Příběh prolhané dámy 10 – Mezihra

Toto je 12 díl z 15 v seriálu Příběh prolhané dámy

Dalších pár měsíců si Tonda netroufl zabrousit na tenký led vztahů Jana – Petr, nicméně dostával potěšující zprávy o tom, že Irča, nová Petrova akvizice, je skvělá a že to vypadá, že by jim to mohlo vydržet. Chvalozpěvy nebraly konce. Byl doopravdy rád, protože Jana z toho měla nefalšovanou radost.
Petr se sice u ní čas od času zastavil na oběd, Tonda si myslel o tom své, ale zdržel se komentářů.

Na svátek čarodějnic bylo krásně. U Tondy doma měli grilování s celým příbuzenstvem a Jana pečení buřtíků se sousedy. V pátek bylo volno a měli domluvené rande na pondělí u ní doma, protože její ex byl někde pryč. V pondělí mu rande zrušila s tím, že se u ní musí před polednem zastavit Petr pro nějaké věci a přeložila vše na úterý odpoledne do jejich tradičního hotýlku.

Jako obvykle zlikvidovali láhev vína a Tonda bez upozornění zaklekl před jediné křeslo v tom pokoji, které obsadila Jana, vyhrnul jí sukni od kostýmku a něžně jí začal přes punčocháče kousat do kundičky a prsty zaháknul za gumu punčocháčů.

„Počkej, dneska radši ne, na čarodějnice jsme pekli buřtíky a asi mě do ní poštípali nějací mravenci nebo komáři, pěkně to svědí,“ a snažila se ho jemně odstrčit.
„Ne, to počkej ty, ukaž, ať se aspoň podívám,“ nedočkavě Tonda zabral za punčocháče. Nechtěla se nadzvednout.
„Když to je blbé, ten štípanec fakt svědí moc.“
Nenechal se odradit a punčocháče shrnul i s kalhotkami ke kolenům.
Odměnou mu byl pohled na její štěrbinku opět s dokonale naprosot dohladka čerstvě vyholeným okolím a vedle ní hnědofialový flíček s ostrými okraji a žlutým středem.
Nechtěl provokovat a Janu politoval.
„Tedy, to je tedy ale štípanec, to musel být mravenec jako hrom, že udělal takovou spoušť přes kalhotky a kamašky k tomu. Večer jsi asi u buřtíků měla kamašky, ne? A svědí to moc? Koukám, že chloupky už jsou zase pryč. Elekrické holítko? Tolik jsem ho chtěl vyzkoušet,“ nepřestával ten flíček líbat, jazykem občas přejel po zavřené štěrbince a občas vrhnul pohled plný účasti nahoru na Janu.

„Jo, svědí, a jo, dala jsem je pryč,“ a aby dokázala, jak moc, poškrabala se na flíčku svými pečlivě pěstěnými nehtíky.
„Je báječně hladká, od včerejška ještě ani nezačala píchat,“ usmál se na ní Tonda, ale dál nic nekomentoval, věděl své.
„Cucflek si jen tak nespleteš, nikde žádní „komáří“ vpich a je pěkně velký a sama si ho neudělala. Pěkná modřinka. Navíc je krásně ostře ohraničený a úplně čerstvý. Uprostřed dožluta, po okrajích dofialova. No jo, lásko moje, ale nebudeme to teď rozmazávat, kvůli tomu tady nejsme, stejně jako to, že elektrické holítko je Petrova doména. Ale s Irčou se moc milují,“ usmál se sám pro sebe a dále se věnoval orálku, v němž byl mistrem nad mistry.
Současně rukama obratně stáhl Janě punčocháče, aby mohla dát kolena daleko od sebe, rozepnul si kalhoty a svého chlapáka vysvobodil ven.
Když cítil, že už její studánka pěkně teče, opřel se rukama o křeslo a vklouzl do její doširoka rozevřené kundičky.
Okamžitě zvedla svá kolena až k ramenům a za jeho hýždě si ho prudce přitahovala do sebe. Bylo mu jasné, že když se na ní jde opatrně, tak milování dva dny po sobě není problém, i když naoko se tomu vždy bránila.
Tušil, že po rande s Petrem je to kvůli případným viditelným následkům. Ten dnešní by nešel skrýt ani za týden. Tentokrát byl bez stimulantů, takže měl co dělat, aby vydržel aspoň do jejího prvního orgasmu.
Byla to šílená smršť, rychlovka, ale zvládli to oba. Všechno jeho mlíčí zlikvidovali v koupelně.
Trochu ho překvapilo, že Jana nechtěla vlézt do sprchy, což si rádi užívali společně. Navrhnul, aby se stulili aspoň pod peřinku a začal se svlékat úplně, ale Jana ho zadržela.
„Dneska ne, nějak se necítím dobře, zůstaneme oblečení a jen tak se stulíme takhle, jo?“

