policistka

Raut

Toto je 9 díl z 9 v seriálu Píseň o smrti

Bertnáth a Iveta seděli v kanceláři vedoucího a poslouchali ostatní.
Všichni se chlubili, jak postoupili v tom kterém svém případu, ale oni dva, jako by šlapali vodu. Nicméně vedoucí se na nic neptal. Místo toho začal uvádět jednu horkou novinku.
“Máme tu novou drogu,” začal a díval se přitom do papírů na stole. Přehraboval je a snažil se najít ten správný, kde bylo víc informací.
“Už asi patnáct žen si stěžovalo, že měli sex s cizím mužem, aniž by původně chtěly.”
Iveta zbystřila.
“Nejdřív se tomu moc nikdo nevěnoval, neboť všechny shodně uvedly, že to bylo hodně příjemné. Bralo se to tak, že se opily a teď je hlodá svědomí.”
Přesně, jak se cítila ona.
“Nicméně jeden snaživec na místňáku udělal jedné testy krve a zjistilo se, že má v sobě nějakou divnou látku. U ostatních to samé. Protidrogové nás prosí o jakoukoliv informaci, kdybychom se s něčím takovým setkali.”
Tím vedoucí poradu ukončil.

O třicet minut později seděli v kanceláři a Iveta koukala do stolu.
“Tak co se děje Iveto?” nedalo Honzovi, když jí chvíli pozoroval.
“Ta droga,” pronesla a bylo vidět, že hodně přemýšlí.
“Asi jsem se s ní setkala. No ne asi, ale určitě,” a podívala se Honzovi do očí.
Ten pozvedl obočí u levého oka, čímž dal najevo, že ho to dost zajímá.
A tak mu vše řekla a nevynechala nic. Viděla přitom, jak pomalu otevírá nevěřícně ústa a dokonce si všimla, když popisovala, jak v ní jezdil tvrdý ohon Viktora a jak se u toho cítila, že si nevědomky sáhl do rozkroku a mnul si přes plátěné kalhoty ptáka.

“Tak to je masakr,” pronesl, když skončila.
Pak ho ale zaujalo, jak stále Iveta nad něčím přemýšlí.
“Ty si myslíš, že to má spojitost s naším případem?” zeptal se přímo a ona jen pokrčila rameny.
“Koukla jsem se narychlo do těch informací, co šéf dostal. Myslí si, že to přišlo do Čech z Ameriky, kde se podobné případy také objevují.”
Hned mu bylo jasné, kam tím Iveta míří.
“Ty myslíš, že Viktor v tom jede s Braunerem a tím amíkem?” opět pokrčila rameny.
“Podezření tu je. A co když v tom jela i naše poškozená? Co když se je snažila nějak vyšplouchnout a doplatila na to?”

Honzovi zazvonil najednou telefon. Podíval se na číslo a potom na Ivetu.
„Bernáth…..Jo, správně voláte…….Samozřejmě, domluvíme se……..Stavím se, jak to bude jen možné……..Jasně, počítám s ní……Určitě se dostavím……Na shledanou….,“ položil Bernáth telefon.
„Kdo volal?“ neudržela svou zvědavost Iveta.
„Holý, Tomáš Holý,“ odpověděl suše Bernáth.
„Co se děje?“ zbystřila Iveta.
„Tak Ivetko, čeká nás práce,“ zamnul si Bernáth rukama.
„Povídej, nenapínej,“ povzbuzovala ho kolegyně.

