Story 25 – A je to tu!

Toto je 28 díl z 47 v seriálu Story

Zase mi to chvilku trvalo, tenhle díl jsem několikrát přepisovala a furt jsem nebyla spokojená. Zkoušela jsem všechno možné, ale žádné velké orgie, jak mně někteří doporučovali, jsem nakonec nepoužila. Tady je finální verze.
laura147258369@centrum.cz

Když jsme se všichni trochu vzpamatovali z prožitých orgasmů a podívali se na hodiny, uvědomili jsme si, že už jsou téměř čtyři odpoledne. Oficiální začátek je sice až od šesti hodin, ale jak znám některé z lidí, co jsme pozvali, vím, že tomu tak určitě nebude. Všichni jsme se tedy oblékli a dodělávali jsme takové ty finální drobnosti. Asi o půl páté dorazil Kamilin přítel, Honza, že nám pomůže. Nebylo moc práce, akorát mi pomohl donést ze sklepa sud a narazit ho. Všichni jsme si nalili (akorát Kamila a Honza měli jedno pivo dohromady, ani jednomu z nich totiž moc nechutná) a povídali jsme o všem možném. Ve čtvrt na šest dorazila parta holek od nás ze školy, tedy moje a Denisiny spolužačky. Těch jsem se okamžitě ujal a začali jsme se bavit. Hned jsem se jich zeptal, jestli si donesly plavky a začal jsem je přemlouvat, ať si skočí do bazénu. Většinou se jen smály, ale do plavek, ani do vody se jim nechtělo. Ale bylo jasné, že až se trochu více napijí, tak tam ještě rády skočí. A přicházely další a další.

Spolužáci Kamily, spolužáci Evy, děcka, se kterými jsme chodili na základku, Denisin přítel Matěj. Několik lidí z naší ulice a podobní známí, kluci ode mě z fotbalu, kluci a holky z divadla. Holky, které se znají s Kamilou z různých sportovních akcí, spousta lidí, které jsem sice neznal, nebo jen tak od vidění, ale kteří se většinou hrnuli k Evě a která je celá vysmátá všechny přivítala. Všichni samozřejmě nedorazili najednou, ale asi v průběhu tří hodin. Byla to ve výsledku pěkná spousta lidí.

Jako pořadatel jsem musel dbát o to, aby se všichni bavili. Procházel jsem tedy křížem krážem zahradou, zastavoval jsem se u různých kamarádů a kamarádek a s každým jsem prohodil pár slov. A s neznámými jsem se zase seznámil. To bude zítra na facebooku žádostí o přátelství. Jak jsem tak sledoval všechny ty lidi, každou chvíli jsem také kouknul na ségry. Eva kolem sebe měla většinou kruh různých lidí, kteří zaujatě poslouchali nějakou její zajímavou příhodu. Je totiž taková upovídaná a bavička od přírody. Sice má spoustu kamarádů a známých, ale za opravdu dobré kamarády může považovat akorát tak svoje tři sourozence. Na druhou stranu Kamila stála ve skupině asi pěti holek, které se vzájemně považovaly za nejlepší kamarádky a všechny se také dobře bavily. Všechny totiž spolu hrály volejbal, takže se moc dobře znaly.

Pak jsem si ale všiml Denisy. Ta se opírala o plot, vedle ní stál Matěj a povídal s nějakým svým kamarádem, zatímco ona je jen na půl ucha poslouchala. Chudák se asi moc nebavila. Během okamžiku jsem se rozhodl, že si s ní taky pokecám, když tam tak stojí v koutě.

„Čau Matěji, Radime,“ pozdravil jsem oba kluky a otočil se na ségru.
„Tak Dení, jak se ti to zatím líbí?“ zeptal jsem se.
„Já ti nevím,“ zaváhala, podívala se mi do očí a zeptala se, „skočíš si se mnou pro pivo?“
„Jasný!“

Načepoval jsem nám dva plné kelímky, prošli jsme kolem několika hloučků lidí a sedli si na takový větší kámen v rohu zahrady.
„Ty se moc nebavíš, viď?“
„Hmm,“ pokrčila rameny a napila se piva.
„Nemáš náladu?“
„Víš, já se s nima moc nemám o čem bavit. A oni se zase nechtějí bavit se mnou,“ povzdechla si.
„Ale přece někdy chodíš někam s holkama,“ zarazil jsem se.
„No jo, ale já tam většinou jen tak sedím nebo stojím a poslouchám. Všichni pořád melou o nějakých blbostech, a když se náhodou nahodí nějaký zajímavý téma, tak ho někdo z nich hned zabije. Navíc mě nemají moc rádi.“
„Jaktože tě nemaj rádi? To bych snad věděl,“ zamračil jsem se a napil se piva.
„No jo, před tebou to asi taky neříkají, když seš můj brácha. Ale já jsem považovaná za pitomou šprtku a krávu. Jo, když potřebujou něco doučit nebo vopsat, tak to za mnou dolízaj. Denisko sem, Denisko tam. A všichni ti hajzlové mi hned lezou do prdele, když se píše písemka. Ale když po někom něco chci já, tak jsou najednou všichni tak strašně neochotný. Ach jo.“

Objal jsem ji kolem ramen a přitiskl ji blíž k sobě, aby nebyla tak smutná.
„Tak se na ty debily vyser! Proti tobě jsou to jen přízemní primitivové. Takový vopice z pralesa. Nikdo z nich není ani z poloviny tak chytrej a inteligentní jako ty.“
„Já nevím, jestli mě chápeš, ale mě ty věci ve škole přijdou strašně jednoduchý, zatímco ostatní se se vším vždycky strašně serou. Kolikrát si přeju, abych byla taky blbá a vygumovaná,“ povzdechla si.
„Deniso Julie Winterová!“ zvýšil jsem na ni hlas a použil její celé křestní jméno. Přesně jako taťka, když chce, abychom dávali pozor, protože má na srdci něco důležitého.
„Rozhodně by ses neměla stydět za to, že seš chytřejší než ostatní!“ Takhle si snižuje vlastní sebevědomí a přitom úplně zbytečně.
„Přece víš, že když je někdo lepší jako ty, Dení, tak ho ti ostatní automaticky považujou za něco divnýho. Přitom jsou sami blbí! Tak se na ně vykašli. A dneska se můžeme bavit spolu,“ navrhl jsem jí. Sice jsem neplánoval, že bych strávil celý večer se ségrou, ale když na tom byla chudák tak špatně, věděl jsem, že je to moje sourozenecká povinnost. Denča se smutně pousmála a opřela se hlavou o moje rameno.

