnady dokonale vyvažuje na kratším rameni páky dvojzvratné několikanásobně větší hmota dvou úplňků dokonalé a na Měsíc vystrčené již holé zadnice. Její jako u nemluvněte hebká pokožka, bez jediné viditelné vady, jen podtrhuje naprosto dokonalý přechod rozměrných polokoulí do směle vyklenutých oblých boků a navazujících impozantně silných stehen.
Ústřední statue, jako obvykle v mírně nadživotní velikosti, s názvem „Vivat Sanctus Koitus!“ by měla být nádherná a silně erotická solitéra. Tentokrát pouze na špičce nohy vzpínající se dívka, která druhou nohou s masitým stehnem kolem boku – a i oběma rukama kolem krku – vášnivě objímá a našpulenými rty také vášnivě líbá neviditelného milence.
Tato dívka by měla mezi realisticky vyvedenými stydkými pysky nenápadný kruhový otvor, jehož průměr by odpovídal rozměrům pyje toho neviditelného Eróta. To by bylo velice výhodné. Délku toho neviditelného štětce lásky, stejně jako jeho průměr, by si každá historička umění – během střelné modlitbičky za šťastné a hlavně úplné naplnění – představovala v jí vyhovující velikosti. Škoda, že žijeme v tak prudérní společnosti bez životodárné fantazie!“

Tak uvažoval Tom s jednou rukou na svém v béžovém mramoru vyvedeném penisu, když směrem k jeho lůžku opatrně vykročila již zcela nahatá Tomova inspirace – Ivana Vojtovičová.
Tomova situace byla však náhle vážná – málem zoufalá. V namodralém obláčku na pozadí toho nádherně bujného Ivanina popředí totiž zahlédl nejen vztyčený a hrozící ukazováček, ale i hlavu velice korpulentní a dobrosrdečné babičky, která jej již od nejútlejšího věku nabádala k životu podle zásad mravného křesťana.
Avšak ta obvykle dobromyslně usměvavá tvář se tentokrát na Toma dívala velice vyčítavě. Najednou nevěděl, jak se má v nejbližší neodvratně se blížící chvíli zachovat. S maminkou i s paní Vojtovičovou neměl nejmenších pochybností. Obě jej hladového krmily, žíznivého napájely s mateřskou láskou všemožně opečovávaly – takže když samy sexuálně vyhládly, tak jako mravný křesťan se s nimi o to své boží požehnání – tedy o své zdravé a mladé tělo – rád a bez zábran podělil.
V případě maminky i paní Vojtovičové to vypadá na skutek ryzího křesťanského milosrdenství. Hladové krmil, žíznivé napájel – a to poctivě vlastním živým tělem. Ba co víc! Kouskem oplatky a lokem vína se ani symbolicky zastupovat nenechal!
Ovšem s Ivanou – už pro ten babiččin hrozící ukazovák – to není tak jednoduché. Když se však mohl zanedlouho podívat na nahou Ivanu zblízka, měl okamžitě jasno. Tentokrát se jedná o poskytnutí přístřeší prokřehlé a potřebné kolemjdoucí poutnici. Tedy o azyl pro svým otcem právě sexuálně zneužitou dceru.
Proč by jinak dvacetiletá svobodná dívka jen tak nalehko prchla ve tři ráno z domu, jenž pro nemravný život jejího otce nepožívá zrovna dobré pověsti?! Na tiše a nesměle zašeptanou otázku zda spí, odvětil tedy také tichým avšak silně vzrušeným hlasem: „Ano, protože se mi právě teď zdá nádherný erotický sen.“

Na důkaz odhrnul ze svého nahého těla pokrývku, aby snadno přesvědčil o své pravdomluvnosti. To odhrnování bylo totiž poněkud obtížnější nad krajinou bederní. Pak se s penisem hrdě vztyčeným galantně odsunul zády až ke zdi. Okamžitě se mu dostalo praktického důkazu o univerzální platnosti zásady číslo jedna jeho otce – zkušeného proutníka. Ta srozumitelně hlásá: „Galantnost k ženě jakéhokoliv věku se vždy vyplácí! Pokud ne, jedná se o megeru, která si ji stejně nezasluhuje!“

Ivana se do podmnožiny meger nezařadila. Ovšem svoji dokonalou a velice vzrušující zadnici přitiskla Tomovi do klína nejspíš pouze proto, aby mu podala praktický důkaz o značném poklesu nočních teplot v druhé polovině září ve středu kontinentu, nazvaném údajně po jisté zoofilní starořecké krasavici. Nedůvěřivý Tomáš – Tom s důsledností a zaujatostí vědce hledal další hmatatelný důkaz milencům již nepříznivých kontinentálních klimatických poměrů na vrcholcích Ivaniných pevných avšak krásně pružných prsů. Skutečně! Jeho dlaněmi do Ivaniných prsů vtisknuté jako lískové oříšky tvrdé bradavky byly nepochybně vztyčeny zimou. Když se rozhodl kvalifikovaným odhadem porovnat rozdíl mezi periferní a interní teplotou jejího těla – a jedině z tohoto důvodu, s jednou rukou na jejím krásně oblém prsu, zlehounka zasunul špičku ukazováčku druhé ruky mezi pysky na vrcholku vagíny – všechny ty předcházející dílčí důkazy potvrdil u velice podchlazených těl obvyklý úkaz.
