V sobotu ráno se probudili a Tonda se k Janě zezadu přitiskl. Stulila se mu zadečkem do klína. Ranní stání ho nezklamalo, a tak jemně pohyboval svým tuhým nástrojem kolem její štěrbinky. Pomalu začínala být nádherně klouzavá, jen nevěděli, jestli za to mohou jeho první kapičky nebo její šťávičky.
Zkoušel zatlačit svůj kolík dovnitř, což zlehka šlo, ale pod vlivem včerejšího výslechu se snažil dostat do zadečku. Pootočila k němu hlavu: „Ale to je jiná dírka, tam radši ne!“
„Bolí to?“
„Teď ještě ne, ale kdyby pak ten tvůj chtěl i do mé holčičky, tak to by nešlo. Mohl by tam zanést bakterie a měla bych zase polízanici s močákem.“
„To jsi měla i s Petrem?“
„Jo, třikrát pokračoval i normálně a dvakrát jsem to měla. Nechtěla jsem, ale víš, jaký je to blázen. A já pak taky už neumím říct ne. Hlavně, když začnu být jeho sub. To pak fakt už nejde… Proto si to rozmysli. Stejně se musím dojít vyčůrat nebo se počůrám. Radši mě hned pusť. Můžeme si to taky odložit na večer.“
„OK, uvidíme. Večer bych ti taky řekl pár věcí, co bys měla vědět, ale jen když budeš poslušná holčička.“
„Tak jo, určitě budu tvoje hodná Janinka. Pustíš mě?“
„Jo, ale ještě malinko zkusíme, kam se dostane, aby to nebolelo, jo?“
„Seš hrozný nenasyta, počkej,“ a opatrně si nasměrovala jeho kolík na zadeček tak, aby byl ve správném směru a pomalinku jím vrtěla, až se do ní ponořil celý jeho žalud.
„Hmmm, je to pěkně těsná dírka, pěkně to vzrušuje,“ šeptal jí do ucha Tonda.
„Jo, je to takové zvláštní, ale dál už ne, protože je to fakt těsné a nechci, aby mě to teď bolelo. Máme ještě celý den a pak zítřek.“
„Tak jo, ještě chvilinku se zavrtíme a jdeme do sprchy,“ spokojeně dokončil ranní hraní Tonda.
Za pár okamžiků už byli ve sprše a navzájem se mydlili pěnou.
Během dne podnikli dlouhý výlet po okolí, vrátili se k večeři, po ní opět poseděli v baru a něco vypili. Jana to nevydržela a začala se vyptávat.
„Co jsi mi ještě chtěl tak důležitého říct? Jsem hrozně nedočkavá. Povídej, prosím,“ udělala na Tondu psí oči a on přesně podle jejího očekávání vyměknul.
„Nesmíš se ale zlobit, nesmíš ztratit dobrou náladu a musíš být hodná holčička. Slibuješ? Víš, že už nemá cenu si vymýšlet a zase lhát.“
„Slibuju, už nikdy nebudu, ale už povídej!“
„Povím nahoře v postýlce, teď si ještě něco dáme,“ a s těmi slovy objednal láhev dobrého argentinského Malbecu, který objevil na vinném lístku.
Na pokoj se dostali až kolem jedenácté v nadmíru dobré náladě. Jana byla v euforii skoro celý den, protože se jí najednou ulevilo z toho, že už nemusí nic tajit ani vymýšlet. Byl to pro ni úplně nový stav věcí a cítila se naprosto šťastná. Tonda jen doufal, že jí to vydrží.
„Jdeme spolu do sprchy?“ koketně se ho optala.
„Viděl bych to jako včera, bez sprchy jsi byla neskutečně vzrušující. Těch vašich všelijakých pičifuků jsem se už nainhaloval dost,“ zašklebil se na ní.
„Pojďme se raději osprchovat,“ přemlovala ho. „Já se takhle cítím tak nějak divně, vždyť to přeci musí být hrozné,“ zkusila psí oči.
„Máš co napravovat za ta léta lhaní, takže dneska bude zase po mém,“ naoko tvrdě zavelel Tonda a začal ji zbavovat šatů.