„Ale ještě mi něco vysvětli, Dení. Přece si s nima furt píšeš na facebooku a tak podobně.“
„No jo. Dneska jsou ty lidi strašně jednoduchý! Stačí si vyfotit jídlo a hned máš spoustu komentů a lajků. Nebo napsat nějakou blbost na twitter. Hlavně, když je to takhle přes komp, tak mi to nedělá žádnej problém. Ale jinak je to na hovno!“
„Na hovno, na hovno… A jaktože ses potom dostala k těm grupáčům?“ zeptal jsem se jí. Prvně jsem se ale rozhlédl kolem, jestli nás nikdo neposlouchá. Naštěstí jsme byli tak trochu zašití a většina zábavy probíhala dál od nás.
„To už je delší dobu. Tenkrát to byla něčí narozeninová oslava. Už si to nepamatuju čí, ale ty si byl tenkrát nemocnej a tak jsem musela jít sama. Vůbec se mi tam nechtělo, ale nakonec mě mamka přemluvila. Začalo se tam pít a to ve velkým. Mě znáš, já vydržím hodně, ale dost se jich tam vožralo a zbytek se rozhodl, že si dá flašku. Protože většina holek byla zchlastaná, tak řekli i mně. A já jim to nechtěla pokazit. Tak se postupně přešlo z takovej těch blbostí na sundávání oblečení, na nějaký ty pusy a tak podobně. A kluci co tam byli, tak se divili, že vydržím chlastat s nima a že když se svlíknou oni, tak se svlíknu i já a potom asi za dva tejdny potom byla taková komornější akce, kde se zase hrála flaška, ale dostávalo se to dál. No a šlo to dál a dál a skončilo to pravidelnýma grupáčema.“

„A proč se s tebou teď nechtěj bavit ani kluci?“
„Protože jsou to pitomci!“ zakroutila Denča hlavou, „když jich je víc najednou, tak přijdou a řeknou, že si chtěj dát flašku. To je takový tajný heslo. Holky se zasmějou a kývnou jim na to. Ale aby jeden z nich přišel a začal se se mnou normálně bavit? Tak to se asi nikdy nestane,“ povzdechla si.
„Tak proč ses na to nevykašlala?“
„Vždyť mě znáš. Sex mám ráda a tohle jsou zajímavý příležitosti.“
„A co Matěj?“
„Ten to neví. Ale jak bejvá přes tejden v Liberci na koleji, tak já jsem potom tak trochu nadržená a docela se těším na ty naše třídní sešlosti.“

„A to ti nestačila ani Kamila?“
„Ale když Kamča nemá péro,“ zachichotala se Denča.
„Já ho mám,“ mrkl jsem na ni a ona se začala šíleně smát.
„Čemu se tak směješ?“ nechápal jsem.
„No, když mi řekneš, že máš péro. Jako by mi ryba řekla, že má ploutve!“
„Spíš bych si myslel, žes to zjistila teprve nedávno,“ pokrčil jsem rameny.

„To přece vím už dlouho. Pamatuju, když jsme byli malý a koupali jsme se všichni spolu, tak jsme se my holky strašně divily, že vypadáš jinak. Tenkrát jsme ti na něj taky šahaly a hrály si s ním. Ale to jsme ještě nevěděly, k čemu to je,“ zachichotala se. Trochu jsem se zamyslel a zapátral ve vzpomínkách.
„Na to společný koupání si trochu pamatuju. To bylo ještě v Praze, že jo? Ale co jsme spolu přitom dělali, to už netuším.“
„Ono to taky moc dlouho nevydrželo, nepamatuješ?“
„A jakpakto? To se mi postavil a vy jste s křikem utekly?“ zavtipkoval jsem.
„Plus mínus. Jednou, když sis ty zase prohlížel naše buchtičky, tak se ti právě začal nějak divně zvětšovat a zrovna přišla máma. A řekla, že už se s náma koupat nebudeš. My z toho byly strašně smutný, protože jsme nechápaly proč.“
„Tak to jsem už úplně zapomněl!“ zavrtěl jsem hlavou.
„No jo, to jsme byli ještě malinký. Tenkrát jsme nemohly tušit, že nám ten divnej vocásek jednou udělá tak moc dobře,“ zašeptala mi do ucha.

„Co to tady máte za tajnosti?“ ozvalo se najednou za námi, až jsme oba nadskočili. Vedle Denisy si z druhé strany sednul Matěj a vzal ji za ruku.
„Vzpomínáme na to, jak jsme byli malý,“ uvedl jsem ho do obrazu.
„No, Jindra byl strašnej hajzlík. Vždycky nechtěl jít spát a mamka u něj musela sedět a číst mu pohádky, zatímco my už jsme spaly. A to se potřebovala učit na zkoušky a ne uspávat tohohle blbečka.“
„Stejně ji obdivuju. Měla vás čtyři a k tomu dělala vejšku. Každej jinej by se na školu vykašlal.“

To moc dobře víme a tak jsme oba jen přikývli.
„Proč vám teda pohádky nečetl táta?“
„Ten musel totiž po nocích pracovat. Ale když už na pohádky od něj došlo, tak to vždycky byla taková blbost, který jsme se smáli ještě měsíc.“
„Proč pracoval po nocích?“
„Měl dvě práce, protože z jednoho platu bysme se neuživili,“ odpověděl jsem.
„Chudák taťka. Potom z toho nějak zkolaboval a my jsme pak asi rok bydleli u babičky a u dědy,“ dodala Denisa. Oba jsme si povzdechli při těch smutnějších vzpomínkách z dětství.
„To vám teda vůbec nezávidím. Se mnou teda taky byli problémy. Prej když jsem byl ještě mimino, tak jsem všechno shazoval na zem. Jednou například…“ a rozpovídal se.

Takhle jsme vzpomínali na dětství ještě pěknou dobu a Denisa se konečně trošičku rozzářila. Potom se k nám přitočili někteří naši spolužáci a začali na Matějovi vyzvídat jaká je vejška, co nás čeká u maturity a tak podobně. Do takové debaty se zapojovala i Denisa, takže jsem ji tam mohl s klidným svědomím nechat a jít se napít něčeho bez alkoholu. Jak jsem procházel zahradou, všiml jsem si, že dorazili další. Konkrétně Michal plus nějací další kreténci. Jak ho Eva uviděla, rozeběhla se k němu a skočila mu do náručí.

„Ježkovi voči! Na tuhle bandu jsem se fakt strašně těšil!“ zanadával jsem, když jsem je viděl.
„Taky ten spolek honibrků moc nemusím,“ ozvalo se vedle mě. Byla to Viky. Holka, kterou znám z divadla a která je asi o tři roky starší než já. Kdysi se mi docela líbila a já za ní neustále dolízal, ale měla kluka, takže mi řekla, že můžeme být maximálně kamarádi. Stejně jsme se ale čas od času různě škádlili a zkoušeli na sebe různé dvojsmyslné vtípky. Jednou už jsem myslel, že mi ho vykouří, ale na poslední chvíli ucukla. Zase totiž někoho měla. Ale teď, co vím, je nezadaná.

„Tak neskočíme na panáka, ať si spravíme chuť?“ zazubil jsem se na ní. Vesele přikývla a následovala mě do kuchyně, kde byla v lednici uskladněná většina lahví.
„Nějakej nápad?“ zeptal jsem se jí. Chtěla rum, tak jsem nalil dva panáky, ťukli jsme si a začali se bavit. Během prázdnin jsme totiž měli nacvičit novou hru. V plánu byl Kupec benátský od Shakespeara. Ale ještě na tom nikdo nezačal pracovat, režisér je totiž někde v zahraničí, tak jsme zatím vymýšleli, jak to dopadne, kdo bude co hrát a tak podobně.

Zničehonic se mě zeptala:
„Myslíš, že máte nějaký plavky, který by mně padly? Já si ty svoje totiž zapomněla doma.“
„Aby ti padly?“ zamyslel jsem se a jen tak ze srandy jsem jí položil ruce na prsa, abych si ověřil, jak je má velká. Čekal jsem, že ucukne nebo že mi dá facku, ale jen se culila a držela. Vrtěla horní polovinou těla ze strany na stranu, zatímco jsem jí ňadra pěkně promačkával.