Ivanina stehna se okamžitě v několika zřetelných a do ztracena doznívajících vlnách roztřepala zimou. Tento ucelený soubor navzájem se podporujících vědeckých důkazů však zcela znehodnotila teplá stružka tekutiny medovité konzistence, která zaplavila Tomův prst a krom pubického ochlupení dívky zmáčela i prostěradlo. Vylučovaná tekutina medovité konzistence vylučovala také alternativu, že by se mohlo jednat o v případech silného podchlazení nepříliš vzácný únik moči – a současně tím ta tekutina unikala Tomovu chápání. Vždyť krom jediného tichého povzdechu byla Ivana téměř jako ryba studená a – němá! Je tohle vůbec dcera pověstné při vzrušení děsně ryčící Maryčky Magdonové?! To Toma nakonec přimělo, aby stejnou náruživost, jakou věnoval ukájení sexuálního pudu mladého samce, věnoval také ukojení pudu mladého vědce a tohoto chladného symbolu plodnosti se začal dotazovat přímo.
„Ach, Tome, Tomíčku, ty jsi pořád stejný! Neuvěřitelně sečtělý, zasněný a hloubající. Složité věci rozplétáš neuvěřitelně snadno a ty jako facka jednoduché ti unikají. S těmi nehneš a pak se divíš, že se ti lidi rádi smějí. Takového tě znám už ze základky. Nadání se u nás zásadně nepromíjí.
Ale abych ti nekřivdila. Toto jsi nemohl vědět. Možná si ještě vzpomeneš, jak si mě v šatně chytil za ty mé tehdejší jedničky. Sice jen přes tričko, ale byls první – a já jsem byla poprvé hotová. Nebylo to nic moc, ale mokrá jsem byla dost. Dost na to, abych chtěla ještě a víc. Jenomže ty sis mě přestal všímat a já jsem tak moc toužila, abys mi to znovu udělal a sáhl mi i mezi nohy, abych věděla, jestli je to fakt tak krásné, jak holky říkaly. Myslela jsem si, že se ti nelíbím – ale ty ses už o žádnou holku nezajímal.
Od té doby, co sis postavil první krystalku a pak i tranzistorák. Než si zmizel na tu školu pro matematiky, tak jsem si honila tu moji ochmýřenou pindulku s představou, že to bude jako dnes. Že budu mít pořádné kozy – zadek jsem si ale představovala menší – že se před tebou budu dráždivě svlíkat a předvádět. To tě tak vzruší, že na mě vlítneš, pořádně mi ty cecky pomačkáš a když mi zajedeš mezi nohy, tak se okamžitě udělám tak, že bude kolem potopa…
Promiň, nemáš tady někde ručník? Já tu mám takovou louži, že bych se brzo od prostěradla neodlepila.“

Když se vyprávěním vzrušený Tom vrátil z koupelny s ručníkem a když se po očištění Ivaniných stehen chystal její to vydatné prameniště dosucha vylízat, nedovolila mu to.
