stříkání do pusy

Story 40 – Kuřba s překvapením

Toto je 43 díl z 47 v seriálu Story

Story 40 – Kuřba s překvapením

„Co to máš!“ ozvalo se za mnou. Lekl jsem se a hromadu prádla, které jsem nesl k pračce, jsem pustil na zem. Za mnou stála mamka s rukama v bok a přísně na mě koukala.

„Starý prádlo,“ nadzvedl jsem nechápavě obočí.

„A co to máš v kapsách?“ hnala se ke mně. Z jedné mi vytáhla kapesník, z druhé mobil. Chovala se nanejvýš divně. Ačkoliv já jsem se tím docela bavil. Vzápětí jí zrak padl na prádlo, které mi spadlo na zem, a začala se jím prohrabovat.

„Aha!“ vykřikla vítězoslavně a vytáhla modré krajkové kalhotky.

„Kdes to vzal, Jindřichu?“

„No kde asi?“ pokrčil jsem rameny, „když Eva viděla, že nesu dolů hadry, přidala mi ještě svoje vlastní…“

„To je vážně Evino?“ zadívala se na mě.

„Jo,“ přikývl jsem a měl jsem co dělat, abych se nezačal smát. O co jí zase jde?

„Není někoho jinýho?“ vyzvídala dál.

„EVO!“ zakřičel jsem směrem ke schodům.

„CO JE??“

„TY HADRY, COS MI DALA, TY JSOU JENOM TVOJE??“

„JO! ČÍ BY ASI BYLY, BLBČE??“

„No vidíš,“ zašklebil jsem se na mámu, klekl si na zem a znovu začal všechno sbírat. Myslel jsem, že už je pryč, tudíž jsem se znovu lekl, když jsem všechno chtěl hodit do koše na prádlo, protože se ozvalo.

„Tam ne.“

„Fuj,“ povyskočil jsem, „musíš mě takhle lekat!!“

Omluvně pokrčila rameny.

„A kam teda?“

„Přímo do pračky, budu prát. Na 40.“

Teď už ne leknutím, ale úmyslně jsem znovu hodil prádlo na zem se slovy „ta si to přeber“. Mamka si k němu klekla a začala ho přebírat. Přitom jsem jí pozoroval a přemýšlel jsem, proč se chová tak divně.

„Co to mělo znamenat?“ zeptal jsem se po chvíli, protože ona se k rozhovoru nějak neměla.

„Vysyp mi sem i to vostatní,“ kývla hlavou směrem ke koši na prádlo.

„Co to mělo znamenat?“ zeptal jsem se znovu a přisypal jí další hromadu oblečení.

„Ale nic,“ mávla rukou, „nestarej se o to.“

„Ty sis myslela, že mám tvoje kalhotky?“ zeptal jsem se, přičemž jsem se musel všemi silami držet, abych se naplno nerozesmál.

„No,“ znejistěla najednou a celá zčervenala, než mi konečně odpověděla, „no jo, promiň.“

„A co? Vždyť se nic nestalo.“

„Jenom nevím, proč bych je měl mít ve svým prádle nebo v kapsách. Co se stalo?“

„Někdo mi je bere,“ povzdechla si mamka, „a já si myslela, že…“

„…že ti je beru já??“ dokončil jsem překvapeně větu. Zrudla a přikývla.

„Navíc je v nich vždycky nějaká… nic, to tě nemusí zajímat.“

Najednou jsme se oba otočili, protože po schodech seskakovala Kamila. Byla oblečená do sportovního a vlasy měla stažené čelenkou.

„Jdeš běhat?“ zeptal jsem se. Místo odpovědi jen něco zahučela a přikývla hlavou.

„A můžu se přidat?“

„Ne!“ odsekla a začala si nazouvat boty. Její odpověď mě sice překvapila, ale co mě zarazilo, byl její ostrý a odmítavý tón.

„Kamilo, přece bys mohla…“ přešla k ní mamka a položila jí ruku na rameno. Ale Kamila okamžitě ucukla, jakmile se jí mamčina ruka dotkla.