„Tak co myslíš, budou nějaký?“ zeptala se po chvíli vesele.
„No nevím, nevím. Aby ti náhodou nebyly malý,“ a dál jsem si hrál s těma kůzlátkama.
„Hele, Jindro, vezmi ten rum a půjdeme mi nějaký najít, ne?“ mrkla na mě. Vzal jsem flašku a vydal se do svého pokoje. Eva tam určitě nějaké mít bude, stačí jen hledat. Ale počítal jsem, že o hledání plavek nám moc nepůjde. Otevřel jsem dveře a uvědomil si, že tam nejsou žádné židle. Všechny totiž byly venku, protože u nás bylo opravdu hodně lidí.

„Tak se zatím posaď a já zkusím něco najít.“
Viki si sedla na mojí postel a začala si přetahovat triko přes hlavu.
„Můžu ti s tím pomoct?“ vyhrkl jsem nedočkavě. Hned si stáhla tričko zpět a prstem si mě přizvala k sobě.
„Pojď ke mně…“ zapředla svádivým hlasem a mrkla na mě. Sednul jsem si vedle ní a začal jí pomalu jednou rukou vyhrnovat triko. Druhou jsem ji zatím hladil po bříšku. Kousek po kousku jsem odhalil obě krásně pevná ňadra a sklonil jsem se k nim. Začal jsem je laskat a líbat. Když jsem zvedl oči, všiml jsem si, že Viky drží v ruce láhev rumu a upijí z ní.
„Dej si taky,“ nabídla mi.

Odlepil jsem ústa od chvějící se bradavky a natáhl se pro lahev. Napil jsem se, zatímco ona si přetáhla triko přes hlavu a vypjala proti mně svůj krásně vyvinutý hrudník. Měla ještě větší prsa než moje sexy sestřičky a měla i baculatější zadeček. Tím ale rozhodně neříkám, že byla tlustá, to vůbec ne. Pěkná štíhlá holka. Sice jsem ji vždycky bral jako kamarádku, jako dobrou kamarádku, ale po zkušenostech, co jsem zažil s vlastními ségrami, jsem byl otevřen téměř všemu.

„Kde jsem to byl,“ olízl jsem si rty a opět se na ni vrhnul. Zaklonila hlavu a krásně zasténala.
„Tohle bysme neměli dělat,“ zašeptala a zachichotala se. Začal jsem sát její ňadra s větší intenzitou a jazykem jsem přejížděl přes citlivé hroty nateklých růžových bradavek.
„Fakt bysme neměli,“ zasténala znovu, ale ruce obtočila kolem mé hlavy a přimáčkla si ji k sobě. V duchu jsem se zasmál a rukama sklouznul níž. Měla džínové kraťasy, které končily kousek nad koleny a které nádherně obepínaly její stehna. Aniž bych se ústy odlepil od jejích prsou, začal jsem hladit její nohy. Postupoval jsem po stehnech výš, až jsem se dostal k bokům. Rozepnul jsem knoflík a potom i zip. Víc než ochotně nadzvedla zadeček, takže jsem jí mohl kraťasy stáhnout ke kotníkům.

„Máš moc krásný nohy, strašně krásný,“ zamumlal jsem a přejel rukama po celé jejich délce. Už na sobě měla jen růžové krajkové kalhotky, které těsně obepínaly její rozkošný zadeček.
„Posledně, když jsem si myslel, že mi vykouříš, si na poslední chvíli ucukla, tak co si o tom mám teď myslet?“ zeptal jsem se jí a polechtal ji na koleni.
„To jsem tenkrát chodila s Kájou, ale teď jsem volná,“ zasmála se na mě.
„Ale stejně mě to štve, potřebovala bys pěkně naplácat!“ zašeptal jsem jí do ucha.
„Myslíš, že bys to zvládnul?“ mrkla na mě a smyslně si olízla rty.
„Copak? Nevěříš mi?“

Nestačila ani odpovědět a už mi ležela přes koleno se zadečkem vystrčeným pěkně do vzduchu.
„Tak, Vi-ky, hol-ko jed-na zlo-bi-vá! Teď do-sta-neš pěk-ně na pr-del!“ plácnul jsem ji přes zadek s každou slabikou. Jen se vrtěla a při každém dopadu mojí ruky rozpustile vypískla. Stáhnul jsem jí kalhotky kousek pod zadek a znovu jsem jí začal plácat. Obě půlky byly po chvilce docela rudé, takže jsem konečně přestal. Sklonil jsem se a prdelku jí začal líbat.

„Kdybych nebyla blbá, tak jsme si spolu mohli zablbnout už dávno.“
„No, kdybys nebyla blbá,“ zopakoval jsem a kousnul ji do zadku. Jen vypískla a zavrtěla se.
„Nechtěli jsme vybrat nějaký plavky?“ zachichotala se.
„Teď přece zjišťuju, jakou máš velikost,“ zasmál jsem se.

Náhle se ozvaly kroky, někdo šel po schodech. Viky si sotva stačila natáhnout kalhotky a už se otevřely dveře. Byli to moje sestra Eva a její přítel Michal.
„No to si ze mě děláš kozy! Ty jseš na holky? Přece kouříš péra vostatním komediantům!“ začal se zlomyslně smát Michal. Jednou jsme se totiž s Jardou (také kamarád ze souboru) trochu ztřískali a pak jsme předstírali, že jsme gay pár. Celé to byla jen fraška, kdy jsme před spoustou lidí vykládali, co spolu děláme v posteli za prasárničky. A někdo to natočil a samozřejmě to bylo i na internetu. Někteří se tím očividně baví dodnes. Jako Michal. Už dlouho mě tenhle frajírek štval a cítil jsem, že pohár mojí trpělivosti užuž přeteče.

„Ty hajzle zasranej! Rozbiju ti hubu!“ vyrazil jsem ze sebe a začal vstávat, ale Viky mě zastavila. Chytla mě za ruce a položila si je na prsa.
„No jasný, že je na holky, krásně jsme se tady bavili. Nechcete někam odprajsknout?“
„Kurva, brácha, to si mi měl dát vědět, že tady máš společnost, já bych sem nelezla!“ snažila se uvolnit atmosféru Evča a křečovitě se zasmála. Chytla Michala za paži a snažila se ho odtáhnout pryč.
„Proč bysme měli jít pryč my? Ať táhne pryč tvůj bratr! Viky tady může zůstat a dáme trojku,“ podíval se Michal na Evu. Ani to nemyslel jako vtip, ale mluvil vážně. Už jsem otevíral pusu, že mu něco povím, ale byl jsem předběhnut.
„Jestli trojku, tak jedině že bys šel do hajzlu ty!“ odsekla Viky. Napětí houstlo. Já i Viky jsme si s Michalem vyměnili ještě několik pěkně peprných vět a atmosféra by se dala krájet.

