Toto je 14 díl z 14 v seriálu Nejsem mamánek

Ráno po probuzení a otevření očí, uviděla vedle sebe spokojeně spícího milence.

Proč já, proč zrovna já si musím rozumět s chlapem, který je z mé krve? Proč zrovna až s ním mi je v posteli dobře? Proč je to až on, kdo mi i v sexu začíná plně vyhovovat? Ani v hloubi duše hochu netušíš, jaké nápady se mi honí hlavou, co bych ještě chtěla vyzkoušet. Být to cizí kluk, fajn. Starší ženská si užila, mladej má zářez, odejde a pod chmýřím se bude ještě blbě tlemit.
Zato ty mi snášíš modré z nebe. Joo, hm, včera jsi ale synku překvapil! Asi nechápeš, že jsem musela dělat drahoty. I když to bylo úžasné, ale mít za plného osvětlení roztažené nohy a cítit se s vystavenou kundou jak ve výloze, se asi žádné nelíbí! Ale užila jsem si to a ty jistě taky. Jen přitvrď hošánku. Jen přitvrď. Ráda se ti odměním.

Nechtělo se jí ještě vylézat z teplé postele, proto si dlaní podepřela hlavu a smířená se svým osudem, pozorovala to mladé vysportovanější tělo, zpola schované přikrývkou. Poté jí hlavou probleskl jízlivý nápad. Nahmatala ovladač, který nastavila na „very low“.

Netrvalo dlouho a Petr se začal probouzet. Prvně se snažil zadkem uhnout dotírajícímu předmětu. Pak, což udivenou máti překvapilo, či si to alespoň vsugerovala, se při souhlasných, neartikulovaných pazvucích schoulil spokojeně do klubíčka. Snažila se sebe samu přesvědčit, že se ji to nezdá. Následně usoudila, že nekoupila špatně a že mladý nebude zase až takový puritán.

Jo? Ještě mě budeš bulíkovat, že jsi až tak moc proti? To ti milánku už asi nesežeru. Jsem tuze zvědavá a moc se na ten okamžik těším, až nějak, někdy postupem doby se dostaneme do fáze, kdy budeš plně a toužebně svolný a já si konečně vyzkouším, jaké to je, ojet chlapa.
To je takový můj tajný, takový nejtajnější sen, který se mi ještě nikdy nezdařil. Mít chlapa pěkně před sebou na čtyřech, držet ho v pase a přirážet. A zase a zase. Nóó, když ještě tu uzdu průběžně povolím a v ten veřer k tomu přidám i nějaké to neokoukané rajcovnější prádlo u kterého ti spadne čelist ještě níž, jistě se to podaří. Alespoň jednou bych to chtěla vyzkoušet. A konečně se už rozhoupej a obstarej ten postroj! Sice vůbec netuším, jak se prvně u toho budu tvářit, ale už ho kup! Je možné, že jsem zvědavější než ty.
A…, a to si někam zapiš, budeš první, kdy si budu pro cizí oči něco sama do sebe zasouvat.

Ani si nevšimla, kdy a že se úplně probudil. Pousmála se a mrkla na mladého.
„Hm,” zamručel v rozespalosti. „Mami, vypni to! Prosím.“
Překulil se na břicho a obličej zabořil do polštáře.
„Hm, taky dobré ráno a kolik je hodin?“
Natáhl ruku pod vedlejší deku a pohladil jí po stehně.
„Už hodně. Jdeme vstávat. Chceš jít první?“
Jemně, leč rázně ji odtáhla.
„Peťulo, hop! Mezitím nachystám snídani.“

