Starý příběh – její pohled 03

„Pojď, ještě mě nech zkusit to kolínko malinko odtlačit, prosím!“ zašeptal mi můj milovaný Ládík do ucha a pak se malinko zvedl, aby se na mne mohl podívat.
Díval se mi chvilku beze slov prosebně do očí. Byl tak odzbrojující a něžný, že jsem neměla sílu tu jeho prosbu odmítnout a de facto jsem jen čekala, co provede dál.
Věděl, že po dobrém se mnou dokáže skoro všechno a že já se jeho prosbám umím bránit jen špatně. Chvíli jsme se jeden druhému dívali do očí, ale věděla jsem stejně dobře jako on, že za okamžik povolím.

„Dobře, miláčku, ale jen na chvilku, abys cítil, jak ta holčinka může být krásně hladká, ale nikam nespěchej, dotkni se jí jenom trochu a pomalounku,“ slyšela jsem se šeptat, když jsem pravé koleno opatrně pod jemným tlakem jeho tlapky odtáhla daleko do stany.
Já zatím pomalu posunula svojí levou ruku dolů a sevřela pevně jeho napnutého klučíka, aby snad zase hned nevystříknul. To jsem v té chvíli už rozhodně nechtěla dopustit.

Pořád se na mne díval, vyhledával můj pohled a chvilkama klouzal pohled jeho očí tam, kde jeho prst zatím velice zvolna sklouzával od kolínka po mém štíhlém stehně zpátky až k mojí holčince. V tu chvíli musel ucítit, jak je už úplně vlhká a hladká, když po ní dokonale sklouzával níž a níž.
Když se mi zase podíval do očí, musel v nich už jasně vidět moje nekonečné vzrušení a snad i dychtivost, s níž jsem očekávala, co bude dál.
Byla jsem tak neuvěřitelně vzrušená jak z toho, co mi dělal, tak z toho, že byl ještě nezkušený, nervózní, ale také z toho, jak on sám byl hrozně moc vzrušený.
Ale asi nejvíc z toho, že pořád mi v hlavě rezonovala myšlenka, že děláme něco tak strašně zakázaného, že porušujeme všechna tabu a že to je právě to, co mne tolik přitahuje a co tolik chci.
Celá jsem se zachvěla a projela mnou vlna napětí. Nedokázala jsem potlačit hlasitý vzdech. Uvědomovala jsem si, že velikou roli i na jeho vzrušení hraje vědomí, že děláme něco naprosto nemyslitelného a zakázaného, že porušujeme v tom okamžiku všechny konvence, ale o to víc jsem teď už chtěla pokračovat.

„Bože, ty jsi úplně mokrá a nádherně hladká! To je pokaždý a pořád, nebo je ta tvoje holčinka, jak říkáš, takhle hladká a mokrá jen protože jsi taky tak strašně moc vzrušená jako já? Je to úžasný! Já se zblázním, ale přestaň, prosím, s tou Tvojí tlapkou nebo zase bude hned ten malér, co tady byl před chvilkou a já už to nevydržím,“ šeptal mi horečně těsně u mého obličeje vzrušený až do krajnosti.
Trochu jsem se vzpamatovala, přestala jemně hladit jeho úžasně pevný a až do vibrací napnutý úd a zase ho silně stisknula u kořene a pro jistotu i na jeho špičce, až vysyknul bolestí a ruku jsem dala hned pryč.

Začala jsem ho špičkami prstů hladit po tváři a když jsem najednou ucítila jeho prst trochu v sobě, slyšela jsem se, jak říkám: „Děláš to úplně přesně, Myško! Takhle bude každá holka úplně hotová a sama tě bude chtít a bude chtít, aby ses s ní už konečně začal milovat a aby ten tvůj klučík už byl uvnitř tý její holčinky. Je úžasný, jak jsi hned všechno pochopil, lásko, ale teď si chvilku odpočiň.“

„Takže ty mně teď taky tolik chceš jako já tebe? Ty jsi tak báječná, tolik tě miluju!“
Cítila jsem, jak jak si jeho prst zase hledá cestu dovnitř, což nebyl při její hladkosti žádný problém.
Vklouzl tam teď úplně celý a já cítila, že na mne z té blázniviny jdou úplně mrákoty. Moje tělo se trochu prohnulo vzrušením. Zase jsem se neubránila hlasitému vzdechu. Musel to moje vzrušení úplně jasně vnímat.