O chvíli později se už nazí vášnivě objímali na široké posteli.
„Dneska si to uděláme něžňoučký, prosím,“ žadonila Jana.
Chvilku se mazlili, všechny čtyři ruce byly plně zaměstnané a něžné, jemné doteky těch nejcitlivějších míst pomalu zvyšovaly vzrušení, ale potom se Tonda rozhodl a stejně jako večer před tím se chopil iniciativy.
„Je to nádherný, ale bude to takhle,“ nekompromisně si ji přetočil pod sebe, a aniž by zaznamenal sebemenší odpor ocitl se mezi jejími doširoka rozevřenými koleny a jeho ztopořený úd hladce zmizel úplně celý v její růžové studánce.
Když jí přitiskl ruce k polštáři napjatě čekala, co bude dál. Opět cítila příjemné napětí z toho, že se v téhle pozici nemůže ničemu bránit.
„Dneska jsem ti slíbil nějaké novinky, ale ty si musíš zasloužit. Budeš hodná?“
Upřela na něho dokořán otevřené hnědozelené oči plné napjatého očekávání.
„Co mám dělat, abych si je zasloužila?“ cítila, že je do ní ponořený až nadoraz a jen se trvalým tlakem snaží proniknout ještě hlouběji, i když musel vědět, že dál už to nejde.
„Povím, když si nebudeš vymýšlet, zapírat a lhát, mám spoustu otázek a dneska jich pár probereme. Budeš říkat pravdu?“ a stejně jako o den dříve zlehka přirazil.
„Budu,“ vydechla.
„Vadilo ti dneska, že jsi včera na sebe řekla takové věci? Ale popravdě.“
„Trochu, ale byla jsem nakonec moc ráda.“
„Jsi úžasná. Kdy jste začali s Péťou s ďolíčky se vším všudy? Kdy jste se poprvé naplno milovali. Byl už na gymplu?“
Chvilku přemýšlela, ale pak na hru na výslech přistoupila: „To už jo.“
To její zaváhání v něm vzbudilo pochybnosti, ale nekomentoval je.
Pokračoval.
„Chtěl on tebe nebo ty jeho?“
„On chtěl určitě mě. “
„Tys nevěděla, že to se nesmí?“
„To jsem přeci musela vědět i kdybych nestudovala práva.“
„Takže jsi to taky chtěla?“
„Máme se moc rádi, to přeci víš.“
„Takže, když Péťa cokoliv chce, tak mu to dovolíš?“
Chvilku přemýšlela, ale pak odpověděla: „Skoro všechno.“
„Takže když jsi zjistila, že on tě chce, tak ti to nevadilo? Jasně odpověz,“ trochu tvrději přirazil.
„Vlastně vůbec ne,“ po krátkém zaváhání odpověděla.
„Takže to tě vůbec nemusel přemlouvat?“
„Tak nějak to vyplynulo samo.“
„Kdyby nezačal on, začala bys sama?
„Nevím, nepřemýšlela jsem o tom.“
„Doma ti to už nefungovalo, takže jsi tenkrát žádného chlapa už dlouho neměla?“
„Nefungovalo, to přeci víš,“ prudce si vtiskla si Tondu patami do sebe.
„Stokrát jsi mi lhala, tak se jen ujišťuju,“ s úsměvem pro změnu přirazil Toník a pak pokračoval.
„Tak ještě jednou. Provokovala jsi ho a čekala až začne sám?“
Chvíli přemýšlela a pak přitakala: „Asi máš pravdu. Nestačilo by to už pro dnešek?“
„Ještě poslední otázku. Mám pravdu, když řeknu, že sis to vlastně všechno tak trochu přála, a proto jsi to tak navlékla?“
„Já o tom nikdy nepřemýšlela, ale když ty otázky pokládáš takhle, tak ať odpovím cokoliv, tak stejně budeš přesvědčený, že asi jo. Radši mi pověz, co za novinky jsi mi chtěl říct. Prosím!“
Upřela na něho své veliké dokořán otevřené oči a zavrtěla se pánví kolem jeho náramně napruženého údu. Cítila, jak je veliký a příjemně ji z toho zamrazilo.