Následně, již oba osprchovaní u snídaně probírali, co podniknou, či co je potřeba v probíhajícím víkendu udělat.
U jídla si Petr představoval svou bohyni rozkročmo posazenou a nabodnutou v klínu, z kterého mu dychtivě vykukovalo opět ztopořené mužství.
Naopak, máti si zase všimla v ložnici nechutných, zaschlých skvrn na prostěradle.
„Mami?“ odhodlal se mezi sousty.
„Hm?“ utřela si malíčkem drobeček ze rtu.
„Mami“ dodával si odvahy. „Nejsi zvědavá, jak večer…, jak v těch …?“
„Ee!“ rázně utnula zbytek konverzace. „A tys kdy bejval u snídaně zvědavej na moje dotazy třeba skrz školy?
Zaprvé. Uvědom si, že buď se líbí a oba mlčí nebo ihned řeknou, či naznačí, že nee.
A zadruhé. Ráno doopravdy nejsem zvědavá na takové dotazy.
A zatřetí,“ u a toho se již opět šibalsky pousmála „a zatřetí, pokud nejsi proti, nemám námitek k zopakování. Stačí?!“
A spokojeně pokračovala v jídle.

Blbec! Snad mi u snídaně nechtěl vykládat, jak mi ji večer v obýváku prohlížel a že ji mám pěknou, voňavou a podobné nesmysly! Na takové řeči doopravdy vůbec zvědavá nejsem.

„Promiň.“ Opět si připadal jako hlupák. Jako puberťák ze základky.

Proč bych ti měla vykládat o schválně pozměněném jídelníčku, kladech pektinů a jiných pomocných látkách. Proč bych ti měla vykládat, kolik času jsem nad tím vším strávila. A to vše jen za jediným účelem! Prostě si to bez neustálé sebekontroly užít! Nejsem zvědavá jak u sebe, tak u tebe na nějakou zbytečnou nehodu.

„Již jsem ti přece říkala, že jsou věci o kterých se zbytečně nemluví a které se nechávají jen tak pozvolna plout.“
Smířlivě a zároveň jakoby nechápavě zakroutila hlavou.

Pitomec! Jsem fakt pitomec! Tohle než si zase vyžehlím, tak to tedy potrvá. A když mi večer řekne, že ne, že ji bolí hlava, můžu tak akorát třískat čelem o zeď. Hm, přesně to jsem si onehdá říkal. Tak jak mám teda zjistit, kdy si zase mám vzít?

„Ano, jsem blb. Jak to můžu vzít zpět?“
„Ale nejsi,“ snažila se uklidnit atmosféru. „Pokud chceš, převleč postele, já něco rychle uvařím a vyrazíme. I když je kino až navečer, můžeme se tam po okolí projít. Souhlas?“
V ten moment mu z obličeje vyčetla, že je opět její a ještě více omotaný kolem prstu.

Během dopoledne se musela několikrát pousmát, když z kuchyně po očku kluka pozorovala. Dokonce povlečení dal prát a následně i na balkón pověsil. Taky v celém bytě poctivě vysál podlahu.

Petr zaparkoval poblíž náměstí.
„Evi, moc ti to sluší,“ zalichotil mámě, když obešel auto a nasměroval je k cukrárně.
Se zmrzlinou v ruce pomalu pokračovali k zámeckému parku. Tam si dodal odvahu a při probíhající procházce nabídl partnerce rámě.
Ta nabídku přijala a takto semknuti došli až k altánu.

„Mami?“ promluvil tlumeným hlasem, když se posadili a pohledem překontroloval okolí.
„Hm?“ dostalo se mu odpovědi.
„Ále, vlastně nic,“ odpověděl a také se zavřenýma očima nastavil obličej odpolednímu slunci.
„Tak co si chtěl?“ vydechla. „Tady je tak fajn. Sluníčko svítí, ptáci cvrlikají a ten klid. No tak! Něco nakousneš a pak že nic. Nenapínej už!“
„Tak jo.“
V ten moment nevěděl jak by začal. Postavil se a zahleděn na upravenou zeleň, se lokty opřel o zábradlí.
„Mami, ale jen se ptám. Nechci, aby ses třeba jen malilinko nazlobila. Můžu?“
„Něco o…?“ prstem ukázala jeho směrem a na sebe.
Zbystřila pozornost.
„Hm.“
„Tak už spusť. A neuslyší nás někdo?“
V nezměněné poloze dál nastavovala obličej slunečním paprskům.

„Ne, nikdo tu není a koukám se. Mami a… No, když jsem si to včera oblíknul, tak kdy zase? Kdy příště? Vůbec totiž netuším kdy ano, či kdy ne. Nebo jinak! Nemám na to vůbec žádný názor a v hlavě se mi honí jen samé nesmysly. Rozumíš mi?“
Teď již jen čekal na podaný záchranný kruh.

