Petrovi Gábina vydržela do konce léta. Celý rok. Tonda pochopil, že ta mrcha Monika Gábině něco nakukala. Jana byla zase po dlouhé době u něho doma, protože byl na konci prázdnin slaměným vdovcem.
Z telefonu slyšel běsnícího Petra: „Představ si, že ta svině nakecala Gábině, že my dva spolu něco máme!“
Myslel si o tom své, ale Jany se ptal: „Co se děje, Jani?“
Měla slzy v očích, když se o něj opřela, objala ho a šeptala: „Ta mrcha nás chce všechny zničit,“ šeptala. „Nezlob se, ale já teď nic nemůžu, musím domů. Gábina prý sbalila věci a odletěla do Dortmundu.“
Věděl, že nemá smysl jí v tom bránit.
„Zítra si zase vezmu volno a pojedu tam. Pozítří jdu na poslední infuzi, snad záda budou už konečně OK a příští týden na dovolenou. Letíme s kamarádkou, vždyť víš, říkala jsem ti to. Je na tom podobně jako já, tak dáme týden relax na Krétě. Dámskou jízdu, když ty nemůžeš, medvídku,“ smutně se na něj usmála.
Doprovodil jí k metru. Nemělo smysl ji přemlouvat, aby zůstala, i když to tak trochu z povinnosti zkusil.
O dva dny později na ní počkal na poliklinice. Nečekala ho, ale byla příjemně překvapená.
„Můžeš zajít na dvě deci a kafíčko? Nebo musíš do práce?“
„Ne ne, dneska ne, vzala jsem si dva dny volna. Mám pět týdnů dovolené, ale vlastně si beru letos jen ten jeden týden na Krétu a jinak to vybírám kvůli Petrovi takhle po kouskách. Skočíme tam do té naší kavárničky? Je to kousek.“
Viděl, že není v pořádku, že je úplně rozhozená.
Posadili se na malé zahrádce ve vnitrobloku. Zase byli prvními hosty, ale dnes Tonda věděl, že to bude o něčem jiném.
Po první dvoudeci se Jana rozpovídala.
„Včera jsme měli s Péťou asi pětihodinovou debatu. Chodili jsme po lese, já udělala k obědu pošírovaného lososa a vypili jsme lahev nějakého francouzského vína, co tam měl.“
„Povídej, co jste vymysleli?“
„Pojď dáme cigárko, pak ti povím,“ vyndala krabičku Davidoff a zapálili si.
Stáli u popelníku, Jana ho objala a dlouhé povídání zakončila: „Všechno jsme to rozebrali a udělali jsme tlustou čáru za temnou historií našeho vztahu.“
„Tak to ještě dáme třetí skleničku, Janinko, když to bylo tak důležité.“
Povídali si o její dovolené na Krétě, dopili třetí skleničku a Tonda objednal čtvrtou. Jana byla úplně naměkko.
Zase postávali u popelníku, když Tondu objala, podívala se mu do očí a smutně řekla: „Bylo to asi nejdůležitější rozhodnutí v mém životě. Nebo druhé nejdůležitější, to první bylo už kdysi dávno,“ dodala a po tváři se jí koulely tiché slzy.
Posadili se, Tonda jí slzičky utíral a ptal se: „Dáme ještě jednu nebo radši vyrazíme domů? Co radši?“
„Ještě jednu.“
Pomalu usrkávali pátou skleničku a Jana pořád dokola opakovala: „Fakt jsme udělali tlustou čáru za temnou částí minulosti našeho vztahu s Péťou a bylo to možná to nejdůležitější moje životní rozhodnutí. Nebo druhý nejdůležitější, víš?“
„Jasně,“ přitakával Tonda, „ale za čím jste udělali tlustou čáru? Co bylo tak strašně důležité?“
Myslel si, že je mu to sice jasné, ale chtěl to slyšet od ní.
„Prostě tlustou čáru. Hrozně důležitou.“
Zkoušel se ptát ještě několikrát, ale odpověď z ní nedostal.
Doprovodil jí na metro. Musel druhý den až do konce týdne odletět kvůli nějaké spolupráci s Italy, tak se domluvili, že na ní počká ten další pátek na letišti při příletu z dovolené.
Dorazila úplně jako vyměněná. Letadlo přistálo dopoledne. Dovezl jí do bytu svých rodičů, kteří ještě byli na chalupě.
Ještě v autě se k němu tulila.
