Starý příběh – jeho pohled 01

Před nedávnem jsem si bez dovolení přečetl pár vzpomínek jedné úžasné dámy. Zlobila se malinko, když to zjistila, ale myslím, že zase až tak moc jí to nevadilo. Byly to krásně vzrušující vzpomínky. Její pohled jsem nikdy úplně neznal, ale rozhodl jsem se, že do toho vložím i ten svůj.
Myslím, že v některých místech se naše vyprávění budou od sebe lišit, ale to nemusí vadit. Ona si totiž ráda občas trochu věci přizpůsobuje podle svého a pak chce, aby tomu všichni kolem věřili. Snad nějaké ty drobné rozdíly nebudou vadit. Některé věci si zkrátka pamatuji trochu jinak.

Už jako malý kluk jsem zbožňoval svojí mámu, i když se mi zdálo, asi jako každému dítěti, že na mě občas byla velice přísná.
Když už jsem byl větší a šla na mne puberta a začaly se mi líbit holky z naší třídy nebo ze školy vůbec, tak jsem si všiml, že je opravdu nádherná a začal se na ní dívat už i jako jako na ženu.
Samo, že tenkrát spíš jako na holku, jako byly ty u nás ve škole. Porovnával jsem jí s ostatními.
Měla nádherné, bohaté, vlnité tmavě hnědé vlasy dlouhé až na ramena, zářivé hnědozelené oči, nádhernou postavu a úžasné, štíhlé nohy, které zakrývala jen kratšími sukněmi nebo šaty, takže dokonale vynikala jejich krása. Její nádherná prsa mne přitahovala doslova magicky.
Žádná z holek, které jsem vídal denně kolem, se něčím takovým pochlubit nemohla. To všechno jsem si už v pubertě jasně uvědomoval. Byla prostě ta nejnádhernější ze všech.
Jenže také jsem si už tenkrát začal všímat toho, že se doma s tátou začínají pořád víc a víc hádat. Byl jsem fakt ještě docela mladý, ale vycítil jsem, že doma to neklape a měl jsem pocit, že táta jí pořád víc a víc ubližuje. Přestával jsem ho mít rád a začal jsem o to víc milovat jí a upínat se na ní. Chtěl ji bránit bránit, ale nevěděl jsem jak.

Jezdívali jsme každý rok na dovolenou do, jak se dneska říká, exotických míst k moři, někdy i dvakrát do roka. Nemohl jsem si nevšimnout, jak báječně vypadala v titěrných plavečkách.
Dneska vím, že nahoře byly XL a dole XS…
Byla mnohem hezčí než skoro všechny ostatní holky nebo ženské na pláži. Když jsme přišli do hotelu, plavky klidně sundala a šla si dát sprchu. Pak si oblékla nějaké lehké šatičky a byla ještě hezčí. Podobné to bylo i doma.

Když mi bylo možná tak dvanáct, strašně moc se mi líbilo, když se prošla po našem bytě ve spodním prádle, protože to už jsem se na ní pomalu začal dívat jinak.
Pamatuji si, že se ještě o nějaký rok před tím, když ještě spolu dobře vycházeli, párkrát předváděla mému tátovi v novém prádélku.
Ten z toho byl vždycky úplně nadšený a chválil jí, jak je nádherná a sexy (a to jsem ještě ani pořádně nevěděl, co to slovo znamená) a že krajkové prádlo je nejhezčí.
Snad i proto jsem si toho později začal sám také všímat.

Zkrátka, začal ji pozorovat. Její nádherná prsa v krajkové podprsence nebo prosvítající tmavé chloupky a nádherný, výrazný hrbolek pod kalhotkami, to všechno mne začalo silně vzrušovat, a když takhle kolem mne někdy prošla, radši jsem se vždycky někam ztratil, aby si nikdo mého vzrušení nevšiml.
Problém ale byl v tom, že bývala věčně někde na cestách a táta zase pořád v práci, takže jsem byl často doma sám.