„Povím, ale ještě jedna otázka a nebudeš pak vyvádět?“
„Neboj, nebudu!“
„Tak napřed otázka. Kdy to o vás zjistil tvůj ex?“
Chvilku na něho zaraženě pohlédla, takovou otázku nečekala, ale pak popravdě odpověděla: „Jednou se vrátil o den dřív ze zahraničí, bylo dost pozdě a Péťa byl u mě v posteli a zrovna jsme se milovali.“
„Tak jo, co se pak dělo, mi budeš vyprávět někdy jindy, ano? Teď tedy k tomu dalšímu. Víš, že u mě byl Slávek?“
„To přeci vím.“
„Ale nevíš, co všechno mi říkal.“
„No, asi něco k těm videím, ne?“
„Taky to, že je viděla Míša a že po něm chtěla, aby se mohla kdykoliv napojit na kamery u tvého Péti doma, překvapená?“ cítil, jak ztuhla.
„A on jí to všechno dal? Proč?!“ hlasitě vykřikla a chtěla se Tondovi vysmeknout.
„Nebudeš vyvádět, slíbilas to, tak koukej poslouchat!“ přidržel si Janu za roztažené ruce pod sebou.
Zklidnila se.
Pokračoval: „Protože ji vzrušuje dívat se na svého tátu při milování. Žádné porno ji prý podle Slávka nezajímá, jen Petr. Je zkrátka po vás. To se nedá zapřít. Po babičce i po rodičích. Slávek nejspíš taky,“ roztomile se usmál.
„Ty mně děsíš! Co tím chceš říct?“ zase se snažila celá vyděšená vysmeknout.
„Pssst, buď v klidu. Petra jsem varoval, že se Míše moc líbí a že by na něj mohla něco zkusit, protože viděla i tebe s ním. To si chtěla pouštět i opakovaně, a tím pádem prý změnila svůj názor. Napřed tomu nechtěla věřit, když jim to Monika řekla, ale od té doby, co viděla ty záznamy, kde Petra sledovala, tak se prostě s ním chce taky chce milovat. Najednou na vás neviděla nic špatného a začalo jí to prý neskutečně přitahovat.
Jak jsem Slávka pochopil, tak ona to chce za každou cenu zkusit. Asi chce být jako vy všichni. Slávkovi to všechno řekla, když se dívala na ta videa, víš? Rozebírala to s ním úplně na férovku.
Petr je v klidu, všechno jsem mu řekl a nějak to vyřeší. Ví, že kdyby náhodou něco vyváděla, mohlo by mu to ublížit a slíbil, že to diplomaticky zvládne. No a Slávek je v poho, toho neřeš. Stačí pro dnešek?“
Cítil, že Jana je celá napjatá, proto jí začal něžně líbat, jemně nechával své tuhé kopí vycházet ven a zase dovnitř, a zatímco vnímal její báječně vzrušenou hladkost, šeptal jí: „Neboj, nikdy jsi neudělala nic špatně. Máte se moc rádi a nebáli jste se ničeho a vaše děti se taky nebojí a nevidí v tom nic špatného. Oba už pochopili, že ten váš vztah je nádherný. A pochopila to i Monika, to přeci sama víš nejlíp. Kvůli tobě se s Péťou nerozvedla. Vždyť si přeci musíš připustit, že Petr je holt na holky víc, než většina chlapů. Už to dál nechtěla tolerovat. Není zase tak hrozná, neboj. A škodit nebude.“
Během té dlouhé řeči nepřestával dál kroužit svým dokonale napruženým údem uvnitř i kolem její doširoka rozevřená studánky, líbal a vysával její špuntíky, hladil a hnětl její ňadra a pomalu pozoroval, jak jí opouštějí stresující myšlenky a jak se nechává vtáhnout do jeho hry.
„Snad máš pravdu. Tolik moc tě miluju, ale stejně to není všechno. Vždyť jsi říkal, že „pro dnešek“ by to stačilo. Děsí mě to trošinku,“ šeptala a velmi pomalu a něžně se s Toníkem mazlila.