Na jedné straně místnosti stál Michal, kterého se Eva snažila odtáhnout pryč. Marně. Na druhé straně jsme stáli já a Viky. Přes pokoj létaly sem tam nadávky, výhružky a já jen čekal na sebemenší podnět, abych se mohl rozeběhnout a rozkopat tomu idiotovi koule.
„Abych ti nenakopal prdel, ty hajzle!“
„Jo? Tak sem pojď a zkus to!“ vyzýval jsem ho.
„Šel bych, ale mám strach, že bys mi chtěl vykouřit ptáka!“
„Toho tvýho ptáka bych ti narval do prdele, ty kreténe zajebanej!“
„Do píči, Jindro, to se tady chcete poprat!?! Ty přece nejseš tak pitomej!“ vykřikla naprosto zoufalá Eva.
„Tím chceš říct co? Že já jsem ten pitomej?“ otočil se na Evu zničehonic rozzuřený Michal. Tu tím úplně zaskočil.
„Co? Co? Já? Ne, to ne,“ koktala zmateně.

Najednou jsem si uvědomil, že už to zašlo docela daleko. A ustoupit musí ten moudřejší. Natáhnul jsem se pro triko, které jsem předtím hodil na zem, chytil Viky za ruku a táhl ji pryč. Ještě jsem mrkl na Evu a neznatelně jsem na ni mrkl.
„Chceš jít s námi?“ zeptal jsem se jí v duchu.
Evča jen maličko zavrtěla hlavou: „Ne, ne já to s ním zvládnu!“
Odtáhl jsem Viky pryč a jen jsem slyšel Evu, jak vykládá Michalovi nějaké nesmysly. Jak je strašně chytrý a šikovný a že mu teď udělá moc dobře.
„Můžeme zapadnout sem vedle,“ navrhl jsem a ukázal na dveře do pokoje Kamči a Denči.
„Já ti už nějak nemám náladu,“ povzdechla si Viky a natáhla si triko zpátky, „ten kretén nám to úplně zkazil!“
„A co ty plavky? Budeš nějaký chtít?“
„No a kdyby se udělala Miss mokrý tričko?“ zazubila se na mě Viky.
„Zkusíme přemluvit další holky!“ souhlasil jsem nadšeně.

Když jsme vylezli ven, zaslechl jsem někoho volat moje jméno. Chvilku jsem se nechápavě rozhlížel, ale to už ke mně doběhl nově příchozí spolužák David.
„Čau, Jindro, tak počítáš se mnou?“
„No jasně!“, přikývl jsem. On totiž není z města, ale z jedné z okolních vesnic, takže se mě už několikrát ptal, jestli u nás bude moci přespat. Já samozřejmě neměl nic proti, pod jednou podmínkou. Že si s sebou vezme i kytaru, na kterou umí suprově hrát. Tomuhle klukovi se vždycky strašně líbila Eva. Ale ona mu nikdy nevěnovala moc pozornosti, zatímco on do ní byl šíleně zamilovaný. Takže ani nevnímal ostatní holky, kterým se líbil zase on.
„Říkal jsem si, že s tímhle ještě počkáme, ne? Až se trochu setmí, tak to bude takový vhodnější,“ řekl a sundal si ze zad kytaru.
„Jo, určitě. Teď by to bylo takový kontraproduktivní. Zatím ji radši někam zamknem, ať se ti s ní nic nestane,“ navrhl jsem. Když jsme kytaru zamkli na půdě a vrátili se zpátky dolů, Viky už byla někde pryč. Chvíli jsem se po ní rozhlížel, ale David už mě s lahví slivovice v ruce táhnul k našim spolužačkám. Ty už byly pěkně rozjeté, a když jsem po pár dalších panácích pálenky opět navrhl bazén, byly většinou pro. Zničehonic se opět objevila Viky. Vmísila se do davu holek a začala jim něco horečně šeptat. Holky se začaly chichotat. Už jsem se těšil, že opravdu vlezou do vody, ale někdo mi poklepal na rameno.

„Máš chvilku?“
Otočil jsem se a uviděl jsem Denisu.
„Co potřebuješ?“ zeptal jsem se jí.
„Pojď se mnou, prosimtě,“ poprosila mě a vydala se k domu. Šel jsem pár kroků za ní a přemýšlel, co mi asi může chtít. Přitom jsem očima sledoval její maličkatý kulatý zadeček, který se jí při chůzi svádivě vlnil.
„Co se děje?“ zeptal jsem se několikrát, ale ani jednou mi neodpověděla. Vešla do koupelny, přesvědčila se, že nikdo není kolem, vtáhla mě za sebou dovnitř a zamknula dveře.
„Já se tam strašně nudím,“ zašeptala a přitiskla se ke mně.
„Dení, tohle je celkem nebezpečný! Co kdyby nás někdo viděl?“
„Kdyby nás někdo viděl, tak řeknem, že mám tady na noze klíště a žes mi ho pomohl vytáhnout,“ ukázala si zezadu na stehno a zachichotala se. Očividně o tom přemýšlela, protože mi to nepřišlo jako úplně špatný nápad.
„Jasně a ta mrcha se nebude chtít pustit,“ souhlasil jsem a začal si stahovat kalhoty.
„Než najdeme pinzetu, než ho vytočíš, než mi to vydezinfikuješ, to bude přece jen chviličku trvat!“ hihňala se sestřička a stáhla si jedním pohybem šortky i kalhotky. Přitiskli jsme se k sobě a začali se líbat.

Náhle jsme strnuli, protože někdo přešel venku po chodbě. Oba jsme zadrželi dech a vzájemně jsme si zírali do očí.
„Bojíš se?“ artikulovala němě Denisa. Zakroutil jsem hlavou, chytil ji za zadeček a přitáhl si ji k sobě. Na chodbě se ozvaly další kroky a dva hlasy se spolu začaly bavit. Vzal jsem tvrdnoucího ptáka do ruky a opatrně s ním přejel přes sestřinu měkoučkou kundičku. Přitom jsem si nemohl nevšimnout, jak se jí rozšířily zorničky.
Zpoza dveří se ozval hlasitý smích. Oba jsme se opět přestali hýbat a chvíli čekali. Podle hlasů jsem poznal Radka, jednoho o pár let staršího kluka od nás z ulice a Lucku, spolužačku ze základky.

Nadechl jsem se a vsunul žalud mezi Denčiny stydké rtíky. Zachvěla se a začala se kousat do rtu. Vklouznul jsem do ní celou délkou a tiše jsem vydechl.
Radek začal Lucku přemlouvat, ať mu dá svoje číslo. Zatímco ona se jen hloupě chichotala.
„Tak už mu ho dej a táhněte do hajzlu,“ zašeptal jsem tiše, aby to slyšela jen Denča. Usmála se na mě a trochu pohnula boky, tudíž jsem z ní maličko vyklouznul. Sevřel jsem do obou rukou rozkošný maličký zadeček a pomalu jsem do ní znovu zajel.

Lucka se zřejmě rozhodla, že mu číslo dá, ale najednou jeden z nich upustil telefon na zem. My oba jsme se strašně lekli a cítil jsem, jak se sestřina pička těsně stáhla. Sevřel jsem do dlaní její krásný obličej, sklonil se k němu a políbil ji na nosík. Z očí jí vyzařovala radost, vzrušení, ale i strach a napětí. Trochu se ode mě odtáhla a položila si prst na rty. Nesmírně pomalu jsme začali pohybovat boky. Sice jsme věděli, že dveře jsou zamčené, ale stejně to bylo obrovsky riskantní. Už nás několikrát někdo chytil nebo skoro chytil a my jsme zase pokoušeli štěstí.

