Příběh prolhané dámy 06 – Nejstarší vzpomínky 1

Toto je 7 díl z 16 v seriálu Příběh prolhané dámy

Jana dorazila z práce až pozdě večer. Těžký den jí pomohl přenést se přes šok, který jí Tonda hned ráno způsobil. Udělala si k večeři jen lehký salát s čerstvou bagetou a nalila si sklenku bílého z načaté lahve ze včerejška. Uvelebila se u televize, ale film nebyla schopná sledovat.

V hlavě se jí promítala poslední setkání s miláčkem Toníkem.
„To je takový bambula,“ pomyslela si. „Proč jen musel lézt za tím Michalem? A vlastně proč i za tím zatraceným Petrem nebo za Monikou! Bože! To se nemělo stát. Ale snad jí všechno neuvěřil. Jenže asi jí toho uvěřil dost.“

Pak se v myšlenkách vrátila k příletu z dovolené. Zasnila se: „To fakt bylo něco neskutečného, on je úplný démon.“ Trochu se zakabonila: „To jsi ale plácnula pěknou blbost, srovnávat ho s Arnoštem nebo s Péťou. Nic neříkal, ale určitě si to pamatuje. S Arnoštem to byla všechno spíš jen klasika a rutina. Ale Péťa byl miláček. Tolik byl báječný. Ale někdy taky hrozný pitomec, zbytečně riskoval a doplácíme na to,“ vzdychla si.
„Ale ukončit jsme to museli, to fakt už dál nešlo a slíbil přeci, že to tak bude nejlepší a teď takhle vyvádí. Dělá takové šílenosti. Asi by fakt měl jít někam k psychologovi, jak jsme se domluvili, že půjde. Ale evidentně ještě nebyl. Takové úlety. Vždyť nás takhle dostane do nějakého průšvihu.“

Pak se jí myšlenky vrátily kousek zpátky.
„Co má ta zatracená Monika za důkazy? To s tou její tetou byl Petrův úlet, to jo, v té práci s tou starší kolegyní tenkrát to tak asi taky bylo, ale vždyť byla celé roky v pohodě? Co jí to najednou přelétlo přes nos? Vždyť jsem jim koupila, na co si vzpomněli, když na to neměli peníze. A dostala peníze na pěkný byt nebo i domek, tak co pořád chce? Vždyť má sama máslo na hlavě a těžko může něco zkoušet. Je pitomá.“

Postupně se jí únavou skláněla hlava na stranu a před očima jí začaly probíhat vzpomínky.

Vrátila se v nich o spoustu let zpátky. Pavel tenkrát zase v neděli hned po obědě odjel z chaty pryč, údajně služebně mimo, ale ona věděla, že v tom zase je nějaká jeho studentka. Už mu bylo přes šedesát a nechápala, co na něm ty dvacítky nebo pětadvacítky vidí, i když se vcelku udržoval. Na druhou stranu moc šarmantnějších mužů, než byl Pavel, během svého života nepotkala. Se ženami to uměl jako málokdo.
Petr to zdědil po něm, usmála se sama pro sebe.

Bylo jí tenkrát smutno, ale na hádky už rezignovala. Na služebky začala jezdit i ona a většinou s Arnoštem. Byl to příjemný společník, ale žádná velká láska.
Oba si tenkrát na rovinu řekli, že od vztahu nic nečekají, ale že je jim spolu dobře a jako milenec nebyl špatný, i když Tondovi nesahal ani po kolena. A vlastně ani Petrovi, ale někoho mít musela, aby si jí lidé nevšímali.
Věděla, že je hezká, na svůj věk až mimořádně zachovalá a kdyby neměla žádného chlapa, byla by svému okolí podezřelá.
Zase se spokojeně usmála. Najednou před očima jasně viděla, to, co se tenkrát stalo.

Dopila odpolední kávu, vzala si z lednice láhev šampaňského, otevřela ji, nalila si sklenku a vlezla si nahá na sluníčku do vyhřáté vířivky. Měla vypito asi půl láhve, užívala si se zavřenýma očima svou smutnou osamělou pohodu a představovala si, co bude dál.