Nezbylo mu nic jiného než souhlasit.
„Aha, tak to budou i modřinky na kozičkách. No to musela být včera divočina. Za celých deset let tohle ještě nikdy neodmítla, a před pár minutami to byla divoška bez příznaků jakýchkoliv obtíží,“ pomyslel si, ale nechal to, ať je po jejím.

Večer jí poslal smsku: „Ještě to svědí?“
„Jo, a Lucku, sousedku odvedle, to taky svědí. Má prý štípance dva, na zadku. Její manžel jí je maže ráno a večer Fenistilem. Teď jsem si to taky Fenistilem namazala.“
„To teda museli být mravenci. Ve čtvrtek vás pokusali a ještě v úterý takové fleky zatracené, svědivé. Mně mravenčí kousnutí přestane svědit za pár minut a komár možná za hodinu.“
„Nevím, co to bylo za potvory“.
„Možná nějací upíři, vypadalo to spíš jako cucflek, jenom vpich tam nebyl žádný.“
„Nemám na tyhle tvé nechutné nesmysly náladu.“
„Nejspíš ze včerejška?“

Další odpověď už nepřišla. Příští rande bylo až skoro za měsíc…

Prázdniny proběhly jako obvykle, ale koncem srpna Tonda zavolal. Věděl, že Jana bude doma, vybírala si den dovolené. Napsal SMS.
„Co kdybych se zastavil na kávičku tam u vás v pizzerii?“
„Za chvíli jedu se sousedem, s Frantou, pro velký nákup do Kauflandu, dneska ne.“

„No, to jsem zvědavý, co to bude ve skutečnosti. Včera o tom nebyla řeč. Teď prý vyjíždí, tak to bude tak za dvě hodiny určitě doma, tak zajedu do té pizzerie na kole a sedneme si na zahrádce,“ pomyslel si a o půl jedenácté vyrazil. Po cyklostezkách to měl asi tak hodinu. Když se blížil k cíli, zavolal jí a když zvedla telefon, radostně oznámil: „Paráda, že už jste zpátky, za čtvrt hoďky budu tam u vás v pizzerii!“
„My vyjíždíme teprve teď, dědek je na zabití, dvě hodiny se vypravoval. Zpátky budu nejdřív za hodinu, nečekej tam na mně.“
„No, uvidíme, když už jsem tady, tak tam už dojedu a dám si pivko a pizzu.“

O hodinu později byla pizza snědená a vypil piva dvě. Na tři smsky Jana neodpověděla.
Posadil se na kolo a pomalu vyrazil oklikou kolem jejího domu. Žaluzie do ložnice byla stažená, ale u sousedního domu kouřil před vchodem Franta, se kterým byla Jana v Kauflandu. V přilbě a brýlích ho nepoznal. Zastavil a poslal SMS: „Projíždím kolem vás, neskočíme na dvě deci?“
„Ještě jsme v tom zatraceném Kauflandu, vyjeli jsme později.“
„Aha, ale s kým tam jsi, Franta hulí cigáro ve svých typických khaki trenýrkách a modrobílém pruhovaném triku před jejich domem.“
„To je jeho bratranec ze Slovače. Jsou si hrozně podobní. Budu tam nejdřív za půl hodiny.“
„To už budu muset mazat do práce. Škoda, že nám to nevyšlo.“

Když skoro o hodinu později dojížděl k domovu, zazvonil mu telefon. Zastavil a zvedl ho.
„Teď jsme s Frantou dorazili. Je to s ním šílené. To bylo naposled, co jsem s ním někam jela na nákup.“
„Hele, já tam asi dvacet minut ještě čekal a ten jeho bratranec, jak ty říkáš, vyšel z domu ještě jednou a kropil trávník. Jsou jako jednovaječná dvojčata a měl i Frantovo triko a trenýrky a dělal jeho práci,“ s trochou ironie odpověděl.
„Jo, on je tady prý na tři dny a neměl nic s sebou, tak mu to Franta všechnu půjčil. Jsou fakt skoro stejní. Měl bys čas příští týden? Možná už budou jiřiny v Průhonicích.“

