Poněkud perverzní komedie 10 🇨🇿

Tomáš navštíví budoucí tchyni a nečekaně získá další přírůstek do svého korpulentního stádečka.

Tom – tento dvacetiletý a ve své podstatě cynicky poetický romantik se opět nacházel na ulici, v úvodní části této poněkud perverzní komedie již jednou popsané. Jeho „nacházení se“ však nemělo s chůzí nic společného. Ani zeširoka – a už vůbec ne rozvážně – se tedy neubíral jako posledně, nýbrž svižně málem přízemním letem vytrvale běžel.

Pomineme-li fakt, že byl již na ekonomické škole uznávaným běžcem na dlouhé trati, měl ke svému vytrvalostnímu běhu tou bezútěšnou strohou ulicí ještě jeden podstatnější důvod. Zaspal a velmi se obával, že nedoběhne včas k vlaku, jímž spolu se svými rodiči přijede domů jeho milované prdelaté kůzlátko Majka.

Ani ta obava nebyla osamocená. Tom měl výčitky svědomí z toho, co před pár hodinami – než vyčerpáním usnul – vyváděl s vdanou paní Vojtovičovou. Proto se obával, že si čistou lásku své panenské dívky nezaslouží. Pokud by se o jeho nemravném holdování tělesnému chtíči dověděla Majčina maminka – ta vždy na veřejnosti i v soukromí velice distinguovaná a seriózní dáma z velice mravné a spořádané úřednické rodiny – byl by určitě všem jeho nadějím na společnou budoucnost s její dcerou neodvolatelný konec! A to se Tom bál na případné reakce Majčina otce i jen pomyslet. Ten nemožný hubený studený psí čumák neustále velebil časy první republiky a při všech možných a hlavně nemožných příležitostech rád citoval svoji neotřesitelnou mravní autoritu – tedy tatíčka TGM, jenž byl kromě nedostižné geniality tak neskonale skromný, že spával na prosté železné posteli! Přestože TGM ve slamníku neměl železné hobliny, jak by se mohl nepoučený čtenář domnívat, byl pan Jahoda muž železných zásad a na všechno své konání měl vyměřený, přísně dodržovaný a především v řádném předstihu pečlivě naplánovaný čas.

Tom byl proto přesvědčen, že pokud by někdy někdo přistihl pan Jahodu jak oblažuje paní Jahodovou mimo pro sexuální aktivity jím uzákoněnou dobu, nepochybně by se jednalo o řádné náhradní plnění manželských povinností, poněvadž paní Jahodová nesouhlasila s tím, aby narušení plánu souloživosti – nepochybně ze skutečně objektivních důvodů vícedenní služební cesty pana Jahody – bylo kompenzováno finančně částkou 2,- Kčs. To byla dle platné celostátní vyhlášky o náhradách cestovních výloh poměrná část úhrady ztraceného času přesně v obvyklé hodinové sazbě 8,- Kčs/hod. Od obou manželů – velmi pilných a svědomitých úředníků z oddělení „Práce a mzdy“ v podniku s celostátní působností – ani v tak výsostně poetických aktivitách se nic jiného očekávat nedalo. Proto běžící Tom k u něj jindy obvyklému holdování poezii se tentokrát neodhodlal. Pokud by jej snad k tomu někdo donutil, nejspíš by si při vzpomínce na paní Vojtovičovou pouze rozjařeně zanotoval: „Já ti ho tam našroubuju, já ti ho tam dám – ten červený karafiát!“

Toto by se však panu Jahodovi nejspíš ani trošičku nelíbilo – pokud by vůbec ten vyzáblý suchar přes svůj slovácký původ ještě věděl, o čem je vlastně řeč. A také ta nepřehlédnutelně kyprá ale vždy distinguovaná a vždy úzkostlivě mravná paní Jahodová by Tomem za takovouto lascívnost určitě hluboce a navždy pohrdala! I když tento společensky nepřijatelný sprostonárodní text sice stručně ale přesně vystihoval některé Tomovy nedávné sexuální zážitky. Ty se mu nyní obrazně během toho běhu stále vracely hned celým cyklem rubensovsky pojatých a skutečně muchovsky rozměrných pláten. Na nich mistrovsky vyvedené valéry hutně nanesených olejů zářivě oslavovaly i ty nejintimnější půvaby macaté krasavice. Té vnadné vdané krasavice, která mu dnes nedovolila potěšit se její krásou pod sprchou. Té slovansky štědré a kypré krasavice, která mu dnes také nedovolila se k obědu obléci, neboť se rozhodla uspořádat „oběd v nudistické restauraci s obsluhou pochopitelně nahoře i dole bez“. Při něm Tomovi na talíři nabídla řízek z chutně připravené ale přece jen trošku sušší vepřové kýty. To aby jeho očím mohla z různých úhlů pohledu nabízet ty dvě skvělé, kypře masité ale naopak přece jen už trošičku prorostlejší kýty vlastní – k sežrání vyzývající ještě v gastronomicky nezpracovaném stavu.