„Počkej, lásko, řekla jsem, aby sis hezky odpočinul, ať nám tady ten tvůj klučík zase nevypustí všechny miminka!“ zašeptala jsem mu a znovu ho pohladila po tváři.
Jeho tlapka byla najednou pryč, ale nechal jí ležet zasunutou pod košilkou na mém bříšku.
Pochopil, že to je dobře míněná rada, abychom mohli pokračovat v té hře dál.
„Ty jo! To bylo fakt tak úžasný!“ vydechl Ládík a chvíli zůstal ležet vedle mne.
Po chvilce, kdy jsme oba vstřebávali každý to své opojení ze vzniklé situace, ale která mohla trvat i dost dlouho, se zase vzpamatoval a pokračoval.
„Počkej, vždyť jsi mi říkala, že musím bejt nejen něžnej, ale i důraznej a že mě taky chceš a to jsme ještě nezkusili! Myslela jsi to takhle?“
Vytáhl ruku zpod mojí noční košilky a vzal mě za zápěstí obou rukou, přitiskl mi je za hlavou na polštář a celou si mne dlouho prohlížel.

Bylo vidět, že takový pohled nikdy nezažil a že mu dělá moc dobře pocit, že mne teď má vlastně úplně bezmocnou trochu pod sebou a náramně ho to vzrušuje. Nebránila jsem se a nedočkavě čekala, co bude dál.
Přisunul se trochu nade mne, jedna jeho noha se posunula mezi ty moje a začal mne doopravdy líbat a cítila jsem teď jeho jazyk ve své puse. Bylo to lepší než líbání před chvilkou. Byl o dost větší než já a na svůj věk měl docela sílu. Ubránit bych se už nemohla, ale to jsem teď už rozhodně neměla v úmyslu. Bylo to šílené!
Vlastní syn mne tolik chtěl, líbal mne jako vášnivý milenec, i když ne moc zkušeně, ale to se časem naučí (a naučil).
Já mu to trochu vracela a začala ho taky chtít naprosto bez jakýchkoliv zábran a hned a co nejvíc. Už jsem teď nezůstávala v těch snahách ani trochu pozadu! Jasně jsem vnímala, že on to všechno pochopil a že oba víme, že teď už to zastavit nejde a že se šíleně moc chceme. Zároveň jsem si zase úplně ostře uvědomovala, jak je to tak nějak zvráceně nádherné! Ale jak nádherně!
Vždyť já mu všechno krok za krokem vysvětlovala, krok za krokem mu radila, co se mnou má dělat a vlastně jsem ho dovedla až do téhle situace. Nejhorší nebo snad nejkrásnější bylo, že jsem byla šíleně nedočkavá zkusit, co bude dál a v té obrovské vlně vzrušení, která se ve mně vzedmula, jsem se už nemohla nemohla soustředit na nic jiného, než na představu jak si jeho klučík najde cestu do mé tak dokonale připravené holčinky.
Víc vzrušená už jsem snad ani být nemohla. Takovou míru vzrušení jsem asi nikdy před tím nezažila.

Ležela jsem napůl pod svým Myškou, jeho hruď byla namáčknutá na moje prsa, jedno kolínko jsem nechala vystrčené co nejvíc do strany, druhé bylo mezi těmi jeho a slyšela jsem se říkat: „Jo, taky třeba takhle, ale to není úplně ono, Myšáku. To můžeš zkusit, až se budete se slečnou dobře znát a až budeš vědět, že se jí to bude takhle s trochou násilí líbit. Ale když chceš bejt důraznej a zároveň něžnej, tak se musíš třeba posunout mezi její kolínka úplně a bez násilí a jestli jsou u sebe, tak si je musíš nějak šikovně rozevřít“.