Po chvíli si posunula jeho hlavu do klína: „Ještě pusinkou, prosím.“
Nadšeně jí vyhověl.
Miloval chuť jejích milostných šťáviček a jeho jazyk mlsně objížděl doširoka rozevřenou růžovou kundičku, pomalu vklouzával dovnitř a aby se dostal až k zadečku, rychle si pod ní zasunul tuhý hotelový polštář.
„Ještě prsty, prosím!“
Zase jí vyhověl a začal navíc zkušeně vysávat a jazykem dráždil její báječně zvětšený hrášek.
Netrvalo dlouho a Jana se vzepjala v úžasném mostu s koleny doširoka rozevřenými. Ten pohled zbožňoval. Věděl, že teď se mu úplně otevřela.
Podepřela si rukama bedra a polohlasně ho povzbuzovala: „Jo, jo, ještě mi to dělej! Bože! Ty tvoje prsty! Joooo, achhh!“
Její povzbuzování přešlo do vzlyků. Věděl, že první orgasmus je tady, ale pokračoval dál.
Jazykem divoce přejížděl celou nádhernou štěrbinku od zadečku až po poštěváček a zpět, kroužil kolem ní z obou stran. Snažil alespoň kousíček vniknout i do věnečku a pak zase přeskočil na její hrášek a znovu zapojil své hbité prsty.
Druhý orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat, ale to už Jana povolila ten most a zhroutila se do sebe.
Přitulil se k ní a objal ji do svého náručí. Pomalu začala přicházet k sobě.
„Už jsem zpátky, ale ještě musíš ty! Pojď hned!“
Otočila se k němu, přitáhla si jeho úd mezi doširoka rozevřená stehna a zavedla jej tam, kam patřil.
„Ale víš, že já to teď už dlouho nevydržím a potřetí už tě tam nedostanu.“
„Já nechci, abys něco vydržel!“
„Dej mi tam všechno! Chci všechny ty tvoje semínka! Pojď! Teď!“ divoce proti němu přirážela.
Její pánevní kosti bolestivě narážely na jeho a za chvíli už cítil, že není cesty zpět a jen o pár okamžiků ona ucítila záškuby jeho nástroje.
Zůstali ležet v objetí a prudce oddechovali.
„Ještě, že jsem si dneska nevzal ten prášek na výdrž,“ zažertoval, když se spolu o něco později vzájemně omývali ve sprše.
Za pár minut se k sobě stulili pod dekou na široké posteli.
Janě to nedalo a zeptala se: „Co jsi myslel tím, že Míša by to chtěla s Péťou zkusit a že je vlastně jako my všichni? Koho jsi myslel tím „my“?
„Slíbil jsem Slávkovi, že nic toho, co mi pověděl, nikomu neřeknu.“
„Pověz, co ti ještě navykládal, prosím!“ přitiskla se k němu a vzápětí cítil, jak její ručka zabloudila pod gumu jeho krátkých pyžamových kalhot a začala jemně zpracovávat jeho unavený úd.
„Všechno,“ zasmál se, přitiskl jí na oplátku k sobě a políbil na čelo.
„Co je to všechno? Co ještě nevím? Měla bych to vědět?“
„To právě já nevím, protože taky nevím, co bys třeba vyváděla.“
„Aha, takže něco tedy vyváděl Slávek nebo Míša?“
„Třeba. Možná.“
„Když už je to takhle napůl, tak pověz!“ zajela rukou níž a jemně stiskla jeho varlata.
„Jau, ty mně mučíš, to trošku bolelo!“
„Hmmm a bude bolet víc, když neřekneš!“
„Když mi slíbíš, že to pak neřekneš ty, tak možná povím, ale kdybys to vykecala, tak je mezi námi konec. Bereš? Víš, že to zjistím a myslím to vážně! Ale je to od tebe vydírání,“ zasmál se Tonda.
„Teď vydíráš i ty! Tak povíš?“ stiskla ho o poznání silněji.