Tato lepá, chtíčem málem slepá a všude slovansky nestylově rovnoměrně opálená krasavice se mu nakonec nabídla sama – jako exotický z tropů pocházející kakaový zákusek. Pochopitelně až po jídle byla ta lahůdka malebně servírována na sněhobílém prostěradle široké a pevné postele Tomových rodičů. Tom, jehož nervová soustava se dobře natrénovaným během obvykle velmi rychle uklidňovala, se tentokrát při vzpomínce na ty slastné a jen nedávno minulé chvíle ani v nejmenším neuklidnil. I když se při běhu blaženě usmíval. Pouhá vzpomínka na nepřítomnou paní Vojtovičovou jej vzrušovala neustále. Jestliže u stolu se ta vnadná a kyprá krasavice projevovala jako sice nestydatě nahatá ale také nebývale úslužná a neobyčejně hravá servírka, pak v posteli vykazovala dvojnásobnou hravost kotěte, jež si dokáže při svých nekonečných hrách vystačit i s pouhou papírovou kuličkou. Dvojnásobnou hravost paní Vojtovičové v posteli lze snadno doložit například jejím viditelným zalíbením a zaujetím, s nímž až k nevydržení dlouho dokázala svému mladému milenci laskat obě jeho kulky. Svým hbitým kočičím jazýčkem nezanedbávala ani jeho hrdě vztyčeného a v rozkoši se škubajícího „blažeje“, který dle názoru hlasité Maryčky „je zásadním způsobem nenahraditelný pro ženu i její chundelatou blaženu“.

Rozverná výřečnost a nepochybně talentem podložená a mnohaletým cvikem zdokonalená manuální a orální zručnost paní Vojtovičové snadno způsobily, že si ten kyprý kakaový zákusek několikrát labužnicky vychutnával svého konzumenta. A vychutnával si jej dokonale. Tak dokonale, že ten konzument – s neodbytnou vidinou spermatem perleťově se lesknoucí rozesmáté ženské tváře, zářící nad jejíma rukama dovedně laskaným a i po několikeré ejakulaci stále tvrdě zduřeným pyjem – pádil nyní tou dlouhou bezútěšnou městskou ulicí svižně a lehce. Lehce především proto, že zcela určitě i při velmi důkladné mikroskopii obou Tomových varlat by v nich ani ten nejzkušenější prosektor tři spermie nenalezl.
I nyní, během nynějšího běhu, měl Tom před očima mokré a v rozkoši křečovitě se svírající statným pyjem široce rozevřené pohlaví, jež se mezi ještě rozevřenějšími stehny paní Vojtovičové i jeho očím a jazyku vždy tak ochotně a tak vytrvale nabízelo. Obraz těch tajemných hlubin – s jazyku zoufale nedostupným dnem – jej však přiměl k ještě mnohem hlubšímu zahloubání. Ne, na té nestydaté záležitosti s paní Vojtovičovou nemůže být nic nemravného! Cožpak by se po takovém početí vylučujícím počínání zkušená dospělá žena, s obličejem bohatě zalitým horkým spermatem, mohla tak dětsky šťastně a nevinně usmívat? Cožpak by po něčem tak nemravně nepatřičném ta přece jen stárnoucí žena zkrásněla – ba přímo před očima omládla – jakoby náhle rozkvetla?! Vždyť jí to důkladné sprchování semenem spolu se současným ústním opracováváním její šťavnaté „blaženy“ viditelně vrátilo radost ze života. Morálka s tím tedy nemůže mít nic společného a naopak nemravné musí být něco tak zdraví slastně prospěšného potřebné ženě nedopřát!