Podíval se směrem k těm kolínkům a vzrušeně zašeptal: „Jsi úplně dokonalá, neuvěřitelná! Takovýhle učení je neskutečný! To tvoje úžasně posunutý kolínko je to nejlepší vysvětlení a nádherná pozvánka! Takže ty mě taky fakt tolik moc chceš, jako já tebe? Smím?“

Moje pravé kolínko zůstalo vysunuté daleko do strany od té předchozí lekce a já to druhé sama začala podsouvat pod něho, takže i jeho druhé koleno se ocitlo mezi mými a začalo odtlačovat co nejvíc do strany i to moje druhé kolínko.
V tu chvíli Ládík pustil moje ruce a vzepřel se loktech nade mnou. Už jsem si na nic dál nehrála a sama rozevřela obě svá kolena tak daleko od sebe, jak jen to šlo, takže teď už bylo všechno připravené k vlastnímu milování.

Kolínka povolila vlastně úplně sama a můj vnitřní hlas se zval:
„Tohle se možná už nebude nikdy opakovat, taková nádhera, to už třeba nezažiješ, kašli na rozum a dotáhni to a ať je to ještě krásnější!“
Ještě jsem si stihla sama sobě položit otázku: „A proč by se to vlastně nemělo už nikdy opakovat, když je to tak úžasný?“

Můj Ládík se učil hrozně rychle a já už teď byla v takovém stavu, že jsem se nemohla dočkat dalšího pokračování téhle bláznivě šílené akce.
„Líbí se ti to takhle?“ ptal se.
„Taky se ti to tolik líbí jako mně? Taky tě to tak strašně moc vzrušuje, jako mně? Můžu?“ ptal se horečným, vzrušeným šeptem pro jistotu ještě jednou Láďa a já cítila, jak mu úplně přeskakuje a zadrhává hlas, protože zřejmě sám ani nemohl uvěřit tomu, co tady spolu děláme nebo spíš, co se mu povedlo se mnou udělat.
Netušil, že já chtěla od samého začátku to samé a že jsem si ho tak trochu k tomuhle dovedla.

„Jsi takovej můj trdlík milovanej, Ládíku!“ hladila jsem oběma svými dlaněmi jeho tváře a dívala se mu do očí.
„Tohle už nikdy nesmíme opakovat, ale jo, to víš, že teď už můžeš! Podívej se schválně na moje kolínka. Víc už od sebe být nemůžou, takže vidíš, že tě taky moc chci! A moc se mi to líbí! Je to úžasný a moc mě to vzrušuje, když to chceš slyšet! Sice šílený, ale nádherný, ale teď už pojď honem ke mně!“ šeptala jsem vzrušením úplně bez sebe.
Položila jsem svoje ruce na jeho boky a pravou jsem nasměrovala jeho úd tak, aby přes můj nekonečně rozcitlivělý špuntíček mohl vklouznout rovnou do mojí úplně mokré, nádherně hladké, dokonale připravené holčinky. V tom okamžiku jsem cítila, jak do mne prudce a hluboko zajel.
Myslela jsem, že exploduju…

„Proboha, miluješ se svým synem, navíc mu teprve tuhle bylo osmnáct! Jsi úplně pitomá!“ zašeptala jsem si ještě jednou v duchu, ale hned jsem se sama bleskově uklidňovala: „Myšák se s tímhle nikde chlubit nebude a budeme mít jedno velký nádherný nebo temný, ale určitě společný tajemství“.
Ale to už jsem cítila, jak prudce klouže jeho klučík zase ven a zase vklouzl prudce dovnitř viděla jsem, že Ládík je úplně mimo.

Sevřela jsem ho pevně, aby se nemohl hýbat a zůstal uvnitř: „Počkej, počkej, Ládíku! Učíme se! To není o síle a rychlosti. Zastav! A teď úplně pomalu!“ Zase jsem ho svojí tlapkou chvilku pevně tisknula u kořene, až ho to muselo trochu bolet.
„Jinak bys byl hotovej okamžitě a měl bys z toho mindrák, že nic nevydržíš! A tvoje budoucí slečna by byla zklamaná. Pomalu, pomalu!“ šeptala jsem horečně a fakt se bála, aby jeho miminka nebyla rychlejší, než je zdrávo.