„Takže,“začal Honza seznamovat svou kolegyni s požadavkem Tomáše Holého.
„V Klánovické vile Radka Braunera se pořádá raut u příležitosti uzavřené smlouvy s tou jejich spřátelenou televizí. Vzali ten jejich námět pěvecké soutěže a tak se tam budou domlouvat detaily. Znáš to. U toho bude nějaká ta chlastačka a Holý po mně chce, abych dělal ochranku té jeho Irence. No a samozřejmě chce, abys tam byla i ty. Má prý pro tebe taky úkoly.“
„Já?“ nevěřícně se otázala Iveta.
V tu chvíli jí zašrotovalo v hlavě, koho může a nemůže znát, nebo kdo naopak ji, a hlavně kdo zná její pravé povolání.
„Vím, co máš na mysli,“ vytrhl jí z uvažování Bernáth. „Ale i to mám vyřešené. Pro tento případ mám připravenou variantu, že jsi z finančních důvodů začala na černo pracovat v mojí soukromé agentuře.“
„Snad si s tím vystačíme,“ uklidnila se Iveta.
„Ještě skočím za starým, seznámit ho s naším plánem, a požádat ho, aby nás vyčlenil pro tenhle úkol,“ oznámil Honza mezi dveřmi a zmizel.

***

Iveta stála u rozevřených dveří skříně a usilovně přemýšlela, co si má vzít na sebe. Se společenskými večery tohoto ražení neměla absolutně žádné zkušenosti.
A tak se bezradně a dívala do zrcadla, umístěného na jedněch skříňových dveřích.
„Že by ty černé, koktejlové?“ nahlas uvažovala. „A co pod ně?“
Zvítězila černá podprsenka a černé kalhotky.
Ještě si potěžkala svá celkem tvrdá a pevná prsa a prstem prohrábla rýhu ukrytou kalhotkami.
Nakonec si na krk kápla několik kapek francouzského parfému, který dostala k vánocům a pohladila si boky.
„A můžeme vyrazit,“ nakonec prohlásila a čekala na zadrnčení domovního zvonku.

***

Konečně zastavili před vilou, nebo spíše zámečkem Radka Braunera.
Ten tu přes rok ale trávil málo času. Vila hlavně sloužila jako reprezentativní sídlo společnosti, luxusní hotel pro vzácné hosty a kulisa pro televizní klipy.
Přes vysoký živý plot nebylo vidět dovnitř. Škvírami mezi větvemi hustých keřů prosvítala světla z ozářené terasy a byla slyšet příjemná hudba.
Bernáth stiskl tlačítko domovního zvonku na sloupku branky.
Chvíli čekali, než se po chodníku z jemného písku, přiblížila postava, která jim přišla otevřít.

„Dobrý večer, slečno Ivetko,“ přivítal je samotný majitel vily. „Co vy tady?“
„Jsem doprovod, tady pana kolegy,“ přiznala Iveta a nelhala.
„Zaparkujte si vůz uvnitř,“ nabídl jim Brauner. „Otevřu vám bránu.“
„To je dobrý,“ odmítl Bernáth nabídku. „My ho necháme stát na ulici,“ smutně se obrátil na svou starou škodovku.
„Pojďte prosím dál,“ pokynul Radek dvojici rukou a vedl je dlouhým chodníkem na terasu.
„Znám vaší úlohu na dnešním večírku,“ a spiklenecky na Ivetu mrkl. „Mám informace od pana Holého. Nebojte, neprozradím vás.“
„Neskutečně vám to sluší, Ivetko,“ mlsně si prohlédl její postavu.
V hlavě se mu určitě rodil plán, jak se jí dnes večer dostat pod šaty.