„Á, tady jsi! Já koukal na formuli a ty jsi najednou pryč. Vlezu si k tobě. Naleješ mi taky skleničku?“ tenkrát jí to nebylo divné, do vířivky chodívala relaxovat často a někdy se přidal Pavel, někdy i s Petrem nebo Petr sám. To všechno už léta. Věděla, že je to neobvyklé, ale nikomu z nich to nikdy nevadilo.
Pavel býval ve vířivce často a i doma občas přešel nahý a Petr tohle chování převzal po něm.
„Ale, jo, dojdi si pro skleničku a nalej si,“ usrkla z té své, zavřela zase oči a nechala se masírovat příjemným proudem vody.
Za pár chvilek se ozvalo šplouchnutí a Petr se uvelebil vedle ní. Nevěnovala mu pozornost. Přikulil se k ní, pohladil jí po tváři a tiše pronesl: „Neboj, mami, to bude zase dobrý, kvůli tátovi se netrap. V té vaší firmě vyděláváš tolik, že jiné ženské nemají ani tušení, že to je vůbec možné, tak se s tátou klidně rozveď a najdi si nějakého pořádného chlapa, co tě bude mít rád. Když to nebude nějaký hajzl, tak mi to vadit nebude. Už jsem na to dost rozumný, neboj. Na ten náš barák se vykašli, vždyť jsou i jiné, i když tenhle je hezký a ta malá schovaná zahrada s bazénem asi nebude všude.“
„Jsi moje sluníčko, Péťo, ale všechno má svůj čas. V práci nikdo takový není a já jinam moc nepřijdu. Vždyť víš, že kolikrát musím dělat i dlouho do noci. Ty peníze nejsou zadarmo. On ukáže čas, víš?“

Tenkrát bylo chvíli ticho a nic se nedělo, zase měla zavřené oči a snila o nějaké hezké budoucnosti.
Petrovi nevěnovala pozornost, o to víc jí překvapilo, když ucítila vedle sebe pohyb a vzápětí na svých rtech něžný polibek a na svém ňadru Petrovu ruku. Ztuhla. Trochu v panice tenkrát nevěděla, jak má zareagovat, aby Petrovi neublížila. Byl pro ni všechno a udělala by kvůli němu cokoliv, jen aby byl šťastný.

Teď si vybavila, jak tam v té vířivce otevřela oči, pomalu synovu ruku odtlačila.
„Počkej, Péťo, co to děláš. Já přeci nejsem nějaká tvoje kamarádka. Ještě, že tady nikdo není. Nech toho, tohle se nehodí,“ trochu naježeně a s obavou, co se to děje, se odtáhla, ale projelo jí zváštní zamrazení.
„Já vím, že by se to nehodilo, kdyby tu někdo byl, mami, ale připadáš mi pořád taková smutná, osamělá a jsi nádherná, takže si to nijak zle nevykládej. Podívej,“ nedíval se na ní, ale nechal své tělo nadlehčit proudem vody a nad hladinu se vynořil jeho mladý, ale krásně vzpřímený úd.
„To mám skoro pokaždé, když tě tady v té vířivce vidím takhle nahou nebo když doma projdeš jen v županu a nic pod ním nemáš, nebo ve spodním prádle nebo v noční košilce. Prostě kdykoliv tak jsi. Nestydím se za to, protože ty bys pořád ještě vzrušila každého kluka nebo dospělého chlapa. Akorát si musím dávat bacha, aby to neviděl táta. Já hezčí holku nebo ženskou neznám. Snad jen jednu od nás ze třídy, ale ta někoho má,“ mrkl na ní po straně okem a zase vrátil svůj pohled té svíci, která se vypínala nad hladinou vířivky.