Taky jsem si tu chvíli chtěla teď už doopravdy možná i trochu sobecky vychutnat a přála jsem si, aby trvala co nejdéle. Okamžitě mě poslechl. Nechala jsem ho úplně vyklouznout ven, chvilku čekal a já ho pak svojí tlapkou naváděla tak, abych cítila, jak se jeho báječně napřímený úd zase znovu dotkl mojí tak doširoka rozevřené holčinky, vedla ho, aby kolem ní pomalounku kroužil a po chvilce jsem mu dovolila, aby se do ní pomalinku ponořil. Ale ne úplně.
Svojí tlapkou jsem řídila rychlost i hloubku jeho pohybu. Vnímala jsem detailně každý milimetr jeho dokonale tvrdého klučíka ve mně. Naprostá nádhera. Sen. Skoro mrákoty. Po dlouhé době zase něco úžasného.
Trochu jako při prvním milování v mém životě, ale to bolelo a zase taková krása to tenkrát nebyla. Jen vzrušení z něčeho dosud nepoznaného. To bylo i teď, ale o několik řádů větší. Oba jsme si tu pomalost vychutnávali pěknou chvíli. Byli jsme tolik vzrušení, že víc to snad už nešlo.

„Tááák, pěkně pomalounku, jenom se něžně dotýkat a pak do ní něžně vklouznout, ale opravdu pomalinku a teď zase třeba chvilinku rychle a neboj se střídat rytmus, jak tě napadne, hlavně aby miminka vydržely co nejdýl na svým místě,“ radila jsem potichu svému Láďovi každý jeho pohyb a pořád ho svojí rukou kontrolovala, občas jsem ho pevně stiskla, aby se soustředil i na tu mírnou bolest.
„Musíš je zkusit ovládnout tak dlouho, jak jen to půjde, lásko!“
Obtočila jsem svoje štíhlé nohy kolem jeho beder a přitáhla si svého Ládíka co nejvíc do sebe a nepustila ho ven ani na kousek.

„Nezapomínej na prsíčka, Myšáku, zkus je trochu zmáčknout, pohladit, líbat. Líbat mně nebo tu svojí příští slečnu můžeš taky a celou a něžně i vášnivě a úplně všude“, ještě jsem ho trochu poučovala, a on všechno do puntíku plnil. Rychle jsem se dostávala úplně mimo a cítila, že ani Láďa už nevydrží dlouho.
Už to nešlo dál protahovat.
„Pojď, lásko! Teď už pojď! Teď už na nic nečekej,“ slyšela jsem se najednou úplně skoro křičet, jak Ládíka pobízím.
„Pojď do mně! Pojď! Jsem otevřená!!“ vyrážela jsem ze sebe.
„Chci všechny tvoje miminka! Hned! Teď! No tak! Pojď! Pojď! Dělej! Dělej!!“ šeptala jsem skoro nahlas, ale nejspíš jsem to celé křičela. Dodnes nevím.

Bylo to něco tak bláznivě nádherného! Ale zároveň něco z pohledu cizích lidí tolik zvrhlého, ale to přeci nemohlo být špatně, protože to bylo tolik moc plné vzájemného citu a lásky! To asi nejde vysvětlit nebo popsat. Slova nejsou dost přesná. To se musí zažít a musí k tomu být dva blázni, co se mají tak strašně moc rádi, že je nic nezastaví. Ani to, čím si navzájem jsou. Tak jako to nezastavilo nás.
Nikdy jsem před tím v takové roli nic podobného nezažila a ani mne nikdy nenapadlo, že by se něco takového ještě mohlo někdy stát nebo že by se to mohlo opakovat. Zvláštní na tom bylo, že jsme se vlastně pod vlivem okolností nakonec oba tolik moc chtěli.
To nemohl být žádný incest, něco špatného, když v tom bylo tolik něhy a lásky, že jsem nikdy nic srovnatelného nepoznala…

