policistka

První případ

Toto je 2 díl z 9 v seriálu Píseň o smrti

Následující den začal každodenní rutinou.
Bernát se potkal na dlouhé chodbě služebny s novou kolegyní Ivetou.
„Nezapomněla jste? V devět je porada u šéfa.“
„Ne, nezapomněla.“

Přesně v devět začala porada.
„Tak jak jsme daleko s tím případem zpěvačky Holé,“ začal bez zbytečných řečí vedoucí.
„Mám před sebou zprávu koronera. Takže, žádná sebevražda. Tady čtu, že nadporučík Křížová našla na oběti nějaký vpich na krku. Dobrá práce. Teď už musíme počkat, jak dopadne nařízená pitva.
Možná, že to byl jen komár. Ale taky to mohlo být něco, co bylo příčinou smrti. Na ten provaz jí mohli pověsit už mrtvou. No a než přijde zpráva, podíváte se na okolí té zpěvačky. Kdo se kolem ní motal? Kouknete taky na tu agenturu, pro kterou dělala, zkrátka, proklepnete celé její okolí. Jasné?“
Nic zajímavějšího ve svodce nebylo.
„Jsou nějaké dotazy, než si rozdělíme jmenovitě úkoly?“ zeptal se ještě vedoucí.
„Měla bych dotaz,“ ozvala se Iveta. „Ráno, když jsem šla do práce, minula jsem tady o pár ulic dál, jakési interiérové studio. To by nebylo zase až tak zajímavé, kdybych si nevšimla jména majitele.
Tím je jakýsi Radek Brauner.“
„Brauner, Brauner?“ pátral v paměti vedoucí.
„Brauner!“ náhle si vzpomněl. „Máte na mysli toho producenta Martiny Holé? To může být jen shoda jmen. No co. Proklepnout si ho můžeme. Je to sice nepravděpodobné, producent a majitel jakéhosi interiérového studia, ale co když?“
„Jdeme na to,“ zvedl se ze židle Bernát.
„Honzo, pro tebe mám jinou práci,“ usadil ho vedoucí. „Přišla s tím kolegyně Křížová, a tak ať si prošetří sama.“

Iveta vyrazila do smíchovských ulic.
Byla to pro ni velká pocta, dostat doslova samostatné vyšetřování, ale zároveň velká zodpovědnost.
Nesmí zklamat.
Cestou si proto již předem formulovala otázky, a připravovala se na roli vyšetřovatelky, při které nesmí prozradit svou identitu kriminalistky.
Naposledy se nadechla a vstoupila do studia, připomínající více luxusní obchod s nábytkem. Však to také byl obchod s nábytkem, jak se později dozvěděla.
Mezi sedacími soupravami stál mladý muž, v družném hovoru s dámou, velmi vkusně, ale hlavně luxusně oblečenou.
Iveta si ho změřila zkoumavým pohledem. V té chvíli v sobě nezapřela kriminalistku, neboť okamžitě v paměti zaznamenala, vyšší postavu, asi tak 180 cm, štíhlou, sportovního vzhledu, s hnědými vlasy, strništěm na obličeji a věk kolem 35 let.
Muž byl oblečen v přiléhavém bílém tričku s krátkými rukávy a kalhotách zvaných rifle. Jeho opálená pleť byla důkazem toho, že se musel nedávno vrátit z dovolené od moře.
Iveta musela zavrtět hlavou, aby se vrátila do reality. Tak silně propadla propadla roli policejní vyšetřovatelky.

Muž se konečně rozloučil s ženou, políbil jí ruku a doprovodil ke dveřím.
Teprve nyní spatřil Ivetu a s mírným úklonem hlavy se k ní vydal. Iveta stačila zaregistrovat pohyb jeho prsních svalů pod tričkem a na chvíli zapomněla, proč sem vůbec přišla.
To byl chlap podle jejích představ. Nechtěně sklouzla pohledem mezi jeho nohy. Boule v těsných kalhotách nasvědčovala, že nejenom hrudník, má dobře vyvinutý.
„Dobrý den, milostivá. Zač můžeme vděčit vaší návštěvě?“ oslovil muž Ivetu.
„Vy jste pan Brauner?“ vystřelila svou otázku Iveta, a v tu chvíli se zarazila, neboť si uvědomila, že se chová jako policistka. „Promiňte, přečetla jsem si jméno na dveřích, a tak mne napadlo, že to můžete být vy,“ okamžitě opravila svůj omyl.
„Ano, jmenuji se Brauner a jsem majitelem studia. Čím vám mohu pomoci?“ usmál se na Ivetu mladý muž.
„Víte,“ začala nejistě Iveta. „S přítelem si zařizujeme nový byt a tak bych se s vámi ráda poradila.
Nejsme přece jenom zase takoví odborníci a rádi bychom investovali peníze do něčeho pořádného a kvalitního. A můžeme začít rovnou u postele.“
Opět se zastihla u toho, že ve svých představách tohoto muže svléká a uléhá s ním lůžko, mezi rozházené polštáře.
„Správně uvažujete,“ vytrhl jí ze snění Brauner. „Pojďte, něco vám ukážu,“ nabídl Ivetě ruku.
Jako ve snách přijala jeho horkou dlaň a nechala se vést po širokém schodišti do prvního patra, kde byla další expozice nábytku, tentokrát převážně lůžek se skříní.
Kromě luxusního nábytku si Iveta všimla i obrazů a fotografií na stěnách jednotlivých kójí. Obzvláště jedna z nich jí zaujala.
„Pokud se nemýlím, to je fotografie Martiny Holé?“ ukázala na jednu z nich.
„Ano, to je ta známá zpěvačka, a taky naše zákaznice,“ hrdě odpovídal majitel studia. „Našimi zákazníky jsou i VIP osobnosti a s jejich svolením tady máme jejich fotografie. Ale tahle je bohužel mrtvá,“ posmutněl.
„Odkud to víte?“ nezapřela se v Ivetě profesionální deformace.
„Z novin,“ odpověděl muž.
„No jo, novináři,“ posteskla si Iveta.