Vešli do rozlehlé haly s širokým schodištěm do patra. U stolků postávaly hloučky lidí, s poháry vína v rukou a živě mezi sebou diskutovali. Domem se linula příjemná tichá hudba.
Iveta si všimla i dlouhého stolu, plného různých, lákavých jídel a mimoděk si představila svého kolegu, jak s maximálním úsilím odolává těmto svodům. Leda, že by nemluvil pravdu, a předsevzetí s hubnutím nemyslel vážně.
„Netušil jsem, čím se živíte,“ pokračoval v hovoru Radek. „Kdybych to věděl, určitě bych vás nesváděl na tom dvoulůžku. Kdoví, jak by to dopadlo, kdyby jste se začala bránit?“
„Asi by vás to trochu víc bolelo. Ale jestli si dobře pamatuji, tak jsem se vlastně nebránila,“ připomněla mu to Iveta.
Po očku sledovala svého kolegu a zároveň se nenápadně rozhlížela po ostatních a zkoumala, zda mezi hosty není někdo, kdo by mohl prozradit její identitu.
„Stejně mi přišlo, že jste nějaká napnutá a odtažitá“ pronesl a sledoval po očku její reakci. Musela se zamyslet, nad tím co řekne. Ale nakonec se rozhodla říct pravdu.
„Mám přítele.“ Čímž bylo řečeno skoro vše. On to pochopil. Tu její zdrženlivost. Ten morální souboj, který vedla se sebou, jestli podlehnout rozkoši, nebo poslechnout rozum.
„Kdybych byl doma, určitě bych vás lákal na to, že vám ukážu sbírku motýlů,“ zažertoval na chvíli Radek.
„A tady žádná sbírka není?“ projevila zájem Iveta.
„Nevím, ale můžeme to zjistit,“ nabídl se Brauner a uchopil Ivetu za ruku. Lehce se zatřásla. Vzrušením, ale i něčím jiným. Měla nutkání s rukou ucuknout, ale nakonec ho nechala. Chtěla využít toho, že v černých koktejlových šatech byla tento večer neodolatelná. Chtěla zjistit nějaké informace. A trocha flirtování přece není nevěra.

Ještě se na poslední chvíli setkala se zraky svého kolegy a pokrčením ramen mu naznačila, že nemůže v tu chvíli nic jiného dělat a s Radkem vyběhla po schodech do prvního poschodí.
Bloudili po široké chodbě připomínající hotel, brali za kliky jednotlivých místností a hledali, co nejpříjemnější soukromí.
Ve dvou pokojích je čekalo předpokládané tušení. Nebyli totiž sami, kdo měl podobné úmysly jako Brauner.
„Alespoň si zamkněte,“ místo omluvy je upozornil Radek, když zahlédl jednoho z hostů se staženými kalhotami, mezi stehny jakési dámy a táhl Ivetu dál.
Tu zarazilo, že chlap nebyl nějak extra vzhledný. Takový pupkatý páprda, asi ale bohatý, podle obleku, který ještě měl na sobě. Za to žena, nebo spíš slečna, byla mladá s pěknou postavou. Něco jí na jejím výrazu nesedělo. Vypadala jako by opile, ale zábava začala před chvílí a to se nemohla takhle rychle opít. Leda že by, ta droga?

Na konci chodby Radkovi přálo štěstí. Po otevření dveří je čekalo překvapení v podobě poměrně rozlehlé místnosti, s kulatým dvoulůžkem uprostřed a množstvím stojanových reflektorů, rozestavěných kolem něho. S největší pravděpodobností to bylo natáčecí studio, nebo fotoateliér.

Radek se rozhlédl po liduprázdné chodbě, aby se přesvědčil, že je opravdu nikdo nevidí a Ivetu vtáhl do místnosti. Ještě za sebou stačil otočit klíčem ve dveřích a pak jí k sobě prudce přitáhl.
Tu to překvapilo. Ale nebránila se. Nevěděla navíc, jestli se bránit opravdu chce. Stále se usmívala a hleděla mu do očí.
Pomalu couvali k dvoulůžku, spojeni k sobě dlouhým polibkem, s jazyky, vzájemně propletenými a Radkovou rukou pevně držící Ivetino ňadro.
Iveta ucítila na lýtkách okraj postele. Nebylo již kam couvat a ona padla zády na širokou a měkkou plochu lůžka. Radek, který neudržel rovnováhu, padl na ní.
„Kde jsme to naposled skončili?“ zeptal se.

