Trojka 10 (Klárka se zlobí)

„Jestli si kluci myslíte, že si to tímhle vyžehlíte, tak jste na omylu,“ pravila Klárka, když jsme jí objednali po všech jiných dobrotách ještě obří porci zmrzlinového poháru.

Oba jsme nic nenamítali a jen jsme mlčky seděli jako provinilí žáčci. U Jakuba to pramenilo ze studu, že mu nestál hned na povel, jak si Klárka přála; u mě zas z toho, že jsem rovnou odmítl přistoupit na veřejný sex v muzeu a následně jsem je – vlivem mylného domnění, že byli odhaleni – přiměl předčasně ukončit své řádění.

„Anebo mě snad chcete přecpat vším tím jídlem, abych se nemohla ani hnout?“ podezírala nás Klárka.
„No tak, kluci, nebuďte tak zaražení, jako byste rupli u matury,“ chlácholila nás, když si všimla, jak ponuře se tváříme.
„Budete mít druhou šanci napravit si reputaci,“ říkala Klárka a přitom smyslně olizovala lžičku od šlehačky.

Poněkud znepokojeně jsem přijal její oznámení, že se nemíní vzdát své touhy sexu na veřejnosti, ale navenek jsem nedal nic znát.
„Tobě to nestačilo?“ ptal se Jakub.
„Ne,“ řekla rozhodně Klárka, „bez výstřiku se to nepočítá.“
„A proč by ne?“ oponoval jsem. „Ty se taky vždycky neuděláš a přitom i sex bez vlastního vyvrcholení považuješ za sex.“
„Hele, veřejnej sex bylo moje přání, takže platí moje pravidla,“ uzemnila mě.
„Mimochodem,“ dodala krátce na to, „kdo říká, že jsem se za tou sochou neudělala?“
Toto sdělení zaujalo i Jakuba.
„Fakt?“ ptal se nejistě s nadějí v hlase, že přeci jen nebyla jeho poslední soulož takové fiasko.
Klárka se ušklíbla a řekla: „Nevíš, co?“ vysmívala se. „Po tmě ani nepoznáš, jestli jsem nebo ne.“
Jakub se nadechoval, aby se pokusil hájit, ale raději svá slova polkl a nechal to plavat.

„Až to dojím,“ ozvala se po pár minutách, kdy už měla víc jak polovinu poháru v sobě, „tak půjdeme hledat nějakou vhodnou lavičku nebo nějaké místečko v parku, kam se pak vrátíme, až se venku setmí.“
Místo nadšení zavládlo rozpačité ticho.
„Ve tmě to bude v pohodě, uvidíte,“ snažila se na nás přehodit alespoň kapku ze svého natěšení. „Ale klidně můžeme skočit hned do nějakého parku, natáhnout se tam na zem a dělat, jakože jen tak vegetujeme těsně u sebe a přitom si…“
„Dobrá, dojez a najdeme tu lavičku,“ utnul ji Jakub tím, že raději přistoupil na večerní sex na veřejnosti, kterého se budu pravděpodobně účastnit i já.

Jakmile jsme našli místečko, které se nám za dne zdálo jako relativně příznivé pro Klárčiny plány, pokračovali jsme v prohlídce města.
Klárka nezapomínala u každé památky, kterou jsme navštívili, zmínit, že i zde by si dala říct. Když nám tento návrh dala i v katedrále Notre-Dame, měli jsme chuť se proti ní spiknout, neboť nám její škádlivá náruživost začínala lézt poněkud na nervy. Díky tomu nám chyběla potřebná chuť na sex, což ovšem naše velitelka odmítala brát v potaz.
V osm hodin, kdy už se viditelně smrákalo, jsme byli jejím skotačivým způsobem upozorněni, že brzo bude tma a tudíž je na čase, abychom se vydali směrem k místu, jež jsme si odpoledne vyhlédli.

Metrem jsme se přepravili k naší lavičce, která však byla zrovna obsazená. V duchu jsem se škodolibě ušklíbl nad Klárčiným vzteklým zaklením, zatímco Jakub rovnou nahlas prohodil, zda to není znamení, abychom šli rovnou do postele.
„Tak to teda ne,“ odmítla razantně Jakubův návrh a spěchala k dalšímu místu, které měla zřejmě vyhlédnuté jako náhradní.
Jenže i tam někdo seděl. Jedna postava měla na klíně druhou a vzhledem k pohybům siluet, které bylo v přítmí možné spatřit, se dalo předpokládat, že tam právě provádí to samé, co měla v plánu Klárka.
Rychlou chůzí jsme následovali naši odhodlanou slečnu, která se nemínila za žádnou cenu vzdát, ale nikde v okolí nebyl žádný vhodný plácek.

