Story 29 – Byl to jen SEN!!!

Toto je 32 díl z 47 v seriálu Story

Tak Vám konečně předkládám rozuzlení té několikadílné zápletky. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli dobrý nebo špatný konec, ale pro budoucí zážitky našich hrdinů se mi nejvíce hodí tato finální verze.
Feedback je jako vždycky velice vítán.
laura147258369@seznam.cz

Náhle se začal celý náš dům otřásat. Postavy zmizely a celý svět se začal točit. Viděl jsem, že holky na mě něco zděšeně křičí, ale pomalu se mi začaly rozplývat před očima. Náhle jsem pocítil prudkou bolest v hlavě a přitom jsem vnímal ještě hlasitě hrající melodii, oznamující příchod nové SMS.

Svět se se mnou pořád točil a stále jsem vnímal zvonění telefonu. Když ta tupá bolest konečně trochu ochabla, troufnul jsem si otevřít opatrně oči. Najednou mi to došlo. Ležel jsem na zemi před televizí, zatímco na pohovce se třásly moje tři ségry, přitisknuté k sobě. Taky nevěděly, která bije.

„Co to? Co to bylo?“ rozklepal jsem se. Holky konečně otevřely oči a nevěřícně se rozhlížely.

„Mně se zdál takovej strašnej sen. Máma s tátou byli mrtví, všichni se hádali. To bylo strašný. A na konci to bylo ještě horší. Byli tam takoví hnusáci,“ šeptala vyjeveně Denisa.

„Hnusáci. Kostlivci. Nebo duchové. Já už přesně nevím, strašně jsem se bála,“ přikývla hlavou bledá Kamila a začala tiše popotahovat.

„Jo, něco na ten způsob,“ souhlasil jsem a zadíval se na všechny tři. Rozhodně to nebylo poprvé, co se nám všem zdálo to samé.

„Musely nás probudit ty mobily!“ vyjekla vyděšeně Eva a ukázala na zem, kde ležely čtyři telefony. Když nikdo z nás nereagoval, natáhla se pro nejbližší a přejela prstem po obrazovce.

„Uživatel označený jako odesílatel SMS je již dostupný. Stiskem zeleného tlačítka zahájíte hovor.“ Eva se roztřásla a podívala se na nás. My přikývli, načež sestřička zmáčkla symbol se zeleným sluchátkem a zapnula hlasitý hovor.

„Volaný právě hovoří…“

Zase to nejde, do hajzlu! Ale přece když volaný hovoří… tak to musí znamenat… že už číslo není nedostupné!!! Podívali jsme se na sebe a než stačil někdo z nás nějak zareagovat, další z mobilů, co ležely na zemi, se rozdrnčel. Byl to můj mobil. První po něm skočila Kamila a přijmula volaný hovor.

„Jindro? Seš tam? Mám tady od tebe spoustu zmeškaných hovorů. Stalo se něco? Jindro??“ ozýval se z telefonu mámin rozčilený hlas. Kamila na mobil nevěřícně zírala a z očí jí opět vytryskly slzičky. I my ostatní jsme jen poslouchali.

„Jste tam někdo? Haló?!“ hlas v telefonu začal panikařit.
„Mamí,“ zašeptala tiše Kamila, upustila mobil na zem a rozplakala se naplno. Ten sen nás utvrdil v přesvědčení, že jsou mrtví. A teď jsme slyšeli mámin hlas. Takový dvojitý šok se jen tak nerozdýchá.
„Tak to asi ještě spí. Ale zdálo se mi, že tam něco slyším…“ zapochybovala mamka. Uslyšeli jsme další hlas, ale nebylo mu rozumět „…no jo, to máš pravdu, jak jinak by to mohl vzít?“ ozvalo se z telefonu. První z nás, kdo se trochu vzpamatoval, byla Denisa. Ta jediná z nás předtím nepropadla onomu zoufalství, tak to byla ona, kdo se odhodlal sáhnout po mobilu.