To už Iveta ucítila jeho ruku na stehně.
„Nevím, jestli by bylo dobré pokračovat dál,“ zapochybovala a zhluboka oddychovala. Přemáhala své vzrušení.
Radek ruku sunul stále výše, až se, jako tehdy, dotkl Ivetiných kalhotek.
„Tentokrát černé,“ uvědomil si jejich barvu a již je pomalu začal stahovat z Ivetina těla. Ta se nebránila, naopak nadzvedla zadeček, aby se Radkovi kalhotky lehčeji svlékaly.
Instinktivně rozevřela nohy v očekávání dalšího.
„Já myslím, že to chceš,“ okomentoval její počínání.
Opět ucítila Radkovu ruku na nahé kůži stehna, tentokrát v těsné blízkosti své roztoužené mušle.
Jeho nenechavý ukazováček si hledal cestu mezi růžovými závojíčky, až našel vlhký otvor a zmizel v jeho hlubinách. Iveta silně vzdychla.
„Chci tě omrdat,“ šeptal Ivetě do ucha a zároveň kmital mokrým ukazováčkem mezi jejím stehny.
Iveta se prohnula, aby jeho prst mohl vniknout co nejhlouběji a zároveň hledala zip jeho kalhot, plná očekávání, až vysvobodí ze zajetí přirození, které i přes látku cítila na své noze.
Konečně se Radek dotkl vlhkým žaludem pokožky jejího stehna, což na Ivetu zapůsobilo jako elektrický výboj.
Uchopila jeho kopí, rozhodnuta, že ho jen tak nepustí.
Radek z ní vytáhl mokrý prst, aby tak mohl uvolnit cestu údu, který si již Iveta směrovala mezi rozevřené nohy.
„Já věděl, že jsi kurvička a ten přítel není tak vážná známost,“ pronesl potěšeně.
Byli tak zaměstnáni jeden druhým, že si ani nevšimli kamery, která jejich počínání celou dobu snímala.
Nedošlo to ani Radkovi, který se domníval, že tento den je kamerový systém, až na kamery u příjezdové brány, vypnutý.

***

Honza Bernáth stál tak trochu stranou od ruchu, v ruce držel sklenici se džusem a pozoroval okolí.
„To je přece Karel Voráček, moderátor večerních televizních zpráv,“ poznal jednoho z hostů.
„Na obrazovce vypadá úplně jinak. To bude nejspíš tím nalíčením,“ uvažoval.
„Co vy tak sám a se sklenicí nealka?“ vyrušila ho z rozjímání Irena Makovičková, ta, kvůli které se dnešní raut hlavně konal.
„Ve..ve službě nepiju,“ vykoktal ze sebe Bernáth.
„Málem jsem vás nepoznala v tom obleku,“ omlouvala se Irena. „ V bundě a riflích vypadáte úplně jinak.“
„I vám to dneska moc sluší,“ lichotil jí Bernáth a nemohl spustit zrak z jejího výstřihu, z kterého vykukovala napěchovaná bujná prsa.
„Vůbec se nedivím tomu Holému, že v ní našel zalíbení a tak trochu mu závidím,“ zauvažoval.
„Děkuji,“ udělala Irena pukrle. „Hezky se bavte, já jdu pozdravit další společnost.“
Obrátila se k Bernáthovi zády a ukázala mu odvážně odhalenou část těla, až pomalu k zadečku.
„Nejenom, že má hezký hlas, ale i pěknou figuru,“ znalecky Honza pokýval hlavou. „Ta by stála za hřích.“

Dál jí sledoval, jak se pohybuje mezi lidmi. Jednak z ní nemohl spustit z očí, a pak měl v náplni práce jí hlídat.
Hlavou mu ale i vrtala skutečnost, že již dlouho neviděl kolegyni Ivetu. Netušil, že Iveta v tuto chvíli leží o patro výše, s roztaženými stehny a mezi nimi má Radka Braunera.
Prodíral se mezi hosty a zrakem hledal Ivetu. I za ní cítil zodpovědnost, a byl by nerad, kdyby došlo k nějaké nepředvídané události.

Ke všemu se mu z dohledu ztratila i Irena. Jen na okamžik jí spustil z očí a byla pryč.
V tu chvíli ho zaujal pár ženských nohou v červených střevících, kráčející po schodišti do patra.
Irena, oddychl si, neboť uvědomil, že tento krásný pár dokonalých lýtek, patřil právě jí. Propletl se hloučkem hostů a vydal se směrem ke schodům.