„Úůůůů, to bolí! Povím, ale pamatuj, co jsem ti řekl.“
„Jasně, beru to.“
„Je ti asi jasné, že Slávek mi řekl o tom, že se občas přidala k tobě a Petrovi i Monika. Poprvé to bylo na Petrovy pětadvacáté narozeniny. To abys věděla, že on to odněkud ví.“
„To má všechno od Moniky, je mi to jasné.“
„Napadlo tě, proč mu řekla i o sobě? Tedy, že o vás nejen věděla, ale že se k vám i připojila.“
„Asi se zbláznila nebo je úchylná,“ vyhýbavě odpověděla.
„Napadlo tě, že když jí ty vaše hry vzrušovaly a líbily se jí, že jí třeba chyběly? Vždyť se líbily i tobě. A co asi zažívala, když jí to Slávek všechno ukázal? A třeba to vzrušovalo a přitahovalo i jeho. Co myslíš?“ pomalu směřoval Tonda ke svému cíli.
„Ty fakt myslíš, že Slávek a Monika spolu…“ větu nedokončila, malinko se odtáhla od Tondy a pátravě se na něho zahleděla.
„Nebo, že by třeba Slávek měl nějak blízko k Míše? Proč mu osmnáctiletá holka vykládá o svých nejtajnějších představách nebo přáních? Co myslíš?“
„Ty si myslíš… nebo on ti snad Slávek řekl něco o tom, že by měl něco s Monikou nebo Míšou?“
„Možná to nevím jistě, třeba si to jen myslím. Nevím, proč mu Monika nebo Míša něco takového vykládaly. Jaký k tomu měly důvod? Přemýšlelas o tom?“
„Neměla jsem čas o tom přemýšlet. Ale ony mu to doopravdy všechno takhle řekly, to sis nevymyslel, že ne.“
„No, a co když vznikla nějaká taková situace, že si začali úplně otevřeně povídat? Míša se Slávkem a jindy zase Slávek s Monikou? A co když nezůstalo jen u povídání, když měli před sebou spoustu takových videí? Víc ti nepovím. Můžeš se jich všech sama zeptat, jak došlo k tomu, že Slávek toho tolik věděl. Stačí, když se zeptáš, proč mu Monika řekla o sobě a proč toho věděl o Míšiných plánech tolik. Já budu trochu z obliga třeba ti všechno povědí, když na to půjdeš ve správný okamžik šikovně. Jsi právník a víš, jak z lidí vytáhnout informace, ne?“
„Neblázni, takže můj Slávek fakt s Míšou? A i s Monikou? Bože, to je šílené! To abych se snad šla zastřelit! To je hrůza!“ objala Tondu a začala nahlas vzlykat.
„Neboj, to bude dobré. Já ti jen naznačuju, co mohlo být a ty sis teď udělala nějaký závěr. Nějakou hypotézu. A i kdyby byla správná, vždyť neudělali nic špatně. Slávek má Moniku doopravdy rád a je mu strašně moc líto, že je sama. Hlavně kvůli Míše je sama. No, a co když se to tak nějak semlelo. Třeba jako kdysi mezi tebou a Petrem. To mi budeš muset podrobně vyprávět. Strašně moc bych to chtěl vědět. A bez vymýšlení. Platí? Ale hlavně už neplakej. Copak jsi ty sama dělala něco hrozného? Zkus se na to podívat jinýma očima. A hlavně, je to pořád jen hypotéza,“ usmál se na ní a pohladil po uslzené tváři.
„Ale co ta Míša? Jen aby neprovedla nějakou blbost, co by nešla vrátit,“ nepřestávala vzlykat Jana.
Pohladil jí znovu po tváři a začal slíbávat její slané slzičky.
