Orbitka 8

 Rozvaloval jsem se u našich na gauči a nechal se obskakovat mámou, která byla ráda, že jsem se u nich po delší době objevil. Neustále se vyptávala na Janu a já jí nechtěl zklamat tím, že náš vztah prochází krizí. V poslední době se Orbitka chovala zvláštně, jinak to neumím popsat. Utrhovala se na mě, byla protivná, vyhýbala se mi a já nevěděl, co mám dělat.

Náhle mi na displeji blikla zpráva. Uviděl jsem, že mi píše Veronika a zvědavě ji otevřel. Pomalu jsme se začínali bavit, jakoby se mezi námi nic nestalo a dokonce už jsme si dokázali dělat z našeho společného zážitku nevinné posměšky, kterými jsme zastírali vzájemné rozpaky. Přesto mě zpráva od ní překvapila.

„Kde jsi?“ četl jsem.
„U našich.“
„Škoda, chtěla jsem po práci zajít na kafe.“
„Stav se tady, aspoň pokecáme.“
„Kdepak, tam zlobíš.“

Zaváhal jsem, co jí odepsat. Nechtěl jsem ji naštvat, ale zároveň mě vzrušovalo bavit se o tom, co se mezi námi odehrálo.

„Copak já někdy zlobím?“
„Pořád.“
„Teď ne.“
„Zatím.“

Pozoroval jsem oknem mámu, která venku věšela prádlo a uvědomil jsem si, že zdaleka nevypadá na svůj věk. V domácích šatech se zřetelně rýsovala její plná ňadra a já si zamyšleně olízl rty.

„Chceš, abych zlobil?“ napsal jsem Veronice a zvědavě čekal na odpověď.
„Možná.“
„Ty budeš taky zlobit?“
„Nemůžu, jsem ještě v práci.“
„Jinak bys zlobila?“
„Dneska asi jo,“ přiznala.

Bylo to poprvé od grilovačky, kdy něco takového přiznala. Vzpomněl jsem si na svůj ocas zabořený v její kundě a vzápětí jsem ucítil náhlou erekci. Vytáhl jsem ocas z poklopce a rychle ho vyfotil. Odeslal jsem fotku a čekal na Veroničinu reakci.

„V obýváku? Že se nestydíš 😉 Co ti na to řekne máma?“
„Věší venku prádlo.“
„Aha,“ přišlo mi vzápětí.
„Chtěla bys, aby byla doma?“
„Nedělej hrdinu, to bys neudělal.“
„Co za to?“
„A co bys chtěl?“

Nepatrnou chvilku jsem se zapřemýšlel. Věděl jsem, že na ni nesmím příliš tlačit.
„Uděláš si to přede mnou,“ napsal jsem potom. Odpověď přišla vzápětí.
„Ok.“

Viděl jsem, že mámě už v košíku nezbývá téměř žádné prádlo. Rychle jsem stáhnul kalhoty společně se slipy do půli stehen a přikryl se dekou. Rozechvěně jsem čekal, až se máma vrátí.

„Pěkně tam fouká, za chvíli to bude suché,“ dočkal jsem se.
Máma kolem mě prošla s rukama zimomřivě založenými na prsou a já pod dekou sevřel ztopořený ocas. Riziko přistižení mě vzrušovalo víc, než jsem čekal.
„Jak to jde?“ přišla mi zpráva od ségry.
„Chtělo by to motivaci,“ odpověděl jsem rychle.

Veronika pochopila, co po ní chci, protože mi místo odpovědi poslala narychlo udělanou fotku, kde zpod vysoukané sukně vykukovaly růžové kalhotky.

Máma prošla zase kolem mně a já měl co dělat, abych se neprozradil.
„Bez těch kalhotek by to bylo lepší, sestřičko 😉 naťukal jsem rozechvěle odpověď.

Opatrně jsem pod dekou proháněl ocas a doufal, že mi ségra pošle lepší fotku. Dlouho se nic nedělo a já pomalu ztrácel naději, když se znovu rozsvítil displej.
Kalhotky byly odhrnuté a já se mohl pokochat pohledem na stydké pysky skrývající se v záplavě pubického ochlupení.
S pohledem upřeným na displej jsem začal horečnatě onanovat.