„Ne, nespěchej tolik! Budeš-li chtít, zůstanu tu až do oběda. To jsem si vymínila u mamky za dnešní záskok. Nebyla dnes ve formě a tak pro klid v domě jsem si na její místo v ložnici lehla já. Ale až po tom, co mi dala vaše klíče od domu. Ještě mi – a to tě bude moc zajímat – přidala důrazné ponaučení: „Pamatuj si, že jsem Tomově mamince, už než šla na tu operaci, slíbila, že kdyby něco, tak dám na něj pozor! Jestli se dovím, žes byla vlezlá a prováděla s ním něco, do čeho se mu nechtělo, nebo že si se montovala mezi něj a to jeho děvče, tak ti hubu rozškubnu od ucha k uchu – a kundu ti vlastnoručně zašiju!“

Když se mamka takhle nasere, je lepší ji neprovokovat. Že jí na tobě nějak podezřele záleží jsem si nechala raděj od cesty. Už tak nám to doma víc jak rok hapruje. S taťkou to není k vydržení. Ta jeho velkopolská krev je fakt hnusná. Dřív, dokud mu to jaksepatří fungovalo, to byl tak hodný tatínek – geroj, že jsme jej nemusely s Natašou nutit, aby nás pravidelně důkladně ojel. Poslouchat, jak mamka v posteli noc co noc ječí jako v posledním tažení – to nebylo jen tak! Vždyť jsme to slyšely každou noc. Honívaly jsme si frndy a dělaly jsme si všelijak dobře s mladší ségrou navzájem pokaždé, když to na mamku přišlo. Přes maminčiny počáteční protesty jsme chtěly a i měly svůj díl. To byl táta ještě hřebec. A mamka byla brzy moc ráda, že jsme se naučily šoustat jej jeho oblíbeným způsobem. Chlap pořád ještě jako hora, ale když pod ním ženská nezaječí tak jako mamka, tak se neudělá. Zrovna tak mu ten báječný klacek změkne v okamžiku, když se některá z nás pokusí o něco nového. On je vlastně mamce věrný i s každou druhou, kterou zrovna jebe. Nemáš ale ponětí, jak je taková mrdačka svojí vyžadovanou jednotvárností protivná! I když to s Natašou máme nejraděj potichu, tak řvěme jako zjednané jen proto, že to má rád. Tánička by už tak ráda přišla o tu blanku, kterou si pro taťku šetří stejně jako my dvě s Natašou kdysi, jenže on kdysi neodvolatelně rozhodl, že ženská s malýma ceckama do jeho postele nikdy nesmí – chlap s ocasem jako on má přece svoji úroveň! A u nich na šachtě zavedená firma „starý Magdon a jeho klabrdón“ musí dbát na svoji pověst. Ale běda, kdyby Tánička vlezla do nějaké jiné postele! Je směšný, jako musí být laním směšný starý jelen, který si na ně dává tím většího majzla, čím míň na ně svým ocasem stačí! Když jsem nadržená, tak bývám protivná – a to bývá poslední dobu dost často. Ale když se pořádně neudělá on, tak to s ním není k vydržení.
Poslední dobu dokonce – když přijde ze šichty zedřený – nám káže o morálce! Místo aby jako dřív nás v takovém případě pěkně vydřel jednu po druhé. Ale pravdu, že už mu to pokaždé tvrdě nestojí, si ten zbabělec nepřizná. Všemožně nás ponižuje, protože jsem zdechlé krávy, které se už ani k podojení nehodí. Jenže dnešní noc, Tome, je fakt skvělá! Kundu mám sice jako by se mi v ní otočil buldozer, ale naštěstí je tu už nečekaná skutečnost, že mi můj první panenský milenec sám od sebe v osmnácti letech splnil můj krásný sen. Pro takovou báječnou a dlouho odpíranou slast není marné trpět! Nevím jak ty, ale mám takový návrh – ovšem pouze jestli se ti líbím a opravdu to chceš – víš, ať je to přesně podle mamky. Chytni mne za kozy jako kdysi ponejprv úplně dobrovolně – ale už je nepouštěj! Hlavu si přitiskni na moje záda a já ti budu ve spánku tou mojí macatou obludou zahřívat tvůj krásný ocas. Ten teda ani omylem tvého tátu nezapře!“

Poslední věta Toma vykolejila tak, že sice své stále kamenné přirození uložil do hluboké brázdy mezi již rozehřátými polokoulemi, jak si Ivana přála, ale skvělou nahrávku na smeč stran výrazné podoby kyprých zadnic matky a všech tří dcer navzdory touhám své přirozenosti nevyužil. Jen zívl jako hroch. Nakonec – co by se vzrušoval! Spořádaný a slušně vychovaný syn jde přece vždy ve stopách svého nesmírně přičinlivého otce! A proč by tak nádherně vybavená dvacítka neměla podle ztopořených penisů spolehlivě rozeznávat jejich náruživé uživatele v blízkém i dalekém okolí?! V něm každý větší kousek neporušené přírody požívá státní ochrany co přírodní rezervace, ale nádherně živočišné samice druhu Homo sapiens sapines jsou ze zcela nelogických a nepochopitelných důvodů o tuto zaslouženou ochranu ochuzeny.