„Mám pro tebe překvapení!“ přejížděla mu rukou po kalhotách.
Za chvíli s uspokojením konstatovala: „Hmmm, tak ten maličký na nás nezapomněl! Je to pašák!“
„Na vás nemůžeme zapomenout, holčičky naše úžasný!“ lichotil jí na oplátku Tonda. „Ale nemůžeme se dočkat toho překvapení!“
Před domem si vzala z auta jen příruční baťůžek a za chvíli už byli v šestém patře.
„Musím si odskočit, zatím nám otevři lahev vínka, ale opatrně, jsi tady autem!“
Nachystal skleničky, rozlil do nich víno a za chvíli se objevila Jana.
Překvapilo jí, že Tonda drží v rukách kameru a natáčí si jí. Byla v krátkých smetanově bílých plážových šatech z hedvábí. Zdobil je jen decentní vzorek, ale o to lépe vynikla její ňadra s nádhernými tvrdými bradavkami, které mířily mírně vzhůru.
Zůstala stát proti světlu, založila ruce v bok, vyzývavě zapózovala a pak se zatočila.
„Tedy, to je krása! Jestli dobře vidím, tak všechny chloupky jsou pryč! Ta tvoje holčina je neskutečná! Vypadá jako miminková. A určitě jsi trošku za těch deset dní přibrala, že jo?“
„Mhmmm, asi dvě kila! Všechno jsem hodila za hlavu. A co ta kamera?“
„Vadí? Už kdysi jsem ti říkal, že si tě natočím!“
„Vůbec nevadí, ale nesmí to pak nikdo vidět. Ráda se sama podívám,“ zářivě se na něj usmála.
Postavil kameru na příborník, zamířil ji na křeslo a sám se do něj posadil.
„Na, vezmi si skleničku a pojď sem ke mně!“
Uchopila skleničku, ťuknuli si, napili se, ale když se chtěla posadit do sousedního křesla, zastavil ji.
„Mm mm, pojď takhle, tadyhle si hezky klekni na ty madla tohohle velikého křesla, abych si tu tvojí rozkošnou malou holku mohl pořádně prohlídnout. Já trošku pomůžu na světlo tomu mému fešákovi, aby tu svou lásku taky viděl,“ zasmál se, a zatímco se Jana uvelebovala v poněkud nepohodlné pozici vkleče na širokých polstrovaných područkách křesla, bleskově vysvobodil svého chlapáka a sesunul se malinko níž.
O kousek Janě vykasal lehounké plážové šaty a kochal se pohledem na její dokonale vyholenou, pěkně rozevřenou štěrbinku. Zkusmo po ní i po jejím okolí přejel prstem. Její dokonalá hladkost ho vzrušila. Ucítil, že uvnitř už trochu mokrá je, ale ještě ne úplně. „Smím, jí dát pusinku? Ale nechci, aby sis myslela, že jsem na malinký holčičky,“ podíval se na ní spiklenecky vzhůru. „Vypadá báječně a nevím, co je víc vzrušující. Jestli to, že je takhle hladká nebo když ta její štěrbinka prosvítala pod dokonale upravenými chloupky,“ zasmál se.
Úsměv mu vrátila.
„Nechá se od tebe ráda pomazlit, proto jsme za vámi, kluci naši, přijely.“
Přitáhl si jí k sobě za zadeček a zkusmo přejel jazykem.
„Hmmm, je báječná a krásně voní!“
„Ta je teď už jen pro tebe! Nestihla jsem sprchu a vstávalo se brzy, tak snad ti to nebude moc vadit. Ale chtěl jsi to tak někdy. Nebo ne?“
„Jasně, že jo. Ta její opravdová vůně je úžasná. Ten můj je tady taky pro tebe, ale hrají si s ním i ty moje holky doma, vždyť víš.“
„To je přeci jasné, to musí, abychom měli my dva klid,“ rozesmála se Jana.
„Jsi úžasná! Měla bys ale pro tu svojí malou taky najít ještě nějakého nového klučíka, abys mi to nemohla někdy vyčítat,“ navrhoval Tonda, když se přisál k Janině kundičce.
Chvíli ji vysával, zatímco Jana se zakláněla a tlačila si jeho hlavu do klína.