Rodiče se hádali čím dál tím víc a ona pak občas proplakala celou noc a táta se klidně sebral a někam odešel a vrátil se až druhý den.
Tyhle scény se táhly několik let a když mi bylo tak sedmnáct nebo necelých osmnáct, tak asi dosáhly vrcholu.
Já byl docela velký a možná, že i časté domácí scény způsobily, že jsem pubertu skoro přeskočil a že o mně začali lidé říkat, že jsem už skoro dospělý mužský. Aspoň jsem to tenkrát tak vnímal.
Jenže mě vlastně celý gympl skoro vůbec nezajímaly holky ze školy nebo ze sportu, zkrátka žádná z mého okolí.

Takže jsem doopravdy začal mít jeden problém. Holky se mi líbily, občas jsme s nimi s ostatními kluky blbli, snažili se je osahávat nebo i něco trochu víc, asi jako všichni v tom věku.
Docela na mne letěly, tedy aspoň si myslím, že ano, ale mě zajímala ze všech nejvíc Ona. Jen Ona.
Ty ostatní mne zajímaly, jen aby se neřeklo, že jsem nějaký divný.
Řada kamarádů už “zapsala” nějaké zkušenosti s holkama, ale já zůstával pořád panic. Vlastně mi to moc nevadilo, ale začínal jsem už mít pověst nesmělého mouly, aspoň, co se týče děvčat.

Kdykoliv to ale doma šlo, snažil jsem se pozorovat mojí lásku, kterou jsem měl tady a v noci jsem občas usínal s erotickými představami, ve kterých byla Ona a ne žádná z mých pěkných kamarádek.
Zkrátka typické klukovské sexuální sny a představy, jen ten objekt mých představ zase tak moc typický nebyl. To dneska uznávám. Nikdy jsem v tom neviděl nic špatného, bral jsem ji jako tu nejkrásnější holku široko daleko. Doma jsem s ní probíral, jak na slečny, co se jim líbí a taky mi vysvětlovala podrobně některé věci, které se ani ve škole moc neučí.
To jsem úplně hltal a přišlo mi být úžasné, že se se mnou o takových věcech otevřeně bavila.
To všechno asi protože jsem v té době už tátu nesnášel a byl jsem nejšťastnější, když někam zmizel a já zůstal doma sám a vůbec nejlepší bylo, když jsem měl jí jenom pro sebe, protože se mi snažila vynahradit svoje dlouhé služebky, jak jen to šlo.

Miloval jsem, když jsme spolu byli u televize, na něco jsme se dívali a já si směl přisednout k ní na kanape a přitulit se.
Přiznávám, že to mi zbylo od dětství. Mazlívala se se mnou často a já to miloval.
Když jsme byli jen spolu, dělala mi její těsná blízkost dobře. Miloval jsem její vůni a už od dětství její něžná pohlazení i to, když mi říkávala, že jsem její „milovanej Myšák“ a pohladila mne po tváři.
To vždycky, když jsem jí říkal zase já, jak moc jí mám rád.
Jenže já jí během své puberty začal milovat doopravdy jako ženu. Trochu ji to přivádělo do rozpaků a vysvětlovala mi, že mne sice také miluje, ale protože jsem její syn.
Jenže já už tenkrát tak nějak vycítil, že jí to dělalo dobře.
Ty společné televize, když táta nebyl doma, ty jsem zbožňoval, byl jsem na vrcholu blaha. To, že pohled na ní mne už dávno vzrušoval, jsem pomalu přestával tajit.
Časem jsem tak trochu začal chtít, aby si toho i všimla, ale nikdy to nekomentovala.

