policistka

Vyšetřování

Toto je 4 díl z 9 v seriálu Píseň o smrti

Iveta v tu chvíli nevnímala již nic jiného, než Radkovu ruku na svém stehně. Okolní svět, jako by se proměnil v neprůhlednou mlhu a ona se řítila do sladkého bezvědomí, umocněného žhavou přítomností jeho ruky na své pokožce.
Radkovy prsty se pomalu dobývaly pod okraj titěrných kalhotek až se dotkly prvních chloupků její mušle.
Čert vem policejní kariéru. Začala mírně rozevírat nohy, aby mu usnadnila přístup k doposud zakázané bráně rozkoší.
Radkův ukazováček se již dotýkal vnějších pysků, zduřelých rozkoší, když se z přízemí ozval mužský hlas.
„Halo, je tu někdo?“
Radkův prst se stáhl zpět. Spěšně opustil sevření Ivetiných kalhotek.

„Jsme tady nahoře. Počkej, hned sejdeme dolů,“ zareagoval Radek na známý hlas.
Naklonil se přes zábradlí a nemýlil se. Mezi dveřmi stál jeho přítel a spoluvlastník firmy, Johny.
„Nerad vyrušuji,“ halasil Johny, když uviděl za Radkem postavu Ivety.
„Jaká byla cesta?“ zeptal se zdvořile Radek.
„Cesta dobrá. Jen, kdyby se nemuselo přestupovat ve Frankfurtu. Kdy už konečně začnou létat přímé linky až do L.A.?“ postěžoval si Johny. „Raději mi představ tuto překrásnou dámu,“ vyzval Radka, když si změřil Ivetu pohledem znalce žen.
„Zákaznice, paní Iveta,“ dostalo se mu odpovědi.
„Ruku líbám,“ uchopil Johny Ivetu jemně za ruku a políbil jí. „Domníval jsem se, že jste Radkova spolupracovnice. Jestli ne, pak je to opravdu škoda,“ upřímně zalitoval.
„Pokud byste měla zájem,“ po chvíli opět pokračoval, „rádi bychom vás mezi sebou uvítali. Naše agentura pracuje nejen pro významné zpěváky a hledá nové talenty, ale působíme i v oblasti modelingu a pro mladé a krásné ženy máme řadu uplatnění i v jiných oborech. A co hlavně, otevřel by se před vámi velký svět. Věřte tomu, že vy byste udělala kariéru i za Velkou louží.“
„Děkuji, já již kariéru mám,“ odvětila Iveta.
„Mohu se zeptat zdvořile na vaše povolání?“ vyzvídal Johny.
Málem by se prozradila.
„Reprezentuji svého přítele,“ nakonec vtipně odpověděla. „Nic pánové, máte určitě spoustu věcí, které musíte spolu řešit. Nebudu vás zdržovat,“ zvolila Iveta taktiku odchodu.
Věřila tomu, že svou přítomností by do případu nic nového nevnesla, neboť muži by asi o důležitých věcech před ní určitě nemluvili.
„Jo, přivezl jsem ti taky ty léky,“ zaslechla ještě při odchodu Johna, který držel Radka Braunera kolem ramen.
Iveta vyšla do pražských ulic. To ještě netušila, že se o několik minut minula s kolegou Bernáthem, který se za ní vydal do studia.
Cestou na služebnu se ještě zastavila na stanici metra „Anděl“ a koupila si bagetu.

„Nesháněl se někdo po mně?“ zeptala se, když míjela dozorčího.
„Ne,nikdo.“
Sedla si v prázdné kanceláři do židle a zakousla se do bagety se šunkou.
Myšlenkami byla stále v bytovém studiu a vzpomínala na příhodu v prvním patře a hlavou jí vrtal příchod Radkova spolupracovníka, který mu přinesl jakési léky. Opět před sebou viděla Radkovu rozpíchanou ruku.
Polkla poslední sousto, zvedla sluchátko telefonu a opět ho položila. Natáhla se pro telefonní seznam a chvíli v něm hledala.
Pak opět zvedla sluchátko a vymačkala příslušné číslo.