„Dám vyprat deky,“ vrátila se náhle máma do pokoje a sklonila se ke mně.
Ztuhl jsem, ale už bylo pozdě. Odtáhla deku a vytřeštěně pozorovala mé naběhlé přirození.
„Co to provádíš?!“ vyhrkla a já zahanbeně mlčel. „Vysvětlíš mi to?“
„Potřeboval jsem si ulevit,“ pokrčil jsem rameny.
„Co by tomu řekla Jana?“ vyčetla mi máma.
Upřeně sledovala můj ocas a já si všiml, jak se jí nervózně chvějí ruce.
„Je možné, že by ji to vzrušovalo stejně jako mě?“ napadlo mě překvapeně.
„S Janou nám to moc nefunguje,“ přiznal jsem.
„Ani se nedivím, když provádíš tohle,“ kývla káravě k mému rozkroku.

Ocas mi trčel z houštiny hustých chlupů a já nevěděl, co mám dělat. Máma z něj nespouštěla oči a já pomalu, nerozhodně přetáhl kůžičku ke kořenu. Při pohledu na naběhlý, fialový žalud máma tiše vydechla.
„Tak pokračuj, aspoň se podívám, jestli to děláš stejně, jako táta,“ zasmála se staženým hlasem, v kterém bylo jasně patrné napětí.

Nemohl jsem se téměř nadýchnout, hrudník jsem měl sevřený napětím, přesto jsem začal onanovat.
Máma se posadila vedle mě a pozorně sledovala, co dělám. Znervózněl jsem a cítil, jak mi úd pod jejím bedlivým dohledem ochabuje.
„Snad se nestydíš,“ pohladila mě po ruce a sklouzla k svraštělým varlatům. Jemně si s nimi hrála, natahovala kůžičku, dokud se mi nevrátila erekce.
Pustil jsem ocas a vyčkávavě se na ni zahleděl.
„Chceš, abych ti pomohla?“ pochopila.
Po krátkém zaváhání pevně uchopila mého ztopořeného kamaráda a začala ho zkušeně honit.
„Musíš myslet na Janu,“ napomínala mě, když uviděla, jak zírám na její dmoucí se poprsí schované pod šaty.
Bylo jasně patrné, že nemá podprsenku a já očarovaně sledoval zduřené bradavky, které napínaly tenkou látku.

To už jsem ale cítil, jak mi semeno stoupá vzhůru. S táhlým zaskučením jsem ejakuloval, teplá mrdka jí stékala po ruce a ona mě dohonila do poslední kapky.
„Schovej si ho,“ pohladila mě po tváři a já cítil z její dlaně vůni svého semene.
„Ne, abys o tom někomu vyprávěl.“

Zvedla se a já zklamaně sledoval, jak vratkým krokem odchází.
„Mami, počkej,“ zaprosil jsem.
„Pročpak?“ otočila se ke mně nervózně.
„Ukážeš mi ji?“ kývl jsem hlavou k jejímu klínu.
„Nech toho,“ selhal jí hlas. „Myslím, že už toho bylo dost.“
„Já ji ale chci vidět,“ stál jsem si tvrdohlavě za svým.
„Možná příště,“ zašeptala a já na ni dál nenaléhal.

Teprve, když odešla, jsem si všiml, že mi přišla zpráva od Veroniky.
„Jak to jde?“
Místo odpovědi jsem jí poslal fotku zvadlého penisu se zbytky lepkavého semene.
„Co máma?“ odpověděla ségra vzápětí.
„Pak ti to řeknu,“ odepsal jsem rozechvěle a odložil mobil.

V koutku duše jsem si uvědomil, že jsem si celou dobu nevzpomněl na Orbitku.
„Co by asi řekla, kdybych jí tohle vyprávěl?“ napadlo mě.
Otupěle jsem usrkával čaj a snažil se nemyslet na to, co se právě odehrálo.

Původně jsem mámu zapojit nechtěl, ale po Vašem naléhání jsem udělal výjimku. V tomhle pokračování se Orbitka téměř nevyskytla, ačkoli je seriál o ní, ale nebojte, v příštím dílu si ji užijete dosyta. Ačkoli už teď tuším, že Vaše přijetí může být mírně kontroverzní ( (překvapivě musím i já při psaní překonat určité zábrany). Jako vždy budu rád za Vaše názory a komentáře. E-mail: gu****@se****.cz je Vám také k dispozici.