Cestičkou z písku jsme došli až k nábřeží. Klárka se zastavila, rozhlížela se kolem a pak zahlédla schůdky vedoucí z chodníku přímo k řece.
U řeky, odkud šel teď večer znatelný chlad, nebyl vidět nikdo, kdo by nás mohl v intimnostech rušit, a tak nás Klárka zavedla rovnou do jednoho z temných koutů a řekla: „Kalhoty dolů.“
Její svérázný styl mě poněkud překvapil, protože jsem si představoval něco, co by se alespoň vzdáleně podobalo předehře, aby se nemusela opakovat příhoda s netvrdnoucím ptákem.
Podíval jsem se po Jakubovi, který zatím – stejně jako já – nehnul ani prstem, aby splnil její přání.
„Kluci, vy mě serete,“ pronesla a pak se z ničeho nic otočila a vydala se pryč od nás, až jsem si začínal myslet, že se urazila.
Přemýšlel jsem, jestli se za ní rozběhnout hned, než se nám ztratí ve tmě z očí, anebo jí nechat nějaký čas, aby pochopila, že všechno nemusí být tak, jak si zamane, ale ona došla jen k prvnímu keři, který se zde rozrůstal, a něco tam začala dělat.

Nejprve jsem se domníval, že si na nebohé rostlině vylévá zlost, ale když o něco později vítězoslavně zvedla nad hlavu ukroucený prut, začal jsem se obávat, že se teď vydá i s tím metr dlouhým nástrojem k nám.

„Když to nejde po dobrým,“ říkala pomalinku cestou zpět a přitom si jemně pleskala proutkem do dlaně, „tak to půjde po zlým.“
Jakub se jí vysmál se slovy, že na rozdíl od ní jsme dva a hlavně každý z nás má větší sílu, než ona.
„To je sice možný,“ pravila klidným hlasem, z kterého šel trochu strach, „ale vy mi nic neuděláte a budete poslouchat.“

Zatímco já zůstával nehnutě u zdi, kam nás předtím zavedla, a čekal jsem, jak se celá situace vyvrbí, Jakub udělal nejistě krůček v před, aby si otestoval její výhružky, jež považoval za plané.
V tu ránu, kdy udělal druhý krok, zasvištěl proutek, kterým to schytal přes stehna.
„Co blbneš?“ řekl polekaně Jakub, jenž nemohl uvěřit tomu, že ho vážně švihla.
„Jen chci to, co jste mi slíbili,“ dožadovala se takto svého veřejného sexu, „ale koukám, že vám se do toho nechce, co?“

Nepatrně jsem kývl hlavou a Jakub udělal to samé.
„Mrchy,“ dodala po chvíli napjatého ticha a vztekle máchla proutkem do prázdna, až to zasvištělo.
„Myslíte si, že to nevím?“ zakřičela náhle. „Myslíte si, že su tak pitomá, abych to nepoznala?“ pronášela čím dál více rozhořčeně, aniž bych tušil, o co jí teď jde.
„Netvařte se jak pitomečci, že o ničem nevíte. No nehrajte to na mě. Já tu lahvičku totiž našla,“ říkala něco, čemu jsem stále nerozuměl a tak jsem se tázavě podíval na svého kamaráda, který po jejích posledních slovech znatelně znejistěl.

„Klárko,“ oslovil jsem ji opatrně, „já fakt nevím, o co jde.“
Místo vysvětlení jsem byl zasažen proutkem z boku do stehna a upozorněn, že nemám kecat. Má námitka, že mluvím pravdu, znamenala další – tentokrát mnohem silnější – úder přes břicho, což mě přimělo k tomu, abych se svojí obhajobou na nějakou dobu počkal.

„Fakt by mě zajímalo, kterej vůl vám nakukal, že to funguje,“ mlela si dál svoje a já raději už mlčel a čekal, zda se nasloucháním dovím, o co tu jde.
„A já si říkala, jestli su nachlazená, nebo co se mnou je, že furt musím na malou a ono je to zatím nějakejma zasranejma kapkama, kterýma si mě dopujete jak nějakou děvku!“ křičela tak nahlas, že i lidé v hodně velké vzdálenosti by ji museli slyšet.