V nastalém tichu si máti třídila myšlenky.

Nejraději bych ti doporučila je mít pokaždé, když jdeme spolu do ložnice! To je přece jasné! Přece musíš sám cítit, že ho máš většího. Jenže vše se časem okouká. Poradit, ale jak!! Musíš přece chápat, že ani já nemám patent na rozum.

Po chvíli, pro jistotu stále s přivřenými víčky, protože takto se méně styděla a zároveň jí myšlenkové pochody nic nenarušovalo, si povzdechla a tišším hlasem se snažila klukovi odpovědět na vyřčené i mezi řádky skryté otázky.
„Proč ty pořád něco řešíš?!“

Švihnul sis? Švihnul. Ležím jak prkno? Neležím! Uděláš se? Pokaždé!

„Nosíš ty vůbec v hlavě ještě něco jiného, než to, co se u nás děje?
Co se mezi námi stalo, se stát nemělo. To je jasné. Pak by ani nebyly takové dotazy a starosti s tím spojené.
Že se to stalo a že ani jeden z nás již nechce nebo nemá sílu, či snahu to utnout, je věc druhá. A když řeknu, že o víkendu ano nebo jednou, či dvakrát za měsíc ano, může to znít jako povel. Asi bude doopravdy záležet jen na tobě. Ty musíš vědět, zda je to něčím zajímavé, zda v tom vidíš třeba i něco pro sebe. A jestli ti to nějak pomůže, mi se například včerejšek moc líbil. A jestli celý večer nebo jen určitá část, to neřeším.“

Vždyť, jak si mi ji lízal a za plného osvětlení sis ji i prohlížel, tak to bylo fakt perverzně vzrušující. Dle mého vkusu již trošičku za hranou, ale mi se to prostě líbilo. Prvně jsem sice chtěla urychleně dát nohy k sobě, ale zároveň zapracovalo mé druhé já. Snažila jsem se je prostě ještě více roztáhnout.

A teď to řeknu hodně natvrdo. Vzrušuje tě to? Tak si je obleč. A sex je, alespoň dle mého úsudku, o shodě, o objevování něčeho nového, či i dalších nápadech. Rutina je pouhá povinnost, která se časem omrzí. A to mi věř a pod to se ti klidně podepíšu.
A za další, doma jsme sami, nikdo tam nehlídá nebo nás nepozoruje. Pochopitelně, že pokaždé nemusíš, záleží pouze na tobě.
Oblečeš, večer se dle toho bude odvíjet. Neoblečeš, nevadí. Vše proběhne trošičku jinak.“

Jenom trénuj holoubku a prvně zkoušej na sobě. Alespoň zjistíš, že fakt musíš pomaloučku, polehoučku. A až svolím, budeš zaručeně vědět, že a jak rychlost bolí. Pak již budeš jemný!
Peťulo, Peťulo! Já tahám za nitky osudu. Nezapomeň!

Otevřela oči a pohlédla na hodinky: „Pomalu půjdeme, hm?“
Vstala, přitiskla se mu k paži, kterou zlehka políbila.
„Pomohlo? Asi moc ne, viď? A od teď již žádné takové otázky. Jsme přece dospělí a něco již dokážeme u druhého vypozorovat. Mám pravdu!?“
Na okamžik se k němu přitiskla ještě silněji.
„Jsem ráda v tvé blízkosti“ zašeptala mu do ramene.
Stále k sobě přituleni vyšli z parku a přes náměstí, pomalou chůzí, pokračovali k cíli.