Domluvili se na výlet do dendrologické zahrady, a pak na zalévání květin u jeho rodičů, ale když zavěsil, ulevil si nahlas: „Právníci zatracený, prolhaný, zkurvený, ale dokázat jí to nejde beze svědků. Ale poptám se. Tohle už fakt přepískla. Trvale ze mě vola dělat nebude.“

Ve čtvrtek další týden si udělali báječnou procházku. Když se loučili a Jana vystupovala z auta, Tonda se optal, zda platí setkání zítra dopoledne v bytě jeho rodičů, jak byli předběžně domluveni.
„Zítra to nestíhám. Pojedu už dopoledne k Petrovi, abych něco navařila na víkend. Irča odjíždí hned ráno s malou ke svým rodičům a on tam bude mít ty naše přerostlé puberťáky a já je už dlouho neviděla. Monika je přiveze někdy kolem čtvrté. Vynahradím ti to příští týden!“
„Hmmm, to jsem mimo celý týden, to přeci víš, a pak máš zase ty to své zářijové moře, proto jsme byli domluvení na zítřek,“ s neskrývaným rozmrzením vrčel Tonda.
„Neboj, nějak to všechno dohoníme,“ vrhla na něho zářivý úsměv plný příslibů.
„Je to jako vždycky. Chápu, že Petr má přednost, obzvlášť, když Irena vytáhne paty z domu, což jsi asi posledně nevěděla, tak si užijte krásný víkend se vším všudy, ale dejte si pozor, dětičky už jsou velký! Ale co, ty tam vlastně jedeš už dopoledne, tak to vám v radovánkách překážet nebudou,“ s hořkým úsměvem si rýpnul.

„Ježíši! Co to zase má znamenat? Petr je přeci můj syn, žije s Irenou, moc se milují a budou se příští rok brát. Vzali by se hned, ale ona ještě nemá dotažený rozvod, jsou tam nějaké majetkové tahanice. Tyhle tvé hnusné, zvrhlé, nechutné narážky už mě přestaly bavit,“ práskla za sebou dvířky od auta a bez dalších slov rychle přešla ulici a klapla za ní branka od předzahrádky jejich domu.
„Mě už tyhle tvé výkřiky a divadelní scény nebaví dávno, holka. Kdybys to nebyla ty a kdyby mi nebylo jasné, že máš nějaký psychický blok se o tom bavit, tak už bych tě dávno poslal někam,“ nakvašeně si pro sebe zabručel Tonda a vyrazil k domovu. Ještě si přemýšlel, zda náhodou s Janou není jen proto, aby jí někdy nezvratně dokázal, že celou dobu lže a dělá si z něho vcelku drsně nechutnou legraci. Pak dostal nápad.

O tři týdny později se Jana měla v pátek vracet ze dvoutýdenní dovolené. Koupil dva pugety květin, před polednem zazvonil u Janiny sousedky a když otevřela, spustil.
„Dobrý den, paní Novotná, Jana se dneska vrací z dovolené, měl jsem jí vyzvednout na letišti, ale musím služebně pryč a nestíhám. Moc vás prosím, můžete jí dát tady tu kytičku, až dorazí a tahle menší je pro vás za to, že vás tak otravuju. Moc ji ode mne pozdravujte.“
„No vy jste tak úžasný. Já Janě tolik závidím. Takový fešák, a tak pozorný. Ona si vás snad ani nezaslouží. Mluví o vás vždycky moc hezky,“ vrkala sousedka, která už byla pár let v penzi.
„To ne, ona je úžasná, akorát je někdy hrozně prolhaná. Kdybyste jen věděla, co si dokáže vymyslet!“
„No, ona je fakt někdy hrozná, to bych vám mohla vyprávět! My víme, že kecá, ale ona na té své lži trvá a trvá a urazí se, když jí to někdo řekne. Ale jinak je to super holka a všichni jí tady mají moc rádi. Tedy kromě jejího manžela, ale to asi víte. Mezi nimi je to už asi dvacet let špatné.“
„Představte si, že mi tuhle říkala, že váš manžel tady měl bratrance ze Slovenska a že jsou si podobní jako jednovaječná dvojčata.“
„Co blázní? Franta nemá ani bráchu, ani bratrance. No, ona je občas divná.“
„Nebo mi vykládala, jak vás na čarodějnice při opékání buřtíků poštípali na pozadí mravenci, že vám to váš manžel musel mazat Fenistilem ještě po pěti dnech, jak to prý moc svědilo. No, to určitě. Mravenec bude svědit pět dnů a štípne vás přes kalhoty. A to s ní mám furt. Takové voloviny si vymýšlí párkrát do roka. Když jsem jí říkal, že takoví mravenci snad neexistují, smrtelně se urazila a týden se mnou nemluvila. Ale jinak je neskutečná a mám jí moc rád. Vyřiďte jí to a ne, abyste jí řekla, že jsem si na ní takhle stěžoval. To by mě zabila, a vám moc děkuju, jste bezva, ale musím letět, někdy jí spolu pořádně pomluvíme,“ zasmál se šarmantně Tonda, když viděl, že sousedka by ráda dodala sama pár svých postřehů.
Věděl, že to by se protáhlo na dlouho, a tak raději ještě zvesela zamával a nastoupil do svého auta.