Slastně při tom vzdychala: „Joo, tohle mi už dobré dva týdny chybělo.“
Počítal si v hlavě, že s Janou už dobré čtyři týdny nebyl, protože ji tak moc bolela záda, že nemohla ani spát, natož aby si zašukali a skoro přesně před dvěma týdny udělala spolu s Petrem tlustou čáru za minulostí. Ale pak nad tím v duchu mávl rukou, protože mu už dávno bylo jasné, jak to mezi těmi dvěma je.
„Zřejmě to byl poslední jejich pich, tenkrát?“ pomyslel si. Vzrušovalo ho to.
„Tak pojď zase ty,“ jemně ji posadil na své místo Tonda.
Sám se zbavil kalhot a zaujal její pozici. Přitáhla si jeho macíka k sobě a láskyplně jej objala svými rty. Kouření ji náramně bavilo, ale nikdy nedokázala dostat ztopořený pyj až do krku. Vynahrazovala to ale nejrůznějším laskáním jazykem, rty, rukama, vysáváním, byla prostě náramně šikovná.
„Jo, je to pořád můj chlapeček! Teď ho už nebudeme zanedbávat, miláčka našeho,“ mrkla spiklenecky na Tondu.
Ještě chvíli si s ním hrála, ale pak navrhla: „Teď ještě chvilku ty a pak je necháme, ať si pohrají spolu, ju?“
„No vida, tak že by to s Petrem doopravdy ukončili, když miláčka nebudou zanedbávat?“ pomyslel si Tonda, ale bleskově se přesunul do kleku na podlahu, uchopil ji za nárty, postavil její chodidla na sedák křesla a rozevřel jí kolena.
Posunula se o kousíček dopředu, opřela se v křesle, rozevřela tak před ním doširoka svou nádhernou studánku a s přivřenýma očima si vychutnávala jeho vysávání, líbání, lízání, cumlání jejího teď už silně zvětšeného hrášku i celého širokého okolí rozdychtěné kundičky a jen tiše vzdychala slastí, když vnímala, jak jí jeho mlsný, šikovný jazyk projíždí od zadečku, kolem kterého nádherně zakroužil, až po Venušin pahorek.
Zvedl a trochu natáhl její nohu vzhůru, aby měl víc místa ke hraní, do něhož zapojil i své šikovné prsty.
Jana si začala kousat vzrušením ruku, aby hlasitě nekřičela, ale její vzlyky: „Bože, Bože, to snad není možný,“ šeptala a po chvilce: „a ještě i podruhé,“ ho ujistily, že opět nezklamal.
„A teď ještě ať si pohrají spolu,“ zašeptal, když vstal, opřel se rukama o opěradlo křesla, namířil svůj náramně ztopořený nástroj ke kraji její studánky a pomalu ho sunul dovnitř.
Jana ho uchopila rukou a navigovala si pohyby jeho pístu podle své potřeby. Věděla, že Tonda zbožňuje, když si ji jednou rukou rozevírá, ale tak, aby tou samou rukou mezi prsty vnímala každý milimetr jeho zásunu nebo výsunu a druhou rukou pak určovala frekvenci, směr a rychlost.
Jí samotnou tenhle způsob také vždycky úplně dostal. Jedinou nevýhodou bylo, že Tohle Tonda většinou dlouho nevydržel, proto s tím začínala vždy až ke konci nebo naopak jen zpočátku a pouze na chvilku, aby ho vzrušila a pak ho trochu šetřila, protože když to překonal, dokázal naopak často vydržet déle.
Už před časem se dohodli, že zkusí prášky na oddálení ejakulace. Toník jí sice na dovolenou napsal, že už je opatřil, ale nechtěla se teď ptát, jestli je vyzkoušel nebo jestli je dokonce vzal teď.
Vzpomněla si v tom okamžiku, jako už po tolikáté, že Petr býval v tomhle nevyzpytatelný a neřiditelný, ale rychle tu myšlenku zapudila. Bylo to už pryč.
Plně se soustředila na to, jak Tondův úd neskutečným způsobem naprosto dokonale vyplňuje její roztouženou studnici rozkoše.
Vzpomněla si ještě jednou, že přesně tohle občas dělávala i s Petrem v jejich domácím křesle, když nebyl Pavel doma a byla nálada. Tu měl Petr kdykoliv byli spolu sami, blesklo jí hlavou. Častěji, než jí bylo milé. A někdy to bylo skoro nebezpečné. Tolik jí těšilo, když mohla svému miláčkovi udělat tenkrát radost!
Ale nešlo to pokaždé a on to chápal. S tím jeho divočením teď už ale byl definitivně konec, pomyslela si smutně.