„Pamatuješ?“ Zašeptal jí do vlasů, když procházeli kolem radnice.
Ještě více mu stiskla paži a natáhla před sebe ruku s rozevřenými prsty, kde na jednom se skvěl darovaný prstýnek.
„Vidíš? A dovedeš si vůbec představit jaký to byl tenkrát pro mne šok? A jestli můžu, přiznám se ti. Až tak moc jsem ti tenkrát nevěřila, že to vše okolo nás myslíš vážně a upřímně. Promiň. I s odstupem času, když si na to vzpomenu, tak se vždycky zastydím. Vážně se omlouvám.“
Zastavila se, stoupla si na špičky a při polibku na tvář, jen zašeptala: „Peti, ještě jednou, promiň.“

V kině se Petr nudil. Film vybral jen proto, že máti knihu velebila. Neměl ani náznakem romantické filmy rád.
Přesto se v některých pasážích soustředil a snažil se ztotožnit, porovnat, či objevit nějakou další inspiraci.
Zato u partnerky viděl, jak celý děj zaujatě prožívá.

„Peťulo, děkuji,“ pronesla, když mezi posledními návštěvníky scházeli ze schodů kina. Objala mu paži.
„Bylo to fakt takové boží. Takové něžně romantické. Teď, když jsem ještě plná dojmů, nedokáži říct, zda film nebo knížka je lepší.“
„Jsem rád, že se ti to moc líbilo. To je zase radost pro mě.“
Automaticky pootočil hlavu a políbil máti do vlasů.

Domů dojeli v době, kdy v televizi končil první film.
„Máš hlad? Chceš něco nachystat?“ zeptala se při vyzouvání z bot.
„Ne a ty?“
„Taky ne. Však si můžeme na chvilku sednout a dát si něco jen tak na chuť. Ano?“
V mžiku do obýváku naservíroval vše potřebné, tišeji pustil podmanivou hudbu. Usadili se.
Máti ještě chvíli pěla ódy na zhlédnutý film, pak probrali i zítřejší společný program. Dohodli se, že pokud počasí vydrží, společně hned po obědě vyrazí s koly na nenáročnou vyjížďku.
„Peťulo, pokud bys chtěl jet s klukama, tak nemám problém. On taky někdo někdy musí vyžehlit a udělat takové ty neviditelné domácí práce. Víš?“
„Hm, nekaž to, prosím,“ zakabonil se. „Nechci jet sám nebo s klukama. Chci jet s tebou. Mám prostě radost, když se usmíváš nebo vidím, že jsi spokojená. Cítil bych se blbě, pokud bych odjel a tys musela doma třeba uklízet. Však během týdne řekni a pochopitelně ti pomůžu “

Ty kecalo! Akorát se těšíš, až v upnutém cyklokompletu pojedu před tebou. Však jsem tě posledně pozorovala!

„Tak jo.“ Vstala. „Uklidíš to, prosím? Půjdu první.“
Petr přitakal, umyl skleničky od vína a nedočkavě čekal, až jeho idol uvolní koupelnu.
Následně se osprchoval i on. Snad ještě z úcty nebo ze zvyku, než vešel, zlehka zaklepal na dveře ložnice a hned vstoupil.
„Co to máš na sobě?“ naoko vážně, leč s úsměvem na rtech zašeptala, když Petr přilehl a ona na svém nahém těle ucítila látku pyžama.

Než se zmohl na nějakou reakci, máti k němu přilehla tak, že ležela na boku a ruku mu postrčila pod hlavu. Tím ho prozatím měla v plné moci. Posunovala se výš, až na bradavce ucítila jeho rty. Ještě silněji se k mladému tělu přitiskla. Nespěchala. Plně se podvolila příjemným tlakům, či lehkému okusování špičky prsu.
Petrovi stačilo jen otevřít ústa a přijmout nabídku k laskání.
Krom hlazení ženského těla, nebo stále upraveného klínu, neměl v úmyslu projevovat aktivitu a spíše čekal, co bude následovat.

„Takhle se chodí za maminkou do postele?“ pronesla matka šeptem, když odstavila kluka od sání, svezla se níž, své rty přitiskla k jeho a jazykem mu po nich přejížděla, až nakonec mezi ně vnikla.
„Co teď mám dělat?“ šeptala mu do úst a jazykem nepřestávala v průzkumu. „Já tady čekám a chlap mi příjde oblečenej. Asi se už nabažil. Mám pravdu?“
Ruka se jí svezla níž. Prsty nadzvedla spodní díl pyžama a pomalu pokračovala dále.
„Ale, ale!“ Špičkou jazyka mu projížděla přes zuby a dožadovala se vstupu. „Copak to schováváš před maminkou?“ pronesla již skoro nesrozumitelně.

