Moničiny příběhy 03

Toto je 3 díl z 11 v seriálu Moničiny příběhy

Díl třetí – deprese

Neděli jsem strávila u svých rodičů a snažila se tam přijít na jiné myšlenky. Bohužel však přišla řeč na mého přítele a já musela s pravdou ven. Domů jsem se proto vrátila raději v neděli už kolem čtvrté v naprosté depresi, kterou umocňovalo absolutní ticho a prázdnota mého bytu.
Vzala jsem si telefon a chtěla napsat Verči, dle mě jediné osobě, co mi jistě pomůže. Bohužel jsem nevěděla, co a jak mám psát. Nebyla jsem schopna vytvořit smysluplnou větu. Také má mé číslo a nepíše. Jistě již o mě nemá zájem a užívá si někde jinde. Ta jistě nesedí doma, jako já. Zavřela jsem prázdnou SMS a rozhodla se zavolat Lence. Telefon zvoní, ale nikdo jej nezvedá. Zapnula jsem rádio, ať tu aspoň není to strašné ticho.
„Co dál? Co budu dělat dál? To si mám dát inzerát?“ napadá mě v zoufalství.
Vlastně proč ne? Na netu jistě nějaké podobné stránky budou.

Nakonec jsem přeskočila všechny offline seznamky a skončila v nějaké chatovací místnosti. Bohužel jsem byla během několika minut zahlcena stovkami úchylných zpráv. Asi po půl hodině doslova zoufalého boje se spamery jsem konečně narazila na někoho, s kým se dalo bavit. Rozhovor s ním byl příjemný a nenucený, dokonce jsme se po chvíli zcela otevřeně bavili o svých sexuálních představách a touhách a i tady si celkem rozuměli.

Bohužel byl z druhé strany republiky a ženatý. Stál jen o povídání. Navrhl mi zahrát si hru na společnou tvorbu příběhu, při které se budeme každý sám uspokojovat. Moc jsem tomu nevěřila, ale tak proč ne? Po chvíli však má fantazie a jeho odpovědi zapůsobily správným směrem a já cítila ten známý pocit v podbřišku. Vsunula jsem si jednu ruku pod kalhotky a zlehka si pohrávala se svojí mušličkou. Dál jsme spolu rozvíjeli naše představy.

„Honíš si ji? Já už skoro stříkám!“ napsal najednou mimo příběh.
„Ano, honím,“ odpověděla jsem upřímně.
„Chceš ho vidět? Zapni si mou webku.“
Chvíli jsem zkoumala, jak se to dělá. Nakonec se to povedlo a přes půl obrazovky se mi objevil jeho penis.
„Díváš se? Líbí?“ naléhal na mě.
„Jo, dívám…“
„Ukážeš se mi také?“
„Nevím, jak se to zapíná…“ snažila jsem se mlžit. Okamžitě mi poslal podrobný návod.
Ale tak jo, proč ne? Je mi to příjemné a bude to asi i fér… navíc nemusím ukazovat obličej.

Zapnula jsem webku a přes druhou půlku obrazovky se ukázal pohled na mé tričko v místě hrudníku.
„Pěkné, ale nechceš si odložit? Sundej si prosím tričko.“
Okamžitě jsem splnila a na obrazovce se objevila má plná podprsenka, kterou jsem provokativně několikrát prohnětla. Hra se mi líbila stále více. Samozřejmě jsem byla během chvíle zcela nahá.
Více než dokončení příběhu jsme se nyní věnovali různým hraním s tělem toho druhého. Říkal mi, co a jak si mám dělat a jak dlouho. Dokázali jsme se takto udržet velice dlouho na nejvyšším stupni vzrušení, až to přišlo a společně jsme dosáhli orgasmu. Bohužel se hned poté rozloučil a odešel.

Ještě nějaký čas jsem v místnosti setrvala a hledala nějakou alternativu, ale už to nebylo ono. Navečeřela jsem se a šla spát. Snažila jsem se usnout s myšlenkami na toho neznámého a na vše co budeme dělat příště.

Další den jsem mu hned ráno poslala na chat zprávu s nabídkou pokračování na dnešní večer. Bohužel stále nic. Po příchodu z práce domů jsem viděla, že zpráva je přečtená, ale odpovědi jsem se nedočkala. Vstoupila jsem do chatroomu a hledala společníka na dnešní večer. Neúspěšně.
Navíc jsem zjistila, že mi chybí ta vůbec nejdůležitější věc na světě. Fotka nahé postavy bez obličeje, které se většina diskutujících dožaduje hned po pozdravu, nebo alespoň fotka nahého poprsí, popřípadě postava v sexy prádle. Přestože jsem byla přesvědčena o tom, že člověk, s kterým mám zájem se bavit, takovéto fotky nepotřebuje, tak jsem se rozhodla si je pořídit. Ne pro potřeby lidí na chatu, ale pro své vlastní vzrušení. Pro tu vzrušující představu, že budu zcela cizím lidem ukazovat své nahé fotky, že nad nimi budou onanovat a představovat si, jak mě šukají…

Byla jsem ze všech těch představ velice vzrušená. Připravila si fotoaparát, nastavila samospoušť a svlékla se do naha. Udělala jsem klasickou fotku zepředu, zezadu a zboku. Nyní ještě detail poprsí. Nejprve pěkně zepředu… nakonec těch fotek bylo asi 10 v různých pozicích a detailech.
Velice se mi to focení líbilo a rozhodla jsem se zvěčnit i svou kundičku. Byla z toho už pěkně vlhká. Dost jsem se odvázala a fotila ji i pěkně roztaženou, s prstíkem uvnitř, zezadu s vyšpuleným zadečkem a tak podobně.