Sice zřetelně vnímala Tondovo nádherné počínání, ale v hlavě jí probleskovaly vzpomínky na to, jak jí Petr občas přepadl i když neměla úplně náladu, ale když jí přemluvil, tak to nakonec vždy skončilo úplně božím sexem. Petrovou předností bývala zničující výdrž. Někdy si jí vzal, aniž se ptal, když ještě býval doma a Pavel byl někde mimo. Vybavovala si, jak jí tohle jeho trochu násilnické počínání někdy dělalo dobře, i když třeba byla unavená nebo bez nálady. Milováním se jí vždycky nálada spravila.
„No jo, jenže pak se kvůli Pavlovi odstěhoval a vzal si sotva ve dvaceti tu zatracenou Moniku,“ zachmuřila se v duchu.
Ty myšlenky se jí zatoulaly do minulosti jen na okamžik, ale teď už byla najednou zpět u Tondy, protože si uvědomila, že takhle divočit většinou dlouho nevydržel a najednou taková úžasná změna. Tonda se naprosto podvolil její manipulaci, ale pak si sám pro sebe konstatoval: „Ten prášek asi funguje, normálně bych už pomalu byl?“
Zkusil zrychlit a přitvrdit. Šlo to.
„Jooo, to je úžasný tohle, pojď! Já už zase budu,“ vzlykala Jana, oči zavřené, ve tváři křečovitý výraz absolutního vzrušení. „Jooo, pojď do mě! Já už to nevydržíííím! Poooojď!“
Viděl, že třetí orgasmus překonal snad všechno, co spolu až doteď zažili, ale ještě stále mohl. Jeho tempo vrcholilo, cítil, že snad ani nevystříkne, ale že Jana bude docela jistě ještě počtvrté.
Stalo se to jen o pár okamžiků později. Její hlasitý výkřik milování ukončil v okamžiku, kdy Tonda cítil, že i jeho vyvrcholení je dílem okamžiku. Ještě několik pohybů a cítil, že stavidla se uvolnila. Sesunuli se na koberec a zůstali ležet na boku.
Objal ji zezadu a oba jen hlasitě oddychovali.
Po chvilce, když už se vzpamatovali, Jana tichounce šeptala: „Tedy, tohle bylo něco tak úžasného! Něco takového jsem nikdy s Arnoštem nezažila a dokonce ani s Péťou ne.“
„Jsi moje láska úžasná,“ tiše jí chválil Tonda, líbal ji něžně na šíji, ale přiznání, které tak mimoděk vyslovila, nekomentoval.
O chvíli později Janě došlo, co právě řekla.
„Bože, už zase jsem něco plácla a on mi teď už fakt asi nedá nikdy pokoj. Chudáček můj milovaný, takhle ho trápit…“ ale nedala na sobě nic znát.
Užívala si jeho polibků a proudu lichotek.
Hned v pondělí ho ráno v práci vyrušil telefon.
„Můžeme se někde na chvíli sejít? Stala se hrozná věc.“
O dvě hodiny později už se procházeli parkem a bylo vidět, že Jana má nervy už zase nadranc. Třásl se jí hlas i ruce, když mu poněkolikáté opakovala.
„To bylo hrozný, jak mi včera Petr zavolal. Chtěl, abych k němu přijela, ale já nemohla, zastavila se u mne kamarádka na kafe. Já snad ani nemůžu říct, co všechno na mě do telefonu vykřičel. Nejhorší ale bylo, že když jsem mu řekla, že nepřijedu, pořád jen křičel, že by mně nejradši zabil a za to všechno vyfakoval komínem ven. Já mu obětovala, celý život, Toníku a tohle mám za to.“
Už to nevydržela a objala ho kolem krku, přitiskla se k němu a tělem jí otřásal nezvládnutelný pláč. Snažil se jí utišit a uklidnit, ale dlouho žádná slova nepomáhala. Zkusil opatrně načít nebezpečné téma.
„Vím, že je na tobě závislý, Jani. A ty na něm taky. To je jasné. Určitě se na tebe těšil, chtěl tě mít celý víkend jenom pro sebe a stulit se s tebou do toho vašeho ďolíčku, jak ty říkáš a místo toho, aby tě na letišti vyzvednul on, jako vždycky, když ses vracela z dovolené nebo někdy i z delší služebky, tak jsem tam byl já a jeli jsme ke mně.“
„No jo, ale než jsem odjela, tak jsme se dohodli, že tohle musí skončit, že já se o něj přeci nemůžu starat celý život, že už je mu dost na to, aby to skončilo.“
„Co bylo to to nejdůležitější rozhodnutí v tvém životě a co tedy byla temná minulost nebo temná historie vašeho vztahu?“ snažil se Tonda využít situace, kdy Jana byla úplně naměkko.