Takže ta tolik potřebná soustavná a šoustavná péče o vzácné přírodní unikáty zůstává jako obvykle na bedrech jen několika amatérských nadšenců. A co se těch čuráků ještě týká – jaká matka – taká Katka! I když se Ivana jmenuje. Neuvěřitelně nemluvný Tom slastně meditoval s oběma rukama na krásně oddechujících nádherných Ivaniných prsech a k okolnímu světu byl neobyčejně smířlivý. Vždyť pokud se mu podaří – a tomu Tom věřil – zařídit věci tak, aby tato nezadržitelně výmluvná a fantastiky uznalá Evy dcera přicházela v dohodnutý čas – a hlavně vždy až po své dokonale koule ždímající matince Magdě – jeho stojící falus pak nebude mít stání, aby vždy řádně dostál obojímu očekávání – jak vestoje, tak i vleže. A také nic nebude stát v cestě tomu, aby se modrooké prdelaté kůzlátko zdárně a přiměřeně pomalu sexuálně vyvíjelo – a bez jediného problému odmaturovalo v její maminkou toužebně očekávaný čas. Vždyť toto pro farizejské puritány nepředstavitelně nemravné pojímání žen a samotné sexuality bude neobyčejně blahodárné i z hlediska celospolečenského. Copak se nám v „Černé kronice“ nezačínají objevovat typicky buržoazní zločiny – vraždy z vilnosti?! A i statistika rozvodovosti v kolonce sexuální nesoulad vykazuje pro stabilitu společnosti nebezpečný nárůst! Nezvládnutá sexualita rozleptává samotné základy státu. Vždyť neukojené mladé dívky – zejména mladé učitelky – se pak jako supi mrchožrouti v hejnech vrhají i na letité otce léta dosud bezvadně fungujících rodin! To si budeme vždy pamatovat – i když maminka už o tom svědčit nemůže. Prevence zločinu je však vždy mnohem efektivnější, než následná pouze odstrašující represe. Tady už není co řešit, usoudil slastně malátný Tom, ale své obvyklé hloubání uzavřel konstruktivně:
„Je bezpodmínečně třeba stát na stráži a postavit hráz takovým negativním jevům! Proto s tolik požadovanou zodpovědností mimořádně uvědomělého mladého občana – obránce své socialistické vlasti – žalud útočně tuhého pohlavního údu těsně před usnutím přesunu do pro případnou zteč strategicky mnohem výhodnější pozice – až na Ivanino perineum. Prozíravě postavím hráz amorálnosti tvrdým stáním na hrázi.“

Tom se probouzel slastně pomalu. Větší část jeho hrudi tvořila kontaktní teplosměnnou plochu s téměř celým povrchem libě hřejících dívčích zad. Celkovou bilanci a směr předávané energie však nebylo možno exaktně určit, neboť tohoto procesu byly účastny v nezanedbatelné míře i energie fyzikálně dosud neměřitelné.
Tom vyzařoval, krom tepelné energie, téměř hmatatelné blaho. Dá se říci, že přímo žhnul štěstím o barevné teplotě minimálně dvanáct tisíc stupňů Kelvina. I ve svém klíně – jenž výše popsanou kontaktní teplosměnnou plochu tak těsně nespoluvytvářel – slastně vnímal infravlnné vyzařování dvou rozpálených pecnů nahého dívčího zadku. Ty pecny byly jen nedávno vytaženy z žáru pece její touhy a sálaly stále stejnoměrným – příjemně věrným žárem. Nebylo však možno se této slasti zříci ani úmyslně.