„Už budeš?“ zašeptala Denča. Zavrtěl jsem hlavou. Už jsem měl dneska za sebou několik čísel, takže teď to bude trvat trochu delší dobu. Dech se nám krátil, jak jsme zrychlovali, ale na chodbě pořád byli ti dva. Náhle se mi Denisa silně zakousla do ramene, až mně bolestí vytryskly slzy. Ale vydržel jsem to a nevykřikl jsem. Úzká štěrbinka se ještě víc stáhla a začala mě silně masírovat.

„Už budu, už budu, už budu,“ šeptala úplně rudá Denisa. Najednou se ozvalo bouchnutí dveří a na chodbě už pravděpodobně nikdo nebyl. Začal jsem rychle oddechovat a zuřivě jsem proti sestře přirážel. Ani ona nezůstala v klidu a sama se na mě šílenou rychlostí nabodávala. Náhle celá ztuhla, rozklepala se a pochvička se ještě silněji sevřela. Párkrát jsem do ní ze setrvačnosti přirazil, zatímco ona si pro jistotu zacpala pusu rukou. Vyklouzl jsem z ní a ona se znaveně posadila na zem. Svalil jsem se vedle ní a oba jsme zhluboka oddechovali.

„Ty ses ani neudělal, co?“ zašeptala.
„Možná to tak bude lepší,“ zašeptal jsem, „aspoň to na tobě nikdo nepozná.“
„Nechceš ho teda aspoň vyhonit? Třeba do umyvadla?“
„Radši to necháme na jindy,“ odporoval jsem s pořádnou dávkou sebezapření.
„No jo, máš pravdu,“ souhlasila po chvíli, „ještě by to tady někde zůstalo a někdo by si toho všiml.“

Oba jsme se zvedli na nohy a natáhli si na sebe spodní prádlo a kalhoty. Klíčovou dírkou jsme zjistili, že na chodbě asi nikdo není, a tak jsme opatrně odemkli. Nikde nikdo nebyl a každý jsme se rychle vydali opačným směrem. Denisa ven a já do kuchyně. Tam seděla za stolem Kamila a skládala na talíř jednohubky. Jak si mě všimla, hned se zamračila.
„Užili jste si to?“ zeptala se naštvaně.
„O čem to mluvíš?“ zeptal jsem se. Nahodil jsem nechápavý obličej a jednu česnekovou jednohubku jsem jí ukradl.
„Nehraj to na mě. Ještě máš na kalhotách pěknou bouli.“

Rychle jsem očima zajel ke svému rozkroku a trochu zděšeně si uvědomil, že má pravdu. Takže nemělo cenu něco zapírat.
„No dobře, užili jsme si to. Ale jak to víš?“
„Lucka říkala, že někoho slyšeli v koupelně. Máš ty rozum??“
„A ví, kdo tam byl?“ zděsil jsem se.
„Naštěstí ne, ale seš strašnej debil!“
„Nejsem debil, jen jsem vytahoval Denise klíště,“ použil jsem domluvenou lež.
„Tak to ti asi přelezlo na mozek! Nebo do kalhot,“ zasmála se a přes kalhoty mi zmáčkla stále vztyčeného ptáka.
„To je pořádnej klíšťák! V něm musí bejt ale krve,“ kroutila hlavou, zatímco oči ji pobaveně zářily.

„Tak naštěstí nikdo neví, že jsme to byli my,“ dodal jsem, vzal si další jednohubku a zeptal se jí, „a proč tady sedíš a nejseš venku s Honzou?“
„Musel někam odejít, ale za chvilku bude zpátky. Ty jo, Jindro, já tady znám ani ne polovinu lidí, co když se nám něco ztratí?“
„Taky mě to napadlo. Ale s tím asi nic neuděláme.“
„No, zatímco ty ses bavil, tak už dokonce pár lidí odešlo. Víš o tom?“
„Copak? Komu se tady nelíbilo?“ podivil jsem se a přešel k oknu. Kamila přešla za mnou a oba jsme pozorovali skupinky lidí, které nám stáli na zahradě a různě se bavili.
„Některý mý spolužáci a spolužačky. Mimojiný. Asi se jim to tady zdálo trochu přelidněný,“ odpověděla mi.
„A vadí ti to?“
„Ani ne. Jen jsem z toho trochu překvapená.“

„Hele, Kamí, já se tam asi půjdu kouknout, jestli nikomu nic nechybí, jo?“ oznámil jsem jí a otočil jsem se ke dveřím.
„Počkej,“ chytla mě za ruku.
„Co se děje?“ zeptal jsem se a nechal se od ní odtáhnout dál od okna.
„Dej mi pusu,“ poprosila. Usmál jsem se na ní a objal ji. Přitiskl jsem se k jejím plným rtům a otřel se o ně. Z nevinného bratrského polibku to rychle přešlo ve vášnivý francouzák. Jazyk jsem měl hluboko v jejích ústech a šermoval s tím jejím. Až když bouchly dveře, prudce jsme se od sebe odtrhli.
„Jestli chceš zatáhnout ještě nějakou holku do koupelny, tak už radši nejez česnekový jednohubky,“ pokrčila nosík Kamča a začala se smát. Šíleně smát.

„Běžím ven,“ kývl jsem na ni a vesele vyběhl ven. Procházel jsem mezi lidmi a zjišťoval, co komu chybí. Odnesl jsem několik prázdných lahví a s několika lidmi si dal panáky. Zrovna jsem se přitočil ke skupince spolužáků ze základky, zrovna se řešili politiku.
„Toho Kalouska by měli zavřít. To je hajzl, že to nemá obdoby. Všem by jenom bral peníze, kokot zajebanej,“ rozčiloval se Roman.
„Hele, Kalousek je jedinej normální člověk, kterej lidem řekl, že se musí šetřit, jinak půjdeme všichni do píči. Takže na něj mi nešahej!“ odsekl jsem mu naštvaně. Začali jsme zaujatě „diskutovat“ a potvrdilo se mi to, o čem jsme se často bavili s taťkou. Že lidi jsou primitivové, neschopní vidět aspoň trochu dopředu, věřící každé blbosti z Blesku a zavírající oči před očividnou pravdou. A mí bývalí spolužáci tuhle definici dokonale splňovali. Takže jsme se pěkně pohádali, nakonec mi bylo vyčteno, že jsem „buržoazní kapitalistickej sráč“, a že už je tady nikdo neuvidí. Pár jich tedy zmizelo, ale nebyla to žádná škoda.

Když jsem si, ještě stále pěkně rozzlobený, došel pro pivo, ukázal se Honza. Vedle něj stála ještě jedna holka, kterou jsem nikdy neviděl.
„Co to bylo za pitomce?“ zeptal se mě.
„Jen pár debilů, co jsem s nima chodil na základku.“
„Ty vole, jaks to s nima devět let vydržel?“
„Naštěstí jen pět,“ zašklebil jsem se.
„Jo jasně. Tys přece šel na gympl. Ale Kamila s nima musela těch devět let vydržet. Nevíš, kde je?“
„Viděl jsem ji vevnitř, ale asi před půl hodinou. Kde je teď, to nevím,“ pokrčil jsem rameny.
„Nevadí. Jé, teď jsem si uvědomil, ani jsem vás nepředstavil. Tohle je Kačka, moje sestřenka. A tohle je Jindra, brácha Kamily.“
Podal jsem si s ní ruku a usmál se na ni. Úsměv mi vrátila a ještě neznatelně mrkla. Všichni tři jsme se chvilku bavili, ale Honza potřeboval najít Kamilu, tak jsme ji šli hledat.