„Bože, ty jsi neuvěřitelná! Já se zblázním! Ježíši, Ježíši, to je nádhera! Jooo, joooóó!“ polohlasně křičel můj milovaný Ládík, který ale teď už byl velký a úplně dospělý chlap a já najednou po tom posledním výkřiku cítila příval horkosti a několik záchvěvů toho jeho už docela báječného klučíka hluboko ve mně.
„Tolik tě miluju,“ zašeptal a zhroutil se do mého náručí.
Trvalo to sice jen pár vteřin, ale bylo to tak nekonečně nádherné.
Ještě jsme chvíli nehnutě oddychovali a vstřebávali ten neuvěřitelně dokonalý, vzrušující, úplně omračující zážitek, ale přesto z pohledu jiných lidí docela určitě úplně zvrácený a odsouzeníhodný…
Byla jsem z toho docela zmatená. Taková nádhera! Takové vzrušení! Ale s vlastním synem! A ještě k tomu tak strašně mladým!
Najednou mne z toho zase zamrazilo.

„Ježíši, já jsem přeci naprosto úchylná“, blesklo mi hlavou, ale převládl pocit té krásy a naprostého uspokojení z toho citu, který mne úplně pohltil a myslím, že i mého Ládíka.
Ten o tom ale tenkrát asi takhle vůbec neuvažoval…
V hlavě se mi v tom okamžiku poprvé důrazně zahnízdila myšlenka, že vlastně nedělám nic špatného a že to třeba nebylo naposledy, ať je to něco jakkoliv zakázaného a obecně nemorálního a proběhla mnou další neskutečná vlna vzrušení. Ta představa, že bychom takhle občas mohli být jen spolu mne zase najednou skoro úplně omráčila. Věděla jsem najednou, že takhle budeme spolu, hned, jak to okolnosti dovolí.
Až mne z toho zamrazilo, když mi poslední špetka toho starého rozumu říkala, že to přeci nejde. Ale ten nový rozum začínal natrvalo vítězit a jasně mi poroučel, abych si takovou nádheru nenechala vzít a prostě v ní pokračovala.

Když jsem se z toho pocitu probrala, vyháněla jsem svého milovaného Ládíka z postele: „Tak a teď honem do spršky, ať tady nemám nepořádek. Pamatuj, že tohle se nesmí nikdy nikdo dovědět! Naprosto nikdo, lásko!
A víš co? Od teď, když budeme jenom spolu, budeme třeba Myška a Myšák, zkrátka Myšáci, Myšky. Opravdoví kamarádi. Ale jen kamarádi. Platí?“

Nechtěla jsem v tu chvíli ani náznakem připustit, že by se něco takového mohlo opakovat, ale věděla jsem, že to jsou jen slova pro uklidnění mého dřívějšího já. To nové jasně vědělo, že budu chtít pokračování hned jak to půjde nebo jakmile se k tomu zase odhodlám.
„Jasně, že platí, Myško!“
„Jsi báječnej, ten nejlepší mužskej na celým světě a mám tě moc ráda, ale tohle bylo naposled, je ti to, doufám, jasný? Tohle se fakt už nesmí nikdy opakovat! Víš, že by nás nejspíš někam zavřeli, kdyby se to někdo někdy dověděl? Do blázince, do polepšovny, do vězení nebo kam… A na holky máš ještě pár let času. Je to taky jasný? Napřed dodělej školu, nebo ještě nějakou přivedeš do maléru. A sebe taky.“
„To víš, že jo Myšičko, vždyť mám přeci tebe! Nejmíň ještě těch pár let, jak jsi řekla, jenom tebe! Ale radši mnohem dýl!“ mrkl na mne můj Ládík, šťastně se rozesmál a mazal do sprchy….

Problém byl, že už v tu chvíli jsem si uvědomila, že on jasně pochopil, že to bylo něco tak báječného, že už teď chce co nejdřív něco podobného opakovat, že bude chtít další lekce milování a že já nejspíš budu sama chtít mu je dávat.
V duchu jsem si říkala, že pár lekcí a pak už to bude to nejkrásnější, co mne kdy mohlo potkat. Největší láska a ještě k tomu hned naučená tak, aby to bylo co nejkrásnější i pro mne. Pak jsem se za ty myšlenky zastyděla.
Byla jsem v tu chvíli tak sobecká, ale taky pochopila, že on ví už teď, že budeme pokračovat hned, jakmile to bude možné.