Když mi bylo skoro osmnáct, tak se jejich spory doma vyostřily a ona si občas otevřela lahev vínka nebo dokonce i dvě a pak si začala stěžovat na tátu a na všechno a občas se i rozplakala.
Pak mi říkala, že jsem jediný, kdo jí zůstal a kdo ji má doopravdy rád.
Dělalo mi dobře, když jsem ji mohl obejmout kolem ramen a pohladit a trochu ji uklidňovat, ale taky mě to neskutečně vzrušovalo.
Ona ale dělala, jako že nic nevidí. Někdy jsem měl dokonce pocit, že jí moje blízkost dělá stejně dobře jako mě, protože mě na oplátku taky hezky hladila a šeptala mi, jaký jsem úžasný kluk a že mě má moc ráda a že je jí se mnou moc dobře, že jsem jediný, kdo jí vlastně zbyl.
Nikdy ale nenaznačila cokoliv, co bych si mohl vyložit jako něco erotického.

Dneska s odstupem času to vidím tak, že mě prostě v té době také milovala, ne sice doopravdy jako chlapa, ale přeci jen trochu víc než je běžné.
Ba dokonce mne už tenkrát možná jako mužského začala milovat, jen si to nechtěla připustit. Neptal jsem se a stejně by mi na takovou otázku ani dnes nedokázala nebo nechtěla odpovědět. Koneckonců, každý si střežíme svoje tajemství a jsou věci, které nikomu neříkáme. Ale cítil jsem někde v podvědomí, že je mezi námi něco víc.
To se jen o málo později docela rychle ukázalo a stali se z nás opravdoví, ale naprosto utajovaní partneři nebo jestli chcete, tak milenci.
O tom bude řeč za chvíli.
V té kritické době se na mne také velice silně upnula a dnes vím, že náš vztah byl a je v tomto ohledu naprosto nestandardní a že jsme na sobě právě od té doby velice silně citově závislí.

Zpětně s odstupem času to teď chápu tak, že já jsem jí asi začal postupně přitahovat podobně, jako ona přitahovala mne, protože ona vždycky potřebovala něčí blízkost, pohlazení, cit. Tomu jsem tenkrát takhle ještě nerozuměl, ale její blízkost byla pro mne balzámem na duši a nejšťastnější jsem byl, když jsem se k ní mohl přitulit.
Zkrátka tak nějak jsme si v těch pro ní tak těžkých chvílích začali rozumět ještě víc a já se na ně začal bezmezně těšit.

Bál jsem se zpočátku něco sám naznačit a stejně tak nic nenaznačila ani ona, i když by třeba byla možná také někde uvnitř chtěla, ale ani ne tak rozum, jako spíš všeobecné konvence jí to nedovolily. Ale kdo ví, třeba by jí to samotnou nikdy nenapadlo. Nikdy jsem se jí na takové věci přímo nezeptal. Jenže na mne ta její občasná blízkost, to něžné mazlení a naše povídání si, působilo čím dál tím víc, až skoro nezvladatelně. Čím dál tím víc jsem si uvědomoval, že jí chci, a zároveň jsem ani nevěděl, co to vlastně přesně znamená.
Své určitě sehrály i ty sny, o kterých jsem se zmínil.