Jeho přiznání ji tenkrát šokovalo, ale dokonale si vzpomněla, že jí v tom okamžiku také pekelně vzrušilo.
Nahlas řekla: „Ježíši, Péťo, já tak chodím doma pořád a nikdy mi to nepřišlo být divné. Slibuju, že už si budu dávat pozor. Fakt mi nedošlo, že už jsi velký kluk nebo spíš skoro dospělý chlap. Promiň mi to. Radši mi dojdi pro osušku, mám ji támhle na lehátku.“
„Počkej, to teď není třeba, ještě jsme nedopili tu láhev. Ťukneme si aspoň na to, jak jsi pořád i skoro ve čtyřicítce nádherná. Doleju nám. Nebo můžeš ty. Strašně moc se mi líbíš a už roky se rád na tebe takhle dívám. A teď to aspoň víš. Takže tak choď dál, moc tě prosím,“ zasmál se a radostně jí pohlédl do očí.

Byla z toho tenkrát v lehkém šoku, ale vstávat a ukazovat se nahá se jí v tom okamžiku nechtělo. Došlo jí, že vlastně už dlouho Petra nejspíš svým způsobem provokovala.
„Tak nám tedy dolej, ale platí, co už jsem řekla. Jsem ráda, že se ti zdám ještě hezká, to by byla každá ženská ráda, ale jednak jsem už stará a jednak, a to hlavně, jsem tvoje máma. Fakt jsem nevěděla, že ti nějak motám hlavu. Vždyť jsi přeci s nějakými slečnami chodil, ne? Aspoň jsi to říkal,“ hodila po něm tenkrát koketním pohledem, který ovládala skvěle, ale teď vzpomínala na to, jak jí jeho slova tenkrát úplně bláznivě vzrušila a jak se bála, aby to Petr na ní nepoznal.
Přišlo jí to být šílené, ale hlavně jí vyváděl z míry fakt, že jí Petrovo vyznání ani trochu nepohoršilo, nevadilo a že naopak sama chvilku přemýšlela, jestli mu má ty lichotky vrátit.
Nakonec to tenkrát neudělala. Strašně moc se jí chtělo oplatit mu to nějakými krásnými slovy, ale netroufla si.

Teď se nad tím jen trochu a kratince nostalgicky zamyslela a vrátila se zpět. Alespoň měla o malinko čistější svědomí, že to tenkrát neudělala.

Dolil jim sklenky, podal jednu Janě a pozvedl na znamení přípitku.
Odpověděl: „Jo, chodil, ale nebýval jsem s nimi nahý ve vířivce,“ zasmál se, usrknul pěnivého moku a pozoroval, jak totéž udělala Jana.

Vybavila si, jak odložil svou sklenku, vzal tu její z ruky, položil vedle své a pak se nečekaně sklonil, nadlehčil její jedno ňadro a uchopil do rtů její bradavku dřív, než stačila cokoliv udělat.
Úplně ztuhnula, ale za okamžik začala Petra jemně odstrkovat.
„Počkej, co to děláš, tohle nejde, to přeci nesmíš!“
Bylo jí jasné, že musel ucítit, jak se jí bradavka bleskově nalila, a ještě teď při té vzpomínce jasně cítila, jak jí tenkrát v podbřišku zapulzovalo divokým vzrušením. Bylo to něco neuvěřitelného, protože se jí tenkrát hlavou mihla představa milování a úplně ji šokovalo, že si to tak jasně a úplně plasticky dokázala představit. Snad ještě víc byla v šoku z toho, že ji to vzrušilo a najednou ji to začalo neuvěřitelně silně přitahovat. Se svým Petrem!

Nikdy před tím se ta myšlenka ani náznakem neobjevila a teď najednou naprosto zřetelně a úplně živě. A vůbec jí to nevadilo, ba naopak, najednou po tom milování začala bláznivě toužit. Jaké by to bylo? S vlastním synem, který ji docela jistě chce! Viděla v něm najednou nádherného sexy mladíka.
Vzpomínala, že tu myšlenku nedokázala po zbytek dne vypudit z hlavy.