Petr pootevřel ústa v momentě, kdy se máti dotkla a následně stiskla stojící mužství.
Za vášnivého, obapolného líbání mu pomohla od oblečení.
Volnou rukou našel a mnul již dávno vzrušenou zduřeninu v jejím klínu. Postupem doby vypozoroval, co máti upřednostňuje a má ráda.
Změnil polohu, čímž jí nabídl ocas ke kouření.
Lokty si vtěsnal mezi již roztažená stehna a jazykem brnkal po poštěváku, a vnikal s ním do otvoru ronícího sladkokyselé šťávy.
Máti si mezi těly protáhla celou paži a prsty mu přitlačila na zátylek.

Jazyk! Zasuň ho hlouběji!

Petr zariskoval. Překulil se na bok. Ruku, která ho stále chtěla dirigovat, uchopil za zápěstí. Mírně se odklonil a bříška několika prstů naslinil. Přiložil je mámě do rozkroku. Zároveň nepřestával v lízání kundy. Pak oddálil hlavu a s jejími prsty začal hladit a popotahovat poštěváčka,
Po chvíli s nimi vnikl i do kundy.
„Aáá. Pokračuj, prosím,“ zašeptala přiškrceným hlasem při prvotním svévolném tělním záškubu.

Co to zase zkoušíš? Vzrušuje tě to? Chceš se dívat, jak si ji sama drhnu? Však i to mám ráda. Ty sis nějak jistý v kramflekách, že bez nějakých okolků se před tebou udělám. Dneska ale nezasuneš!

Necítil žádné ucuknutí nebo náznak odporu. Naopak. Její ruka již nepotřebovala žádný jeho popud. Přesto ji nepustil a také jazykem si vynutil opětovné podílení na jejím vyvrcholení.
Zintenzivnila kuřbu.
V této poloze ji napadlo, udělat se společně. V ústech pocítila jeden z jeho posledních záškubů a po chvíli již přijímala řinoucí se semeno. Soustředila se na polykání. I jí se pomalu blížilo finále.

Petr jí stále přidržoval ruku na kundě a přetočil se. Volnou paži si vsunul pod její hlavu. I s povadlým penisem, s neutuchající měrou, aktivně se podílel na jejím uspokojení.
Sáním i jazykem se věnoval ztvrdlým bradavkám. Vycítil, že jeho ruka v klíně partnerky je již zbytečná. Pozoroval svůj idol, jak se s přivřenými,posléze s mihotajícími víčky a mírně pootevřenými ústy, ukájí sama.

Byla si vědoma, že kluk ji určitě pozoruje. Nacházela se již ve fázi, kdy tělu bylo lhostejné, jak a kdo jí dopomůže k orgasmu.
Intuitivně se při zpracovávání rozkroku patami zapřela o matraci, nadzvedla a opět spustila zadek. Příjemným překvapením pro ni bylo, že on ji vlastně navedl k tomu, aby se udělala sama.
Ještě několik nadzvednutí pánve, ještě poslední tlumený vzdech spojený s autoerotikou a …

„Peťulo?!“ Zašeptala po oddychové pauze naoko výhružně.
Následně, s již klidným, spokojeným, leč mírně provinilým hlasem pokračovala. „Jsi šibal. Víš to? Teď se fakt stydím. Ale stejně tě miluji. Vážně miluji!“
Přitulila se k němu a políbila na ústa.
„Pšš. Jsi moje. Moc se mi to líbilo. Byla jsi taková… taková krásně kouzelně smyslná. Miluji tě!“
Přitiskl si svou lásku k tělu a polibek opětoval. „Já se včera taky styděl. Víš?“
V obapolném objetí, pod jednou přikrývkou, se uložili k spánku.