Na několik vteřinek zavládlo ticho, a když znovu promluvila, byl její hlas o poznání mírnější.
„Vy ste se asi báli, že nebudu při chuti, co?“ řekla a došla k nám ještě blíž, než dosud byla. „A ono je to přitom naopak, vy impotenti jedni.“
Na ta slova vytáhla z kapsy malou lahvičku, kterou jsem nikdy neviděl, což znamenalo, že je to celé buď podivné nedorozumění, anebo v tom má prsty sám Jakub. Klárku nic takového v daný moment nezajímalo a tak jsem byl okolnostmi donucen – stejně jako můj povedený kamarád – abych polkl příděl kapek, který nám nadávkovala rovnou do hrdla.

„Jsem ochotná vám tento podraz prominout,“ řekla velkoryse, „ale pod podmínkou, že teď budete krotcí a poslušní a uděláte vše, o co si řeknu.“
Svým rychlým souhlasem se v mých očích Jakub usvědčil, že se skutečně nejednalo o nějakou hloupou náhodu, která by mohla mít jiné vysvětlení.

Když nyní Klárka znovu zavelela: „Kalhoty dolů. I se spodkama, “ poslechli jsme už bez odmlouvání.
Následovalo šťouchání klacíkem do našich povadlých penisů, což k jejich erekci zrovna nevedlo.
„Dejte si pusu,“ zněl další příkaz, do něhož se nám za střízliva ani trochu nechtělo. Stačilo však lehké švihnutí proutkem přes naše obnažená pohlaví a už jsme se k sobě stavěli čelem.
„A teď s jazykem,“ stupňovala své požadavky, které se mi sice moc nezamlouvaly, ale na druhou stranu mi to začínalo být tak trochu jedno, protože mozek byl najednou zaneprázdněn zjišťováním, proč se mi zdá, že se mi tělem rozlévá zvláštní teplo.

Zatímco jsme opakovaně plnili Klárčin požadavek líbání se, ona nám střídavě hladila nahé zadky svým proutkem.
„Běžte k sobě blíž,“ poručila a dlaní nás přitom tlačila do hýždí, aby tím umocnila své přání.
Až nyní, kdy jsem narazil nečekaně dřív do Jakubova těla, jsem si uvědomil, že můj penis už je téměř dokonale tvrdý.
„Tak buď to vážně funguje, nebo vás to, čemu se tak bráníte, rajcuje,“ poznamenala Klárka, zatímco se kochala pohledem na dva topořící se údy.
Pak natáhla ruku a zkušenými hmaty konstatovala, že moje tvrdost je dostačující, zatímco u Jakuba to nějak vázne.
„Pomož mu,“ zněl její další příkaz a já nesměle chytil jednou rukou napůl ztopořeného ptáka svého kamaráda.
„Pusou,“ upřesnila Klárka, jakým způsobem si představuje, že mu ho postavím, „nemáme na to celou noc.“

A tak jsem po té, co mi proutek přistál se štiplavým dozvukem na zadku, zaklekl k Jakubovým nohám a rukou si nasměroval jeho pomalu tvrdnoucí kládu do úst.
„Šikulka,“ pronesla Klárka spokojeně a za odměnu mě pohladila po vlasech.
Následně si přidřepla vedle mě a vzala Jakubovi koule do své ručky, aby je nejprve jen tak lehce hýčkala, a pak z ničeho nic zmáčkla, až z toho celý nadskočil, div mi přitom nevyrazil zuby.

Klárka se se mnou začala střídat v kouření Jakubovy klády a přitom mě rukou (tou, v které nedržela stále připravený proutek) honila. Přítomnost Klárčiny pusy způsobila (nebyl-li za tím i ten podivuhodný elixír), že zanedlouho z toho byl Jakub u vytržení a přirážel nám střídavě do našich otevřených úst.
Když Klárka naznala, že by už každou chvíli mohl stříkat, stoupla si za mě, aby mi přitlačila hlavu s tvrdým pérem v hubě k Jakubovu tělu, díky čemuž jsem se málem udávil jeho horkým proudem, který mi poslal rovnou do krku.

S kašláním jsem se při první možné příležitosti pořádně nadechl, ale záhy se mi zamotala hlava a já doslova padl na zadek.
„Ne, že to vyplivneš,“ varovala mě zbytečně Klárka, protože téměř vše, co do mě napumpoval, skončilo již nedobrovolně v mém žaludku, který se mi patřičně zvedl.