A tak jednou, těsně po mých osmnáctých narozeninách, mě napadlo, že něco zkusím sám a že uvidím, jak to dopadne. Když to udělám šikovně, ale „narazím“, tak se nic tak strašného snad nestane a když nenarazím, tak uvidíme, co bude.
Zkrátka takhle nějak jsem si spřádal své plány, i když byly hodně neurčité. O sexu jsem sice ještě prakticky nic nevěděl, ale uvědomoval jsem si, že s mámou „by se to nemělo“.
Rozhodl jsem se zkrátka, že ono to nějak dopadne a že uvidíme a že tedy v každém případě vyzkouším, kam až se dá zajít a co mi dovolí.
Jasně jsem věděl jen to, že je na mě hrozně moc hodná a snaží se mi ve všem vyhovět, pokud zase „sekám dobrotu“.
Začal jsem všechno promýšlet a plánovat a říkal si, že jí třeba přesvědčím a ona mne neodmítne, když mne má tolik ráda. Nebo že se to podaří nějak navléct tak, že všechno „se samo vyklube“.
Jasnou představu jsem vůbec neměl. Všiml jsem si ale, že v poslední době byla na mne opravdu hodná, milá a že jsem jí začal večer vidět častěji jen v noční košilce. Ty mívala spíš kratší a lehčí, ale třeba to byla jen shoda okolností.
Samo, že moje fantazie pracovala na plné obrátky a já si začal říkat, že to třeba něco znamená a že možná ty moje „úchylné“ představy nebo sny, chcete-li, nejsou zase až tak nedosažitelné. Věděl jsem s jistotou, že ona si určitě zase někdy otevře láhev vína, jen co se s tátou pohádají a on někam zmizí.
Samo, že jsme taky už tenkrát s kluky vedli „zkušené řeči“, že po vínu jsou holky povolnější a že s nimi jde dělat všechno.
Snad to znáte. Silácké řeči.
Ale stejně se každý kluk pak snaží i sám sobě dokázat, že to zvládne. Že na to má, jak se dneska říká.
Čekal jsem na svou příležitost a namlouval si, že ona na ní třeba čeká také.

Když takový večer přišel, stulili jsme se k sobě u telky stejně jako jindy. Měla už na sobě svoje exklusivní prádélko tenké jako dech a župánek.
Na stole láhev vínka a nějaké dobroty na zobání.
Zase plakala a já jí objal kolem ramen, přitiskl jsem jí k sobě a hladil jí po ramenou. Hladil jsem jí vlasy a nakonec jsem se odhodlal zvednout její obličej k sobě a hladit jí po tvářích.
Snažil jsem se tenkrát něco hezkého šeptat a říkal jsem jí, jak je úžasná a přidal znovu i věty o tom, že jí miluju.
Zvedla ke mně uplakané oči, usmála se, já jí pohladil po tváři a zkusil jí dát pusu.
Vůbec se nebránila, tak jsem jí začal dávat takové něžňoučké pusinky jednu vedle druhé a šeptal: „Bože, tolik jsi úžasná! Tolik tě mám rád! Pusť všechny starosti z hlavy, já tě nikdy neopustím a vždycky ti budu pomáhat!“
Její oči se postupně rozzářily a začala mne také hladit a děkovala mi, šeptala, jak jsem úžasný a přitiskla se ke mně a objala mne tak pevně, že jsem si dokonale uvědomoval její nádherná prsa a jejich malé hroty. Nádherně mi voněla.
Dotyk její hebké kůže mě začal vzrušovat ještě víc, ale vůbec na to nereagovala.
Pořád jsem jí hladil a odvážil jsem se pohladit jedno její ňadro, jehož tvar jsem pod košilkou a pootevřeným župánkem jasně vnímal.

Nic na to neřekla, chvilku mne nechala, ale pak se malinko odsunula a zeptala: „Nechceš se dát taky skleničku vínka? Jestli jo, tak si pro ní tedy skoč.“
Trochu jsem se zdržel, aby to vzrušení malinko opadlo, ale říkal jsem si, že to fakt začíná vypadat s mými představami dobře a že snad můj návrh, který jsem se chystal vyslovit, projde. To protože by se jí to třeba mohlo i líbit, když mne nechala, abych jí líbal a dokonce mne nechala, abych pohladil to její božské prsíčko. To bylo jasné.
Když jsem se vrátil se skleničkou, nalila mi, něco jsme si povídali a já jí po chvilce zase objal kolem ramen, přitiskl k sobě a dával jí ty nejněžnější pusinky na její neposedné vlasy a na čelo.
Když se ke mně pootočila, zašeptala: „Tolik Tě mám ráda, Ládíku.“
Zase jsem jí začal dávat ty pusinky na její rtíky.
Jen tak jsem se jich vždycky zlehka dotkl. Žádná divočina. Líbat jsem vůbec neuměl. Nechala se.
Po chvilce mi je sama začala vracet a já zase získal odvahu pohladit to její prsíčko. Zase mne nechala a neprotestovala.
Bylo to tak vzrušující! Poprvé jsem se líbal s nějakou ženou a ještě ke všemu se svou láskou. A nejen to. Úplně jsem cítil, že je jí to taky náramně příjemné a že jí to snad začíná docela vzrušovat.
Po chvilce se malinko odtáhla a prstíkem přejela po mých trenýrkách se slovy: „Ládíku, tohle ale nepůjde! Vím, že tě asi vzrušuje, když jsme spolu takhle blízko, ale měj rozum, to přeci nejde!“