„Tady je Denisa, jste v pořádku?“ zeptala se nedůvěřivě rozechvělým hlasem. Z telefonu se ozval veselý smích.
„No, už jsme se měli líp, ale špatně nám není. Spíš by mě zajímalo, co se stalo vám! Máme tady snad milion zmeškaných hovorů od vás čtyř. Potřebujete vyměnit plínky?“ ozval se Zuzčin smích.
„Třeba se jim fakt něco stalo, když tolikrát volali! Nedělej si z toho srandu, Zuzano!“ okřikla ji mamka.
„My jsme totiž mysleli, že jste… Teda chci se zeptat, proč jste nám to nebrali?“ zašeptala Denča. Ještěže neřekla mamče naše domněnky, ta by se chudák zbláznila.
„No víš, (povzdech), uvízli jsme v koloně v horách. A nebyl tam signál, až teď jsme se rozjeli. Konečně! Ani si neumíte představit, jaká je to nuda.“
„To tys chtěla sedět celou dobu v autě, já jsem se šel projít,“ ozval se teď tátův hlas.
„A málem jsme ti ujeli, ty blbče!“ zasmál se Aleš.
„Takže jste všichni v pořádku, že jo?“ zeptala se opatrně Eva, která si od Denisy vzala mobil.
„Jo, jo. Jen jsme všichni strašně unavený. Celou noc vzhůru, popojíždět vždycky o pár metrů. Je to na prd. Ještě k tomu je tma, takže se radši každou hodinu střídáme u volantu.“

„Jsou živí?“ zašeptala tiše a nevěřícně Kamila s očima plnýma slziček. Ale na druhé straně ji přesto bylo slyšet.
„Živí? Proč bysme neměli… Vy jste si mysleli, že se nám něco stalo, že jo!?“ zpanikařila máma. Ostatní se ji očividně snažili uklidňovat, protože jsme slyšeli i hlasy táty, Aleše a Zuzky.
„No, ani se nedivím, když jsme tak dlouho byli mimo signál a oni nám všem tolikrát volali, už se uklidni, všichni jsou v pohodě,“ ozval se Alešův hlas, zatímco v pozadí pořád zněl mamčin rozčilený hlas.
„Děcka? Jste v pohodě? Vy jste byli doteď vzhůru a čekali jste na nějakou zprávu od nás, že jo?“ tipl si táta naprosto správně, zatímco v pozadí byl pořád slyšet mamčin hysterický hlas. Jak to sakra může tušit? Eva i Denisa si znatelně oddechly a konečně se jim na tváři objevil slabý úsměv. Ne však Kamile. Už přestala brečet, ale kromě jedné věty nic neřekla a dosud s vyvalenýma očima sledovala rozhovor.

„Mamí, seš to fakt ty?“ zašeptala nevěřícně, když si přitiskla telefon k uchu.
„Jsem to já, sluníčko, co se děje? Zníš tak vyděšeně. Stalo se něco?“ začala znovu hysterčit. Kamila se znovu rozvzlykala, což situaci moc nepomohlo. Máma se ji snažila rozpovídat a chvíli to trvalo, než začala ségra mluvit.
„Víš, na internetu byla taková zpráva a my si mysleli, že jste všichni mrtví, protože jste nám vůbec nebrali telefony, pak se nám zdál takovej strašnej sen, kde jste byli mrtví a, a, a…“ a Kamila začala opět brečet. My ostatní jsme se ji snažili uklidnit, ale ona křečovitě svírala mobil u ucha a stále do něj vzlykala.

„A tohleto je další sen a ze mě je velká červená jahoda se psím čumákem,“ ozval se z mobilu veselý mužský hlas. Kamila naprázdno polkla a poprvé za večer se zachichotala.
„Tak je to lepší,“ pokračoval taťka, „ještě se stavíme u babičky a dědy, vyložíme tyhle dva blázny a večer nás máte doma,“ ujistil nás.
„Jaký blázny? Sám seš blázen,“ ozvalo se okamžitě z telefonu. My čtyři už jsme se konečně usmívali, už nám bylo jasné, co byl sen a co skutečnost.
„Pěkně se vyspinkejte, andílci, večer si všechno povíme,“ vzala si od něj mobil zase mamča.