Hned po neděli po návratu z dovolené ho Jana pozvala k sobě domů na večeři. Doma vymyslel nějakou story a o půl šesté zkusil otevřít branku. Byla odemčená, tak zazvonil.
Přišla mu otevřít nádherně opálená jen v lehkém kombiné. Výrazně prosvítala jen bílá ňadra s tmavými dvorci a úzký bílý pás kolem jejích štíhlých boků. V něm okamžitě upoutávala pozornost tmavá rýha půlící Venušin pahorek. Přivítala ho zářivým úsměvem a jen zaklaply dveře, objala ho a vášnivě políbila a začala mu povolovat kravatu a vzápětí i knoflíčky u košile.

„Už jsem se tě nemohla dočkat, musíme jet k moři někdy spolu. Musíš si to už konečně nějak zařídit. K večeři jsem připravila jen nějaké studené ňamky, protože teď hned chci tebe a teplá véča by nám vystydla.“
„To je super nápad, líp bych to nevymyslel, bambulko.“
Pomohl jí s rozepínáním košile, zatímco ona rychle rozepnula pásek, knoflík u kalhot a vzápětí už jen hvízdnul zip a její ručka se nedočkavě vnořila pod slipy.
„Ten už tak nádherně stojí,“ vypískla nadšeně, jako mladá nadržená slečna.

Překvapil jí. Uchopil jí v pase a vysadil jako malou panenku na vysoký botník. Měl teď její klín přímo před sebou a nemusel se ani příliš sklánět. Jana okamžitě ochotně roztáhla nohy co nejdál od sebe, posunula se na kraj, opřela se chodidly o jeho ramena a přitiskla si jeho hlavu k sobě.
„Teď jsem dorazila z práce, sprcha ještě nebyla,“ omlouvala se, „ale vím, že to tak někdy míváš rád, snad to nevadí,“ šeptala.

„Je úžasná, nádherně šťavnatá, hladká a úžasně voňavá. Parfémy jsou fajn, ale někdy je tohle ten nejbáječnější parfém ze všech,“ lichotil jí, zatímco ona se opřela o stěnu a svou kundičku vystrčila kupředu, jak jen to šlo nejdál. Nohy zapřela o jeho ramena ještě pevněji, aby jeho mlsný jazyk mohl odvádět tu skvělou práci, na níž se tolik těšila. Přidal ještě i dva prsty a za pár okamžiků viděl, že orgasmus se blíží.
„Ježíši, už! Tak rychle,“ přerývaně vzdychala, „jsem snad nikdy nebyla!“

Ještě několikrát prudce vrazil dva prsty tak hluboko, kam až se dostal a vzápětí mu na bradu vystříkl pramínek jejích šťáviček. Narovnal se trochu a s údivem plným vzrušení na ní pohlédl, ale nepřestával pohybovat svými prsty.
„Bože!“ vykřikla a druhý malý výstřik dopadl na jeho prsa. „To je šílené, promiň, já za to nemůžu, tolik se stydím,“ vzlykala Jana, ale Tondovo vzrušení z toho zážitku kulminovalo. Oběma rukama sevřel její stehna zevnitř, pokusil se je ještě více roztáhnout, což samo o sobě ještě vystupňovalo její vzrušení a zabořil do tekoucí, úplně zmáčené jeskyňky svou tvář a jazykem se snažil dosáhnout co nejhlouběji.
Pokusila se ho slabě odstrčit, ale pak rezignovala. Třetí orgasmus se neodvratně blížil. Přitlačila si jeho hlavu do svého klína a vychutnávala si tu nádhernou křeč. Když odezněla, Tonda si bleskově svlékl zbytky oblečení, sundal Janu z vysokého botníku a odnesl ji do ložnice.