Ovšem vzápětí – i když už žádnou amorálnost nepociťoval – Toma přece jen vážně tížila jiná a mnohem pravděpodobnější obava. Během působený pravidelný pohyb šourku a předkožky, při neustále se vracející vzpomínkách na skutečně velmi monumentální a neustále nabízenou zadnici paní Vojtovičové, by mu mohl nyní způsobit na veřejnosti trapnou erekci toho jeho údajně „nenahraditelného blažeje“.

Tom, ten cynicky poetický romantik, když si nebývalou lehkost svého běhu najednou zřetelně uvědomil, se opravdu už ani trošičku nezastyděl za své promiskuitní chování. Avšak zajisté správně usoudil, že ty své vzrušující vzpomínky musí silou vůle a pomocí argumentů obecně přijímané morálky ve svém i v jejím zájmu potlačit. Měl by se tedy na svůj problém podívat chladným rozumem a věcně. Proto pouze pro sebe vzápětí věcně konstatoval, že ani ty nejtěžší a nejčetnější morální poklesky nejsou schopny byť jen snížit mobilitu dobře trénovaného atletického mladíka. To se však nedá říci o objemově vskutku nepatrném množství v pouhých několika mililitrech ejakulátu rozředěných spermiích. Ty naopak dokáží málem znemožnit stejnému mladíkovy i obvykle bezproblémovou chůzi. Vždyť docela nedávno se mu to přihodilo právě zde, na této v posádkovém městě pacifisticky pojmenované ulici!

Kdyby však před pár roky vysokoškolsky vzdělaný tělocvikář z místní ekonomické školy tohoto poznatku o závažném vlivu hromadících se spermií na běžecké schopnosti dokázal prakticky využít a kdyby místo kontraproduktivního povzbuzování svého svěřence v cílové rovince spolužačkami s ničivou ňadernou energií dokázal Tomovi u těch prsatic zařídit pravidelný odběr semene – pak by československý dorostenecký rekord v běhu na kilometr by byl na Sportovních hrách mládeže nepochybně výrazně překonán. Ne, ne, soudruzi! Stále máme ještě četné a dosud sebekritikou neodhalené rezervy!
Vždyť pro tak vznešený cíl by v případě krajní nouze bylo každému uvědomělému budovateli socialistické společnosti docela snadné nalézt potřebný počet proběžecky orientovaných běhen. I historie nás přece učí, že kurev je vždycky všude dost – stačí jen chtít si vybrat! Rozveselen těmito rozvernými úvahami, s varlaty spermí prostými, s hlavou hrdě vztyčenou a pyjem způsobně ochablým a jen lehce zadýchan Tom nakonec – pouze s nepatrným a dobře skrývaným pocitem viny za malinkatou nedochvilnost – ještě včas nalezl málem zmeškaný vlak na třetí koleji kusé.

Na přilehlém nástupišti nemohl přehlédnout celou potenciální tchyni – paní Jahodovou, neboť ta – ač celá, přece jen opravdu kus – lehce svírala v jedné ruce krom velké nákupní tašky pětilitrový a v druhé ruce dokonce nejméně pětadvacetilitrový proutím opletený demižón, což vyhlíželo velice malebně a slibně. Obzvlášť malebně a slibně, když tím vším vítězoslavně zamávala nad hlavou. Divoký tatarský nájezdník nad svou už bezhlavou obětí právě jí vyrvanou kořistí mávával určitě vždy stejně! Celkově, tedy i s těmi bujně rozpohybovanými a málem nekonečně kyprými tvary své postavy, mohla nebývale dobře urostlá paní Jahodová v prvomájovém průvodu představovat alegorii úrodnosti jižní Moravy. Zbytek výpravy k příbuzným na Slovácko však chyběl.

„Ahoj, Tome! Nač ten spěch? Do deváté máme čas,“ oznamovala spokojeně opravdu statná čtyřicátnice, které jako obvykle dobrá nálada nikdy nechyběla.
Když Tom při způsobném „Dobrý den!“ bez vybízení převzal a překvapeně vybalancoval větší demižón, potenciální tchyně pokračovala: „Majka si potřebovala od spolužačky ve Zlobovicích vyzvednout zadání nějakého domácího cvičení a tak jsem Mirka už v Ostravě poslala s ní a s tou druhou pětadvacítkou za mým bratrem. Jeli rovnou přes Hlučín – ať se s tím vínem nemusíme zbytečně tahat sem a tam. Je to kvalitní loňský vavřinec a bude dobré, když se co nejdřív dostane zase do sklepa. Máš na Majku počkat,“ dovídal se posmutnělý Tom. „Nebuď smutný, tady v tomto demižónku máme dědovu dvouletou slivovici a ta teda píše! Dala bych ti klidně i tady na ulici, to by ti spravilo náladu, ale ještě by si toho všimli nějací známí. Už slyším, jaké by z toho byly v tom našem maloměstě řeči. Dočkáš se. Uvidíš doma! Proviant máme a co nám tedy brání, udělat si pěkný večer?!“