Všichni jsme se s nimi rozloučili a uvědomili si, jak jsme ospalí. De facto celou noc jsme byli vzhůru (až na tu chvíli, kdy se nám zdálo o tom pohřbu a o těch příšerách) a teď na nás padla obrovská úleva a únava.
„Jdem si lehnout?“ navrhl jsem ségrám. Eva i Denisa unaveně přikývly, jen Kamila zakroutila hlavou.
„Počkejte chvíli. Já bych si ještě dala horkou čokoládu.“
„Na spaní?“ divili jsme se.
„Jo, na spaní,“ přikývla, „já se ještě celá třesu, tak se po tom snad uklidním,“ dodala chvějícím se hlasem. Přešel jsem rychle k ní a objal ji.

„To bude dobrý, Kamí. Nikomu se nic nestalo, bude to dobrý,“ šeptal jsem, ona se mi v náručí třásla víc a víc. Já si přitom uvědomil, že se taky celý klepu.
„Sedněte si radši. Já udělám čokoládu pro všechny,“ navrhla Eva. Ta už se zdála opět v pohodě, ačkoliv v obličeji byla ještě pořád bílá a oči měla zrudlé. Posadil jsem se na židli ke stolu, na jedno koleno si mi sedla Kamila a na to druhé Denisa. Obě se ke mně těsně přitiskly a každá mi položila hlavu na jedno rameno. Všichni tři jsme pozorovali Evu, jak dává vařit vodu a sype do hrníčků práškovou čokoládu a cukr. Potom si sedla na stůl naproti nám a pozorovala nás.

„Pořád tomu nemůžu věřit. Taková blbost. Prostě neměli signál a my jsme se z toho málem zbláznili,“ zavrtěla hlavou.
„Já jsem tak ráda, že to takhle dopadlo,“ zašeptala ospale Kamila a rukama mě objala kolem krku.
„Ty si nás odpoledne vytáhl ven, abys o tom nemusel přemejšlet, co?“ zeptala se mě Denisa.
„A taky abyste se to nedozvěděly,“ přikývl jsem. „Což se mi zrovna moc nepovedlo… Já tomu nechtěl vůbec věřit, ale co jsem měl dělat, když jsem se nikomu nedovolal? A když jste si to pak přečetly i vy, tak už jsem byl úplně v hajzlu. A už jsem nedokázal ani normálně myslet,“ povzdechl jsem si.
„No vidíte, já tomu taky nevěřila,“ pousmála se Denisa. „A naštěstí jsem měla pravdu a všechno dobře dopadlo.“

„Ale ten sen to všechno pěkně zamotal, co?“
„No ty vole, brácha, ani mi nemluv! Tyhle šílený živý sny jsou vždycky nejhorší. Vždyť to nebyla ani hodina a přitom mám pocit, že to všechno trvalo několik měsíců!“ zakroutila nechápavě hlavou Evča.
„To jo, Eví, to je fakt. Ten čas běží ve snu strašně jinak,“ přikývla Denča.

Voda už vařila, tak Eva opět vyskočila a zalila všechny hrnečky. Opatrně jsme upíjeli horký, sladký nápoj a konečně jsme byli schopní se trochu uvolnit. Rozhodli jsme se, že si vlezeme do postele mámy a táty, protože je dost velká a všichni čtyři se do ní v pohodě vlezeme. Jediná Denisa na sobě měla pyžamo, takže my ostatní jsme se jen svlékli do spodního prádla a zalezli pod peřinu. Přitulili jsme se těsně k sobě, objali se a okamžitě jsme usnuli.

Až do rána nás sice provázely noční můry, ale žádná z nich nebyla naštěstí tak strašná, jako ta předchozí. Stejně však byly pěkně šílené, a když jsem se tudíž probudil, bylo už poledne a já byl úplně pokrytý vrstvou potu. Všechny tři holky se převalovaly ze strany na stranu a mumlaly ze spaní.