Pokaždé, když se snažil od spící dívky vzdálit, ty dva stále přítulné bochníky hledaly a vrtěly sebou tak dlouho, dokud jejich pružnou kyprost znovu neucítil zahřívat jeho i ve dřímotě tou něžnou péčí stále téměř erigované přirození. To se již nyní, ačkoliv na takovou láskyplnou soustavnost nebylo dosud uvyklé, samo neomylně uchylovalo do útulného údolí mezi těmi kyprými polokoulemi. Bylo a bilo právě sedm hodin ráno. Přestože ta dívka tvrdě spala už čtyři hodiny – nebylo před ní úniku.

Tom se probouzel slastně pomalu, jedna jeho ruka mu dřevěněla pod dívčí hlavou s nejsmyslnějšími rty, jaké kdy viděl, druhá jeho ruka trnula lehce svírajíc vrcholek hřejivého a pružně plného dívčího ňadra, zatím co předloktí té ruky alespoň podpíralo ňadro druhé – stejně nádherné. Ani té druhé jeho ruce nebylo popřáno volnosti pohybu. Pokud se pomaličku vzdalovala, byla zachycena pokaždé už v okamžiku, kdy teplota ochraňovaného ňadra o nějakou tu desetinu stupně Celsia poklesla.
Pak byla ta neposlušná ruka velmi nekompromisně – přímo právem majitelky – vrácena na před prvním společným a téměř současným usnutím určené místo.

Tom se probouzel slastně pomalu, jak už bylo dvakrát uvedeno, v náručí objímal velice krásnou, spánkem rozehřátou a neobyčejně přítulnou nahou dívku a náhle si v malátné spokojenosti svého těla uvědomil, že tohle je opravdu to největší štěstí, které jej v životě mohlo potkat – neboť jinak se už nikdy probouzet nechce. Tom se pln radosti probudil do sluncem probouzeného nedělního rána. Jako rána do vazu však zapůsobilo zjištění, že ta nádherně přítulná nahá dívka v jeho náruči není jeho ve snu objímaná a pojímaná Majka. A jako by to hrůzné poznání nestačilo, jeho hluboký povzdech probudil Ivanu.
Ta se chápavě usmála do jeho zamyšlené a zachmuřené tváře, popřála mu dobré jitro a svoji nahatou výstavní zadnici odvrtěla do kuchyně. Po chvíli cinkání a rámusu se vracela zpět. Na vysoko neseném velikém servírovacím stolku do postele, na němž dříve občas přinášela Tomově nemocné mamince oběd, přinášela Tomovi své dva skvěle čnící dnešní čerstvé prsy – ve společnosti míchaných vajíček, šunky, chleba s máslem a včerejšího tmavého a pouze ohřátého čaje. Tato opravdu nápaditě pestrá a především na živočišné bílkoviny nesmírně bohatá strava mu zahnala ranní chandru spíš, než Ivana promluvila.
„Víc ti zatím nemůžu nabídnout. Ale myslím si, že je toho dost na to, aby ses smířil s faktem, že svoji maminku už neuvidíš, že nejsem to tvoje něžňounké modrooké děvčátko, že moje mamka je takový hlasitý vysavač semene – a že každou ženskou měl už před tebou tvůj otec.“
Čtyři rány a všechny do černého – to není na mladou učitelku špatný výsledek! To si žádá odměnu. S vážnou tváří roztržitého profesora vzal tedy z nabízeného široký mazací nůž, nabral si na něj z talířku máslo, půlkrajíc chleba podložil pod Ivanin na servírovacím stolku dosud ležící levý prs a jeho tmavou bradavku si na chléb máslem pečlivě přimázl. Nahoru přihodil dva plátky šunky.
„Velká a k sežrání krásná holka musí počítat s tím, že až zblajznu tyhle nakrájené plátky, zatoužím po čerstvých šunkách dosud neporcovaných. Ale přeříznu je rád!“
„Tomu, Tome, věřím. Ale až dosnídáš, položím tenhle stolek na postel a tebe vezmu doslova i obrazně za slovo. Ovšem pouze pokud se ti to bude líbit. I velká a k sežrání krásná holka musí totiž poslouchat svoji maminku.“
Už při tomto proslovu Ivana nedočkavě odložila servírovací stolek, velice obratně si bradavku od másla sama olízla a pak přežvykujícího Toma uchopila za čnící pyj. Zálibně potěžkala i šourek a pak pokračovala jakoby Tom ani nesnídal.
