Martina došla pomalu k lehátku, kde viděla svou plážovou tašku. Zkusila se chovat, jako by se nic nedělo. Prostě si na lehátko sedla, vzala si knížku a začala si číst. Ale i tak jí to nedalo, aby jedním okem nepokukovala po těch třech. Ze začátku na ní koukali a o něčem se bavili. Hlavně Onan […]
Letadlo přistálo na letištní plochu a potom pomalu projelo k místu, kde zastavilo. Všichni museli počkat, až přijedou schody, které se přistaví ke vchodu do letadla. Natěšení turisti vstávali ze sedadel a z boxů nad hlavami brali svá příruční zavazadla. Úzká ulička byla brzy zaplněna. A jakmile se dveře otevřely, dav turistů se dal do
Slunce už začalo klesat k západu a začalo zbarvovat den do oranžového nádechu. Bylo teplo a proto většina lidí trávila den na pláži u moře. A nebo u hotelového bazénu, kde chladná voda příjemně zchladí rozpálenou pokožku. Teď se ale pomalu všichni zvedají a odcházejí do svých pokojů, aby se připravili na večeři a noční
Díl pátý – Marek Čtvrtek jsem strávila esemeskováním s Veronikou. Byla jsem skoro jako čerstvě zamilovaná. Celý den jsme vydržely si vzájemně psát vzrušující sexy zprávy. Mou dobrou náladu mi nemohly zkazit ani narážky na můj rozchod jistých dobrých duší v práci. Večer jsem se dokonce odhodlala, zajít si na večeři do své oblíbené restaurace. Proč by vlastně nemohla
Moničiny příběhy 05 Přečíst vše 2 »
Dny plynuly, Jitka rozhodně nestrádala, jen strejdu zase přepadaly košilaté myšlenky. Mlsně se olizoval, když si vzpomněl na slast, kterou s Jitkou prožíval. Jenže si vzpomněl i na nepovedenou poslední návštěvu a adrenalinové lesoparkové dobrodružství.
Zábava na svatbě 05 Přečíst vše 2 »
Není nijak extra velká zima. Ba naopak. Ačkoliv je poslední den v roce, je prapodivně teplo. Ono deset stupňů Celsia opravdu vypadá divně. I já jsem se tak cítil. Seděl jsem, jako vždy, v obýváku a koukal na trapné pořady, co dávali v televizi. Přitom jsem přemýšlel, co vlastně dneska večer budu dělat. No, přemýšlet jsem moc nemusel. Věděl
Silvestrovská oslava 01 Přečíst vše 2 »
Lesem uháněl jelen, obrovský dvanácterák. Nepronásledovali ho psi ani lovci, jako tolikrát v minulosti. Naopak, běžel kvůli tomu, co cítil před sebou. Už to byly roky, co naposledy zápolil o laň se svými soky, roky, co se v něm probudilo milostné volání. Doběhl k okraji mýtiny, vyhlédl do slunečního svitu a opatrné zavětřil. Říjící laň cítil kousek před sebou,
To byla ona. Štíhlá blondýna, které se v upnutých bílých šatek pěkně tvarovala prsa a zadeček. Viděl jsem jí, jak nastoupila na Můstku a jela se mnou až na konečnou. Nebylo to poprvé. Párkrát jsem se na sebe koukli a posledně i se na mě trochu nesměle usmála. Já se tedy na ní usmíval pořád. Nyní to
Povídka první – Výbuch. Venku se šeřilo a hospůdka uprostřed dědiny zela téměř prázdnotou. Až na skupinu stálých hostí v rohu výčepu. Hostinský Šmalda seděl za výčepem, dělal že čistí sklenice a bedlivě sledoval, jestli všichni mají nalito. V čele stolu seděl hranatý, prošedivělý Honza Kaláb. „Tak si myslím, že dnes má vyprávět tady Vašek,“ začal usměrňovat zábavu. „A ne
Povídky od hostinského stolu 01 – Výbuch Přečíst vše 2 »
Petr přijel na svatbu své dcery. To pozvání ho dost překvapilo, protože když od něj před dvěma lety odcházela, neřekli si moc hezké věci. Od té doby spolu nepromluvili. Ale Katka si přála, aby byl na její svatbě. Chtěla vše urovnat a zapomenout na to, co se stalo. I Petr měl stejný pocit. Bylo mu dvaačtyřicet
Protected by Security by CleanTalk