A s demižónem obětavě zápolící Tom opravdu viděl už cestou z nádraží. Vždy aktivní a výřečná paní Jahodová se už po pár krocích rozpomenula:
„Ve čtvrtek večer nám praskla odpadní roura z vany. Mirek sice tvrdí, že na to musí přijít instalatér, ale právě mne napadlo, jestli by ses mi na to nepodíval. Z toho vlaku jsem celá ulepená a moc ráda bych se po té cestě trochu opláchla.“

Tom po tomto sdělení pohlédl nenápadně na rozložitou paní Jahodovou a zkusil si odhadnout, jak velikou spotřebu vody u Jahodů mají. Prasklý odpad u vany jej nechával klidným. Za tu dobu, co za Majkou k Jahodům docházel, si už na podobné havárie a prosby zvykl. Včetně toho, že za každý údržbářský zásah byl vždy uznale hodnocen. Toho se doma dočkal jen vzácně, neboť už od jeho chlapeckých let bývalo považováno za samozřejmost, že skutečný chlap si umí doma se vším poradit sám.

„Víš, Tome, ten můj Mirek je sice jinak moc fajn, ale – snad to mohu mezi námi děvčaty tak říci – obě ruce má levé. Kdysi to bývalo jiné. To se ještě alespoň snažil. Jenže – opět jen tak mezi námi děvčaty – když třeba opravoval šňůru u stolní lampy, tak vyrazil pojistky až na sloupu. Snad jedině jeho může napadnout nůžkami zkracovat šňůru – ovšem zastrčenou ve zdi! Ale ne abys mu to řekl! Víš, to se musí nechat, snažíval se poctivě. A jaký to býval opravdu skvělý zahradník! To však bylo. Roky už jsou tady. S tím už nic nenaděláš. Poslední dobu se mu ani do té jeho od známých pronajaté zahrádky moc nechce. Většinu času tam v chatce prospí. Co ti mám povídat! Dělám, že o tom nevím. Ale je to moc špatné, když mi to všechno teče na zem. Ještě štěstí, že nebydlíme v paneláku a máme v koupelně kanál.“

Než paní Jahodová stačila po příchodu domů v kuchyni přichystat studenou večeři, Tom byl s opravou prasklého odtoku z vany hotov.
„Prasklo vám to v letlampou přepáleném ohybu. Byla to nejdřív tím plamenem a pak horkou vodou zkřehlá novodurová trubka,“ zvěstoval, když vracel k uložení do kredence paní Jahodové nůžky, izolepu a černou elektrikářskou izolační pásku, kterou si nedávno sám přinesl.
„Je to jen provizorní řešení, ale nějaký pátek to určitě vydrží. Přibral jsem to pro jistotu po celé délce. Od zdravého do zdravého a ta textilní páska to nahoře jistí. Ta se teplem neroztáhne a lepivou izolepu podrží. Můžete se jít klidně koupat.“

A paní Jahodová šla. Ovšem až po té, co si na dlouhý život svůj i té opravené trubky řádně připili dovezenou slivovicí. Že je to kvalitní dvaapadesátka si Tom raději nechal pro sebe.
Vždyť která matka by bez obav svěřila dceru dvacetiletému mladíkovi, jenž si byl navíc jist, že nabídnutá slivovice je skutečně pravá – tedy ze švestek – bez jakéhokoliv přídavku slív a příbuzných mirabelek?! Tom se díky pravidelnému a úspěšnému tréningu u svého dědečka v Dambořicích ve slivovicích přece jen orientoval. A byl naopak při tom přípitku moc rád, že se skutečně tlustá avšak i neobvykle všímavá paní Jahodová nedokáže orientovat v jeho sexuálních avantýrách.
Za takové situace je lepší být ve všem za úplného začátečníka, jenž se při hodnocení té opravdu skvělé dva a padesátky spokojí s výrazem „opravdu silná“.
Během Tomovy utajované labužnické degustace slivovice a naopak při jeho hlasitém vychvalování velmi dobré domácí tlačenky paní Jahodové se po nějaké době šplouchání ze sousední koupelny pootevřenými dveřmi ozvalo: „Tome, byla ta dědova slivovice dost silná na to, abys dokázal umýt záda ještě silnější staré babě, která by moc ráda byla tvojí tchyní? Jsem, bohužel, tak moc obézní, že si tam při nejlepší vůli opravdu nedosáhnu!“