Opatrně jsem je vzbudil.
„Tak jak se cejtíte?“ zeptal jsem se jich.
„No, už jsem se vyspala líp, jsem celá úplně propocená,“ postěžovala si Denisa, ale vyhrabala se z postele. Pyžamo se na ní doslova lepilo.
„Do prdele, budeme jim muset vyměnit prostěradlo. Kdopak jste se pochcal?“ šklebila se na nás Eva, která už byla zase ve své kůži. Povlečení totiž bylo úplně zmáčené potem.
„Na to seš tady přece specialistka ty!“ zahihňala se Kamila a vyběhla z ložnice.
„Jen počkej, ty mrcho, až tě chytím!“ křičela vesele Eva a běžela za ní.

„Víš, o čem to mluví?“ zeptala se mě Denisa.
„Jo, Eva mi to vyprávěla, když jsme byli před pár dny v hospodě,“ zasmál jsem se.
„Mně to řekla zase Kamila. Ta Evča je takový naše prasátko!“ zakroutila hlavou Denisa.
„Říká holka, která se nechá od vlastního bráchy šukat do zadku,“ zazubil jsem se na ni.
„A jemu se snad nelíbí, když jsem jeho anální kurvička?“ našpulila napůl uraženě pusu. Přitáhl jsem ji k sobě a objal ji. Přitom jsem na hrudi cítil její krásná kulatá ňadra.
„Ale když se na mě budeš takhle mračit, tak nic nebude!“ cvrnkl jsem ji do nosu.
„Nic nebude? Mně to nevadí, ale ty ho budeš muset strčit někam jinam!“ bránila se Denisa vesele.

Z dolní, větší koupelny už byla slyšet sprcha a veselý smích, tak jsme se tam s Denčou vydali. Ve sprchovém koutě byly obě naše sestřičky, vzájemně se lechtaly a přitom se smály. Bylo vidět, že se z hrůzného zážitku vyspaly a už jsou zase rozzářené jako dvě sluníčka.

„Hele, já jsem ještě pořád takovej přešlej, nevlezeme si do vany?“ navrhl jsem ségrám. Slyšela mě jenom Denisa, která horlivě přikývla. Eva a Kamila si totiž přejížděly rukama po bříškách, bocích a dalších lechtivých místech a hlasitě přitom pištěly. V rychlosti jsem ze sebe sházel oblečení a skočil do sprchy k nim. S ďábelským úsměvem se ke mně otočily a začaly pro změnu lechtat mě.

„Holky, holky, počkejte,“ snažil jsem se je zastavit, ale moc to nepomáhalo. Teprve když Denisa naschvál pustila v umyvadle naplno teplou vodu, a tudíž ze sprchy najednou tekla jen ta studená, začaly obě leknutím ječet a nechaly mě na chvíli na pokoji. Hned jsem sprchu zastavil a řekl jim, co máme v plánu.

„Tak se prvně trochu opláchnem, ať potom neležíme ve vlastní špíně,“ podotkla Kamila, natáhla se pro sprchový gel a začala si mydlit svoje krásně dlouhé, hladké nohy.
„Počkej, já to udělám!“ vytrhla ji Eva sprcháč z ruky a začala ji umývat sama. Když si před ní klekla, aby ji umyla lýtka, Kamila se zachichotala a podotkla: „O čem si to ráno mluvila?“ Eva se na ní zamračeně zadívala, ale na nic se nezmohla, protože z Kamiliny kundičky už vystříknul žlutý proud a zasáhl ji přímo do obličeje.

„ÁÁÁÁÁ, FŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮJJJJJ!!!“ řvala Eva šíleně. Denisa, která se k nám mezitím přidala, se ke mně zezadu přitiskla a začala se chichotat.
„To se moc často nevidí, že by Eva neměla navrch!“ Ta to slyšela a otočila se na nás: „Já jsem ještě neskončila!“ Přitáhla si k sobě Kamilinu hlavu a prudce ji políbila.

„FŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ­ŮŮŮJJJ, TO JE HNUUUUUUUSSSSS!!!!!!!“ ječela teď pro změnu Kamila, zatímco já s Denčou jsme jen řvali smíchy. Ale Eva už se na nás otočila a svůj zmáčený obličej přitiskla i proti Denise a taky jí vrazila jednoho „ochuceného“ francouzáka. Denisa začala znechuceně křičet a Eva se otočila i na mě. Ale já to už čekal, a když se ke mně přiblížila, rychle jsem vytrhl z držáku sprchu, namířil ji Evě do obličeje a pustil vodu. Teď už ho měla mokrý jenom od vody. Naštěstí. Takže když se ke mně přitiskla, mohl jsem ji beze strachu políbit.
„Blbnout můžeme ve vaně, ne?“ přerušila nás Kamila, která už si taky opláchla obličej. Souhlasili jsme a rychle se všichni se co nejrychleji umyli.

Horká koupel je vždycky velice příjemná a uklidňující. Hlavně se při ní skvěle relaxuje. To vše ale platí, když má člověk dost místa. Pro dva lidi by naše vana byla velká tak akorát, ale čtyři jsme se do ní jen tak tak naskládali. První si tam vlezly Kamila a Eva, které už byly celé nedočkavé, potom já a nakonec Denisa. Takže zatímco jsem ležel se zavřenýma očima v horké vodě plné bublinek, z obou stran se na mě mačkala hebká mladá tělíčka Evy a Denisy. Což ve výsledku nebyl zase tak velký problém.

„Co budeme dělat?“ zeptala se Kamila.
„Nic. Jen ležet a užívat si,“ pokrčila líně rameny Eva.
„Ale to mě nebaví,“ postěžovala si Kamila. Vzápětí přelezla přes Evu, takže ležela mezi ní a mnou a její ruka hned zašmátrala mezi moje nohy. To se ale nelíbilo Evě, kterou ode mě Kamča odstrčila. Přetočila se, takže ležela na Kamile a přimáčkla ji hlouběji do vody.

„Ty seš těžká!“ kvílela Kamila a snažila se ze sebe Evu shodit. Zatímco se ty dvě spolu praly a voda stříkala všude kolem, přitočila se ke mně Denisa.
„To vypadá jako sranda, co?“
„Ne, ne, néé!“ začal jsem protestovat, ale zbytečně, protože už na mě vlezla a sedla si mi obkročmo na břicho. Takhle jsme se všichni čtyři začali ve vaně prát. Ale protože já mám největší sílu (jsou to přece jen holky a já kluk), dopadlo to tak, že se spolčily proti mně. Denisa mi seděla na nohou, Kamila na břiše a Eva na hrudi, takže jsem byl celkem nepohyblivý. Jakmile jsem ze sebe jednu z nich shodil, další dvě mi strčily hlavu pod vodu a já prostě neměl sebemenší šanci. Tak jsem je nechal, ať se na mně vrtí a pouze jsem předstíral, že je ze sebe chci shodit. Přitom, jak na mně všechny tři seděly, jsem začal vnímat, jak se o mě tře hladká kůže jejich rozpálených těl, kulaťoučké zadečky a hladké nožičky, a péro mi začalo stoupat.

Jak jsme se tak všichni smáli a chechtali, najednou zaznělo vzrušené zasténání. Kamila i Denisa se nevěřícně podívaly na Evu, ale já přesně věděl, co se děje. Můj penis byl zabořen do těsné kundičky naší krásné sestřičky, které se to moc líbilo.
„No konečně,“ zahihňala se Kamila, „já nechtěla být ta první, kdo si šáhne.“ Nahnula se k Evě a zlehka se otřela svými rty o její. I Denča se přihrnula k nim a všechny tři se začaly líbat. Po celou tu dobu jsem cítil, jak mě Evina úžasná kundička nádherně masíruje a se zavřenýma očima jsem si ten skvělý pocit patřičně vychutnával. Ségra se na mě začala nabodávat trochu rychleji a začala ještě smyslně kroutit boky. Přitom se jí z úst linulo nádherné sténání. Přišlo mi to maličko nefér k našim sestrám, ale ty už se zabavily jinak.