Po návratu z odpoledního cyklovýletu a po brzké večeři, se máti i s kávou, usadila v obýváku.
Petr ve svém pokoji dychtivě usedl k počítači.
„Ty sem nepůjdeš?“ zvolala.
„Teď jsem si pustil komp. Potom příjdu.“

Máti si tedy podala tablet a pohodlně usazená v křesle, u rozehrané hry odpočívala.
Zato Petr byl ve svém živlu.
Porovnával, četl recenze na nositelnost, či výbavu různých erotických postrojů. Nakonec vybral z vypolstrovaných kožených pásků vytvořené kalhotky v černé barvě a s červeným olemováním.
Odentroval ze svého účtu požadovanou částku a spokojeně si oddechl.
Teď již rád šel své komtese dělat společnost.

„Zase tě zastřelili?“ dobírala si kluka.
„Ne. Jen…, jen jsem se na něco potřeboval kouknout.“
„Hm. A teď tu o Karkulce, prosím. A máš křivý nos. Už od mala ti lhaní moc nešlo. Víš? A hned dvakrát můžeš hádat, odkud to vím.“
„No tak jo. Objednal jsem to, co jsem ti slíbil, že koupím.“
„Myslíme oba to stejné?“
Zalapala po dechu, zabořila hlavu ještě více do křesla a zavřela oči. Prsty si prohrábla vlasy a následně i několikrát promnula čelo.

Je to tady! No konečně!! Takže i já budu mít svou hračku. Na robertka si na můj vkus stejně vzpomeneš jen občas, ale toto bude plně v mé réžii. Taky si to mohl říct, až by jsme byli trochu cinklí. Ale teď? Jak ti mám odpovědět?
Že jsem ráda, protože ses konečně rozhoupal a že se nemůžu dočkat? Nebo tě jen málo umravnit a náznakem tě s takovým dárkem poslat do háje? Já kráva! Taky jsem se nemusela ptát a pak nad krabicí hrát překvapenou a trochu se i upejpat. Jó, být večer a být trochu v náladě, to by byla jiná.

Aniž by otevřela oči, natočila hlavu jeho směrem.
„Nóó, a že by ses třeba zeptal, či se mnou to probral nebo se poradil? I když to teď vlastně nehraje žádnou roli, stále se totiž cítím jako tvoje máma. Zase je pravda, že díky okolnostem a s postupem doby, se tahle role, alespoň u mne, stále víc a víc upozaďuje.
A můžu ti říct, že jsem si…, že si i ráda zvykla na novou roli. Ale vybafnout z voleje takovou informaci?! A ve výsledku, dovedeš si představit, jak se teď, momentálně cítím? Ty tele moje!“
A skoro neznatelně se pousmála.

Petr poklekl před svou pohodlně v křesle usazenou bohyni a zlehka prstem přejížděl přes její rýsující se pohlaví, ukryté v legínách.
„Evi, já chtěl… Vždyť, jak jsme se na ty věci koukali, tak jsem si myslel, že nejsi proti.“
„Peťulo, jsi fakt ještě tele. Zlehka, nenásilně, pak zapojit protějšek do finálního výběru. Třeba takhle bys mohl přemýšlet. Ono je plno nových a pěkných věcí a přesto vše mít nemůžeš. Hm, co ty na to? A nech toho!“ Mateřsky pleskla mladého přes dotírající prsty.
„Hm. Když jsme se o tom bavili, tak já to bral jako souhlas. Chtěl jsem z toho udělat takový lehký šoček. No a nakonec jsem to zase zvoral. Chceš se alespoň podívat?“
„Kouknout nebo být překvapená? Hm?“ povzdechla si a již spiklenecky na mladého mrkla. „No, zvoral. Teď už nenaděláš nic.

A idyla je pryč.

„Peti, nalej mi prosím z baru trochu toho koňaku a dej si též, pokud chceš. A ukaž, cos teda vymyslel.“
Bleskově vyplnil matčino přání. Usadil se na gauč, co nejblíže svému idolu a požádal o tablet.
„Vlastně neukazuj, jen tam najeď a já se podívám sama. Pak mi řekneš, zda jsme se shodli. Jů a ještě mi jednou nalej, prosím. Ještě pár takových šoků a bude ze mne alkoholička. Pak ti nastanou úplně jiné starosti. Ach jo, ty můj chlape!“ s káravou mimikou v obličeji, pokývala hlavou.
Natáhla se pro již nabízený tablet.