Petr se nechal odstrčit a podíval se na ní zpříma.
„Máš je nádherné. Líbilo se ti to? Cítil jsem, jak se zvětšil. Ten tvůj špuntík, myslím,“ usmál se na ni, sklouzl pohledem k jejímu ňadru a skoro by byla odpřisáhla, že to tenkrát byl naprosto bezelstný úsměv.
„Ty jsi takový blázínek, tohle se fakt nesmí. Už nechci, abys něco takového dělal,“ dívala se na něho a její pohled těkal z jednoho jeho oka na druhé.
Bála se, že na ní musí vzrušení být vidět, ale snad nebylo. Aspoň na sobě nedal v tu chvíli nic znát, ale věděla, že nejraději ze všeho by byla, kdyby pokračoval dál. Úplně těm představám propadla.

„Jasně, když nechceš, tak se nedá nic dělat, ale kdyby sis to rozmyslela, tak aspoň víš, že jsi úžasná a že já bych tě chtěl hrozně moc. A ještě jednou moc prosím, nepřestávej chodit do vířivky a po domě v tvém nádherném prádélku nebo v noční košilce, pod kterou nic nemáš. Je to jedna z mála mých radostí a vždycky se na to těším. Aspoň kvůli mně! Třeba bys mohla i dneska, když je táta pryč.“
Než stihla cokoliv udělat naklonil se k ní, vtiskl jí polibek na rty a rukou lehce stiskl její ňadro a mezi prsty její bradavku.
Když ji pouštěl, ještě přes ní přejel ukazováčkem tam a zpět a usmál se na ní se slovy: „Fakt jsou nádherné!“

„Tak, to už stačilo,“ plácla ho zlehka přes ruku, ale nezlobila se, brala to jako hru. „Radši mi skoč pro tu osušku, ty nemravo jeden zvrhlý, půjdu si sednout na sluníčko do křesílka, i když už není žádné vedro.“
„Jasně, rozumím, ale nepřestaneš, že ne?“ odpověděl tenkrát Petr.
Loudavě, zřejmě schválně, těsně před jejíma očima vstal, aby si pořádně mohla prohlédnout jeho nádherně zvednuté mužství a pomalu vylezl z bazénu.
Nemohla od něho odtrhnout svůj zrak, protože z vířivky se vydrápal jen opravdu velice pomalu a opravdu tak těsně vedle ní, že se jí svým ztopořeným krasavcem málem dotýkal a na okamžik se jím otřel o její rameno.
Na ten pohled nikdy nezapomněla. Uvědomila si tenkrát, že pozoroval její reakci a pochopila, že jí bude odteď zkoušet nenápadně provokovat, kdykoliv budou spolu sami, protože rázně nezakročila a on si zřejmě všiml jejího vzrušení. To prostě nešlo přehlédnout, protože její špuntíky byly na vzrušení citlivé a zvětšovaly se a tvrdly nadmíru rychle.
Znovu si uvědomila, že za to vše docela jistě mohlo především to, že doma opravdu celý život občas beze studu prošla v pěkném jemném prádle, v noční košilce nebo župánku, tak jak Petr před chvilkou zmínil.
Věděla velmi dobře, že Petr je už v letech, kdy se na ženy dívá jinak.

Přicházel s osuškou tak, aby opět jasně viděla jeho nádherně oživlé vybavení. Obešel vířivku, postavil se za ní a vybídl jí: „Tak pojď, zabalíme tě. A ta vířivka a to další tedy pořád bude?“
Vzpomínala, jak se tenkrát zvedla a odpověděla.
„No, pokud zůstane jen u toho, tak tedy bude,“ hodila po něm znovu koketně okem a když lezla ven z vířivky, jasně si uvědomovala, že Petr fascinovaně pohlíží na její ochlupený klín.
Jeho slova to potvrdila: „A ty chloupky mě vzrušují taky. Těším se, až zase někdy projdeš po místnosti jen ve spodním prádle nebo nahá. Mohla bys, až budeme sami. Mohla?“ nepřestával tehdy provokovat.
Podržel jí osušku, aby se do ní mohla zabalit a pak o půl kroku poodstoupil.
„Vidíš?“ nepatrně vypnul své boky proti ní, aby upoutal její pozornost.
Neudržela se a plácla ho přes jeho šikmo vzhůru vzepjaté přirození.
„Nech toho, hambáři, přestaň provokovat, koukej se obléct a radši jedeme domů.“
Tenkrát se na něho usmála, ale bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů, čistě protože jí přišlo být žertovné, že ho plácla.
Hned změnila téma: „Pojedeme vlakem nebo autobusem?“

