Za Bedřichem se zabouchly dveře a on se po letech ocitl na svobodě. Nebyl to vrah ani násilník, spíš zloděj, šmelinář a překupník. Jenom se mu toho nakupilo nějak moc dohromady a pařáty spravedlnosti ho už nepustily a poslaly na dlouholetý zasloužený odpočinek. Nyní byl zpátky v nevlídném světě, kde se všechno musí platit a […]
Návrat z vězení Přečíst vše 2 »
Hans podal nevlídnému vrátnému svou navštívenku a trpělivě čekal na přijetí. Konečně byl na místě a teď měl trable s ubytováním. Po delší chvíli se dveře otevřely a Hanse se ujal usmívající se komorník. „Frau Vilma ihr erwarted, bitte,“ pokynul mu dovnitř a přijal Hansův plášť, klobouk a zavazadla. Vyšli do patra, kde mu v hale vyšla
Knížecí ranhojič 01 Přečíst vše 2 »
Venku panovala úmorná vedra a já měl zrovna teď náladu na bodu mrazu. Za všechno mohla jedna nečekaná věta, kterou mi šéf před chvílí řekl v kanceláři. „Jste propuštěný,“ oznámil mi, sotva jsem předal podklady pro poslední zakázku. Škodolibě se ušklíbal, když jsem na něj civěl a nemohl si to srovnat v makovici. Právě jsem
Za svitu padajících hvězd Přečíst vše 2 »
Únava z celého týdne si vyžádala svoje a tak jsem spal tvrdě až do rána. Nataša byla také asi dost unavená, protože i když jsem se vzbudil pozdě a slunce už nakukovalo do pokoje, tak také ještě spokojeně oddychovala ze spánku. Nechal jsem ji ještě spát a užíval si přítomnosti jejího nahého těla, které se
Vyhnanci na Sibiři – 23 Přečíst vše 2 »
Kruci, to je ale horko, pomyslel si statný pětačtyřicátník. Drobné kapičky potu se mu začaly objevovat na čele a na rtu pod nosem. Je samozřejmé, že zde bude teplo. Ale takové dusno? Asi není ve formě. Sice párkrát v páře v sauně vydržel víc než druzí, vytahoval se tím. Tomu snad říkají vražedná výheň, nebo
Kancelářská krajina. Znáte to, ne? Obrovská cimra s desítkami kadibudek, tedy, vlastně otevřených papundeklových kójí, v nichž se ukrývali živočichové se čtyřmi údy (no, někteří měli dokonce i pátý, byť poněkud zakrnělý), dvěma dole a dvěma nahoře. Před nimi pak problikávalo i několik monitorů, na které tupě zírali, a bušením horními končetinami do klávesnice se marně
Přiblblý básničky a čarovná kočička 01/14 Přečíst vše 2 »
Postarší muž oblečen v teplákové soupravě lehce vyklusával lesní pěšinou. Jeho zrak upoutalo něco tmavého. Ne, kaluž to není. Chtěl to přeběhnout, ale odlesk zbytku šera sklouzl po hladkém povrchu. Dva skoky, zastavení a pár kroků zpět. Jasně, náprsní taška docela napěchovaná. „No nazdar,“ pod světlem našel pracovní průkaz. Tady je adresa Mezispojka, zná. Vilová
Šrajtofle 02 – Běžec Přečíst vše 2 »
Po tolika letech jsem se ocitl opět v místech, kde jsem prožil tolik krásných let svého života. Místecké sídliště se za tu dobu hodně změnilo. Přibylo zde několik nových domů ve svahu Špičáku, obchodní středisko se změnilo z části v hernu a některé obchody obsadili vietnamští obchodníci svými večerkami. Do nových plášťů zateplení ve veselých
Bydlet u řeky má svůj půvab, pokud tedy zrovna nejsou záplavy. Proto jsme si se ženou pořídili starší domek na okraji města a časem ho zvelebili. Děti tak měly, kromě lítání po zahradě, i přístup k vodě. Pořídil jsem si i motorový člun a denně jím děti vozil do školy. Než se trmácet autobusem, stačilo
Byl už podvečer, když se u Nováčků rozezněl zvonek. „Ty někoho čekáš?“ otočila se Irena na manžela a na syna. Oba pokrčili rameny a pak otec vstal a šel otevřít. Za dveřmi stála mladá dívka. „Dobrý večer. Jsem Dobromila Rettigová. Já jsem dcera sestřenice vaší švagrové, Aleny Nováčkové,“ vychrlila ze sebe. Otec Nováček jen udiveně
Protected by Security by CleanTalk