Sotva jsem zahnal intenzivní nevolnost a začal jsem vnímat své okolí, zjistil jsem, že pokus o mé udávení nebylo to poslední, co mě na břehu Seiny čeká. Klárka, která vedla vášnivou diskusi s Jakubem, mi přikázala, abych zůstal tak, jak jsem, což nebylo zrovna ideální z důvodu studené země a nejrůznějších kamínků (a kdoví čeho dalšího), které se mi zarývaly do nahých hýždí.

Chladný vzduch mě brzy osvěžil a já tak dokázal lépe vnímat jejich rozhovor, který se týkal Jakubova zadku. Než jsem se stačil ohradit, že by bylo dobré zapojit do debaty o análu, kterého se mám evidentně účastnit, i moji maličkost, ukazovala Klárka Jakubovi, jak si má nade mnou přidřepnout.
Jakub, který byl svým zadkem těsně nad mým trčícím penisem, projevoval již po několikáté hlasité obavy, že na to není jeho díra zvyklá a že bez mazání to bude bolet.

Klárka k němu přišla, pohladila ho po vyděšeném obličeji a pak nám řekla, že o našem (pořád k mé nelibosti tvrdila našem) podvůdku věděla dostatečně dlouho před tímto okamžikem, aby si mohla promyslet „výchovnou lekci“. Z kapsy přitom vytáhla něco, co na první pohled vypadalo jako fólie, v níž se běžně ukrývá kondom, ale brzy se z toho vyklubal jednorázový lubrikační gel.

Netuším, zda byla masáž tímto gelem, kterou mu Klárka dopřávala prsty na jeho dírce, tak příjemná, anebo zda se mu obšťastnil obličej vidinou, že to možná nebude tak kruté, jak se obával, ale jeho úleva přenesla klid i na mě samotného.
Jakmile byla Klárka hotová s Jakubovým zadkem, do něhož postupně nasoukala tři namazané prstíky, naplendala zbytek gelu na moji kládu a pak už navigovala můj pyj do mužské dírky. Nešlo to o nic hůř, než když jsem se nedávno dobýval do Klárčina zadečku.
Zatímco můj žalud pomalu mizel v jeho promazané díře, Klárčiny ruce mu ještě pro jistotu roztahovaly půlky od sebe, aby měl úd co nejsnazší cestu do Jakubových hlubin.

Po pěti minutách soulože, kdy jsem už důkladně rozmrdal zadeček natolik, že v něm moje péro mohlo pohodlně jezdit až po koule, aniž by se někde zadrhávalo, nařídila nám změnu polohy.
Jakubovi přikázala, aby si klekl na všechny čtyři a já, který jsem byl už jen krůček od vrcholu, jsem ani nečekal na její svolení, a hned jsem mu ho tam zasunul až po koule, které vzrušivým způsobem pleskly o jeho pytlík. Za to, že jsem jednal svévolně, jsem dostal proutkem po zadku, ale v daný moment jsem nebyl schopen tomu ani věnovat pozornost, jak jsem byl pohlcen blížícím se orgasmem.

Těsně předtím, než jsem mu ho tam naposledy zarazil, se za mnou objevila Klárka a namáčkla mě na Jakobův zadek, čímž beze slov určila, kde má skončit moje dávka spermatu. Minimálně celou minutu mě takto ještě držela, než mi dovolila vytáhnout penis a obléct se.
Zatímco mě nemusela do oblékání pobízet, u Jakuba použila dvakrát proutek přes znovu stojícího ptáka, než ho přiměla k tomu, aby přestal vznášet své námitky o tom, že takto bude mít veškeré mé sperma ve spodkách.
„Aspoň jednou uvidíš, jaké to,“ pronesla Klárka, která stála nad Jakubem jak domina, a nehnutě pozorovala, jak si s odporem zahaluje zadek, z něhož mu stále ukapávalo semeno.

„Jdeme nahoru,“ zněl poslední rozkaz naší nezvykle autoritativní slečny, která nás ještě před tím, než proutek zahodila do řeky, každého jednou lehce pleskla přes hýždě.
„A co ty?“ ptal jsem se jí, když jsme byli v půli cesty do míst, kde se to i večer hemžilo lidmi.
„Tys chtěla veřejné uspokojení a zatím si z toho nic neměla.“
Klárka se tajemně usmála a řekla: „Já jsem spokojená.“

A tak jsme kráčeli domů (já znaveným krokem, Jakub krokem tučňáka a Klárka krokem někoho, kdo nás má v hrsti) a přitom jsem si v hlavě promítal dění z nábřeží, abych se pokusil odhalit, zda Klárce stačilo ke spokojenosti jen to, k čemu nás tam donutila, anebo zda to v šeru dokázala nějak nenápadně udělat i sama sobě.