On mu stojí! Takže už i jen představa, jak jsem v něm nasoukaná, ho tedy fest vzrušuje. Tak jo, hošánku. Tak bude tedy jako po tvém. A vlastně! Co je správně! Já budu nasoukaná v něm nebo on bude nasoukaný ve mně.

„Evi, čemu se zase směješ?“ divil se a absolutně nechápal, co ji mohlo tak rozesmát.
„Ále, neřeš to! Takže z těchto?“ ukázala Petrovi obrazovku.
Jeho dychtivé přikývnutí bylo vlastně zbytečné.
Sama nejlépe věděla, o čem již delší dobu oba sní.
U každého obrázku se pohledem zastavila. Některé typy zavrhla již při posledním společném prohlížení. Ze zbývajících označila několik svých favoritů.
„Je mezi nimi?“ dopila zbytek ze své skleničky.
„Je,“ s nehranou úlevou si Petr oddechl. „A dál?“

Stejně si vyberu sama! Zajímavé jsou už všechny. Ale co ti budu vykládat, že buřti musí být tlustí, že do kundy delší a zadek zase snese kratší.

„Peti, dál nevím. Všechny jsou si tak zhruba podobné. Tady ty mají pěknou barvu i pěkně vypadají. Když už, tak tenhle se mi líbí. Co?“ ukázala na svého jednoocasého vítěze.
„Hm,“ neskrývá kluk částečné zklamání.
„Já vybral tento,“ a dotkl se dispeje. Rozevřela se nabídka, doplněná popisem i větší fotkou.
„Hm, je fakt pěkný. I barevně sladěný,“ pochválila postroj z vizuální stránky. „Ale on má dva?!“ s hraným údivem se podívala na Petra.

A ten do zadku je jen takové tintítko! Vždyť ho v sobě ani neucítím! Ještě, si musím zapamatovat, www.rajvposteli.cz. No, však už se dál postarám sama.

Překotně Petr máti vysvětlil, že dilda jsou odnímatelná nebo že je lze i zaměnit. Že řemínky jsou z pravé kůže a z vnitřku polstrované.

„Tak teda jo. Nevím, zda s tím plně souhlasím, ale nezkusím, nevím. Peťulo! Teď fakt nevím, ani netuším, jak se k tomu v reálu postavím. Stud, věkový rozdíl, atd, atd. Však se uvidí. Teď to už prosím smazej. Nikdy nevíš, kdo si tablet může půjčit. A jestli se toto náhodou provalí, nebudeš daleko od lynčování! Je ti to doufám jasné!“ A půjdeme spát. Ano? Je hodně hodin, k tomu dnešní výlet a ráno se jde do práce.“
„A můžu…?“
„Peti, prosím. Jsem už fakt utahaná. Určitě v posteli ani nedohraju hru a usnu.“

Vstala, odnesla tu trochu skla do dřezu a zamířila do koupelny. Následně políbila kluka a odešla i s tabletem do svého hájemství.
V posteli ho oživila a vyťukala název obchodu. Do vyznačeného pole pro dotazy začala psát.

Dobrý den.
Partner před chvíli u Vás objednal dámský postroj s dvěma dildy. Kód MQ 45. Po oboustranném dialogu jsme dospěli k názoru, že z jeho strany se jednalo o unáhlený nákup. Proto Vás prosím o pozdržení expedice. Během dne Vám zavolám a ráda bych nákup pozměnila a za Vaší vstřícnost i následně rozšířila o další položky.
Děkuji za shovívavost, pochopení a přeji hezký den.
Eva

Do mobilu si ještě uložila telefonní číslo, smazala danou historii, vše odložila a zhasla.
Ještě chvíli, než usnula, si představovala, jaké to asi bude a co vše ji asi tak čeká s novou hračkou.

Petr vytušil, že to jistě doopravdy přehnal a celé to nešťastně vyřešil.
Proto ani moc nenaléhal na dnešní soulož. Vycítil, že pokud by máti svolila, proběhlo by vše jen z povinnosti.