„Toto je pro mne jediné skutečné slovo, které dělá muže – což je ovšem to nejblbější rčení, jaké znám – protože toto jediné skutečné slovo dělá i ženy. Jinak by to všecko bylo úplně podělaný. Ale abys věděl, že máš dobrou exspolužačku a kamarádku, vylepším ti – pokud ovšem budeš chtít – maličko to tvoje sebevědomí. Už s tím úmyslem jsem totiž za tebou v noci šla. Snad tě potěší, když ti nabídnu moji panenskou zadní dírku. Pokud budeš chtít, tak ani to maminčino důrazné ponaučení neporuším. Nic neříkej, s plnou pusou se nemluví – a pěkně snídej a poslouchej! Tu přední, a to tě bude určitě zajímat, měl nejdřív můj otec – tenkrát ještě jedinečný předskokan i skokan. Druhý v ní byl ředitel základky ve Zlobovicích, kde jsem byla na první praxi, a teprve třetí v ní byl tvůj otec. Oni si totiž soudruzi – tedy soudruh ředitel základní devítileté školy a soudruh tajemník MNV – udělali ze zlobovického učitelského sboru harém a šlo jim to přímo skvěle – i když tam nebyl jediný eunuch. Zato tam byla starší sestra mojí ročníkové spolužačky, ke které se odstěhoval, když od tvé maminky utekl, tvůj otec.
Ponejprv s ním jsem si to rozdala právě ve zlobovické sborovně. Tam to bylo veliký. Soudruzi měli při oslavě MDŽ nejdřív projevy o celospolečenské úloze pedagogů – i když jediný pedagog byl v tom babinci soudruh ředitel – a pak přišly na řadu chlebíčky, šampáňo, griotka, zákusky a káva. Když nepočítám ty naše chlupaté jednohubky, k nimž to vše postupně a dost rychle směřovalo.
Nejúčinnější byla domácí griotka, kterou naléval tvůj otec. Šílený tlamolep – ale špiritusu požehnaně! Za necelou půlhodinku měla každá z nás nejen svoji pičku – ale i opičku – a ta teda byla!
Netrvalo dlouho a už jsme nahaté ležely v řadě s kozama na dlouhém stole a kolem našich vyšpulených zadků mlsně obcházejícím činovníkům jsme nabízely naše zákusky – jen aby se už měli k činu.“

Tom při té zpovědi sice dál snídal, ale dával pozor, aby mu při vzrušeném dechu nezaskočilo. Když podal Ivaně pro ni připravený krajíc, odmítla němě ale výmluvně. Plácla se po své kypré šunce velice srozumitelně a na chvíli opět zmizela. To mizení jako vždy Toma fascinovalo. Mlsně hleděl na vzdalující se Ivanin zadek. Kochal se i pohledem na její dlouhá ale pěkně oplácaná stehna s půvabně plynulým přechodem do nejpodstatnější Ivaniny podstaty. To vše bylo neoddiskutovatelně – stejně jako již nádherná ale jistě stále ještě mohutnějící ňadra, široká pánev a útlý pas – dědictví po mamince.
Při vzpomínce na ni rychle spořádal i ten odmítnutý krajíc, protože tak podstatný materiál mu dá nepochybně pěkně zabrat. Nemýlil se. To zabírání začalo velice pěkně. Ivana se vrátila s krabičkou Nivey v ruce a Tom na její tázavý pohled souhlasně přikývl. A stejně souhlasně následoval potěšenou Ivanu, když si jej za penis s již bílým žaludem přitáhla k sobě do jeho postele. Ulehla na bok zády k němu a druhou rukou si snaživě ale nedokonale rozevírala půlky.
Její snaha spolu s půvabem nabízené zadnice Toma tak silně vzrušila, že se konečně probral z letargie. Iniciativně tomu rozevírání napomohl oběma rukama, ale nechal Ivanu, aby si špičkou žaludu sama našla tu dosud panenskou dírku. Pak se aktivně účastnil ve svém životě jediného smysluplného a smyslného zavádění. To však nemělo s racionalizovanou mzdovou soustavou ani s elektronikou, zaváděnou úporně a dlouhá léta v našem národním hospodářství, víc společného, než pouhý pojem.