Najednou jsem si dodal odvahy vyslovit něco, co bych před tím nikdy nedokázal.
Vzal jsem do svých dlaní její nádhernou tvář a šeptal: „Já za to nemůžu, jsi prostě moje láska a šíleně tě miluju, tak se nesmíš zlobit.“
Objal jsem ji znovu a dal jí pár pusinek na její neposedné ale nádherně voňavé vlásky. Zase neprotestovala a tak jsem zkusil svojí rukou pomalinku zajet od kolínka výš po stehně.
Zastavila mne a mojí ruku dala zpátky, ale nepřestávali jsme se k sobě tulit. Položili jsme se vedle sebe na kanapi a pořád jsme se k sobě tiskli.
Po chvilce jsem to zkusil zase.
Dostal jsem se pod župánkem až k lemu jejích kalhotek a zase mne odsunula, tentokrát se slovy: „Myšáku, už jsem ti to říkala, měj rozum tohle nejde!“

Nehodlal jsem se vzdát, věděl jsem, že lahev vínka vypila skoro sama a tak jsem odpověděl: „Můžu ti něco říct? Nebudeš se zlobit?“
Bylo vidět, že je zvědavá a tak hned souhlasila a já toho využil a rychle začal: „Jestli tě ten chlap tolik trápí, že zase nebudeš moct spát, klidně bych zůstal přes noc v ložnici s tebou. Snad bys spala líp. Tedy pokud by ti to snad nevadilo? A třeba bychom se mohli i milovat, když s tátou je to takový hrozný.“
Spával jsem nahý a představoval jsem si, jaké to bude, až takhle vklouznu pod její peřinu.
Už jsem zase začínal být vzrušený, teď ale z té představy, že neřekne ne a že já si vlezu k ní pod peřinku a třeba ji vezmu i do náručí. A svlečený…

Bylo vidět, že jí to zarazilo, protože si nejspíš všimla, že se mi trenýrky už zase pěkně napínaly, ale pak řekla: „Vlastně proč ne, možná to tak bude lepší, když nebudu sama. Spím hrozně, vždyť to víš, Myšáku můj malej. A přitulit se k sobě? Proč ne? Ale jenom přitulit!“

Podívala se na mne malinko koketně ze strany, tak jak to dodnes báječně umí a nádherně se na mě přes poslední slzičky usmála, ale nic dalšího už neřekla.
Říkal jsem si, že když se nerozčílila, že to je příležitost, kterou už nesmím pustit, že to bude úžasný, když se mi povede se s ní objímat a třeba i něco víc.
Věděl jsem, že ví, že mne vzrušila jak její přítomnost tak i představa toho, že budu u ní v posteli. Přesto na to přistoupila.
Tyhle myšlenky se mi tenkrát honily hlavou a já si jen říkal, že to nesmím pokazit. Vínko jí určitě zvedlo náladu a že se s ní budu třeba líbat a objímat a kdo ví, třeba mi dovolí i víc a že jí nakonec přesvědčím na všechno.

Jak už jsem napsal, vlastně jsem ani pořádně neměl představu o tom, co by se mělo dít, ale i tak to byly opravdu krásné pocity. Něco tak vzrušujícího jsem nikdy před tím nezažil. Koneckonců, ani jsem do té doby ani neměl kde.