„To byly ty jeho věčné starosti s těmi jeho čůzami. Přeci mu nemůžu pořád vyvařovat a žehlit jeho košile. O to šlo, o nic jiného.“ „Hmmm,“ zahučel Tonda nedůvěřivě. „Že by rozhodnutí, že mu nebudeš žehlit košile bylo to nejdůležitější v tvém životě? Nebylo to náhodou třeba zrušení těch vašich ďolíčků?“
Neodpověděla. Místo toho pokračovala.
„Řekla jsem mu, že když je tak hnusný, tak ho už nechci nikdy v životě vidět a ať mi už nevolá. Praštil mi s telefonem. Ale já mu volat nebudu,“ řekla najednou úplně pevným rozhodným hlasem. „Víš co, jdeme si dát dvě deci pro tebe a jednu plzeň pro mě.“
Dali si pak každý ještě jednou to své a nakonec Jana souhlasila s tím, že Tonda Petrovi zavolá a pokusí se splnit roli parlamentáře mezi znepřátelenými stranami.
Setkali se koncem týdne asi na čtvrt hodiny. Tonda si vyslechl, že Jana Petra těžce dusila už odmalička, že je prolhaná stejně jako její sestra nebo máma, že si celý život jen vymýšlela a že raději nešel studovat a oženil se, jen aby vypadnul z domova.
Tonda měl trochu odlišné informace, ale nechal ho dál mluvit.
„Byla to ta největší děvka široko daleko a tátovi se nedivím, že od ní utekl. Na tu pozici ve firmě se normálně prošukala, abys věděl a nedělal si o ní zbytečné iluze.“
Dodal ještě řadu všelijakých pikantních podrobností, přičemž nešetřil vulgarismy na účet Jany.
Tonda poslouchal a když cítil, že výčet všech obvinění padajících na hlavu Jany pomalu končí, zkusil navrhnout: „Víš ty co, Petře? Já vím, že tě Jana pořád miluje, koneckonců je to tvoje máma a taky vím, že tys jí miloval úplně stejně a že spolu máte naprosto mimořádný vztah. Pojďme se domluvit, že se třeba potkáme všichni tři někde příští týden na obědě nebo na večeři nebo můžeme zajet k tobě a všechno společně probrat a ono se to všechno uklidní a zase bude dobře.“
„Ty nevíš spoustu věcí, tak netlač na pilu tak rychle. Příští týden rozhodně ne. Nechci o ní ani slyšet. Snad ten další. Ale nevím, jestli se to povede vrátit do starých kolejí po tom, co se teď stalo a potom, co se stalo před její dovolenou. Jí volat nebudu, ale tobě se ozvu, až si to srovnám v hlavě.“
„Supr, určitě všechno dobře dopadne, já si s Janou promluvím. Uvidíš.“
Rozešli se vcelku ve smířlivé náladě, ale Tondu všechna ta obvinění, která si vyslechl, naprosto šokovala. Rozhodl se, že se poptá „v okolí“ a začal shánět kontakty hned, jak to bylo možné.
Uprostřed příštího týdne se mu podařilo sejít se skoro na hodinu v kavárně s Monikou, Petrovou ex. Nevypadalo to, že by si záměrně vymýšlela, ale na rovinu přiznala, že Petra absolutně nenávidí a že ho hodlá zničit, jak jen to bude možné a děti trochu povyrostou. Konstatovala, že Petr byl tak říkajíc na ženské, že dokonce dělal „velmi tvrdé“ návrhy její tetě, že má úchylku zejména na starší dámy a že nejvíc ze všech o tom ví Jana, se kterou například slavíval Valentina každý rok, co si ona pamatuje, ale že jí to potom už ani nepřišlo být divné.
Vyprávěla mu řadu dalších věcí, které s Janou nesouvisely, ale zněly až skoro neuvěřitelně. Když už bylo jasné, že schůzka končí a že se Monika musí zvednout, ještě se zeptal: „A to jako tím vším jste chtěla říct, že Petr a Jana byli milenci?“
„Sám jste si tou otázkou rovnou i odpověděl,“ usmála se na něj a zvedala se ze židle.