„To bylo hrozné, jsi mokrý a mám teď od tebe trošku mokrou i tu košilku. Já mám tohle fakt jenom s tebou. Vždyť víš, jak je to někdy těžké s mými orgasmy. Tolik se stydím,“ během té omluvy ale opět doširoka roztáhla pokrčená kolena a nasměrovala si Toníkův úd tam, kam patřil.
„Neomlouvej se, tohle je ta největší odměna a aspoň vím, že to není předstírané, ale opravdické. Ale musíš vydržet, že jsem se neměl kde utřít a máš teď košilku mokrou a nevím, jak ti bude chutnat moje pusa, protože je celá od tolik moc báječné šťávičky.“
Po chvilce dodal: „Hmmm, neuvěřitelně nádherně klouže ten můj do té tvé,“ zasmál se.
Nedalo mu to a zeptal se ještě: „To jsi fakt nikdy takhle nevystříknula ani s Pavlem nebo s Arnoštem?“
„Fakt ne, věř mi, mám to doopravdy jen s tebou,“ vzrušeně šeptala.
„Fakt ani s Péťou ne?“ nechtěl zmínit Petra, ale nedalo mu to.
„Ty jsi tak pitomej! Musíš to kazit?“ ale když cítila klouzat hluboko v sobě jeho nádherně tvrdý nástroj, vydechla: „Ani s ním ne, abys věděl,“ a přisála se k jeho ústům svými a chvilku si hráli svými jazyky.
Tonda vklouzl jednou rukou pod její košilku a drtil jí ňadro. Mačkal ve svých prstech bradavku: „Mám jí zmáčknout hodně?“
„Jo, mačkej je! Obě! Pořádně! Zase chci, aby to bolelo!“ snažil se jí maximálně vyhovět.

Její vzrušení přecházelo v bolestivé vzlyky, ale pak ho najednou překvapivě odstrčila.
„Teď takhle!“ převrátila ho na záda, uchopila divoce jeho pyj, tvrdě se na něj posadila a začala divoce poskakovat. Před tím už by byl dlouho nevydržel, ale v pozici na zádech byla jeho výdrž podstatně delší. Po dlouhé divoké jízdě už bylo vidět, že Janě dochází síly, ale orgasmus se nedostavoval u žádného z nich.

„Počkej, Jani, teď zase jinak. Nechala se od něho nastavit tak, aby ho mohla pohodlně kouřit, ale zároveň aby si on mohl na všechny způsoby hrát s její kundičkou a zadečkem. Jazykem a jedním prstem dráždil její studánku, prstem druhé ruky kroužil kolem zadečku a občas zatlačil dovnitř.
Reagovala na to protipohyby a tlačila se proti němu. Stihl ale ocenit, že její ústa a ruce odvádějí skvělou práci a bylo mu jasné, že teď už dlouho nevydrží.

„Už budu, pozor!“ věděl, že sperma ona moc nemusí, ale uslyšel jen její: „Mhmmm, mhhmmm!“ a ucítil na svých prstech a jazyku její křečovité zpětné přírazy.
Oba jasně vnímali, že se zmáčeným hladkým zadečkem napichuje na jeho palec, kterým úplně snadno kousíček uvnitř kroužil. To nešlo vydržet a prostě v tom okamžiku explodoval. Jana se jen o chvilku později vzepjala v křeči a zhroutila se vedle něho.
Pootočil se, aby jí viděl do tváře. Utírala si hřbetem ruky ústa a ještě jednou polknula.
Popadla dech a tiše s trochu provinilým úsměvem šeptla: „Tedy to snad bylo poprvé, kdy jsem to všechno spolknula. Snad se nepozvracím.“
„Tos přeci nemusela, vždyť jsem ti říkal, že budu!“
„Jo, ale jak sis hrál s tím mým zadečkem, tak to jsem taky ještě nikomu takhle nedovolila a najednou mě to šíleně vzrušilo a já tohle chtěla zkusit. Ale ten zadeček byl prostě supr!“ zasmála se najednou a její oči zářily radostí.

