„Děkuji, žes mě vzbudil,“ vděčně se usmívala Gita, když zasedala k připravené snídani.„Není zač. To poděkuj mámě. Poslouchej, do rána jsem moc přemýšlel. Jak si to tedy přestavuješ?“ nadhodil otevřeně nedořešené téma Radim.„No jak. Normálně. Co jsi chtěl po mámě, za ni udělám já,“ ledabyle houkla Gita od namazaného toustu.„Cože?“ nervózně skousl údiv tatík.„No chceš […]
„Ty vole, já bych šukal, až bych brečel…“„Ještě mi o tom chvíli povídej…“„Co s tím provedem?“„Co asi? Rozchodit, nebo vyhonit! Nebo snad víš o nějaký jiný možnosti?“ To je jeden z mnoha tisíců stesků, které Praha denně vyslechne, a jež ke ztrátě panictví nevedou. Nevedl by ani tento, kdyby jeden z protagonistů neměl těsně před
Telefon zvonil dlouho a naléhavě, než ho Jitsu konečně zvedla.„Ano, pane Yudo?“„Sumo porušil dohodu, okamžitě zmiz, okamžitě!“ vyštěklo ze sluchátka a muž zavěsil. Jitsu se spakovala v minutě, ale když otevřela dveře ven, stáli tam dva drsně se tvářící muži. O koho jde, pochopila záhy.Zatlačili ji dovnitř a ten starší se ušklíbl. „Kampak máš tak
Musím se přiznat, že mě péče o babičku vyčerpávala víc, než jsem čekala. Konečně byl večer a já se unavená svezla na postel. Chystala jsem se jít si lehnout, když mě překvapilo zaťukání na okno. Opatrně jsem ho pootevřela a uviděla jsem Honzu, jak se krčí, aby ho nikdo neviděl. „Co tady děláš?“ vyjekla jsem.
Autobus se drncal klikatými silničkami a Klára zachmuřeně vzpomínala na závěr zájezdu. Poslední večer si všimla, že po ní všichni spolužáci se zájmem pokukují a něco si špitají. „Milane, o co tady jde?“ odchytla si po straně spolužáka, který pro ni měl slabost.„To je blbý, radši to nechtěj vědět,“ vykrucoval se nešťastně.„Tak to vybal,“ podívala
Nemravná rodinka 09 Přečíst vše 2 »
Evě se zhroutil svět. Z prvního zaměstnání ji propustili pro nadbytečnost, ve druhém odmítla podržet vedoucímu, tak letěla a třetí firma, krátce po jejím nástupu, zkrachovala. Majitelka se ale zachovala velkoryse a dala všem alespoň tříměsíční odstupné. A tak se Eva už jenom zuby nehty držela dvoupokojového bytu po rodičích a hořekovala nad svým nešťastným
Rachelda se zavrtěla na lůžku a zírala do tmy. Sakra! Zase nemůže spát a to všechno ta baronka! A opravdu. Z vedlejší komnaty bylo slyšet tlumené hekání a vrzání bytelné dřevěné postele. „To je pro zlost! Baba zas šuká a ubohá služebná nic. Jen sbírá drobty. Ten předminulý zákazník ji to udělal moc hezky, jenže
Zima toho roku přišla do Jeseníků poněkud později, zato ale s takovou razancí, jakou nikdo nečekal. Ani pamětníci si nemohli vzpomenout, že by byly někdy takové přívaly sněhu.Den co den ho z oblohy padaly tuny a zaměstnávaly celé čety vojáků s lopatami a hrably. Nástupiště muselo být každý den čisté.Promáčené kanady a nohavice až ke
Ztracená léta 04 Přečíst vše 2 »
Tu zvláštní ženu jsem začal potkávat hned po mém nástupu na místo. Tenkrát jsem v rámci podniku postoupil na vyšší post a přesunul se do jiné budovy. Vždy tam stála, kouřila, což bylo na chodbě u schodiště jediné místo pro kuřáky vyhrazené, a zamyšleně hleděla ven. Vždy jsme se jen pozdravili a teprve časem jsem tam
Agáta se dostala na vysokou, ale neměla kolej. Zasedla rodinná rada, až se otec náhle plácl do čela a otočil se na manželku.„Vzpomínáš na strýce Aloise, jak byl Andule na svatbě?“„Jo, ten divnej….,“ zabručela matka.„Jo, ten vlivnej. Vzpomínám si, jak říkal, že rodina musí držet pohromadě a on zrovna tam někde bydlí. Seženu u Anduly
Protected by Security by CleanTalk