„Dlouho?“
„Myslím, že Jana byla jeho první, ale to se musíte zeptat jich. A taky se zeptejte té jeho Dagmar nebo Dády, jak jí říkal. To byste teprve zíral, co byste se dověděl o jejich životě.“
Zaplatil. Byl trochu šokován, ale měl jasno: „Monika si ty věci docela jistě nevymyslela.“
Hned další den se zastavil v kanceláři u Michala, Petrova kamaráda, který mu slíbil naprostou diskrétnost. Zeptal se jen na Janu a na to, co mu Petr o ní řekl. Zejména pak na to, že údajně byla největší děvka široko daleko a že v práci se na svou pozici doslova prošukala a zakončil to dotazem, zda má Michal tušení, proč to Petr dělá. Proč o Janě říká takové věci, když pravděpodobně nejsou pravdivé.
„Víte, pane inženýre, tak tohle vám neřeknu. On je Petr hodně impulzivní, prchlivý a špatně se občas ovládá, ale jinak je to super chlap. To byste ho musel trošku víc znát. Hoďte to za hlavu. Jana určitě taková není, ale chápu, že vás takové řeči musely šokovat. Buďte v klidu.“
„No, snad, taky si to myslím, ale Petrovi fakt nic neříkejte o tom, že jsem tady byl a o čem jsme se bavili.“
„Jistě, spolehněte se. Je to sice můj nejlepší kamarád, ale tohle je jen mezi námi.“
Asi za dvě hodiny Tondovi zazvonil mobil. V životě nezaslechl horší záplavu nadávek a výhrůžek. Petr potvrdil, že umění ovládat se je mu naprosto cizí.
Otřesný monolog Petr zakončil slovy: „A teď si seženu telefon na tu tvojí píču, co máš doma, ty zmrde smradlavej, a řeknu jí, že se už léta taháš s tou děvkou Janou a jestli se potkáme, rozbiju ti hubu tak, že tě už doma nikdy nepoznají,“ a zavěsil.
Tonda okamžitě zavolal Michala. Kupodivu mu telefon zvedl.
„Michale, slíbil jste mi, že Petrovi to neřeknete, ale mám teď problém. Takže vás prosím o to, abyste mi pomohl ho vyřešit, když jste to vlastně spískal.“
Přesně ocitoval Petrův monolog a pak vyslovil prosbu: „Bude tedy třeba, abyste Petrovi zavolal a rozmluvil mu telefonáty mojí ženě. Ta za nic nemůže, tak ať jí do ničeho netahá.“
Nebo toho hajzla zničím, pomyslel si sám pro sebe, ale pokračoval nahlas dál: „Můžeme to udělat klidně v konferenčním hovoru, pokud ho připojíte hned.“
Michal se překvapivě omluvil, posypal si popel na hlavu, Petra zapojil do konference a situaci mu vysvětlil společně s Tondou. Nakonec Petr souhlasil s tím, že nikam volat nebude a Tonda slíbil, že žádná další zjišťování ohledně Janiny minulosti také nepodnikne, i když to měl v úmyslu. Shodli se i na tom, že vidět se spolu už nemusí.
Hned ten den zavolal Janě: „Co třeba zítra ráno v HH? Potřeboval bych s tebou pár věcí probrat. Je to důležité.“
„Zítřek sice nic moc, ale budu tam v půl deváté a budu se moc těšit, medvídku. Na všechno!“
Otevřeli spolu lahev chilského vína, které stále měli v nabídce v recepci.
Tonda poreferoval o schůzce s Petrem a následné schůzce s Michalem i o reakci Petra. Probrali to do všech podrobností i s tím, že Tonda sice nevěří tomu, že Jana má za sebou takovou bohatou sexuální minulost, ale že vymýšlení si jí náramně jde, v tom že měl Petr aspoň částečně pravdu a že z toho by už mohla Tondu vynechat.
„Slibuješ, Jani? Už nikdy žádný vymejšlení? Jenže s Petrem ti teď nejmíň pár dní nepomůžu.“
„To víš, že slibuju, medvídku můj milovaný. Ty jsi takový můj jediný miláček, víš to?“ přesunula se mu na klín, povolila mu kravatu a začala rozepínat košili.