Také vzrušení a slast ze zdařeného hlubokého průniku byla nesrovnatelná. Jestliže zpočátku byl schopen nějakých vedlejších myšlenek nebo i obsáhlejších úvah, vše se tou dosud nepoznanou slastí rychle změnilo. Osypal se husí kůží po celém těle z dokonale těsného obejmutí penisu, jaké dosud žaludem neprocítil. Nabylo obtížné omezit své vnímání okolního světa pouze na libé pocity vycházející pouze z ukájeného pohlaví. Nádherně dlouhé zásuny pyje, jimž nic nestálo v cestě, jej velmi rychle uváděly málem až na vrchol předejakulačního vzrušení a musel se velmi kontrolovat, aby předčasně nevytekl.
A bylo to mnohem obtížnější než přes své teoretické vědomosti očekával, neboť na Ivaniny reakce nebyl připraven. Ta zanedlouho zcela převzala iniciativu. Jeho ruce si přesunula na vrcholky ňader a pak Toma i sebe překulila na záda. Její tělo neleželo na Tomovi rovnoběžně, ale křížilo se, což bylo velice vzrušující. Při pohledu šikmo vpravo viděl Ivaně téměř z profilu do ve smyslné rozkoši neustále se proměňujícího obličeje.
Každý dlouhý a důrazný zásun Tomova pohlavního údu do Ivaniných vstřícných zadních tváří se okamžitě projevoval v těch předních křečovitou grimasou slasti kolem pootevřených tiše sténajících a i v klidu velice smyslných úst. A Tom najednou nevěděl, co je mu příjemnější. Jestli tato vysoce intimní pozorování soustředěně análně souložící dívky, nebo ze žaludu vycházející báječná fyzická slast jeho těla. A zrovna tak dobře nevěděl, zda má větší pozornost věnovat dívčímu klínu a v něm vězícím rukám, jimiž si ta dívka při soustředěném nadzvedávání pánve široce rozevírala a také mnula velké stydké pysky, nebo zda se má spokojit se vzrušujícím výhledem na ztopořený falus, opakovaně a rozvážně hluboko pronikající do Ivaniny nádherné zadnice zespodu – při každé cestě té hlaďounké nádhery dolů do Tomova klína.
Ivana krom vzrušeného dechu a sténání nevydávala hlásku, ale to chtivě rozevřené mokré pohlaví se zarudlými pysky bylo dostatečně výmluvné. Když se spouštěla mravně a hlavně fyzicky z výšky na Tomův tvrdě strmící penis, pokaždé o něco hlouběji a o něco více a silněji si rozevřela pochvu. Jejich nevyřčená očekávání by uhádl i mladík podstatně zabedněnější, než byl Tom. Byl však Ivanou – nepochybně k lítosti té hladové pochvy – odmítnut a jeho ochotná ruka byla navrácena zpět na bradavku s tím, že je ještě brzy. Ani v nejmenší neprotestoval, neboť zřetelně cítil, že ještě nikdy se neúčastnil něčeho tak vzrušujícího a libidu tak libého.
A pro Toma poměrně brzy přišla chvíle, že málem bylo pozdě. Když Ivana, doposud velice soustředěná na pomalé ale hluboké průniky již k výstřiku připraveného pyje, postupně přešla z pozvolných a mnohdy zadržovaných pohybů až k zběsilému a velmi rychlému přirážení, přesunula si sice Tomovu ruku do klína, ale nechybělo mnoho a Tom by nestihl včas excitovat klitoris.
To neobvyklé roztřesení Ivaniných stehen po jediném lehounkém cvrnknutí Tomova ukazováčku o čnící poštěváček přišlo současně se zřetelnými stahy vagíny, jež probíhaly synchronně se silnými stahy svěrače. Ten pak vyvolal a udržoval tak bolestně dlouho zadržovanou a pálivé slasti plnou Tomovu ejakulaci.
Při jejím nástupu Tom křečovitě prudce vyrazil proti nádherně rozehřáté a divoké zadnici penisem, při čemž čtyřmi prsty současně – a docela drsně – vyplnil Ivaninu pochvu. Již nebyl schopen a ani se nechtěl kontrolovat. Tomovy úlevné výstřiky doznívaly dlouho také proto, že Ivana přece jen prolomila své mlčení – avšak zcela obvyklými výrazy se téměř zbytečně dožadovala hlubokého a dlouhého stříkání.