„Dobrý den,“ odpověděla, když se jí na druhé straně ohlásil ženský hlas. „Tady Policie České republiky, Křížová. Potřebovala bych mluvit s obvodním lékařem, který má v evidenci pacienta, pana Radka Braunera, narozeného,… moment,“ podívala se do počítače a nahlásila ženě další údaje.
Chvíli bylo ticho a pak se ve sluchátku ozvalo :“ Okamžik, hned vás přepojím.“
„Doktor Koutný, čím vám mohu pomoci.“
Iveta zopakoval svůj dotaz.
„Potřebovala bych nějaké podrobnosti o zdravotním stavu pacienta Radka Braunera.“
„Určitě uznáte, že vám nemůžu do telefonu sdělovat údaje, které jsou součástí lékařského tajemství.
Pokud takové informace potřebujete, zastavte se prosím, osobně.“
„Mně hlavně zajímá jeho problém s nemocí krve,“ pokračovala dál Iveta, jakoby předchozí upozornění nevnímala.
„Vážená paní komisařko,“ dostalo se jí odpovědi ze strany doktora Koutného, „v této záležitosti vám už vůbec nemohu pomoci. Znám jen dokumentaci od odborného lékaře. Pan Brauner se s nemocí krve léčí na specializované klinice hematologie v centru Prahy.“
Iveta poděkovala alespoň za tuto informaci a opět se ponořila do listování poměrně silného telefonního seznamu Prahy.
Mohla sice požádat spojovatelku z ústředny, ale raději si tuto práci udělala sama.
To by mohlo být ono, nakonec zabořila prst do řádku s adresou, kde kdysi bývala poliklinika jednoho pražského obvodu.
Po několika pokusech s vytočením čísla, dostala ke sluchátku, toho správného muže.
„Když dovolíte, zastavím se osobně,“ ukončila hovor. „Zastavím se určitě ještě dnes.“
O několik okamžiků později již seděla v autě a uháněla na adresu, kterou si vyhledala v telefonním seznamu.

„Okamžik, hned vás ohlásím u pana doktora,“ odpověděla jí příjemná sestra na recepci, po předložení služebního průkazu.
„Pane primáři, je tady ta paní od policie,“ řekla do pootevřených dveří a pokynula Ivetě, aby vstoupila.
Z koženého křesla vstal elegantní muž ve středních letech a vyšel vstříc Ivetě.
„Doktor Krosík,“ představil se a podíval se zběžně na služební průkaz a odznak, který mu Iveta ukázala. „Posaďte se prosím. Dáte si kávu, nebo chcete něco ostřejšího?“
„Děkuji, kávu.“
Než doktor Krosík stačil objednat u recepce dvě kávy, Iveta si ho znaleckým pohledem stačila prohlédnout. Opět jeden z těch mužů, kteří by nemuseli dlouho lámat její srdce.
Doktor si ještě od recepční vyžádal dokumentaci Radka Braunera a pak si sedl naproti Ivetě.

(V tomto okamžiku upozorňuji, že diagnoza i léky jsou pouhým výmyslem autora.)

„Pan Brauner se u nás léčí s polycytemií,“ začal a listoval při tom v deskách se jménem pacienta.
„To je taková choroba, při které dochází k nadměrné tvorbě krevních destiček, které zákonitě zahušťují krev. Je tu ještě několik dalších faktorů, které mají vliv na hustotu krve, ale tento je zásadní,“ začal svůj odborný výklad a pokračoval dál.
„Zvýšený počet krevních destiček se dá zjistit po odběru krve na následném krevním obraze. Nejjednodušší léčba je prakticky středověká metoda, které se kdysi říkalo „pouštění žilou“.
My tomu odborně říkáme venepunkce. Je to velice jednoduchá metoda, kdy se pacientovi napíchne žíla silnější jehlou a hadičkou se nechá odtéci zhruba 450 ml krve. To je vše.“
Ivetě při vidině jehly v žíle zamrazilo v zádech.
„To neexistuje nějaká šetrnější metoda, třeba nějaké tablety?“ zeptala se při představě, že by měla někdy takovouto léčbu podstoupit.
„Ale, ano, existuje. Ve Spojených státech již takový lék je. Nevím, jestli stále prochází klinickými zkouškami, ale u nás a v Evropě, zatím registrovaný není. Co vím, základní složkou je acidum acetylsalicylicum na ředění krve a další složka pak omezuje právě, tvorbu krevních destiček. Je tu však jeden háček. Tato přidaná složka je ve větším množství zdraví nebezpečná a při příliš velkém předávkování může být i smrtelná. Navíc se tento lék aplikuje nitrožilně. Jinak řečeno, dávkování musí být určeno lékařem a vpich do žíly musí provést buď zdravotní sestra, nebo osoba znalá.“
Iveta poděkovala doktoru Krosíkovi za vyčerpávající vysvětlení, rozloučila se a vracela se zpět na Smíchov.
„Co ten Američan přivezl Braunerovi za léky? Nemohly to být právě léky na tu krev?“ vrtalo jí stále hlavou.

