Šupina dožvýkával jitrnici a dvěma hlty dopil čaj s rumem. „Tož toho sexu taky moc nemáš. Jednů za rok je pro takové chlapisko trocha málo,“ popichovala Máňa, rozparáděná podrobným popisem loňské akce.
„Co s těma fišlama?“ nereagoval na její poznámku.
„Cejni sů samá kosť, žádné kusy jako lopaty to nejsů. Vem si jich a nadělej z nich dráčky, šak ty jich umíš perfektně.“ nadhodil Šupina a střívko z jitrnice hodil do řeky.
„Moh bys se mnů jít do mlejna. Potřebuju tam z povalu sundať loňské seno pro koňa, krávu a králíky. Už ho tam moc nejni, ale mosím poklidit hůru na letošní úrodu. Mám posečené, dneskaj odpoledne to poobracám a zítra jak doschne rosa na lůce, tož to hodím do mandela. Kdyby pršálo… A potřebovála bych promazať kola na žebřiňáku, ať mně nevrzgájů. Dědek pak fňágá, že to mosí poslůchať. Stejně je divné, že má ušiska jako čokl a slyší co se kde šustne.“ Máňa kula pikle, aby dostala Šupinu domů. Dobře věděla, že jí pomoc neodmítne, ovšem očekávala, že ho zlomí k údržbě jiného zařízení. Toho, co se maže samo.
„Tož, to bych áj mohl. Nemám navařené, třeba ňa dáš něco do huby. A s dědkem si domluvíme karban, když ho ty paprče tak svrbjá. Posledně ňa v mariášu obrál, jak malýho Ferdu, pajtáš jeden. Dvacet kaček,“ vzpomínal. Máni poskočilo srdce radostí. Do mlýna to bylo, co by kamenem dohodil, nějakých tři sta metrů, ale už se jí v hlavě rozjel program, jak to zaonačit, aby ji ten kus pořádného ohonu, který si představovala v Šupinových kalhotech, protáhl berušku.
Kolem mlýna se pásly husy, v náhonu kačer zrovna provětrával kloaku kačeně, pes je vítal radostným ňafáním. Mlynář seděl ve stínu na zápraží, bafal ze své porcelánky a přivítal se s rybářem pokynutím rukou. „Co to hulíš, dědku?“ zavrčel Šupina. „Smrdí to jako když pálím listí na vinohrádě.“ „Necháj byť, to je dobrý tabák. Né jak ty tvoje cigaretle. “ „Na, tady máš nějaků prácu, když se fčíl válíš na zápraží,“ podával mu Šupina vezírek s rybami. „No si blbý, tos nemoh donést cosi většího, takové mřénky scíplé. Kdo se s tím má casnovať…“ bručel dědek, ale už se zvedal pro kudlu. „Kušuj, starochu. Beztak seš rád, že Máňa z teho nadělá baštu. Nemožeš furt cpáť do teřicha enem špek a uzené, býl bys jak dýňa.“ Starý mlynář se jal, za soustavného brblání, vraždit cejny.
„Tož si si už dočista pomátl tato. Ta mísa je eném na těsto a ty mi ju zasviníš fišlama,“ zabědovala Máňa „No aby si sa nedosrála, kačo jedna. Šak se to umyje a možeš zasej zadělávať těsto. Když to projde hubů, tož gébišem takéj,“ opáčil jedovatě mlynář. „Beztak se s tým budu drbať aspoň hodinu.“ Mářka švihla po tátovi jedovatým pohledem. „Ono sa to umyje…Samo, šak? Já nemožu skákať kolem hospodářství a ešče kolem tebjá. Šupino, poď, ukážu tě ten žebřiňák a v hentom kamrlíku je vercajk, kdybys něco potřebovál.“ Málem už zapomněla, že nalákala rybáře za zcela jiným účelem a honem ho táhla do stodoly. „No ešče, že sis vzpoměla na tu potforu upiščenů. Mám husinu aj na patě, když s tým krámem vyjedeš,“ zahučel děda od kuchání ryb.
Skvělé pokračování. Mlynářka ho rafinovaně táhne domů aby jí „pomohl“. Těším se na další pokračování.
Máňa si jde tvrdě za svým a věřím, že uspěje.
Jenom by mě zajímalo, co jsou to ti dráčci, které má nadělat z nachytaných ryb.