Přesunula jsem se do ložnice, oblékla si první sadu prádýlka a začala fotit sexy fotky na posteli. V prádle, postupné svlékání podprsenky a odhalující ňadra, detaily rozkroku v tangách, s poodhalenou štěrbinkou a opět zcela nahá. Oblékla jsem si ještě další soupravičku a na závěr série i něco v sexy košilce. Mé vzrušení bylo tak vysoké, že jsem z nočního stolku vytáhla vibrátor a dokonce se fotila při uspokojování. Po dosažení orgasmu mi přišlo mé počínání trapné. Oblékla jsem si župánek a šla povečeřet.

Samozřejmě po chvíli zvítězila má zvědavost. Stáhla jsem fotky do PC a prohlížela si je. Z výsledku jsem byla překvapená. Dost fotek bylo velice povedených a sama jsem si musela přiznat, že na nich vypadám dobře. Pak tu byla kategorie nepovedených, rozmazané, se špatnou kompozicí a podobně a také kategorie, při jejichž prohlížení jsem se skoro červenala. Tyto fotky ovšem opět způsobily mou chuť na sex. Zapnula jsem chat a sondovala situaci v místnostech. Nějak zcela automaticky a bez velkého rozmyslu jsem vybrala několik sexy fotek v prádle i s částečně poodhaleným tělem a dala je do svého profilu. Dnes večer jsem narážela na samé úchyly.
Vypnula jsem chat a před spaním se ještě rozhodla podat si erotický inzerát. Sesmolila jsem text, přidala 6 svých nových sexy fotek a šla spát.

Ráno v práci jsem ze zvědavosti otevřela svůj účet, v naději odpovědi od nějakého pana ideálního. „Máte 34 nových zpráv a 22 odpovědí na inzerát.“ To množství mi vyrazilo dech. V rychlosti jsem otevřela první tři odpovědi. Bohužel ale nejsem v kanceláři sama, musela jsem stránku zavřít a jít pracovat.
To množství odpovědí mě na jednu stranu potěšilo, ale i mě z něj trochu zamrazilo. Po obědě už to bylo 105 zpráv a 123 odpovědí. To ani nepřečtu. Rozhodla jsem se, že jakmile přijdu domů, tak ten inzerát musím zrušit. Odpoledne jsem navíc při příchodu do kuchyňky na kafe zaslechla část rozhovoru, který mi nebyl určen.
„A to víte, že Moniku opustil ten její…“
Okamžitě jsem se otočila a zapadla k sobě do kanceláře. Stejně jsem po zbytek dne měla pocit, že se na firmě nemluví o ničem jiném a všichni mě pozorují. Po zbytek dne jsem nebyla schopna se na nic soustředit a nic dělat, takže jsem už před čtvrtou zmizela domů. S nadějí na lepší vyhlídky v mé virtuální realitě.

Hned jsem zapnula PC. „Máte 237 nových zpráv a 306 odpovědí na inzerát.“
Inzerát jsem okamžitě smazala a začala se probírat odpověďmi. Najednou bylo skoro osm večer. Spíše než potěšení mi to už připadalo jako nekonečná, zbytečná a zmatená práce. Odpovědi se opakovaly, přišly mi v podstatě všechny stejné, nic neříkající profily odesílatelů. Na pár mailů jsem přesto odpověděla. Jejich zpětné odpovědi se mi míchaly s ještě nepřečtenými zprávami. Chaos v tom, kdo to je a co už jsem mu psala… prostě jeden velký guláš. Přepadala mě stále větší zoufalost a pociťovala jsem marnost ze svého počínání. Musela jsem to vypnout.

Dala jsem si sklenici vína a opět propadla do deprese. Vytočila jsem Lenku a dobrou hodinu jsem si do telefonu vylívala své srdíčko. Poté jsem vzala zbytek vína a naložila se s ním do vany. Bilancovala jsem svou situaci. Zavrhla jsem chat a rozhodla se hned zítra zrušit svůj profil, dnes už se mi to zapínat nechce! Opět jsem před sebou viděla jen slepou ulici a veškeré možnosti jsem hned zamítala, prostě vyhlídky nula. Naprosto logicky jsem se v myšlenkách dostala až k Veronice. Věděla jsem, že se s ní musím znovu sejít. Nevím proč, ale skoro jsem se bála jí napsat SMS. Byla jsem přesvědčena, že i pro ni jsem nula a naprosto nepotřebná osoba. Jinak by mi přece už dávno sama zavolala, nebo napsala. Ale co jí napsat? Ona má vše a já nic. Musela bych jí nabídnout něco úžasného, pro ni neodolatelného.

Nevím, zda to udělala má přiopilost nebo má naprosto zoufalá situace, ale před spaním jsem se odhodlala jí napsat jednoduchou a všeříkající zprávu:
„Ahoj Veru, nechceš si vzájemně vylízat kundičky? Monika.“

Navigace v seriálu<< Moničiny příběhy 02 – PanicMoničiny příběhy 04 >>
3 1 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x