„Tedy, bude nám šedesát a my děláme takové vylomeniny. Párek zvrhlých stařečků. Ale ty na to nevypadáš. Postavu máš furt jako mladá holka. Škoda těch vrásek, s nimi vypadáš tak na padesát.“
„Jo, odsud dolu možná i třicet pět, a hlavu uříznout,“ smála se a rukou naznačovala, kde řez provést.
„No, mě se už pekáč buchet proměnil ve velikonoční mazanec, ale snad to taky ještě jde. Akorát ty stříbrné vlasy…“
„Na to mladé holky letí!“
„Tak mi nějakou přiveď a dáme trojku, abych tě nepodváděl,“ zasmál se.
„Vyškrábu jí oči! A tebe zapíchnu! Zapíchneme tě spolu s tvojí Ivou, když si opatříš mladou!“

Ještě chvilku se špičkovali a bylo jim nádherně, ale pak je Tonda nasměroval do reality.
„Něco studeného bych zobnul, ale musím si dát sprchu, to by Iva cítila, co jsem prováděl a bylo by zle. Druhé číslo už nedám. Nebude to vadit?“
„Ty jsi takový můj sexyman, milovaný! Vždyť jsi mě úplně zničil. Ani zítra by nebylo nic. Snad tak ve čtvrtek.“
„Jasně, to se tady zastaví Péťa ne?“
„Nebuď zase pitomej,“ zaškaredila se na něho, udeřila ho pěstí do prsou a vyskočila z postele. Tentokrát ale nekřičela jako jindy.

Troufl si vrátit se k tématu „Petr“ a ke zjištěním od sousedky až po Novém roce, i když před tím bylo příležitostí dost. Věděl, že reakce nebude příjemná.
Byl krásný zimní den a ke konci dlouhé procházky padla řeč na Petra a Irenu. Když Jana končila ódy na to, jak je těm dvěma spolu nádherně, zeptal se jí Tonda: „Jani, moc dobře si pamatuju, jak ses vztekala, když jsem se tě onehdy zeptal, jestli Irena o tobě a Petrovi ví. Počkej, nekřič hned. Pamatuješ na ty mravenčí štípance na minulé čarodějnice? Říkalas, že Lucce mazal Franta dva štípance na zadku Fenistilem ještě pět dnů po tom.“
Viděl, že se nadechuje, aby něco ostrého řekla, ale byl rychlejší a dorazil ji.
„No a když už jsme u Franty, tak ten žádného bratrance nemá a tedy už vůbec ne jemu podobného jako dvojče a Lucce zadek žádným Fenistilem nemazal a jí nic nepoštípalo. Slíbilas mi x-krát, že už si nebudeme lhát a vidíš, v Kauflandu jsi tenkrát tedy s Frantou nebyla, tak by mě zajímalo, co jsi dělala, a mravenci to taky nebyli, tak kde se ten flíček na té tvé krásné kundičce vzal?“

Místo odpovědi vcelku podle očekávání zaútočila.
„Tak ty jsi takový podrazák, že se na mně vyptáváš u sousedů? Tak to už je tedy moc!“ rychle se vydala k metru.
Šel za ní a protože na jezdících schodech neměla kam utéct, mohl se tak trochu bránit a potichu odpovídal: „Ale já si to nevymyslel a neboj, zeptal jsem se opatrně. Lucka není žádný génius. Navlekl jsem to dobře. Neměj strach!“
„Já si za ní dojdu a ještě si to s ní vyřídím.“
„To nedělej, nemá tušení, o co tady jde, budeš mít akorát problém. Radši mi zkus vysvětlit, proč sis to všechno vymyslela a jak to tedy bylo doopravdy.“
„Dej mi pokoj, je mi zle, nebudu ti tady teď nic říkat. Jedu domů!“
„OK, ozvu se a budu s těšit na vysvětlení. Jen jsem se zeptal, jestli Irena o vás ví, protože si myslím, že se sice mají s Petrem fakt moc rádi, ale stejně to nejspíš máte vy dva spolu pořád stejné. Žádná tlustá čára. Nevidím na tom nic špatného, vždyť sama vidíš, že víc jak deset let spolu podvádíme mojí Ivu, ale vadí mi lhaní.“
„Už mi nic neříkej, metro ti jede támhle,“ ukázala na přijíždějící vlak a sama se bez dalších slov otočila pryč.