„Nešahej na mě! Ty na mě vůbec nešahej!!“ odsekla jedovatým tónem.

Mamka vyděšeně stáhla ruku a společně se mnou vyjeveně sledovala, jak za sebou Kamila zabouchla dveře a odbíhá pryč.

„Co se děje?“ otočil jsem se nechápavě na mamku a došlo mi, že z očí jí tečou slzy.

„Mami, co se stalo?!“ zeptal jsem se znovu, ale jen zatřásla hlavou a předloktím si utřela oči. Stále je měla rudé.

„Počkej! Něco se určitě muselo stát! V neděli odpoledne volala Kamila tátovi, ten se sebral a jel pro ni. A vy jste se vrátily až někdy k večeru. A celej tejden jste všichni jako vyměněný! Co se stalo!?“

Mamka se mi místo odpovědi svalila do náručí a s hlavou položenou mně na rameni se naplno rozplakala. Držel jsem ji a hladil ji po zádech. Ale přitom jsem přemýšlel, co se vlastně muselo stát!

„Nic, nic se nestalo,“ zakroutila hlavou a odstrčila mě pryč. Než jsem stačil zareagovat, zamkla se v ložnici a přes dveře bylo pouze slyšet tiché vzlykání.

Vydal jsem se na zahradu a přemýšlel, co se to sakra děje. Chvíli jsem chodil jen sem tam, než jsem nakonec vytáhl z kapsy mobil, abych zavolal Denise.

„Ahoj, Denčo, co děláš?“

„Čus, ani se neptej! Dneska nám někdo do servisu přinesl noťas, že mu nefunguje touchpad. A když jsme se ptali, co s ním má, tak z něj po chvíli vylezlo, že se koukal na péčko a potom mu do touchpadu něco nateklo.“

„Něco?“

„No, hádej co!“

„Jakože se tam vyto…?“

„Jaký vyto…? Normálně se na něj vystříkal! A tvrdil nám, že se mu tam vylil jogurt!“

Nemohl jsem si pomoci, ale musel jsem se začít smát.

„Jak se to vůbec může stát??“

„No může,“ zahihňala se do telefonu, „co potřebuješ?“

V rychlosti jsem jí popsal, co se stalo mezi Kamilou a mamkou a zeptal se, co se to vlastně děje.

„Co se děje?“ zopakovala nervózně moji otázku, „to já vlastně nevím.“

„Ale nekecej! Něco se stalo a Kamila nechce mluvit s mamkou ani se mnou. Něco se přece muselo stát!“

„Jindro, já nevím. Já fakt nevím. A stejně ti nemůžu nic říct,“ zamumlala nešťastně.

„Takže se něco stalo?“

„Ne, nestalo. Vůbec nic se nestalo! A už musím končit…“ položila telefon.

V první chvíli jsem jen vyjeveně koukal, ale pak jsem pokrčil rameny a vydal se na výzvědy za Evou. V naději, že aspoň ona mi poví, co se vlastně děje. Ale ani u ní jsem nepochodil, stejně jako Denisa byla skoupá na slovo, když jsem se zeptal, co se to o víkendu vlastně stalo. Místo toho koukala do počítače na hudební videoklipy a mně odpovídala pouze krátkými úsečnými větami. Mamka byla navíc stále zamčená v ložnici, a když jsem zaťukal na dveře, poslala mě pryč.

Ale co, snad mi to nakonec některá poví. Mám důležitější věci na práci. Na email mi totiž přišla upravená verze divadelní hry Kupec benátský, kterou začínáme nacvičovat, takže jsem si ji vytisknul a zalezl jsem si s ní na zahradu. Písmenka se mi míhala před očima a najednou jsem si uvědomil, že už je večer.