Bylo to něco tak zvráceného, jenže tak neuvěřitelně něžného a krásného pro nás oba, že jsem se ptala sama sebe, kdy se mi zase něco tak dokonalého povede zažít? A s kým? S nikým to takové není.
Koneckonců, zase až tak špatného na tom být moc nemůže, protože přeci i bible říká, že Adam a Eva byli jediní, které stvořil Bůh a měli děti a jejich děti měli mezi sebou taky děti a nejspíš i s Evou a s Adamem, vždyť žili stovky let a vlastně zalidnili svět, tak co.
Takže jsem najednou věděla, že to sice nejde opakovat a nesmí se to opakovat, ale že se to opakovat bude a že si jen oba budeme hrát na to, že se to nesmí. Kvůli čistému svědomí. Ale že se to nikdy nikdo nebude smět dovědět. Za žádnou cenu ne. A i kdyby, tak budeme lhát a zapírat a nepřiznáme to nikdy nikomu.

Sama pro sebe jsem si spiklenecky pomyslela: „A taky se snad nebudu muset bát, že ten můj divokej Myšák ještě přivede do maléru předčasně nějakou svojí slečnu. Aspoň bych ho měla pod kontrolou“.
Hned jsem se zase za ty myšlenky trochu zastyděla. Takhle nějak to mám už dobře 25 let. Většinou pocit naprostého štěstí, lásky, něhy, ale občas také pocit studu, že jsem něco takového připustila a vlastně svým způsobem až doteď připouštím.
Ale nádherný pocit z toho tak čistého a láskyplného vztahu jasně přebíjí všechny ty ostatní, nepříjemné včetně těch, které se vyskytly o mnoho let později, ale to sem nepatří.

Jako by Ládík četl moje myšlenky, ozval se ze sprchy: „Myško, ale je ti jasný, že jedna lekce nemůže stačit a že jako ta nejlepší učitelka mě musíš pořádně naučit o milování úplně všechno, co umíš a hlavně, abych se naučil vyhnout se takovýmu průšvihu, jakej se mi dneska stal a nepřivedl třeba někdy nějakou slečnu do maléru? To bysme určitě nechtěli, že ne? A určitě víš, že každá lekce potřebuje co nejdůkladnějc procvičit a taky, že opakování je matka moudrosti!“
„Ty jsi úplnej šílenec, Myšáku, vždyť víš, že to nejde!“ bránila jsem se na oko ostře a pak jsem dodala, aby nebylo pochyb: „Ale možná někdy časem? Bylo to fakt krásný, lásko, ale nesmíme to přehánět, vždyť ti je sotva osmnáct“, odpověděla jsem a tím jsem vlastně určila celou naší další dlouhou budoucnost.

V hlavě mi hlodala neodbytná myšlenka, že vlastně nemusím nikoho hledat, že mám svojí největší lásku tady doma, akorát musím být maximálně opatrná a mít všechno vždycky absolutně pod kontrolou.
Vždyť můj Láďa mě taky miluje bláznivě, ale budeme muset být nenápadní, aby si nikdo ničeho nevšiml a já si budu muset udržet svého partnera a Ládík si časem bude muset najít nějakou slečnu, ale pak už mě třeba nebude potřebovat.
A nebo bude, když bude takový jako já, protože taky mám už tak dlouho kromě „oficiálního“ partnera jednoho „neoficiálního“ a toho miluju.
Když jsem byla mladší než on, měla jsem všelijaký hříšný myšlenky a nejen myšlenky, ale to sem nepatří, takže asi je to třeba tak trochu i tom jablku, co nepadá daleko?
Budeme zkrátka mít ty své partnery, které budeme mít rádi, ale nikdo nebude vědět, že máme taky sebe. Sama jsem se tomu řešení šťastně v duchu zasmála.

V tu chvíli jsem ještě nevěděla, že ta všechna nádhera, kterou jsem právě zažila, bude trvat ještě spoustu let.
Netušila jsem, jakou mám pravdu, když jsem si to takhle pomyslela… Netušila jsem, že tím začal náš zvláštní vztah a ten svým způsobem pokračuje až dodnes…