Hrabě Lažanský 04

Toto je 4 díl z 13 v seriálu Hrabě Lažanský

Po návratu z Vídně se ve škole dějí věci…

Klid před bouří 1.
Druhý den ráno jsem přišel do práce v normálním čase, tedy okolo 7,45. Budova zvolna ožívala a v 8.00 již jsme byli v běžném pracovním nasazení. My dva, účastníci historicky první reciproční univerzitní výměny, kolega odb. as. Jirka Beck a já, jsme byli zpovídáni od celého osazenstava katedry, jakže to bylo s tou „emigrací“ Františka, hraběte Lažanského. Trochu mě udivilo, že školní tamtamy zapracovaly tak pružně. Teprve mnohem později mi došlo, že na naši škole mělo vnitro, resp. StB, velké množství utajených důvěrníků. Proto také skoro celá škola, včetně studentů, měla „zaručené“ informace o průseru, který se odehrál o víkendu ve vzdálené Vídni.

Nikoho z nás tedy ani nepřekvapilo, když kolem desáté přišla naše sekretářka a s očima na vrch hlavy nám zašeptala:
„Tak už si pro něj přišli…“
Vylíčila nám, jak šla z děkanátu s poštou a na chodbě potkala dva nenápadné pány v civilu, kteří odváděli Lažanského.
„Neříkejte, paní Maruško a jestlipak měl na rukou klepeta?“ snažil se se poněkud nejapně žertovat Jirka Beck.
„Lidi nepanikařte. Třeba to byli nějací jeho známí a šli spolu na pivo. Podle čeho soudíte, že ho sebrali?“ snažil se napjatou situaci zmírnit docent Š.
„Pouta tedy neměl, to ne, ale měli byste vidět ty kožené ksichty těch dvou, co s nimi odcházel…“ zašeptala sekretářka.
„Sakra ženská, nešeptejte jako bychom tady domlouvali nějakou ilegalistiku,“ vmísil se do debaty vedoucí katedry. Brali jsme to jako pokyn dál se o tom nebavit a vrátili jsme se ke své práci. Jirka Beck ke mně jenom polohlasně poznamenal:
„Můžeme si jenom vsadit, jak to dopadne. Jsou jen dvě možnosti – buď se Láža zítra objeví, jakoby se nic nestalo, nebo jej neuvidíme dost dlouho.“

Sázet  jsem se neodvážil a tak jsem se odklidil za svůj stůl a předstíral práci. Druhý den, k mnohému překvapení, se Franta ráno normálně dostavil do práce. Tato novina se šířila budovou stejně rychle, jako včera zvěst o jeho odvedení. Najednou byla spousta lidí, kteří měli nějaké neodkladné vyřizování na katedře Hospodářského práva, snad jenom proto, aby se na vlastní oči přesvědčili, že Franta opravdu sedí za svým stolem. Jsem od přírody zvědavý člověk, ale natolik jsem se ukáznil, že jsem nutkání nepodlehl, ač jsem to měl jen přes chodbu. Moje zvědavost však byla ukojena vrchovatou měrou, když jsem šel kolem poledne do menzy na oběd. Seděl jsem sám u stolku, když se za mnou ozval povědomý hlas:

„Máš tady volno, Jardo?“
Mechanicky jsem kývl a teprve pak jsem si uvědomil, že si ke mně přisedá náš šlechtic. Popřáli jsme si dobré chuti a chvíli jsme mlčky jedli. Protože Franta seděl proti mně, mohl jsem si jej nenápadně prohlédnout. Vypadal jako kdykoliv jindy. Sám sobě jsem se v duchu vysmál. Jak by také měl vypadat? Pokud by měl nějaké modřiny v obličeji, nebo jinou tělesnou újmu, tak by tady neseděl. Bylo mi jasné, že by bylo vrcholně netaktní, abych se nějak vyptával a tak jsem jen mlčky jedl, ačkoliv mnou zvědavost přímo lomcovala. Franta však byl evidentně v dobré náladě a po chvíli začal rozhovor sám:

„To se ani nezeptáš, jak to bylo včera? Už se na to ptalo takových lidí, že už to mám skoro naučený nazpaměť.“
„To si dovedu představit a právě proto se tě neptám,“ odtušil jsem jsem po pravdě.
„Jsi až moc ohleduplný, můj mladý příteli. V podstatě ani není, co líčit. Přišli si pro mne, odvezli mě na Letnou a tam jsme si pěkně povídali asi dvě hodiny. Chtěli ode mne, abych jim přesně, div ne od minuty k minutě, popsal všechno, co se událo. Všechno si natáčeli na magič. Chovali se ke mně slušně a zdvořile. Dokonce jsem dostal i několik chlebíčků a pivo. Bylo mi jasné, že jsou to profíci a proto jsem se snažil říci jim všechno po pravdě. Ono je to jednodušší, než si vymýšlet a pak se do lží zaplétat.“

Pomalu jsme dojedli a odnesli tácy do okénka. Pak jsme volnou chůzí zamířili zpátky ke svým povinnostem. Pochopitelně jsme pokračovali v hovoru.
„No a jak to vidíš? Myslíš, že z toho budeš mít nějaký průser?“ zeptal jsem se na rovinu.
„Doufám, že ne. To, že mě pustili samozřejmě nic neznamená. Klidně mě mohou sebrat kdykoliv znova. Možná, mám stín a čekají, že je přivedu ke větším rybám. V tom případě mají smůlu, protože já žádné „napojení“ nemám. Třeba i ty se staneš předmětem jejich zájmu, když uvidí, že se spolu stýkáme. Ale sami mi řekli, že průběh mého výjezdu do Rakouska byl sice poněkud nestandardní, ale pokud jsem jim nic nezatajil, není důvod nějak mne postihovat.“

Dlouhou chodbou jsme došli až k našim katedrám. Rozloučili jsme se a šli si po své práci. Tehdy jsem ještě netušil, že Franta se stane mým dobrým kamarádem a dost podstatně ovlivní můj další život, i vědeckou kariéru.

Navigace v seriálu<< Hrabě Lažanský 03Hrabě Lažanský 05 >>
5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x