Pokusil se napsat SMS, dostal jen odpověď: „Omlouvám se, ale všechno jsem si to v minulosti vymyslela, jen abych se udělala zajímavější.“
Odpověděl: „I tu refýž a to, že sis můj „přípitek“ vryla do paměti?“
Odpověděla: „Jen jsem chtěla být zajímavější.“
„Odpověděl: „Tak to blahopřeju ke skvělému hereckému výkonu. Promrhala jsi talent pro Hollywood. Sežral jsem to i s navijákem, všechno o tobě a Petrovi jsem ti uvěřil. Snad jsi měla dobrý pocit z toho, že sis ze mě tolik let dělala legraci a náramně ses u toho bavila.“

Neodpověděla, a tak další den vsedl před kanceláří do auta a navečer, když už byla z práce doma, se zastavil před jejich domem a vytáhl jí na chvilku ven.
Zdráhala se, ale nakonec přišla a posadila se do auta vedle něho. Zeptal se: „Jani, abychom neztráceli zbytečně čas. Když to nebyl cucflek, tenkrát v květnu, tak co to bylo. Mravenec to být nemohl.“
„Víš, jak se mi občas dělaly takové modřinky, praskaly mi žilky třeba na stehně. No, tak to je to celé.“
„Tak to jsi mohla říct tenkrát rovnou a nevymýšlet mravence, co by svědili a nechávali štípance pět dní a ještě k tomu jsi do toho zatáhla Lucku s Frantou a Fenistilem, abych té báchorce uvěřil. Kdyby to tak bylo, jak teď říkáš, tak jsi to měla říct hned, ne? Jenže ono tě to nenapadlo. Tenkrát. Až teď.“
„Když mi nevěříš, tak nemá cenu se dál bavit,“ chtěla odejít, ale zamknul dveře a pokračoval.
„Počkej, ještě mi řekni, jak to bylo s tím Frantovým dvojníkem a s Kauflandem? To jsi asi měla rande s někým, o kom bych neměl vědět? Jasně, že to Petr být nemohl, protože spolu nic nemáte a když přijde na oběd, tak mi to přeci vždycky říkáš. Lucka jasně řekla, že bratranec neexistuje, tak kde jsi byla nebo kdo byl u tebe?“
„No, ono se mi asi tenkrát nejspíš nechtělo táhnout se za tebou do té pizzerie.“
„Hmm, takže ty mě bláznivě miluješ, ale když sem jedu hodinu na kole a pak taky zpátky, venku je nádherně, tak tobě se nechce popojít dvě stě metrů a posadit se se mnou na chvíli na zahrádku? A to jsi měla tenkrát dovolenou, a ještě jsi mně na ní upozornila. To tě tolik obtěžovalo za mnou dojít? Už jsme tam byli nejmíň padesátkrát a přišlas v dešti nebo v zimě i když jsi byla nemocná. Fakt hezké vysvětlení, že ti nestojím ani za pár kroků pěšky. Docela hustý. Proč se mnou tedy chodíš už víc jak deset let?“
„Dej mi, prosím tě, pokoj a pusť mně ven. Je mi z toho všeho zle.“
„OK, tak běž, když neumíš ani slušně popravdě odpovědět na dvě normální otázky a pořád si vymýšlíš takové kraviny. Zkus si vzpomenout, kolikrát jsi mi slíbila, že už mi nebudeš lhát?“
„Pusť mě ven!“

Pustil jí.
Doma si změřil tlak 190/150. Normálně míval tak 120/70. Byl vytočený tak, že se mu třásly ruce. Poslal jí to v SMS. Odpověděla obratem, že má 200/160 a tepovou frekvenci přes 100, je jí zle a zvrací.
Napsal jí: „Mrzí mě, že je ti ze mě tolik na zvracení, že jsem takový hnusák, ale já si ty nesmysly nevymyslel a snad se na ně zeptat můžu. Myslím, že právo na to mám. Děláš ze mne vola.“
Neodpověděla.

Druhý den jí napsal dlouhý mail, kde do puntíku přesně popsal ty dva příběhy a vložil do nich různé smsky ze svého zaheslovaného Viberu. V závěru mailu pak stálo:
Nechci, aby ses zlobila, i když si za to můžeš svým vymýšlením dost často sama. Snaž se mě tedy dál přesvědčit, že jsi příšerná, jak se bavíš tím, že jsi ze mě udělala úchyla tím, že sis léta všechno vymýšlela, abys povzbudila mojí fantazii. Myslím, že jsi mi mockrát naznačila, jak to mezi Tebou a Petrem ve skutečnosti je, ale pak to z nějakého důvodu nemůžeš říct mně znovu do očí. Vždyť ti pořád opakuju, že snad i právě proto všechno, jak to s Petrem máte, jsi v mých očích úžasná.