Domů dorazili relativně brzy. Přiznala si, že z chaty raději utekla, aby se to jeho provokování snad nějak nezvrhlo.
Celou cestu, která trvala něco přes půl hodiny, si potichu povídali, ale Petr občas utrousil dvojsmyslnou poznámku, které rozuměla jen ona, protože se týkaly toho, co se událo na jejich velké zděné „chatě“ před chvílí.
Nemohla si pomoct. Prostě ji to vzrušovalo a jeho skrytým narážkám se smála jako nějaká puberťačka. Věděla, že tím mu jasně dává najevo, že jí to odpoledne nebylo nikterak nepříjemné a také věděla, že on to v tom okamžiku naprosto jasně chápal. Bavilo jí to. Vědomí, že on chápe, že se jí takové pro ostatní poněkud skryté koketování líbí, ji příjemně vzrušovalo.
Seděl vedle ní a uprostřed zpáteční cesty jí položil ruku na koleno. Byl konec léta a měla volné krátké kalhoty.

„Ale no tak,“ potichu sykla a zlehka do něho štouchnula loktem.
Ruku tam nechal a Jana tenkrát nic dalšího neudělala, protože jí bylo hloupé v autobuse nějak reagovat.
Po chvilce posunul ruku o pár centimetrů výš kousíček pod lem kraťasů, která sahala asi do poloviny stehen.
Loupla po něm pohledem, ale bylo vidět, že ji jeho aktivita baví.
Vrátil jí jen okouzlující úsměv. Naklonil se k ní a potichu zašeptal: „Tohle je nádherné, ale musím toho nechat, než vystoupíme, protože tohle,“ pustil její nohu, opatrně ji uchopil za ruku a přejel s ní po svých kalhotách.

I teď s odstupem řady let si vybavila, jak mu stál a jak ji tenkrát polilo horko z toho vzrušení, které nesměla dát najevo.
Na okamžik se na ní podíval. Byla si jistá, že mu neušlo, že se jí zvedl koutek úst v téměř nezřetelném úsměvu.
Odvrátil svůj pohled a sledoval okolní krajinu. Svou ruku vrátil dost vysoko na její stehno. Celé se jí to nyní zpětně odehrávalo před očima jako nějaký romantický film. Bylo jí jasné, že Petr tenkrát pochopil, jak moc jí ta hra vzrušila a že možná nic proti jeho dalším aktivitám nepodnikne.
V tom autobusu to už vnitřně věděla a tušila, že Petrovi to je také jasné.

Probrala se ze svých vzpomínek a připustila si: „Jojo, holka, on v tom autobusu tenkrát jasně pochopil, že ho chceš úplně stejně, jako on tebe. Tenkrát ses na ten večer těšila jako snad na nic jiného ve svém životě. Jen si to přiznej. A taky si přiznej, že od té doby si ani nedovedeš představit, že byste se už nemilovali. Sice Tondu miluješ, ale bez milování s Péťou taky být nemůžeš. A Tonda má stejně tak rád tu svou Ivu. Je to bláznivá situace. Ale oba jsou miláčkové, i když Petr teď blbne…“

Pak se zase vrátila do svých vzpomínek.

Autor

Navigace v seriálu<< Příběh prolhané dámy 05 – Tlustá čára za minulostíPříběh prolhané dámy 07 – Nejstarší vzpomínky 2 >>
4.5 33 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Yarda

Asi nejlepší díl ze všech prolhaných dam.

1
0
Would love your thoughts, please comment.x