Vrátil jsem se zpátky do domu, kde byla pořád strašně zvláštní nálada. Kamila nemluvila s nikým kromě táty a ihned po večeři se vytratila. Další šok nastal, když domů dorazila Denisa. Přišla totiž s novým účesem, vlasy měla obarvené na blond. Mamka při pohledu na ni viditelně zbledla, vzala klíče od auta a také někam zmizela. Táta to zaraženě pozoroval, ale než to stačil nějak komentovat, už si ho Denisa odtáhla pryč, protože od něj něco potřebovala. Otráveně jsem se rozhlédl po stole, na kterém zbyly talíře se nesnězeným jídlem a u kterého seděla už pouze Eva, čumící do mobilu.

„Tady je dneska hovno, asi si někam zaskočím,“ ušklíbl jsem se a chtěl vytáhnout mobil.

„A nezaběhnem na jedno?“ zvedla Eva oči od telefonu.

„Prosím tě. Neříkej, že bys byla schopná odtrhnout v oči od mobilu?“ zakroutil jsem pochybně hlavou.

„Debile,“ zašklebila se na mě.

„A kam bys chtěla zajít?“ zeptal jsem se, protože pivo neznělo vůbec špatně.

„Zaběhnout, ne zajít. Celej den sedím doma na zadku a potřebovala bych se trochu protáhnout.“

„Proč ne,“ souhlasil jsem, „Kamila mě poslala do prdele, tak můžu jít s tebou.“

Když jsem našel ty správné boty a začal se protahovat, ségra se konečně objevila. V těsném modrém tričku a krátkých černých šortkách.

„Ale nemysli si, že to se mnou bude na dlouho. Doběhnu do hospody, a to bude tak akorát!“ vyplázla na mě drze jazyk.

„Dobrej plán,“ přikývl jsem, „tak utíkej první a urči si tempo.“

„Prasáku, budeš mi koukat na zadek!“

„Přesně tak!“ zazubil jsem se na ni.

„Hmm,“ přešla ke mně a přejela mi rukou po rozkroku, „to je vlastně dobrej nápad. Běžíme?“

„Běžíme,“ přikývl jsem a lehce ji plácl přes zadeček. Ukázala mi vztyčený prostředníček a vyrazili jsme.

Neuběhli jsme ani deset kilometrů (spíš takových pět) a už jsme narazili na hospodu.

„Ty vole, máš s sebou prachy?“ otočila se na mě ségra s vykulenýma očima.

„To mě vůbec nenapadlo! Třeba budu mít nějaký drobný,“ zastavil jsem se a začal se přehrabovat v kapsách. Ona se mezitím opřela rukama o kolena a snažila se popadnout dech. Když zvedla hlavu, vytáhl jsem z kapsy pomačkanou stokorunu a zamával jí s ní před nosem.

Když jsme se konečně trochu vydýchali, spokojeně jsme se posadili a zanedlouho před námi stáli dva orosené půllitry. Při pohledu na pivo se mi začali sbíhat sliny, tudíž jsem na nic nečekal a začal ho do sebe klopit.

„To si ani neťukneme?“ nadzdvihla Eva obočí.

„Á, tak soráč,“ zazubil jsem se na ní a pozvedl půllitr směrem k ní.

„Máš pěkně bílý fousy,“ zašklebila se na mě.

„Jen počkej,“ mrkl jsem na ní, naklonil se k ní blíž a foukl ji do piva. Pěna z jejího půllitru ji skončila po celém obličeji.

„Ty jsi blbec,“ zakroutila hlavou, ale smála se.

„Ale ty jako blbec vypadáš,“ odvětil jsem jí s mrknutím.

„Hele, když už mám nějaký bílý shity na obličeji, co kdyby…“ nedořekla a mlsně se olízla. Okamžitě mi došlo, co má na mysli a zamyslel jsem se, co bychom mohli spáchat.

„Nevíš, jaký tady mají hajzly? Mají je aspoň trochu čistý?“

„Nevím,“ odpověděla, „ale jestli se do dvou minut nevrátím, tak mě hledej na těch pánských!“ mrkla na mě a zvedla se k odchodu. V hlavě jsem počítal do stodvaceti a pro jistotu jsem ještě půl minuty přidal. Pak jsem se pořádně napil piva a s úsměvem na rtech se vydal k toaletám.