V Tomovi hrklo jako ve starých pendlovkách před odbíjením, neboť najednou nevěděl, která vlastně bije. Navíc něco takového by od vždy distinguované dámy ani v nejdivočejším snu nečekal!
Je to nezáludné přání ženy v nouzi nebo naopak rafinovaná zkouška mravní serióznosti potencionálního zetě? Babo raď! Životní zkušenost mu velela nečinit ukvapená rozhodnutí a co nejdéle vyčkávat. Tím se obvykle nic nepokazí.

„No tak, Tome, přece by ses nestyděl. Normálně mi myje záda Mirek, ale přece tu nemůžu čekat ještě nejmíň dvě hodiny, než se mi vrátí! To bych v té vodě dočista zmrzla. Nemusíš se bát, já to ani Majce nepovím. Nemusí ještě všechno vědět. Na to má ta naše holka ještě času dost!“

Přes tato ujištění si Tom při váhavém vstupu do koupelny připadal jako starořímský křesťan, nenadále vhozený do jámy lvové.
Její přes rameno se lehce usmívající obyvatelka na něj nejdříve vystrčila rozložitá tučná záda a také ruku s namydlenou žíňkou. Tom se po starokřesťanském vzoru rozhodl nevzdávat se ani v hodině smrti své víry v mravopočestnost úmyslů paní Jahodové a ujal se svého úkolu stejně zodpovědně a sveřepě jako naposledy u dědečka na Slovácku, když byl místo žíňkou obdařen zvonkem a vyzván, aby po dědečkově vzoru zbavoval štětin krupon právě spařeného pašíka.
Paní Jahodové však to Tomovo zarputilé kožedělné násilí nevadilo, neboť se pod jeho rukama ve vaně rochnila s nepřehlédnutelnou blažeností pářící se běluhy.

Pak se však situace rázem změnila. Paní Jahodová se totiž bez předběžného varování ve vaně nečekaně svižně postavila a ke stejnému ošetření přímo před Tomův obličej vystavila své mohutné zarudlé kýty, jež byly sice hluboce rozdělenou avšak nedílnou součástí té její nevídaně impozantní zadnice. Tom zareagoval bleskově – změnil barvu jako chameleón. Jeho tváře a uši tudíž dokonale barevně splynuly s tím rudým a málem vesmírně nekonečným pozadím. Přemohl však své rozpaky a vzrušení tak dokonale, že bez patrnějšího výpadku pokračoval v mydlení.

Vždyť se vlastně jedná o hygienu a tělo každé ženy tvoří souvislá pokožka – od rtů až po ty jejich dvojité pysky. Proč by tedy pokožka této obludné prdele měla být zanedbávanou výjimkou?! Když to paní Jahodové nejen nevadí, ale zjevně vyhovuje – proč jí neposloužit?
Uvážlivý mladý muž už se svojí teprve budoucí tchyní v dobrém vychází – což ovšem neznamená, že by s ní jednou nemohl rázně vyběhnout! Ovšem nyní omámeně hleděl na tu jindy pod šaty zdařile ukrývanou masu masa, která se jeho rukám radostně poddávala. Tom, ten v sousedství Dolních Věstonic odrostlý čtenář Štorchových románů z pravěku, drhl nyní zadnici paní Jahodové sice z donucení, ale poctivě – s obdivem věstonického lovce mamutů, jenž si právě uvědomil, že tato v časech hladovění moc užitečná přednost skutečně impozantně urostlé Venuše by mohla radikálně změnit způsob lovu.
Ze zdlouhavého nahánění největší lovné zvěře do pracně vykopaných a maskovaných jam lze přejít na její prosté zasednutí. A tento symbol plodnosti by se mohl stát první moderní matkou tlupy – její skutečnou samoživitelkou.