Tom to považoval za určitý nedostatek, neboť právě velice oplzlé výrazy v této situaci pro něj byly vzrušujícím a k dalším bohatýrským sexuálním aktivitám povzbuzujícím vyznamenáním, jaké však jsou schopny udělovat pouze zkušené a velice smyslné starší ženy. Ovšem nezoufal si. Co u Ivany postrádal na zkušenosti, to mu bohatě vynahrazovala krásou svého dosud mladistvého a pevného těla.
Najednou si uvědomil, že ženské tělo je skutečně jako víno. Zvolna dozrává, než se začne rozpadat. A v každé fázi tohoto nezadržitelného procesu má své specifické půvaby, které dokáže ocenit a vychutnat pouze skutečný znalec – gourmet – tedy labužník, nikoliv počeštělý gurmán, což je pro Francouze spíš sprostý nenažranec. Ivanina fantasticky krásná a rozložitá zadnice je zatím ve stádiu prvního stočení z matolin a bude tedy nutno ji ještě trpělivě školit a trpělivě čekat na její dozrávání. Ovšem to čekání nemusí být nutně nudné. A slušné je, dát najevo svoji vděčnost.
Pleskl tedy Ivanu obouruč přes její nyní již žhnoucí kyprou zadnici a při hodnotícím pohledu na svůj stále zasunutý a zduřený úd deklamoval:
„U všech bohů, jak vyvážený pohled, jak vkusně se obě polokoule zaokrouhlují, nejsou ani hubené ani tenké! Sotva lze popsat, jak sladká je jamka prdelky! A ta rozkošná stehna, která vedou k dokonalým nohám!“
„Jsem fakt ráda, že se ti líbím, ale tak velkou prdel by sis z mé velké prdele dělat nemusel! Vždyť já už druhý týden držím kvůli ní dietu.“
„Předně, já nic – to Lukánios ze Samosaty! Tenhle řecký sofista syrského původu z druhého století nechává svého patriarchu Kallikratése takto vzletně hodnotit zadek sochy božské Afrodíty Kallipygos – Afrodíty Krásnoprdelaté. To by mezi svými staršími žáky určitě oblíbená soudružka učitelka Ivana Kallipygos mohla vědět! A s tou dietou okamžitě přestaň. Chrastivé suchoprdky sobě i svým slepým a bezrukým milencům – jiný se jich totiž stejně nikdy nechytne – v posteli způsobují dekubity. Česky proleženiny.“
„Víš co, Tome, buď, prosím, tak moc hodný a dávej si dobrý pozor, aby ses náhodou nekousl do jazyka. Kdo ví, jestli seš vůči svému jedu imunní?!“
„Chceš tím naznačit, že by můj ptáček čuráček tvé rozkošné prdelce scházel, kdybych sešel ze světa svým vlastním jedem? To bych od tebe opravdu nečekal.“
„Moc si fandíš! Ale když sem se já zajímala o historii pedikace, tak sem se dočetla, že už Sokratův současník Aristofanés – to je čtvrté století před naším letopočtem – údajně pravdivě konstatoval: „Prdel projebanou má všechen náš lid!“ Takže jestli máme civilizačně navazovat na kulturu klasickou – středomořskou, tak buď té lásky, přestaň zbůhdarma kecat – a znovu tvrdě přirážej! Jestli ovšem ještě můžeš. Pak si můžeš klidně ještě zdřímnout, protože oběd – dnes až v jednu – ti nedonese Nataša, ale naše nejmladší Tánička.“

Tom usoudil, že dámě se má vždy ponechat poslední slovo a projevil se raději jako muž činu. Ty požadované činy mu však nečinily nejmenší potíže. Vždyť jeho ptáček čuráček prozíravě stále ještě hnízdil v té nepopsatelně sladké jamce Ivaniny prdelky. Už pouhá představa netknutých dívčích půvabů nejmladší Vojtovičové Toma tak silně vzrušila, že svoji zvýšenou přičinlivost při opětovném obhospodařování výstavní zadnice její nejstarší sestry zpočátku téměř nevnímal.