Povyhrnul jí sukni od kostýmku a začal jí hladit přes punčochy a kalhotky kundičku. Roztáhla nožky, co jí kostýmová sukně dovolila. Jejich jazyky se propletly a s líbáním nepřestali, dokud nebyli oba úplně nazí.
Na široké posteli si Tonda hrál s jejími stále ještě opravdu pěkně tvarovanými prsy ozdobenými zduřelými bradavkami, které vyzývavě trčely směrem vzhůru. Hrál si s nimi jazykem i prsty, vysával je a chválil.
„To je neuvěřitelné, že z nich pořád ještě jdou vysát kapičky. Děsně se mi to líbí.“
Nepřestával je vysávat a zároveň si jednou rukou hrál s její studánkou, která začínala povážlivě vlhnout, zatímco Jana si hrála s jeho pevně ztopořeným kopím. Nikam nespěchali.
Tonda střídavě líbal její špuntíky a její rty a zkusil, zda by oba nedosáhli svými jazyky současně na jednu nebo druhou bradavku. Podařilo se to a Janu to evidentně vzrušilo.
„Jo, tohle je úžasný, už jsem nemyslela, že na ně ještě dosáhnu! To jsem už dlouho nezkusila. Zmáčkni je pořádně! Jo, to je ono!“ vzdychala, když Tonda její ňadro pevně sevřel ve své dlani a stisknul opravdu silně.
Na oplátku zrychlila pohyby obou svých rukou kolem jeho pyje.
Tonda přesunul své prsty dolů. Nasměroval tam svůj pohled a jeho vzrušení ještě stouplo při pohledu na její doširoka roztažená pokrčená kolena a boky, které se vypínaly nahoru proti jeho prstům v rytmu jeho pohybů. Stejný rytmus dodržovaly i její ruce, které vypadaly, jako kdyby mu chtěly jeho ztopořence utrhnout. Oba vzrušeně oddychovali.
Tondovi problesklo hlavou: „Ještě, že jsem si zase vzal ten prášek na výdrž. Ona je úplně šílená. Normálka by mě už těmi svými pacinkami udělala.“
Janě se v hlavě honilo něco podobného: „Tohle je šílené, holka, jak to, že ještě není? Normálně by už přeci vždycky byl a ty ani nebudeš toho jeho kluka potřebovat. Ty jeho prsty jsou boží! Škoda, že je Péťa tolik nevyužíval. Ještě chvilku a normálně sama budeš!“
Nahlas ale poprosila: „Hrozně moc tě už chci celého, pojď!“ „Jo, já taky, ale ještě musím trošku ochutnat ty tvé šťávičky,“ olízl si mlsně prsty a přesunul se mezi její stehna.
Věděl, že by jí byl udělal jen svou rukou a že by to byla otázka několika okamžiků.
Prsty zasunul zpět, kde byly před malou chvilkou, pustil se do vysávání jejího hrášku a jazykem něžně zpracovával celé okolí její lesklé jeskyňky. Zvýšil intenzitu a za pár okamžiků byl svědkem jejího nádherného orgasmu.
Ještě, než se stihla uvolnit, posunul se nad ní a nechal svůj nádherný kůl vklouznout do její hlubiny. Za okamžik se vzpamatovala a zopakovala hru svých rukou, kterou tak nádherně předvedla v křesle u jeho rodičů. Druhý orgasmus se dostavil vzápětí.
Tonda cítil, že ten jeho se také přibližuje.
„Už dost, prosím, já už nemůžu,“ škemrala Jana, ale Tonda nepřestával divoce přirážet.
„Ještě pojď jednou, už budu,“ vyrážel ze sebe.
Sebrala poslední síly a prudce mu vycházela vstříc. Za okamžik už oba ucítili, jak její lůno plní mocné výrony jeho žhavé lávy a pak už se jen zhroutili jeden druhému do náručí.
O pár minut později, když vyšli ze sprchy, stulili se ještě na chvíli pod deku.