Jenže hraný klid i nadhled Angličana Toma opustil v té chvíli, kdy se tato jeho Venuše s tichým smíchem rychle otočila a jeho ruka, s navlečenou a se stále ještě hustě napěněnou žíňkou, ztuhla nad kudrnatě zarostlým klínem, jenž svým tvarem zcela vylučoval, že by se mohlo jednat o Venouše. Když byl v úvaze o výhodách zasednutí tak náhle zaskočen, ze zbožného pokleku pohlédl vzhůru. V úžlabí mezi mohutnými a svojí váhou pokleslými prsy uviděl pobavený obličej. Na něj Tom hleděl jen krátce. Fascinovaně a dlouho však zíral na ty mohutné a nepochybně prvotní starořecké bohyni Gaie náležející prsy. Tyto byly jistě schopny hravě nakojit nejen jeho milované prdelaté kůzlátko, ale všechno, co kdy na zemi žilo a rostlo.
Nemohl se mýlit už proto, že božská pramáti všeho živého Gaia bývala zobrazována vždy jako paní Jahodová – tedy vždy jako důstojně vyhlížející tělnatá žena! S Tomovou představou důstojně vyhlížející ženy se však u paní Jahodové momentálně neslučovaly dvě skutečně podstatné maličkosti. Důstojně vyhlížející ženy obvykle nevystavují před cizími mladíky své nahaté a přímo monstrózní prsy.
Také nepokoušejí své teprve nastávající zetě k nepatřičnostem zdánlivě uklidňujícími slovy: „Opravdu jsi takový stydlín? Přece bys nechtěl, abych naši jedinou dceru jednou dala váhavému mladíkovi, který už má sice vilu jako hrad, ale bojí se na ženu sáhnout. Nemyslíš, že takové zrůdnosti se žádná skutečně milující matka na svém jediném dítěti nikdy nedopustí?!“

Výbojně nahatá paní Jahodová se usmívala jako skutečná dáma – tedy pouze distingovaně, Tom skutečně nemyslel, ale tu pohrůžku vzal docela vážně. Ovšem nařčení z váhavosti mu nepřipadalo zcela zasloužené, neboť se rozhodl bez dalšího otálení vyhovět. Vždyť z právního pohledu jednání pod tak mohutným – a Tom zřetelně cítil, že přímo zdrcujícím – nátlakem jej vlastně zbavuje v očích soudného člověka, jakož i v očích spravedlivého soudce, jakékoliv viny a odpovědnosti za takovou nemravnou nepatřičnost.
A co je nejdůležitější, tahle případná samosoudkyně se diskvalifikovala sama. S máslem na hlavě se soudí dost špatně. Zpočátku se bláhově domníval, že celou záležitost vyřídí několika spíše symbolickými spěšnými tahy namydlené žíňky, ale brzy poznal svůj omyl.

Paní Jahodová mu schody do pekel mydlila hbitě a mnohem zručněji: „Tome, tímhle nanicovatým šmrdlikáním mi chceš naznačit, že hygiena nepatří mezi tvé silné stránky? Že by ti chyběly potřebné anatomické znalosti předem vylučuji, protože z jedné Majčiny učebnice biologie vím, že tohle se dnes alespoň ve stručných základech probírá už na devítiletce.“

A tak vyjevenému Tomovi nezbylo, než ve vlastním zájmu prokázat své znalosti a dovednosti. Váhavě sundal žíňku a holou rukou rozhrnul namydlenou čupřinu. Příjemně jej překvapilo, že paní Jahodové její šubrtka tukem nezarostla, že je dokonce pro něj obvyklých rozměrů – a proto šel zajíček brázdou. I když mošničku měl skutečně prázdnou, jeho v předcházejících hodinách paní Vojtovičové mnohokrát představený převor to nebral v úvahu, ani mohutným tělem abatyše – matky představené zdejšího kláštera – se nenechal deprimovat a začal se nečekaně rychle probouzet k nanebevzetí.
Až se Tom obával, že pokud by mělo, nedej bože, dojít k případnému vykropení kaple paní Jahodové, pak k promrhání těch ubohých zbytků svěcené živé vody by došlo zbůhdarma už v zádveří – tedy teprve u kropenky! Užasl sám nad sebou, neboť ta nečekaně náhlá ztráta i minimálních estetických požadavků na sexuální objekt jej upřímně řečeno spíš děsila. Avšak pln perverzní zvědavosti na další reakce svého vzrušeného těla, tělu paní Jahodové zvídavými prsty rozevřel ty přiměřeně velké, velké i malé stydké pysky. Objevil zkoumavým pohmatem neobvykle dobře vyvinutý a tyčící se klitoris, na což paní Jahodová zareagovala jednak větším rozevření opravdu neobvykle robustních stehen a také verbálně naprosto nevzrušeným společensky konverzačním stylem:
„No vidíš, že když se chce, tak všechno jde! Když už jsi tam, tak buď jemný a rozhodně nepospíchej! Času máme ještě tolik, že se vážně bojím, aby ses se mnou nenudil.“