S Evou stály u branky a bavily se se spolužáky ze základky, kteří se rozhodli po hádce se mnou odejít. Jak mě uviděly, obě se zamračily. Ta parta pitomců si mě taky všimla, a tak radši rychle vypadla.
„To si děláš srandu?“ obula se do mě okamžitě Eva, která už byla očividně trochu víc připitá.
„Ty se s nima musíš pohádat! Prostě musíš! Já si s nima ani nepokecala, ani nezachlastala a kvůli tobě šli do prdele!“
„Ale vždyť jsou to pitomci,“ podpořil mě Honza.
„Ještě ty se ho zastávej!“ zavrtěla nevěřícně hlavou Kamila, „brácha jim nadává do debilů a kreténů a přitom je sám debil!“
„Ale vy jste u toho, holky, nebyly. A kdybyste slyšely ty sračky, co jim padaly z huby, tak byste se mnou souhlasily!“ ušklíbl jsem se.
„Bla bla bla, hovna, sračky a zase další hovna. Tak nemůžeš prostě držet hubu?“ zakroutila hlavou Eva a naštvaně se odpotácela pryč. Vzala si kelímek s pivem a vmísila se do první skupinky lidí, kterou potkala.
„Ty mi taky nevěříš?“ otočil jsem se na Kamilu.
„Evča má pravdu. Máš bejt zticha a myslet si svoje,“ zamračila se na mě. Pak se otočila k Honzovi: „A co, už ti dorazila?“ zeptala se ho zvědavě. I ona se přivítala s Kačkou, kterou očividně znala, vzápětí ji chytla za ruku a táhla ji pryč.

Najednou jsme tam stáli s Honzou sami.
„No ty vole. To bych nečekal, že na mě budou takhle nasraný,“ podivil jsem se.
„Kašli na to,“ uklidňoval mě Honza, „pojď si dát radši panáka.“
Vyrazili jsme ke stolu s alkoholem a nemohli jsme si nevšimnout, že v bazénu už je několik lidí. Zašklebili jsme se na sebe, rozeběhli se a i s oblečením jsme skočili do vody. Ta vystříkla všude kolem a několik holek vypísklo. Blbli jsme ve vodě a začínalo to být čím dál tím zajímavější. Trička, která měly holky na sobě, byla nyní opravdu krásně průhledná, a kam se člověk otočil, tam viděl kulatá prsíčka. Úplně jsem se třásl blahem.

Tak co myslíš, jak jsem to zařídila?“ pošeptala mi do ucha Viky, která ke mně připlavala.
„Dokonale!“ zazubil jsem se na ní. Chvilku jsme se provokovali, než se o mě začalo zajímat několik spolužaček.
„Máte to tady moc super!“
„Jo, máš skvělej bazén!“

A přišlo ještě několik komplimentů. Po krátkém rozhovoru jsme začali blbnout a tak trochu se osahávat. Moc jsem se v tu chvíli bavil. Jednu kamarádku jsem začal hladit po nohou a následně jakoby mimoděk začal přesouvat ruku výš. Bohužel zrovna nastal další nepěkný incident. Eva, která na mě byla zřejmě pořádně naštvaná, se pro změnu pohádala s partou lidí, které jsem si zase pozval já. Takže se jich se mnou pár přišlo rozloučit s tím, že to tady bylo pěkný, ale že nikdo z nich nemá chuť poslouchat její řeči. Naštvaně jsem vylezl z vody a šel hledat Evu. Krev ve mně jen vřela. Ona to prostě nemůže nechat plavat, prostě mi to musí za každou cenu vrátit. Ale Evu jsem nenašel, protože jsem opět uslyšel, jak mě někdo volá. Otočil jsem se a uviděl Marka. Jeden z mých nejlepších kamarádů, co mi dopoledne dovezl sud piva. Kdysi s námi hrál v divadle, ale přestalo ho to bavit. Ale chlastat s námi rozhodně nepřestal.

„Pojď se mnou, dělej!“ táhl mě hned směrem k domu. Na moje dotazy, co se děje, nereagoval a jen se hloupě smál. Dotáhl mě do jídelny k našemu velkému stolu, kde už seděli tři další kluci. Měli před sebou postavených několik různých lahví s alkoholem a kromě toho na stole bylo několik doutníků.
„Máme tady takovej pánskej večírek!“ kývl na mě Jarda, kolega z divadelního souboru. Úplně jsem zapomněl, že jsem hledal Evu, a nedočkavě jsem si k nim přisednul. Okamžitě se přede mnou objevil panák slivovice a tak jsem ho do sebe na ex kopnul. Začali jsme kouřit a řešit různé blbosti. Přišlo mi zvláštní, že všichni se stejně zapojovali do diskuze, ale Šimon jenom zíral do blba s otevřenou pusou. A přitom nevypadal nikterak ožrale. Jako vyoraná myš. A asi po čtvrt hodině se zase normálně rozkecal a pro změnu teď nějak ztichl Jarda. Když jsem na něj koukl, přišlo mi to dost divné, ale nic jsem neříkal.

„Kurva!“ vyrazil ze sebe najednou a kluci se začali smát. Já nechápal proč, ale brzo jsem to měl pochopit. Nalil jsem si panáka vodky, všichni jsme si přiťukli a hodili je do sebe. Náhle jsem cítil, jak mi někdo stahuje kalhoty a začíná mi olizovat povislého ptáka. Neznatelně jsem poposkočil, jak jsem se lekl. Kluci se začali zubit, ale nikdo se o ničem ani slovem nezmínil. Pořád se normálně bavili. Já jsem neznatelně nakoukl pod stůl a byla tam něčí hlava s docela dlouhými vlasy. V myšlenkách jsem projel většinu přítomných lidí a s úlevou jsem si uvědomil, že žádný z přítomných kluků takhle dlouhovlasý není. Tudíž jsem se zachoval tak, jak přede mnou kluci. Pohodlně jsem se opřel a nechal si od neznámé kouřit péro. Vlhký jazýček mi začal přejíždět po žaludu a nakonec se zastavil na uzdičce. Cukalo to ve mně, ale vydržel jsem to a držel jazyk za zuby. Měl jsem sto chutí zajet rukama pod stůl a přirazit proti těm měkkým rtům. Ale kdybych to udělal, kluci by si toho všimli a to jsem nechtěl.

Přestože jsem toho měl dneska za sebou už dost, postavil se mi. Ale ke stříkání se moc neměl. Ačkoliv při posledním z dnešních čísel jsem to přerušil a neudělal jsem se. Takže už se to začalo trochu blížit. Holka na mně tudíž pracovala už dobrých dvacet minut, když se ke mně naklonil Marek.
„Víš, že když se uděláš, tak jdeš pod stůl místo ní!“
Jak vyslovil ty poslední slova, úplně jsem cítil, jak mi péro klesá.
„Kurva!“ vyrazil jsem ze sebe po vzoru Jardy a praštil Marka vší silou pěstí do ramene. Dívčina se přesunula k němu a on se na mě jen debilně šklebil. No nic, řekl jsem si, počkám na další kolo. Ale bohužel se na mě nedostalo.