„Všechno v pořádku?“ zastavil ho s dotazem Holý.
„Jo, všechno je OK?“ potvrdil Bernáth a stále po očku pozoroval Irenu Makovičkovou. Ta mu ale, i přes krátký rozhovor zmizela kdesi na chodbě prvního patra.

***

Radek cítil, že se blíží jeho vyvrcholení. Ještě naposledy prudce přirazil, a pak už jen nechal volný průchod semenu, které v několika mohutných proudech zmizelo v Ivetě.
Padl vedle Ivety na záda a silně oddychoval.
„Jseš úžasná,“ pronesl, když popadl dech.
Iveta se jen na něj podívala a pozorovala. Začínal se dostavovat pocit viny. Začala myslet na svého přítele. S Viktorem si to obhájila u sebe tak, že byla zdrogovaná, ale tady? Tady to tak nebylo. Tady podlehla tomu chlapovi, který je podezřelý z vraždy a navíc i hrubián. A ačkoliv jeho přírazy byly jen o tom, aby se on uspokojil, dosáhla těsně před ním orgasmu. A teď si to vyčítala.
„Ani jsem se tě nezeptal, jestli něco bereš,“ vzpomněl si Radek.
„Teď už je to stejně jedno,“ pronesla trochu štiplavě a když na ní pohlédl lehce zděšeně, tak se usmála.
Leželi tam oba, ona stále s roztaženýma nohama a nechávala vytékat Radkovo semeno ze své štěrbiny na lůžko.
„Nemusíš mít strach. Beru,“ řekla nakonec.

V tu chvíli se ozvalo silné zabušení na dveře.
„Radku, otevři! Vím, že tam jsi,“ ozvalo se za nimi.
Radek položil ruku na Ivetina ústa a prstem na rtech jí naznačil, aby byla zticha.
„Otevři, Radku, ty hajzle! Já vím, že tam máš nějakou děvku,“ dobývala se dovnitř Irena.
Brauner okamžitě podle hlasu poznal, o koho se jedná.
Po chvíli bušení utichlo a podle vzdalujících se kroků, oba usoudili, že Irena své snažení vzdala.
„Ty s ní něco máš?“ zeptala se po chvíli Iveta.
„Vždyť to znáš. To je jedna z těch, co v téhle branži ojela snad každého chlapa. A je jedno, že teď si užívá s manželem své sestry.“
„No potěš pánbůh,“ zauvažovala nahlas Iveta. „A tu dostal na starosti Honza Bernáth.“

Bernáth mezitím vyběhl do patra a marně se rozhlížel po chodbě. Kam mu zmizela, Irena? Chodil od dveří ke dveřím, zda jí někde náhodou neuslyší. Všude bylo ale ticho.
Teprve u jedněch dveří, označených cedulkou toalet, uslyšel slabý pláč.
„Slečno Irenko, jste tam?“ nesměle zvolal. Chvíli bylo ticho.
„Irenko.“
„Jdi do hajzlu,“ ozvalo se z druhé strany. Byla to Irena Makovičková.
„Irenko, otevřete,“ zavolal do dveří Bernáth.
„Nech mě na pokoji! Jdi pryč,“ zopakovala svou žádost Irena.
„Nemůžu. Víte, že jsem vás dostal na starost.“
Odpovědí mu byl jen hlasitý pláč.Bernáth vzal za kliku. Bylo otevřeno a proto nahlédl dovnitř.

Tam v koutku předsíňky toalet, napolo seděla a napolo ležela Irena, s vysoko vyhrnutými šaty, takže jí bylo vidět až do rozkroku. Rozmazané oční stíny jí stékaly po tvářích a vedle ní ležela rozevřená kabelka.
Kousek opodál uviděl Bernáth pohozenou injekční stříkačku a rozbitou ampulku od nějaké tekutiny.
„Co je? Co jste dělala?“ sehnul se nad ní.
I přes oči plné slz usoudil z jejího výrazu, že si píchla nějakou drogu.
„Vstaňte,“ natáhl k ní ruku. „Pojďte odsud.“