Tento den toho bylo na ní více než dost.
Byla proto ráda, že dnešní služba jí končí a docela upřímně se těšila na to, jak si vleze pod sprchu a všechno ze sebe smyje.
Jaké bylo její překvapení, když vstoupila do bytu.
Prostřený stůl, stojan s hořící svíčkou, připravené talíře, a u toho všeho Marcel.
„Co se děje?“ nevycházela Iveta s údivu. „Má snad někdo narozeniny, nebo svátek?“
„Ne, nikdo. Chtěl jsem nám jen udělat hezký večer. A připravil jsem ti tvé oblíbené špagety.“
„Vítěnko, jsi moc milý,“ pohladila ho Iveta po tváři. „Jsem dneska moc unavená, a jestli dovolíš, ráda bych se osprchovala. Pak povečeříme.“
Cestou ke sprše ze sebe postupně shazovala všechny svršky a nahá si regulovala proud a teplotu vody.
Marcel to vzal jako vzrušivou příležitost a rychle ze sebe svlékl také oblečení.
„Chci tě,“ přitiskl se k Ivetě a ztvrdlým údem se dotkl pokožky jejího stehna.
„Nech mne, prosím, osprchovat,“ žadonila Iveta.
Marcel ale nedbal jejích proseb a zezadu jí uchopil za mokrá prsa.
Otočil si jí k sobě a vášnivě přitiskl své rty k jejím. Iveta povolila sevření rtů a pustila jeho jazyk hluboko do svých úst.
Vzrušení se dostavilo okamžitě.
Marcel jí uchopil za obě půlky zadečku, mírně si jí nadzvedl. Iveta mezitím rozevřela nohy a pak už jen jeho úd nechala pomalu vnikat do svého těla.
Netrvalo dlouho a vystříknuvší Marcelovo semeno po chvíli odtékalo, spolu s vodou do odpadu na dně sprchové vany.

Další den na služebně začínal jako každý jiný.
V devět porada, předčítání svodky, hlášení o splněných úkolech předchozího dne.
„No konečně přišla pitevní zpráva Martiny Holé,“ otevřel vedoucí složku, doposud ležící na stole.
„Nebudete tomu věřit,“ pokračoval záhadně,“ ale příčinou smrti není oběšení. V krvi mrtvé bylo nalezeno větší množství jakéhosi kardobarbodyxi? Já to snad ani nepřečtu. No a právě tohle bylo příčinou selhání srdce. Holá byla oběšena už mrtvá.“

„Ty léky u Radka Braunera!“ napadlo okamžitě Ivetu, ale v této chvíli si to nechala pro sebe.

Autor

Navigace v seriálu<< PodezřelíKonkurz na sekretářku >>
4 3 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Martin

Velmi příjemné čtení . Iveta se jeví jako velmi schopná vyšetřovatelka . Jen doufám , že kolega Bernath neudělá víc škody jako užitku a neprozradí Ivetu . Závěrečná tečka ve sprše byly taková třešnička na dortu . Už se těším jak se bude dál vyvíjet vyšetřování .

bigbiz

Výborné a dokonce bych se ani nedivil, kdyby vrahem byl Brauner. Ale necháme se překvapit. Mimochodem na Braunera jsem měl podezření hned, co se objevil.

Martin

Nezbývá mi než se smát , ale upřímně chce se mi brečet . U této povídky jsou na cca 1300 přečtení 2 komentáře a u nové povídky na cca 750 přečtení 4 komentáře . Nechápu co vlastně chcete ? Snad kdyby napsal komentář Fanyn , tak to by se zde rozjela diskuse . S takovou tento výborný seriál brzy skončí . A to bude milý líní čtenáři a čtenářky škoda . Komu by se potom chtělo psaní věnovat svůj volný čas .

Tomáš

Já i dědek jsme oba znalí poměrů komentářů a hodnocení na tomto webu a nejsme tak vztahovační, abychom si to brali k srdci. Tenhle seriál se dokončí. Pak se uvidí, jestli budeme pokračovat dalším případem 😉

Trysky

Seriál je to úžasný. Možná jsou z toho čtenáři tak unesení, že nezvládnou ani napsat komentář.
Jediné, co mě mrzí je, že jsem se dostal k přečtení až na základě komentářů u jiné povídky, že je tady také nějaká detektivka. Začal jsem to číst až po půl roce, co tu vyšel první díl.

5
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x