U mušlí stál nějaký chlápek, tak jsem si stoupl na druhý konec a začal lovit v poklopci. Sotva skončil a já se chtěl vydat k zavřeným dveřím, kde jsem tušil Evu, vstoupil další člověk. Otočil jsem se zpět k pisoáru a snažil ze sebe něco dostat. Bohužel moje tělo nemělo přebytek tekutin, tak jsem tam jen tak stál s ptákem venku a se zkřiveným obličejem.

„Neteče to, co?“ ušklíbl se můj spoluchcající, tlustý a zpocený postarší chlápek, na kterém bylo znát, že má již dost upito.

„Neteče, no jo,“ pokýval jsem hlavou. Další slovní výměna naštěstí neproběhla, takže jakmile se za ním zavřely dveře, zkusil jsem vzít za kliku ke kabince. Bylo zamčeno.

„Je tam někdo?“ zeptal jsem se a zaťukal.

„Rychle!“ pootevřely se dveře a ruka mě vtáhla dovnitř.

Na záchodové míse seděla Eva (zcela oblečená) a rukou si přejížděla po tričku.

„Že ti to trvalo,“ zašeptala, ale rukama mi začala stahovat kraťasy.

„A co jsem měl podle tebe dělat? Říct frajerovi, že si jdu pro kuřbu?“

„Možná by ti ho přeblafnul,“ zazubila se na mě.

„No to víš, že jo…“ ušklíbl jsem se. Dál už jsem ale nemusel nic říkat, protože Evě se podařilo stáhnout mi nejen kraťasy, ale i trenky a jednou rukou začala lehce přejíždět po skleslém ocásku.

„Nestojí,“ ušklíbla se.

„Přece nemůže celou dobu jenom stát,“ pokrčil jsem rameny.

„No jo, vám může fungovat buď hlava, nebo péro, ale ne obojí, co?“ zašklebila se, sklonila se ke mně a vsunula si měkkého ptáka do úst.

„Mně náhodou hlava většinou funguje,“ bránil jsem se a položil jí lehce ruku na hlavu. Začal jsem ji lehce hladit po vlasech, zatímco jsem cítil, jak v její pusince začínám tvrdnout.

Zabodl jsem se pohledem do jejích oříškových očí a sledoval, jak pomalu pohybuje hlavou. Náhle se zpoza dveří ozvalo:

„Áááááá“

Eva s ptákem v puse se zakuckala a já začal smíchy skoro kašlat.

„No jo, není nad to pořádně se vychcat,“ ozvalo se zvenku.

„To je pravda, nic lepšího neznám,“ odvětil jsem hlasitě k neznámému, zatímco Eva mi začala mnout koule a jazýčkem oblizovat žalud.

„Ale ještě lepší je, když se po celým dnu můžu pořádně vysrat!“ pokračoval náš neznámý.

„Na tom taky něco je,“ souhlasil jsem, „ale není ještě lepší, když ti holka kouří péro?“

„Těžko říct, kamaráde, oboje má něco do sebe,“ přišla zamyšlená odpověď.

„Jídlo, chlast a sex. Nic lepšího lidi nevymysleli.“

S takovou velkou filosofickou myšlenkou se s námi frajer rozloučil a bez umytí rukou (neslyšel jsem téct vodu v umyvadle) opustil prostory WC.

Eva si vytáhla ptáka z úst:

„Jestli se chceš vysrat, tak já můžu jít pryč“ zazubila se na mě.

„Já jen udržoval konverzaci,“ zašklebil jsem se na ní a přisunul jsem péro zpět k jejím měkkým rtům.

„No jo, já vím,“ povzdechla si a začala znovu kouřit.

Žádní další pánové toalety už nenavštívili, tudíž když jsme hospodu opustili a líným tempem běželi zpátky domů, Evču v žaludku hřálo moje sperma.