„Tak to je ono,“ konečně přivedl Brauner Ivetu k dvoulůžku.
„To je zatím to nejlepší, co vám můžeme nabídnout,“ ukázal na lůžko, které již na první pohled vypadalo luxusně.
„Nejen, že jsou matrace vyrobeny z té nejkvalitnější paměťové pěny a podkladem ze sedmizónové tvrdosti polyuretanu, ale každé lůžko má elektricky ovládané polohování roštu,“ a ukázal na dva ovladače položené na dvouválendě.
„Jestli chcete, můžete si to vyzkoušet,“ vybídl Ivetu, aby si lehla.
„Opravdu můžu?“ zeptala se Iveta nevěřícně a Brauner jí pokynul rukou.
„Musím si trochu vyhrnout sukni,“ upozornila muže, než si na lůžko lehla.
„Mně to rozhodně vadit nebude,“ sliboval jí Brauner a nelhal.
Iveta se mu od začátku líbila a nebyl dalek představy, že by si s ní něco začal.
„Je to opravdu pohodlné ležení,“ libovala si policistka a vůbec jí nevadilo, že muži ukazuje prakticky stehna až k okraji bílých kalhotek.
To však neuteklo Braunerovu pohledu.
„A teď si vemte do ruky ovladač a napolohujte si rošt.“
„Já nevím jak,“ přiznala se Iveta.
„Počkejte, já vám to ukážu,“ nabídl se Brauner a okamžitě začal zvedat díl roštu, který měla Iveta pod zadečkem. Tím jí ještě více zvedl klín a možnost nahlédnutí do mezery mezi stehny.
Ivetu to začalo vzrušovat a vůbec jí nevadilo, že nechává do intimních míst, nahlédnout cizího muže.
Naopak si představovala, jak jí stahuje kalhotky.
Brauner si sedl vedle ní a uchopil jí za ruku.
„Tak co, jaké to je?“
„Paráda,“ vydechla Iveta.
Možná neúmyslně, možná záměrně jí položil ruku na obnažené stehno.

V té chvíli si všimla v ohybu lokte Braunera, několika vpichů.
„Vy si pícháte?“
„Ne,“ všiml si muž jejího zájmu.
„Tak, od čeho to máte,“ dál vyzvídala Iveta.
„Mám problémy s krvetvorbou,“ přiznal se Brauner. „Minimálně jednou za čtvrt roku musím na kontrolu, a v tom horším případě mi odeberou alespoň půl litru krve, prý na zředění. Říkají tomu venepunkce. No a od toho mám ty jizvy,“ přiznal se se sklopeným zrakem, jako malý kluk.

Ivetu jeho ruka pálila na stehně, ale nevěděla, co má dělat. Vzít jí a odstrčit? To se jí nechtělo.
Vzít jí a přisunout si ji blíže mezi stehna? Chtěla, ale nemohla. Vždyť je tu z úplně jiného důvodu.
Pomilovat se s ním? To by byl konec její policejní kariéry.
Místo toho se jí z hrdla vydralo jen: „Jak se jmenuješ?“
„Radek.“

Autor

Navigace v seriálu<< NováčekPodezřelí >>
4.5 2 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Za mě naprostá spokojenost . Moc hezky popsané míchání pocitů ženy zákona a ženy toužící po milování . Děj se pomaličku rozvíjí a už nyní jsem zvědav jak Iveta pokročí v pátrání .

bigbiz

Tak to jsme dva. Jsem zvědav, jak to vše bude pokračovat a taky samozřejmě i na to, kdo je ten neznámý vrah.

hračičák

Tedy přátelé,
už sem chodím celý natěšený nakukovat nějaký ten pátek, ale dnes už jsem tedy nevydržel držet klapačku a šoupat nohama :8)
Dědek.Jeff mi pije krev (tedy myšleno v dobrém) tím, jak mistrně dokáže jednoho nadzvednout svým stylem polehoučku zvyšovat napětí nejen v příběhu, ale hlavně utnout povídku v tom momentě, když už se začíná něco dít 🙂
Kruciš takhle mistrovsky bych to taky chtěl umět.
Dědku.Jeffe, smekám pomyslnou buřinku s hlubokou úklonou.

Tomáš

Na to, kdo je vrah, jsme zvědaví i já s dědkem 😀

Trysky

Skvělá spolupráce dvou vynikajících autorů.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x