„Třeba ji načapal, jak ta videa sleduje a viděl, jak ji to vzrušuje. Třeba na něj něco věděla také nebo mu pohrozila, že mámě práskne, že jí šmíruje? Třeba se nějak dohodli a začali si pomáhat a začala se mu svěřovat? Třeba se nestalo nic? Co já vím? Ale přestaň už plakat! Ty za to nemůžeš. Jenže třeba jim přišlo být úžasné, když vás s Petrem viděli? Třeba jste s Petrem posloužili jako inspirace a možná v genech mají něco jako vy dva. A určitě i Monika. No, já taky, protože jednak mi to nevadí, úplně to chápu a jednak přeci víš, jak jsem se těšil, když jsi mě tenkrát pozvala k Petrovi s tím, že odložíme zdravý rozum i šaty někde v předsíni. Vzpomínáš?“
„Jo, já vím, že tobě to nevadí, že tě to přitahuje, protože jsi taky tak trošku úchyl, bráno pohledem ostatních, ale stejně je to hrozné,“ ještě popotahovala Jana. „Vždyť jsou to Petrovo děti. A trošku jsem je vychovávala i já. Něco je špatně,“ přitiskla se k němu a zůstala tiše ležet v jeho objetí.
Po chvilce už trochu klidnější dodala: „A co když Míša nějak ublíží Petrovi nebo on jí? Já chci za nimi, Toni. Bojím se, aby neprovedli nějakou pitomost a Irena na to nepřišla. Ta to nesmí nikdy vědět. Myslím, že by ji to úplně zničilo. Ona je trošku jiná.“
„Neboj, všechno dobře dopadne a bude to zase jako dřív. A Irena je v něčem jako ty, baví jí, když může být Petrovou sub. Neříkal ti to? Mně to říkal Slávek. Prý jí dělá dobře, když jí Petr tvrdě šéfuje, abych to tak nějak aspoň trochu vystihnul. Dost tvrdě, takže nějakou úchylku má taky. Každý člověk má nějakou. Spolu s Petrem to všechno rozebereme. A vy si to pak řeknete se Slávkem a s Míšou. Nikdo cizí nebude nic vědět a nikdo nebude nikde nic říkat. Všichni přeci víme, že to by byla cesta do pekla. To nás všechny spojuje. I s Monikou, ona vůbec není tak špatná a ty to někde uvnitř víš. Třeba to vůbec není tak, jak si teď můžeš myslet. Takže buď úplně v pohodě.
Hlavně Petrovi nevolej, do telefonu ani náznak. Nikdy nevíš, kdo poslouchá a nahrává se úplně všechno. I maily. Domluvili jsme se tak a všechno si povíme v pondělí v poledne ve Frantově bytě.“
Tiše jí sázel polibky na čelo a opakoval: „Hezky spinkej. Neboj, jsi báječná a nemáš se za co stydět. Moc tě miluju. A máte s Petrem a Monikou báječné děti. A zítra si to můžeme ještě probrat, když budeš chtít. Pojedeme do Prahy až k večeru, aby už u Petra děti nebyly a tebe něco nepokoušelo začít se ptát. Možná už tam bude Irena.“
„Mám tě moc ráda, přestože jsi taky takový bláznivý úchyl,“ usmála se na něho a hřbetem ruky si setřela poslední slzičky.
„Ještě mi řekni, jestli tě někdy aspoň na chvilku mrzelo, že jste s Petrem milenci.“
„To, asi ne, ale fakt jsme tenkrát chtěli udělat tlustou čáru. Vždyť víš. Ono to začínalo být riskantní s těmi jeho novými ženskými. On je Petr opravdu někdy hazardér a neumí odhadnout, kdy je to už moc za hranou.“
„Ale stejně jste to nevydrželi, viď? Je to pořád ještě moc silné i po tolika letech?“
„Jo, zase máš pravdu. Proč jí vždycky musíš říkat nahlas?“ zavrtěla se s vyčítavým úsměvem v jeho náručí.
„Protože se mi tahle pravda strašně moc líbí. A ty se neboj, všechno bude v pohodě, nikdo nikomu cizímu už neřekne ani slovo a já nejsem cizí. A teď už spi.“
Ještě jednou ji políbil a upravil jim deku, pod kterou se k sobě schoulil.
Zůstala v jeho objetí už bez další slov a za chvíli cítil, že pravidelně oddechuje.
Než usnula, v hlavě jí zůstala vířit jediná myšlenka: „Všechno bude v pohodě, nikdo nikdy nic nebude říkat, všechno bude v pohodě…“