Přišla za mnou totiž Denča se svojí nejlepší kámoškou Marťou, že je potřeba zprovoznit gril a že k tomu nechce pouštět nikoho cizího. V tom jsem s ní naprosto souhlasil a šli jsme se o to společně postarat. Tedy spíš jsem se o to šel postarat já, obě dvě okolo mě skákaly a hloupě se hihňaly. Už bylo na Denise znát, že se trochu napila.
„Tak už se tak moc nenudíš?“ zeptal jsem se jí, když jsme šli zpět do domu, abychom z lednice vytáhli maso a párky, zatímco Martina hlídala gril.
„Hele, nějak se to zlepšilo. Chvilku jsem stála u holek a zkoušela se s nima bavit, to bylo na hovno. Pak jsem si tě zatáhla do koupelny,“ vyplázla na mě rozpustile jazyk.
„Pak konečně dorazila Marťa, tak jsme se bavily spolu. Daly jsme si několik panáků a přidalo se k nám několik lidí ze třídy. S nima jsme doteď kecaly. A teď mě kluci poprosili o nějaký to jídlo,“ vysvětlovala. V jídelně už bylo prázdno, asi se někdo z kluků vystříkal a nechtělo se mu pod stůl. Ale zůstal tam po nich pořádný kouřový odér. To budeme muset pořádně vyvětrat, aby na to nikdo nepřišel.

Zatímco jsme s Denčou grilovali, většina lidí se shromáždila kolem nás. Dokonce i ti, co si užívali v bazénu, se rozhodli pro jídlo. Jak to tak bývá, lidi jsou svině. Napili se u nás, najedli se u nás, zaplavali si v našem bazénu a i jinak se u nás pobavili, tak teď spokojeně odešli. Hlavně kamarádi od Evy, což mi na druhou stranu moc nevadilo, stejně jsem je neznal. Když se atmosféra trochu zklidnila a už to u nás bylo o dost komornější, najedli jsme se i já a Denisa. To se odněkud vynořila i Kamila a přidala se k nám. O naší předchozí hádce se ani jeden z nás nezmiňoval, a tak vše probíhalo v klidu. A mezitím se začalo trochu stmívat. Se sestrami jsme se tedy domluvili, že přejdeme k další části večera.

S Markem, Jardou a Davidem jsem začal připravovat oheň. Sice už jsme byli dost opilí, ale naštěstí se nikomu z nás nic nestalo. Říkám naštěstí, protože nám to nechtělo chytit a tak jsme si trochu pomohli. Ale nerad bych, kdyby táta věděl, že zapalujeme dříví benzínem. No a kdyby to zjistila máma, tak by ji asi trefil šlak. A potom by mě zabila. Potom vzkřísila a zabila znovu. Ti byli ale naštěstí hodně hooodně daleko. Když nám to tedy chytlo, zašli jsme s Davidem pro kytaru. Kolem ohně už sedělo několik lidí, a když se začalo hrát, ještě se jich několik dalších přidalo. David dával písničku za písničkou, spoustu nás zpívalo a dokola kolovalo několik flašek s alkoholem.

Než jsme se nadáli, byla docela tma. Přes náš vysoký plot sem trochu svítilo veřejné osvětlení a ještě na nás zářil ohýnek, ale nebylo moc vidět. Nalevo ode mě seděl David a zrovna hrál Slavíky z Madridu. O rameno se mu opírala naše spolužačka Pája, ale on si jí skoro nevšímal, jak byl zabraný do písničky. A to Pája je docela pěkná a chytrá holka. Ale jak už jsem se zmiňoval, David je zakoukaný do Evči a úplně ignoruje ostatní holky. Vedle Páji seděl Honza s Kamilou na klíně, oba měli zavřené oči a tulili se k sobě. Dál tam byly moje spolužačky Martina a Renata. Vedle nich Marek a jeho starší brácha Radek, kteří řvali z plných plic.

„Žízeň je veliká, život mi utíká, nechte mě příjemně sníííííít,“ a tak dále, a tak dále. Na další osoby jsem už moc dobře neviděl, kouř mi totiž stoupal do očí, které mi začaly silně slzet. Tak jsem otočil hlavu doleva a podíval se i tam.
Vedle mě seděla Honzova sestřenka Kačka, a když jsem se na ni podíval, nervózně se usmála. Pak tam byly Sára a Linda, co hrají s Kamčou volejbal a mezi nima klimbal na šrot ožralý Adam, který zase se mnou hraje fotbal. Vedle holek byli ještě kámoši z divadla, mimojiné i Viky a Jarda. Ale to zmiňuji jen ty, které jsem dokázal rozpoznat. Několik dalších lidí nebylo přímo u ohně, ale bavilo se opodál.

Znovu jsem se podíval na Kačku, objal jsem ji kolem ramen a oba jsme jako na povel začali zpívat společně s Davidem. Tentokrát vybral Bednu od whisky. Katka se ke mně přitulila a opřela se o mě. Tiskli jsme se k sobě a jemně se hladili. Při další písničce, Milenci v texaskách, jsem se rozhlédl kolem a všiml jsem si, že nejsme sami, kdo se objímá a hladí. Téměř to sedělo na text písničky.

„Chodili spolu z velké lásky a sedmnáct jim bylo let…“

Přejel jsem jí dlaní přes prso a vůbec neucukla. Jen se na mě zasněně podívala a hezky se usmála. Sklonil jsem se k ní a dal jí pusu na tvář. Opět se usmála a mrkla na mě. Znovu jsem se k ní sklonil a tentokrát mi místo tváře nastavila svoje měkké rtíky. Líbali jsme se zavřenými ústy, já totiž nechtěl nikam chvátat. A chtěl jsem jí také přenechat nějakou iniciativu. Skutečně se po několika dalších písničkách, kdy už zpívali jen David, Marek, Viky a Jarda, se Kačka odhodlala, pootevřela ústa a mírně zavrtěla jazýčkem. Přistoupil jsem na její hru a zanedlouho jsme se vzájemně oblizovali. Několik dvojic kolem nás už postoupilo dál. Obnažené kozičky, ruce v kalhotách, vášnivé francouzáky, to všechno jsme viděli kolem sebe. A do toho pořád těch pár vytrvalců zpívalo s kytarou Niagaru. To byl ten hlavní důvod, který udržoval to kouzlo. Kdyby bylo ticho, tak by se tady nic takového nerozjelo.

„Skočíme si spolu do vody?“ zašeptala mi Kačka do ucha. Rychle jsem přikývl, vstal jsem a natáhl k ní ruku, abych jí pomohl na nohy. Chvilku jsme na sebe koukali, jak to uděláme s oblečením, ale já jen pokrčil rameny, svlékl se do trenek a skočil po hlavě do bazénu. Ona mě s veselým smíchem následovala. Chvilku jsme plavali dokolečka vedle sebe a jen se na sebe usmívali. To však netrvalo dlouho, protože se ke mně přiblížila a rukou mi sáhla mezi nohy. Překvapená, ale spokojeně překvapená vypískla a opatrně mi zmáčkla ptáka. Já nechtěl zůstat pozadu a na oplátku jsem jí poškádlil kundičku. Znovu vesele vypískla, ale přitiskla se proti mojí ruce. Jak jsem na ni tak koukal, nemohl jsem odtrhnout oči od jejích prsou. Chytil jsem ji kolem a pasu a posadil ji na okraj bazénu. Než se stačila vzpamatovat, už jsem se ústy přilepil ke ztvrdlým bradavkám a začal něžně sát. Dobře jsem věděl, co dělat. Střídavě jsem na ně slabě foukal, olizoval je, líbal je, cucal je a okusoval je. Kačka sebou šila jako na trní a tiše vzdychala. Naprosto mě to pohltilo a přestal jsem úplně vnímat čas. Až když mě chytla za vlasy a odtáhla mě od sebe.