Asi si myslíš, že ani moc neriskuješ, že už to Tvé vymýšlení já dál nebudu snášet, protože tě mám moc rád, a proto se mne raději snažíš přesvědčit, že jsi tak děsivě hrozná, protože sis se mnou jen tak léta pohrávala. Zřejmě věříš, že si o Tobě tu příšernost, že si takhle vymýšlíš a děláš ze mne úchyla, ve skutečnosti myslet nebudu, že ty Tvé hysterické výlevy nějak překousnu, no a Ty budeš mít „čistější svědomí“ stran tajemství vašeho vztahu s Petrem. Nejspíš protože jsi mu slíbila, že se o vás dvou nikdy nikde nikomu nezmíníš a se mnou jsi to porušila a teď nevíš, jak z toho?
Jenže já cítím, že tady je tenká hranice mezi gentlemanstvím a blbostí, Janinko. Já úplně takový gentleman nejsem. Prostě jednoho dne budu chtít slyšet, jak to tedy všechno je a nesmíš zase zkoušet vykládat nějaké nesmysly. To by byl konec. Další výstupy bych už asi nespolknul.
Strašně moc se těším, že Tě zase uvidím a že to všechno konečně jednou provždy vyřešíme.

Odpověděla přes sms.
„Už mi takový maily neposílej. Nebudu je číst. Stejně jsem podle tebe příšerná, tak proč spolu tedy jsme? Už jsem se jednou omluvila. Nechápu, proč Ti to nestačí.“
Odpověděl: „Sláva, aspoň vidím, žes to přečetla. Příšerná jsi jen hypoteticky. Nevěřím, že sis všechny ty řeči nebo náznaky o vás dvou jen tak vymyslela, abys byla zajímavější. Dobře vím, že to chápeš a že víš, že pro mě jsi úžasná a že tedy platí moje varianta. Mám pravdu?“
Odpověděla: „Proč trváš vždycky na tom, že musíš mít pravdu?“
Odpověděl: „Protože tohle je úžasná pravda. Nádherná. Neuvěřitelná. Nebo snad není?“
Odpověděla: „Moc Tě miluju.“Odpověděl: „Beru to jako souhlas. Taky Tě moc miluju a těším se na Tebe.“
Jako odpověď mu přišla hromada srdíček a polibek přes celý displej.

Věděl ale, že Jana je skvělý právník a že takový typ souhlasu klidně zase kdykoliv zapře a udělá z toho nedorozumění nebo něco podobného. Věděl také, že je to jen takové nepřímé přiznání a že přímé debaty na téma jejího mnohaletého mileneckého vztahu se synem nejspíš nikdy nedosáhne, leda snad kdyby s tím začal právě Petr.
Přemýšlel dál: „Jenže kdo ví, kdy vlastně začali? Kolik mu bylo? Osmnáct? Nebo snad méně? Když se odehrálo to léto s Michalem, tak bylo klukům devatenáct, ale to už měli za sebou s Petrem dost dlouhý vztah. I když rok je také dlouhá doba. Nicméně, stejně to není podstatné. Leda že bych zašel za Petrem a pobavili bychom se jako chlap s chlapem. Ale to by mě asi zabil.“

Nemohl tehdy tušit, že o pár měsíců později zažije další ohromné překvapení.
Ve stejné době, kdy si vyměňovali smsky, v Janě probíhal vnitřní boj.
„Bože, vždyť on to napsal úplně přesně. Všechno je mu jasné, i to, že já milování s Péťou prostě oficiálně přiznat nemůžu. Ale asi bych měla a Petrovi to pak vysvětlím. Vždyť to musí pochopit. Není na světě sám, má svojí Irču a já zase nechci přijít o Toníka kvůli sto let starému slibu. Všechno je to na hovno,“ uzavřela své myšlenky a poslala poslední smsku s velikým polibkem.

„Stejně to zase nejspíš zapřu, protože se mu nedokážu dívat do očí a při tom o Péťovi mluvit jako o své lásce,“ povzdechla si v duchu, ale pak se zkusila povzbudit: „Ale třeba snad někdy jo. Jednou to zlomit musím.“

Autor

Navigace v seriálu<< Příběh prolhané dámy 09 – Odvaha a výroční oslavaPříběh prolhané dámy 11 – Překvapení 1 >>
4 23 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Would love your thoughts, please comment.x