„Tady je strašně vedro!“ konstatoval jsem, když jsem doma vylezl ze sprchy a vstoupil do obýváku.

„Klimatizace se nějak podělala, zítra se na to přijedou podívat,“ vysvětlil mi táta.

„Je něco v televizi?“ zeptala se líně Eva. Místo odpovědi po ní táta hodil televizní program. Začala se v něm prohrabovat a potom poprosila tátu, jestli by jí nepodal ještě televizní ovladač. Sice protočil oči v sloup, ale také jí ho podal.

„Co tam bude?“ zeptal se jí.

„Jak v tom hraje Bruce Willis. Smrtonosná zbra… Ne! Past! Nebo ne, teď fakt nevím. Prostě Die hard.“

„Kterej díl? Ten, kde je Severus Snape? Nebo na letišti?“ zeptal se živě táta.

„Ne, ten třetí.“

„Ten je dobrej. Tam je Samuel Jackson, ne?“

„Přesně ten,“ potvrdila mu to Eva.

„Super. Tak já skočím pro pivo a chipsy,“ rozzářil se tatík. Zatímco Eva s taťkou se přesunuli k televizi, mamka se zeptala Denči:

„Co je to za pitomej nápad?“

„No, já si myslela, že když s náma teď Kamila nemluví,“ ale mamka ji zarazila rukou.

„A co sis myslela? Že když si obarvíš hlavu, tak si budeme všichni myslet, že seš teď Kamila ty? Je to teda pěkně pitomej nápad, ale furt lepší než ta červená.“

„Náhodou, ta červená nebyla špatná. Aspoň bylo snadno poznat, která je která,“ vložil jsem se do rozhovoru. Ještě chvíli jsme probírali, která barva vlasů by Denise víc slušela, ale nakonec jsme se i my tři přesunuli k televizi.

„To je strašný vedro,“ postěžovala si Denisa, když po čtvrt hodině naskočila reklama, „nemáme v mrazáku zmrzlinu?“ otočila se na mamku. Ta jen pokrčila rameny a dál zhluboka oddechovala. Stejně jí to moc nepomáhalo a po obličeji jí stékaly pramínky potu.

„Pojď mi pomoc,“ chytla mě Denča za ruku a táhla mě s sebou.

„Proč? To snad zvládneš sama,“ ohradil jsem se, ale stejně jsem šel. Studená zmrzlina zněla v takovém vedru velice lákavě. Ségra došla k mrazáku, ale najednou se otočila a zadívala se na mě. Potom se usmála a olízla si rty.

„Co je?“

„Takovej blbej nápad,“ zazubila se. Došla ke mně a rychlým pohybem vjela mi rukou do kalhot.

„Co to děláš?“ sykl jsem překvapeně.

„Celou dobu sedím vedle mamky, která je jenom v tílku a kalhotkách. Takže jsem strašně nadržená,“ zašeptala mi do ucha. Vzápětí si klekla na zem, vylovila mi z kraťasů stoupající péro a začala po něm přejíždět rukou.

„Deniso!“ okřikl jsem ji tiše.

„Co?“ zeptala se, aniž by odtrhla oči od tuhnoucí klády.

„Co když sem někdo přijde??“

„Neboj se, to bysme slyšeli,“ mávla druhou rukou. Vzápětí si zasunula tuhnoucí žalud mezi růžové rty a zadívala se mi do očí. Naprázdno jsem polkl a cítil, jak mi ještě víc tvrdne.

„Denčo, ne,“ zaprosil jsem, ale marně. Začala mě lehce ocucávat, zatímco volnou rukou mi začala mnout koule. Dotek jejích měkkých rtů mě neuvěřitelně vzrušoval, tudíž jsem jí ponořil ruku do vlasů a snažil se zasunout penis hlouběji do jejích sladkých úst. Nebránila se a začala ještě náruživěji zpracovávat stojící klacek. Zaklonil jsem slastí hlavu, zavřel oči a zhluboka oddechoval.