„Co se děje?“ zašeptal jsem. Nic neřekla, jen poklepala rukou vedle sebe. Vyskočil jsem tedy z vody a sedl si vedle ní. Okamžitě jsem cítil její rty na svých. Po chvíli líbání se ode mě odtáhla a krásně se usmála. Potom se sklonila a vzala do svých sladkých úst stojící péro. Bylo to sice pěkné, ale moc nevěděla, co má dělat. Olizovala špičku a rukou ho nemotorně honila. Chtěl jsem, aby si ho zasunula do pusy, ale do toho se jí nějak nechtělo. Jen si tak s tím ztopořeným klackem pohrávala a byla jím totálně uchvácená. Nejspíše za sebou neměla moc zkušeností. Přesto se mi to svým způsobem líbilo a se zavřenýma očima jsem si její počínání vychutnával. Opět netuším, jak dlouho to mohlo trvat, probral jsem se, až když mi nějaký hadr přistál na hlavě. Otevřel jsem oči, posadil se a zjistil, že to byla Denisa, kdo ho po mně hodil.

„Prosimtě, hoď si to na sebe, ať se na tebe nemusím dívat!“ vyrazila ze sebe a ukázala rukou na onen hadr. Tedy osušku.
„Co je?“ zeptal jsem se jí znepokojeně a omotal si ručník kolem pasu.
„Evča už je úplně hotová, potřebuju ji dostat do postele a sama ji neunesu. A žádnýmu klukovi nechci říkat, kdoví co by si o tom mysleli.“

Přikývl jsem hlavou a začal hledat oblečení, které jsem před chvílí rozházel kolem. Rychle jsem se oblékl a šel za Denisou, Katka mě následovala. Eva ležela na trávě, stočená do klubíčka a očividně o sobě vůbec nevěděla. Sehnul jsem se k ní a pokusil se ji zvednout, ale alkohol byl silnější než já. Zatočila se mi hlava a se smíchem jsem se zřítil vedle ní. Eva jen ze spánku něco zamumlala.
„Ty si blbec!“ smála se Denisa, když mi pomohla vstát.
„Tak já ji chytnu za nohy a ty ji vezmi za ruce, sám to asi nezvládnu.“
Zkusili jsme tedy Evču zvednout ve dvou, ale oba jsme měli dost upito, takže se nám to taky nedařilo. Skočil jsem ke klukům, co seděli u ohně.
„Máro, Radku, potřebuju Evu dostat do postele. Píchnete mi?“ požádal jsem je. Oba bráchové se vrávoravě zvedli a šli za mnou. Ve čtyřech už jsme ji tak nějak zvedli a dotáhli ji k domu. Denisa rozsvítila světlo, přitáhla židli a posadili jsme ji na ni. Denisa se k ní sklonila a snažila se ji nějak probudit. Lehké facky ani voda nezabíraly, i když Eva sebou trochu cukala a něco mumlala. Jak se ji Denča snažila probudit, my tři jsme se skláněli kolem a pozorovali je.

„Co se tady děje?“ vrazil mezi nás jako blesk Michal, „co mi tady s ní děláte? Chcete mi jí vopíchat?“ blábolil a tvrdě odstrčil Denisu od Evy.
„Auuu!“ zaskučela, jak spadla na zem. Okamžitě jsem jí pomohl vstát a chtěl se po tom pitomci ohnat, ale už mě někdo předběhnul. Matěj, Denisin přítel, se odněkud znenadání vynořil a dal mu pořádně pěstí do břicha.
„Tak tohle dělat nebudeš!“ zařval na něj. Všichni ztichli a několik lidí šlo zjistit, co se děje. Michal chvíli nepřítomně zíral na Matěje, jakoby si ani neuvědomoval, co se stalo. Než ale mohl něco udělat, jeden z jeho kamarádíčků srazil Matěje na zem a chtěl ho praštit pěstí do obličeje. V tu chvíli jsem já vystřízlivěl a toho hajzla jsem z Matěje skopnul, ještě než ho stihl uhodit. Ten se bleskurychle otočil a přitáhl mu ruce za záda, takže se nemohl ani hnout.

„Odtáhni ho někam stranou,“ sykl jsem na Matěje a připravoval jsem se na to, že konečně nakopu Michalovi prdel. Ten na mě teď zuřivě zíral a já čekal, kdy se na mě vrhne. Ale to jsem si nevšiml, že zleva se ke mně blížil další blbec. Než jsem se nadál, kopl mě do nohy, takže jsem spadl na koleno a se zaťatými zuby jsem čekal další ránu. Chtěl jsem ho chytit za nohu a srazit ho na zem, ale naštěstí to nebylo třeba. Než do mě totiž mohl znovu kopnout, přišpendlil ho k zemi Jarda. Matěj mezitím držel ruce za zády tomu idiotovi, kterého jsem z něj předtím zkopnul a Radek s Markem drželi Michala.

„Tak to vypadá, že jsme skončili,“ hlesla Denisa tiše.
„Já tě jednou zabiju!“ vyštěkl na mě Michal. Ignoroval jsem ho a mnul si naraženou nohu.
„Ty sráči, já tě fakt zabiju!“ zařval znovu ve snaze získat si moji pozornost. Všichni na mě koukali a čekali, jak zareaguju.
„Táhni do prdele! I s tou svojí partou teploušů!“ vyzval jsem ho a pokusil se vstát. Nějak to ale nešlo a tak mi Kamila a Honza pomohli na nohy. Kluci ty tři kretény pustili a popošli dál od nich. Ti se zvedli, oprášili a neskutečně nasraně na nás koukali. Ale nás bylo naštěstí víc.
„Svině zasraný. Všem bych vám nakopal prdele. Jste jen pytle sraček. Každýho z vás si najdu a nakopu mu prdel!“ syčel Michal.
„Kurva Jindro, tohle si přece nenecháme líbit! Jdem jim rozbít huby!“ otočil se na mě Marek. Několik dalších kámošů přikyvovalo hlavou, ale já jsem nechtěl vyprovokovat nějakou velkou rvačku.
„Serte na to, kluci. Blbci, doufám, odtáhnou do hajzlu a my se zase můžeme bavit.“
„Stejně je to tady na hovno. Jeden čurák vedle druhýho. Jdem se bavit jinam!“ zavelel Michal a všichni tři zmizeli.
„Jedinej čurák jseš ty, ty hajzle!“ zavolal za nimi Marek, když odcházeli.

Autor

Navigace v seriálu<< Story 24 – Poslední přípravyStory 26 – Střízlivění >>
3.2 6 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Yarda

Tak tady jsem skončil. Když se do šukačky začne plést politika s úmyslem udělat hajzla Kalouska polobohem, tak nezbývá, než sbohem a šáteček. Zklamala jsi mě, autorko.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x