Irena, místo toho, aby přijala nabízenou pomoc, jen mávla rukou a sesunula se ještě více k zemi.
„Nechceš si zašukat?“ blábolila a teprve teď se snažila vstát.
„Neplácejte hlouposti,“ odpověděl na její nabídku Bernáth.
„Tak ti ho alespoň vykouřím,“ byla Irena neodbytná a sápala se mu po poklopci. Droga s ní dělala své.
„Je to lákavá nabídka,“ zauvažoval v duchu Jan Bernáth. „Možná je v takovém stavu, že o sobě ani neví.“
Její kypré rty a široká ústa, lákala k tomu, aby do nich zasunul své nadržené pero. To mu totiž stálo od chvíle, kdy se díval do mezery mezi její stehna, i když jen na bílé kalhotky.

Stál proti Ireně a nechal jí hrabat v kalhotách.
Ta po chvíli rozepnula zip a jeho naběhlé mužství vysvobodila. Znalecky ho prohlédla a obemkla smyslnými rty.
V ten okamžik rozjela doslova koncert, doprovázený asistencí hbitých prstů, které mu mnuly varlata a ho hnala k vyvrcholení.
Netrvalo to dlouho a semeno, shromažďované v jeho varlatech se nezadržitelně dralo ven.
Bernáth se ani nesnažil ucuknout a plnil Irenina ústa.
Ta, která takovou dávku nečekala, se ho sice snažila polykat, ale zbytek jí vytékal koutky úst.

Iveta s Radkem Braunerem zatím potichu opustila pokoj a podél stěn se proplížila ke schodišti a po chvíli splynula se společností, bavící se v hale.

Stále, byť opožděně, přicházeli další hosté. A tak se mezi dveřmi objevil i doktor Krasík. Po několika zdvořilostních hovorech se dostal až k Radku Braunerovi.
Ten byl v tu chvíli sám, neboť Ivetu propustil ke stolu s občerstvením, aby se posilnila po předchozí divoké souloži.
Krasík na ní nenápadně ukázal, naklonil se k Braunerovi a pošeptal mu do ucha:
„To je ta policistka, co byla u mne a vyptávala se na účinky těch léků.“

Navigace v seriálu<< Zdrogovaná
4 4 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Tomáš

830 přečtení 7 líbí se a jeden nelíbí a žádný komentář. Škoda, takže tenhle pokus nevyšel.

Shock

Myslím, že s tím se musíme smířit….. Jako já i ty píšeš vlastně pro vlastní potěchu a pro pár fanoušků to pak zveřejníš k přečtení. Já mám někde stovky přečtení, 10 líbí a 0 komentářů. Ale vím minimálně o třech lidech, kterým se mé výtvory líbí. Takže asi tak 🙂

bigbizz

Mě se tvé povídky taky velmi líbí. Bohužel jsem nekomentoval proto, že jsem měl po operaci zlomené ruky a s jednou rukou se mi psalo hodně blbě. Proto jsem byl jen tichým čtenářem. A je fakt, že u některých povídek mě to hodně mrzelo. Tak to napravuji teď, když je levá ruka už jakž takž pohyblivá.

Juli

Pěkná práce 👍. Čtivé, těším se na pokračování…, Díky.

Frank

Náhodou, čte se to pěkně, dost se těším na pokračování. Byla by škoda pokud by to mělo skončit.
Frank

Trysky

Krásná práce chlapci, těším se na pokračování a jsem zvědavý, jak to nakonec dopadne.

bigbizz

Tahle povídka byla naprostá bomba. Jsem zvědav, jak to bude pokračovat dál.

Martin

Super vzrušující pokračování . Bernard získal důkazní materiál a ještě si užíval . Skoro všichni podezřelý jsou na rautu , který se pěkně rozjíždí . Jsem zvědav jak to bude pokračovat .

childe

Také jsem zvědavý na konečné rozuzlení a nebudu se zlobit, když to bude ještě chvíli trvat.

Yarda

Fajne, no ni? Už chybí jen šukačka s parťákem Honzou a informace, kdo dostane dva roky natvrdo za úkladnou vraždu.

10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x