„Si děláte prdel?“ otočil jsem prudce hlavu a uviděl Kamilu.

„To snad nemyslíte vážně!“ zakroutila zhnuseně hlavou.

„No co,“ pokrčila rameny Denisa. Vytáhla si sice z úst můj penis, ale teď přes něj pro změnu přejížděla rukou.

„Prasata,“ ušklíbla se Kamila, v umyvadle si natočila sklenici vody, kápla do něj trochu citronu a zase odešla pryč.

„Měla pravdu,“ zadíval jsem se na Denču, stále klečící na zemi, „to fakt nemůžem myslet vážně!“

„Vždyť je to sranda,“ vyplázla na mě jazyk. Vyskočila na nohy, doběhla k mrazáku, ze kterého vytáhla kyblík se zmrzlinou. Oddechl jsem si, že dostala rozum a chtěl schovat stojící klacek zpátky do kalhot.

„Co to děláš?“ okřikla mě, když si všimla, co dělám.

„Ještě jsem neskončila,“ vysvětlila mi, když jsem jen nechápavě zakroutil hlavou.

„Blázne…“

„Rozdělej to a nandej na talířky,“ poručila mi a znovu klesla na kolena mezi moje nohy. Pomalu jsem krájel zmrzlinu na přibližně stejně velké kousky, dával je na talíře, a přitom jsem se musel držet, aby mi z úst neujelo nějaké nechtěné zasténání. Denisa totiž zvýšila laťku a začala mě zuřivě kouřit. Její hlava se hýbala nahoru dolů a její rty mě přitom krásně dráždily. Když jsem sáhl do šuplíku pro lžičky, chytla se rukama za moje nohy a pokusila se zasunout si celý můj penis do úst. Docela mě tím překvapila, protože jsem se lekl a lžičky se s cinkáním sesypaly na zem.

„Co tam děláte?“ ozval se pobavený tátův hlas.

„Ale… ale nic,“ zavolal jsem přerývaně zpátky.

„Už… už to bude,“ oznámil jsem. Doufám, že to správně pochopili nejen ostatní před televizí, ale i ségra. Denisa si opět v ústech ponechala pouze naběhlý žalud, který objížděla svým kluzkým jazýčkem, zatímco rukou mi divoce honila tuhý pyj. S otevřenou pusou jsem oddechoval a snažil se nevydat ani jeden podezřelý zvuk.

Konečně!

Zatnul jsem zuby, zavřel oči a cítil, jak se mi močovou trubicí žene bílá smršť.

„Co to děláš?“ zeptal jsem se po chvíli, když se mi přestala točit hlava. Denisa byla totiž skloněná nad zmrzlinou, na kterou z jejího vyplazeného jazýčku kapalo bílé sperma. Naštěstí byla vanilková, takže se to v ní barevně ztratilo, ale stejně mě její počínání docela šokovalo.

„Co to sakra děláš??“ zeptal jsem se znovu, když se přesunula k vedlejší zmrzlině a vyplivla na ní zbytek.

„Dochucovadlo,“ zazubila se na mě, popadla obě zmrzliny s bílou „polevou“ a vydala se zpátky k televizi. Vzal jsem další dvě a vydal se za ní.

„Kdo ještě chceEEE?“ vyjekl jsem poslední slovo, když jsem si uvědomil, kde ty dochucené zmrzliny skončily. Jednu s očividným požitkem polykala Denča, což mě ani moc nepřekvapilo, ale ta druhá. Tu pomalu ujídala mamka. Když jsem překvapeně vyjekl a všichni se na mě zadívali, právě ona zareagovala.

„Co na mě tak koukáš? Stalo se něco?“ zeptala se nechápavě a začala se prohlížet.

„Dej to sem,“ poručila si Eva, takže jsem jí přinesl jeden talířek, zatímco druhý si vzal táta. Vydal jsem se do kuchyně pro další dávku a donesl poslední porci pro sebe.