Taky jsem mohl vzít notebook, otevřít vínko a teprve pak vypálit na komoru. Určitě by se zapojila a s výběrem pomohla. Vždyť u prohlížení jí očička svítily jak lampióny.

Než usnul ve své posteli v pokojíku, představoval si, co vše ho asi tak čeká, až si máti příští víkend postroj obleče.

Po poledni se konečně pondělní pracovní problémy zklidnily a Eva si mohla na chvíli oddechnou.
Vzala si na dvůr soukromý mobil a navolila číslo sexshopu.
„Dobrý den, Ráj v posteli. S čím vám mohu poradit?“

Fajn, žádná mladá blbka, ani chlap.

„Dobrý den, paní. U telefonu Eva. Včera večer jsem Vám psala mail a…“
„Ano, vím. A paní Evo, s čím chcete pomoci?“
„Jsem ráda, že si vzpomínáte. Momentálně jsem v práci. Jestli můžu, tak odpoledne se podívám na Vaši nabídku a objednávku bych rozšířila o nějaký ten produkt.
Můj partner se totiž rozhodl mě překvapit a moc mu to nevyšlo. Jistě znáte chlapy a víte, jak a čím, jim to občas myslí. Že?“
„Ano, paní Evo. Vím, o čem mluvíte. A Vaše přání?“
„Odpoledne se zevrubně podívám na Vaší nabídku. Ráda bych pozměnila parametry inkriminovaného postroje a zároveň bych chtěla do zásilky doplnit pár věcí.
Přála bych si, kdyby jste byla tak hodní a partnerovi pak napsali, že daný produkt nemáte skladem, že mu posíláte podobný a že za vstřícnost přikládáte dárek. Pochopitelně vše zaplatím a on doopravdy nepozná rozdíl v daném výrobku.
Pak si ještě objednám nějaké oblečení, ale to bych prosila zaslat na mnou zvolenou adresu. Vše bych dnes pochopitelně napsala a potvrdila mailem. Souhlasíte, prosím?“
„Paní Evo,“ slyšela po chvilkové odmlce. „Zní to šíleně, ale cítím, že víte, o čem mluvíte. OK, souhlasím. Ještě dnes mi prosím poštete svou finální nabídku, která poputuje na dříve uvedenou adresu i s omluvným dopisem a zároveň si návdavkem objednáte na svou adresu další tovar. OK, chápu to správně?“
„Ano.“ Oddechla si a s paži udělala půl otočky, jako to kdysi vídávala u ojnice parní lokomotivy. „Přesně tak jsem to myslela.“
„Takže, paní Evo. Pokud ještě dnes vše potvrdíte mailem, akceptuji Vaší nabídku. A berte to prosím, jako jistou, jako hotovou věc.“
„Uf. Vstřícná paní, děkuji a těším se na zásilku, popřípadě na další hovor s Vámi.“
„Paní Evo. Ráda pomůžu, pokud je to možné. Ještě nějaké tajné přání?“
„Ne, již snad ne. A moc děkuji. Nashle.“
„Já také děkuji za návštěvu našeho sexshopu. Přeji krásně prosouložený víkend. Jana.“

Uf. Další dnešní úkol splněn.

Eva si fiktivně poklepala na rameno a zamířila zpět do labyrintu pracovních úkonů.

Opět další všední, pracovní dny, kdy Eva navštívila solárium a kolegyní zašla na badminton.
Klasický středeční večer v ložnici také proběhl. Ona roztáhla nohy a on se mezi nimi udělal. Oba byli myšlenkami ale někde jinde.
Eva byla nadržená, až se mlaďochovi ukáže přepásaná a s plnou výbavou, on byl zase v očekávání, až se mu jeho idol představí v postroji.
Ještě následovala každotýdenní návštěva kosmetického salónu a blížil se opět tolik očekávaný víkend.

Navigace v seriálu<< Nejsem mamánek 13
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
věrný čtenář

Skvělé pokračování skvělého seriálu. Nemohu se dočkat toho, co bude následovat.

Junior

Výborné pokračování. Už se těším jak mu změní objednávku a co si na něj zase nachystá.