„Kamí, zkusíš ty mojí oblíbenou?“ zaprosila Denisa. Trochu jsem zpozorněl a otevřel oči, protože mě zaujalo, co je jejich oblíbená pozice.
„Ale já nejsem protažená. Pak mě budou strašně bolet nohy!“
„Prosím, prosím! Kamí! Pokaždý se ti to tak líbí! No tak! Kamilo! Kamčo! Kamilko! Kamísku! Kamilko! Prosím!“ Kamila se povzdechla a lehla si na záda do vody vedle mě. Chytla se kotníky a pomalu si je přitahovala k obličeji a nakonec je dostala až za hlavu.
„No vidíš, že ti to jde!“ vypískla Denisa a už jazykem rejdila v mokré lasturce. Růžové závojíčky se jen chvěly, když po nich přejížděl vlhký jazýček a i poštěváček vykoukl ven v očekávání vzrušujícího lízání.

I Eva otevřela oči, přestala se na mě napichovat a pozorně sestry pozorovala.
„To bych si dřív zlámala obě nohy, než by se mi tohle povedlo,“ zašklebila se.
„Já tě to někdy naučím,“ vydechla Kamila slastí, protože Denisa zapojila do práce na její něžné pičulince i rty a zuby.
„No, uvidíme, a co provaz, ten si taky zkoušela?“
„Při sexu ne.“
„Tak to ti ukážu!“ mrkla na ni, „a co ty, Jindro, ty dáš provaz? Nebo nohy za hlavu?“ zazubila se potom na mě a opět na mně začala klouzat nahoru dolů.
„Udělám možná stojku, ale takhle vohebnej určitě nejsem.“
„No jo, ty seš kluk a takovýhle akrobatický kousky se hoděj spíš pro holky. Ale ty máš zase pěkný svaly a to se počítá!“

Začal jsem rychleji oddechovat, protože naše tempo se opět zrychlilo. Voda jen cákala, jak naše boky proti sobě přirážely.
„Lízej mě, Denčo, lízej mě!“ sténala vedle nás Kamila, zatímco my s Evou neměli na mluvení dost síly. Přitáhl jsem si ji k sobě, takže ležela přímo na mně a prudce jsem do ní přirážel. Z tvrdého plastového dna mě sice bolela záda jako čert, ale nechtěl jsem teď přestávat. Včera jsem měl totiž sexuální půst, takže teď jsem cítil, že už brzo budu. Poznala to i Eva a začala skučet: „Udělej se do mě a pak mě mrdej dál!!“

Ale vůbec jsem ji nevnímal, přetočil jsem se i s ní, takže náhle ona ležela na zádech, vytáhl jsem ho z ní a přistrčil jí ho k ústům. Sice se na mě zamračila, ale pootevřela rty. Hned jsem mezi ně vklouzl tvrdým ptákem a začal stříkat do její vlhké tlamičky. První dvě dávky okamžitě spolkla, ale zbytek už si podržela v ústech i poté, co jsem změkl a vyklouzl z ní. Chvilku si tu bílou smetanu převalovala na jazyku, než se obrátila na holky vedle sebe. Denisa byla stále zabraná do lízání sestřiny rozkošné kundičky a Kamila jen s otevřenými ústy a zavřenýma očima tiše sténala. Eva se lišácky usmála, přitiskla se ke Kamile a políbila ji. Přitom jí nechala do úst stékat potůčky čerstvého spermatu. Naše blonďatá sestřička okamžitě rozpoznala tekutinu, která se jí objevila v puse a párkrát ji převalila na jazyku, než konečně polkla. Eva se od ní chtěla odtáhnout, ale ta ji nenechala a rukama si držela její hlavu u té své. Při pohledu na ty francouzáky, které si spolu vyměňovaly, jsem nemohl zůstat v klidu a musel jsem se zapojit. Nejblíže ode mě ležela Denisina natažená noha, tak jsem ji začal hladit a lechtat na koleně.