Tom se velmi ochotně zařídil podle čerstvých instrukcí. Už z čistě vědeckého zájmu o tu anatomickou vyvinutost klitorisu. Paní Vojtovičová jej určitě neměla větší. Avšak nebyl si jist, zda je času dost na to, aby se mu někdy podařilo vzkřísit svoji před okamžikem v mrazivém vzrušení na úbytě uhynulou víru v mravopočestnost své případné tchyně.
Ta, s grimasou dychtivého očekávání v zarudlé tváři, stála trpělivě ve vaně a své mohutné prsy dala Tomovi na ramena. Na jeho lopatkách svými sepjatými pažemi jej objala. A byla i patřičně opatrná, aby jej v případě těsnějšího objetí neudusila. Tom se znovu domníval. Tentokrát optimisticky předpokládal, šilhajíce střídavě na oba mohutné předpoklady na svých ramenech, že díky svým čerstvým praktickým zkušenostem snadno a rychle přesvědčí paní Jahodovou, jak pošetilé od ní bylo dělat si obavy o sexuální vyžití své jediné dcery – a znovu poznal svůj naivní pošetilostí nezkušeného začátečníka zavánějící omyl.
Copak se již jednou docela nedávno a hned trojnásobným a také trojrozměrným důkazem nepřesvědčil, že jablko obvykle nepadá daleko od stromu? Vždyť Tomovo prdelaté kůzlátko, se svojí Tomem poměrně nedávno objevenou schopností mnohočetných orgazmů, je přece dalším sladkým, hříchem červivým a tudíž dvojnásobně padlým jablkem, jež i tu svoji zatím ještě rozkošně boubelatou prdelku má právě po této mohutně rozkošatělé jabloni!

A nyní byl svědkem, jak si ta neobyčejně košatá jabloň svého nepříliš obvyklého orgastického nadání užívá tak dokonale procítěným způsobem, že Tomovo nám dobře známé nadšení pro vdané zkušené ženy ještě vzrostlo. A hřálo jej při tom vědomí, že odpad z vany spolehlivě opravil, neboť tato tělem i tělesnou vášní překypující mohutná studnice života pod jeho málem umdlévajícími prsty pramenila bouřlivě, neobvykle vytrvale a vydatně – avšak díky Tomovi hygienicky zcela nezávadně! A při tom všem pro Toma nově. Ve vzrušeném hlasu a na viditelně mládnoucí tváři paní Jahodové se totiž krom obvyklé slasti zřetelně objevovala přímo vroucná vděčnost.
Když ten Tomův nezadržitelný avšak těžko udržitelný růst nadšení na svém nahém a ukájenou vášní chvějícím se těle přes jeho napnuté kalhoty ucítila, ubezpečila se okamžitě rukou. Její odezva Tomovi zalichotila také dosud nepoznaným způsobem: „Ach, Tome, v to jsem už nikdy nedoufala! Tobě se tak nádherně tvrdě postavil na tak nemožně tlustou babu! Ty bys opravdu mohl?!“

To rozhodlo! Poněkud znejistělý Tom – po opravdu jen kratičké chvíli zaváhání při pohledu do údivem široce rozevřených a naděje plných očí – němě ale nakonec velmi ochotně a hned několikrát přikývl.
Vždyť nejednomu dvacetiletému, mimořádně vzdělanému a ve své podstatě cynicky poetickému romantikovi při tvrdnutí penisu měkne srdce. A ani ten až patologicky hypertrofovaný chladný rozum, naštěstí pro lidstvo, s tím nikdy nemívá mnoho společného.