„Mohli jsme si k tomu ještě udělat ananas, nebo něco takovýho. Třeba do toho dát rum,“ oznámil jsem jim a posadil se vedle Denisy. Nikdo nereagoval, tak jsem jen pokrčil rameny a začal jíst. Nemohl jsem si pomoci a po očku jsem sledoval ségru i mamku, jak postupně pojídají zmrzlinu smíchanou se semenem.

„Ty Denčo,“ obrátila se na ní mamka. Měla lžičku v puse a očividně převalovala její obsah na jazyku. Tedy nejen zmrzlinu.

„Kterou jste vzali? Tu úplně ze spoda?“

„Jo,“ přikývla, „proč?“

„Já nevím, přijde mi, že to chutná nějak divně.“

Přitom jsem ztuhl, naprázdno polkl a krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal.

„Divně? To snad ne,“ opáčila Denča, „na, zkus tu mojí,“ zamíchala lžičkou a nabídla jí k ochutnání. Mamka se k ní naklonila, nechala si vsunout zmrzlinu do úst a olízla se.

„Chutná stejně, ale je to takový zvláštní,“ dodala a otřela si z čela pot. Podíval jsem se na ní a i přes její tílko jsem jasně viděl její ztuhlé bradavky. Párkrát jsem zamrkal, ale nezdálo se mi to.

„A zvláštní dobrý? Nebo zvláštní špatný?“ nadzvedla Denča obočí.

„Zvláštní dobrý, jako by tam bylo něco navíc. Něco, co tam normálně nedávaj. Ta chuť mi něco připomíná, ale teď si nemůžu vzpomenout,“ vzala si další lžičku a zavrtěla se, „nemůžu si vzpomenout, co takhle chutná…“

Znovu jsem naprázdno polkl, otočil se zpátky k televizi a začal se ládovat zmrzlinou. Denisa a mamka si vyměnily ještě několik lžiček a mamka ještě párkrát zopakovala svoje domněnky ohledně zmrzliny.

„Tak se asi zkazila,“ okřikl je táta, „a buďte ticho! My se chceme dívat!“

„Ne, není zkažená. Moc mi chutná. Tak mi asi ještě nikdy nechutnala,“ přemítala dále mamka.

„To bude tím blbým horkem,“ podotkla Eva, bez toho, aby odtrhla oči od televize.

„Jo, to bude ono,“ pokrčila mamka rameny a polkla další lžičku.

Navigace v seriálu<< Story 39 – Dámský výlet 2.Story 41 – Nečekaný příchod >>
3 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Super . Hodně vzrušující pokračování . Čekal jsem co vzejde z překvapení . Denisa je pěkná potvůrka . Jsem zvědav jaké bude pokračování po takovém dezertu .

Awghb

Zdá se mi to nebo tu máme dvakrát 39? 😀 Každopádně vítej zpátky Lauro! <3

FranK

To je druhá část 38, ta byla rozdělena na dvě části
FranK

Šmajda

Kvůli zdejšimu systému číslování jsem ti do toho hrábl a změnil povídku na 40. díl.

childe

Každý díl čtu jedním dechem. Je to vypečená rodinka.

FranK

A to ještě nevíš co bude Dál 😀
Frank

Šmajda

Perfektní díl. Musel jsem sice pro připomenutí prolétnout i předchozí dva díly, ale vůbec toho nelituji. Jsem rád, že jsi Lauro zpět.

harai

Jako skalní fanoušek Laury jsem samozřejmě nadšený 🙂

Kazeshini

Tohle je moje nejoblíbenější série a udělalo mi ohromnou radost, že Laura v ní pokračuje dál 🙂 A příběhy jsou stále vzrušující a čtivé. A stejně jako po každým z předchozích dílů si říkám – Já chci další!

Vasku

Dík Lauro že jsi našla čas na další pokračování.Tvůj seriál se mi líbí a už se těším co se bude dít příště.

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x