„To lechtá,“ chichotala se okamžitě.
„Uklidni se, tak moc to zase lechtat nemůže,“ zakroutil jsem hlavou.
„Jestli se neuklidníš, tak dostaneš na zadek,“ vyplázla na ni laškovně jazyk Eva. Jak to řekla, úplně jsem cítil, jak Denisa naskočila slabá husí kůže. Že by chtěla naplácat?

Hladil jsem její dlouhou štíhlou nožku a dostával jsem se výš a výš. Přitáhl jsem si ji blíž k sobě a začal líbat citlivou kůži jejího vnitřního stehna. Denisa úplně zapomněla na Kamilinu kundičku, kterou až doposud lízala a jen toužebně zavřela oči. Moje polibky se postupně přibližovaly k lákavému místečku, které bylo bohužel stále pod vodou. Když jsem do ní opatrně vsunul ukazováček, jen tiše zavzdychala.

„Pojďte ven!“ navrhla Kamila.
„Proč?“ a „Je tady přece pěkně!“ bránily se Eva a Denisa.
„Fakt tady nemáme moc místa,“ pokrčil jsem rameny.
„No jo, abys ty nebyl na její straně! Svině jedny blonďatý!“ našpulila na nás Eva rty.
„Jako bysme za to mohli, že máme s Jindrou stejnou barvu vlasů!“ bránila se Kamila.
„Stejně jste pěkný hajzlíci!“ přidala se k Evě Denisa.
„Abych tě neohnul přes koleno, Dení!“ pohrozil jsem jí z legrace.

Chtěla zareagovat, ale předběhla ji Kamila.
„Tak si tady zůstaňte… My s Jindrou si najdeme něco lepšího na práci, že jo?“ mrkla na mě.
„Ale tys mi slíbil, že mě vohneš přes koleno a naplácáš mi,“ zahihňala se Denisa a začala mi lehce masírovat péro.
„To se nám to pěkně zvrhlo,“ pousmál jsem se. Pomalu jsem přemýšlel, že bych se na Kamilu vykašlal a raději zůstal tady s nimi.
„To můžu klidně udělat i já, kolikrát už jsem to chtěla zkusit,“ vložila se do toho Eva a přitáhla si Denisu k sobě. Svalily se na sebe a jejich hladové tlamičky se k sobě přilepily. Sice vypadaly strašně lákavě, ale byly momentálně naprosto pohlcené jedna druhou, tak jsem se raději nechal odtáhnout Kamilou do jejího pokoje.

„Víš, já musím na basket, tak jsem si ještě předtím chtěla trochu užít. A ty bys furt šukal jen s Evčou a co já? Já jsem vosk? Ne že bych neměla ráda lízání, ale ty seš daleko lepší,“ žadonila. Nejradši bych ji ohnul o stůl a zezadu ji pořádně ojel, ale jestli musí na trénink, tak to ji nemůžu úplně zrušit.
„Já za to nemůžu, když ona Evča se na mě vždycky vrhne, a co bych to byl za člověka, kdybych ji odstrčil pryč? Přece jsem její brácha!“ bránil jsem se.
„Bráchové by neměli píchat svoje ségry, to bys měl vědět!“ vyplázla na mě jazyk.
„Ne? Tak to potom nevím, co tady vlastně dělám!“ hrál jsem uraženého a otočil se k odchodu. Ale to už mi visela na ruce a táhla mě zpátky.
„Ale když chce ségra opíchat bráchu, tak ten se nesmí bránit!“

„No dobře, tak já nikam nejdu,“ zazubil jsem se na ní, „ale to samý ode mě přece furt chce Eva a tobě to najednou vadí. Prostě jsme čtyři a z toho jsem jenom já kluk, musíme se s tím nějak vyrovnat.“
„Já vím, já tě jen zlobila. Počkáš ještě chvíli? Chtěla bych se trochu pobavit, než budu muset pryč.“
„A máš na mysli něco konkrétního?“ zeptal jsem se, zatímco ona stála před zrcadlem a sušila si vlasy. Jen pokrčila rameny, nic neříkala. Proto jsem k ní zezadu přistoupil a objal ji. Začal jsem ji lehoučce líbat na krk, zatímco jsem jí rukama hladil štíhlé bříško. Zadečkem se přitiskla proti mně, z čehož mi začalo znovu stoupat péro. A celou tu dobu si utírala ručníkem vlasy, což mi v tu chvíli přišlo nesmírně sexy. Olízl jsem si dva prsty a začal jimi kroužit kolem těsné kundičky. Růžová mušlička se trošičku chvěla vzrušením a při doteku mých prstů se nedočkavě rozevírala.

„Strašně krásně voníš,“ zašeptal jsem jí do ucha. Rozkošně se na mě usmála a přitiskla svoje rty k mým. Konečně měla suché vlasy. Zvedl jsem ji do náručí a přenesl k její posteli. Svalili jsme se do peřin a začali se znovu vášnivě líbat. Ale ne na dlouho. Jak jsem ležel na zádech, přitáhl jsem si k obličeji její tekoucí prcinku, jejíž chuť mě přiváděla k šílenství. Kamila se mi tedy chvíli kroutila klínem na obličeji a já polykal její sladké dívčí šťávičky. Po několika minutách se přesunula do šedesátdevítky a její měkké rtíky a dlouhý jazýček začaly zpracovávat stojící kládu. Už jsme to spolu dělali mnohokrát, takže se nám povedlo načasování. Když jsem na jazyku, který jsem měl zabořený hluboko v sestřině růžové kundičce, cítil jemné vibrace, ptákem se mi prohnala bílá smršť a oba jsme navzájem polykali, polykali a polykali.

„To byla krása!“ vydechla spokojeně sestřička a stulila se vedle mě do klubíčka.
„Nespi! Musíš na trénink!“ cloumal jsem s ní a nenechal ji usnout. Na chvíli se zamračila, ale pak se ke mně s odevzdaným povzdechnutím přitulila a opět mi jazyk vrazila hluboko do krku. V jejích ústech jsem cítil svoje sperma, ale ani mi to nepřišlo nechutné, spíš tak podivně vzrušující. Po velmi dlouhém francouzáku se smutně zvedla a začala se oblékat. Unaveně a spokojeně jsem ji pozoroval. Když byla oblečená do sportovní podprsenky a kraťoučkých přiléhavých kraťásků, sehnula se ke mně pro poslední polibek.

„Hlavně mi tady takhle neusni. Třeba naši přijedou dřív a tohle by se těžko vysvětlovalo.“
„Neboj se, zase tak ospalej nejsem. Ale radši se aspoň oblíknu.“
„Ale mamí, já za to přece nemůžu, že mi Jindra spí v mojí posteli úplně nahej. Ale když mi tak pěkně líže kundičku, tak ho přece nemůžu vyhodit. Nezlobíš se na mě, mamí? Nezlobíš?“ zachichotala se vysokým dětským hláskem a vyrazila ven z pokoje. Zasmál jsem se, hodil na sebe trenky a tričko a ještě na schodech jsem Kamilu doběhl.
„V kolik se vůbec vrátíš?“
„Asi za dvě tři hodiny,“ pokrčila rameny.
„Radši přijď dřív, musíme dojíst zbytky, co tady máme, a musíme uklidit.“

Kamila si sehnula, aby vytáhla z botníku boty, když se najednou z koupelny ozvalo šílené vypísknutí, následované ještě šílenějším chichotáním. Oba jsme se na sebe nevěřícně podívali a nechápavě jsme zakroutili hlavou. Ségra se ještě vytáhla na špičky, dala mi rychlou pusu na tvář a vyběhla z domu.

Navigace v seriálu<< Story 28 – Živá noční můraStory 30 – Malé SM hrátky >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x