„Slib mi, že už nebudeš nikomu volat. To s tím Michalem byl úlet. Vždyť si snad pamatuješ, co jsem ti tenkrát o něm vyprávěla. Oni jsou s Péťou fakt kámoši a můžou si říct úplně všechno.“
„Aspoň vidíš, že není problém sehnat si kontakt na kohokoliv. Víš, že Petr se zmínil i o Michalově tátovi a nějakých dalších sousedech a ne jenom o nějakým Arnoštovi, ale i o dalších lidech z té tvé firmy? Myslíš, že Michal mu řekl i tobě? Mám na mysli ten letní příběh, co jste spolu před léty zažívali? Myslíš, že by to Petrovi vadilo? Že by žárlil tak, jako žárlí na mě? “
„Vidíš, jaký to s ním je, taky si všechno vymýšlí. Já ho volat tedy rozhodně nebudu, ale na tebe asi fakt trošku žárlí, to jo,“ zamračila se Jana a pak pokračovala: „Doufám, že nebudeš v žádném případě kontaktovat ty jeho tři čůzy. Řekly by o mně, že už jsem stará a hnusná a ty jejich řeči by mě mohly poslat až někam úplně na dno, odkud bych se už taky nemusela vyhrabat.“
„Slibuju, ale s Monikou jsem se už potkal,“ zaklonil se v posteli Tonda a zkoumavě pohlédl na Janu.
„To snad ne! Co ti ta ženská nakecala? Ona nás nenávidí a jenom škodí. Nesmíš věřit ničemu, co ti nakukala!“
„Mluvila hlavně o Petrovi a říkala, že ho fakt nenávidí a že má dost důkazů na to, aby ho zničila a aby ho připravila o děti, ale něco prý řekne za pár let dětem, až dorostou, aby jim neuškodila. Ale taky říkala, že Petr je úžasný táta a že k dětem, že se choval vždycky moc pěkně a že by se pro ně rozdal. Takže se snad nemusíš zase až tolik bát.“
„Je to hrozná mrcha a opravdu se jí nedá věřit ani slovo!“
„Taky říkala, že Petr má úchylku na starší dámy a že ty bys mi o tom mohla vyprávět nejvíc.“
„No to je šílený! Vidíš, jaká je! Nesmíš jí věřit ani pozdrav! Je to hrozně prolhaná mrcha a klidně by šla i za Tvojí Ivou, jen aby mně nějak uškodila a možná i Tobě,“ vytáčela se Jana a vyskočila z postele, aby se začala oblékat.
„Já už nechci nic slyšet, pojď, radši se oblečeme a půjdeme. Bylo to ale báječný. Jsi můj miláček.“
Tonda si pomyslel: „No, když už, tak už…“ a nahlas Janu dorazil: „Když pak odcházela, ještě řekla, že jsi asi byla Petrova první ženská, se kterou se vyspal a že to bylo už když chodil na gympl a že se mám zeptat Dády, ta by mi prý pověděla věci, že bych teprve čuměl.“
Pozoroval Janinu reakci. Na pár vteřin jako by zkameněla, ale pak vyletěla tak, jak víceméně očekával: „Aspoň vidíš, jaká je to mrcha! Vymyslela by si cokoliv, jen a by nám s Petrem co nejvíc uškodila. Takhle nás pomlouvala i tam všude u Péti. Naštěstí tam ale lidi mají jasno a jsou na naší straně. Všichni moc dobře vědí, jak byla Monika vypočítavá potvora. Nechápali, jak s ní Petr mohl tak dlouho vydržet. Ale doufám, že se z toho poučíš a nebudeš už o těch věcech s nikým mluvit.“
Stihla se trochu uklidnit, popošla k Tondovi, pohladila ho po tváři, políbila ho a dodala: „Vždyť víš, že jsi můj jediný a moc milovaný.“ „Jasně, že vím, neboj, za nikým už nepůjdu,“ vrátil jí Tonda něžný polibek, ale sám pro sebe si pomyslel:
„Co bych se taky ještě nového asi dověděl. Je mi to jasné, stejně jako to, že ty mi nikdy nepřiznáš, jak to mezi vámi dvěma bylo a nejspíš zase bude, ale to já chápu. A že nejspíš jste si užívali i trojku nejmíň s tou Dádou a kdo ví, jestli ne i s Monikou. A budeš o vás dvou lhát až do konce svých dnů i když jsi kolikrát odpřisáhla, že nebudeš. A kdybys věděla, že sousedi a okolí je prý na její straně, protože vědí, jaký byl Petr děvkař, tak by ses zbláznila. Je mi jasné, že taky asi trošku toleruješ náš vztah a to, že se nechci rozvádět, protože někoho potřebuješ, aby nikomu nepřipadlo divné, že tak krásná ženská nemá chlapa a jezdí pořád jen za svým synem a on za ní…“
Věděl, že s tím těžko něco v nejbližší době udělá, ale také věděl, že ve všech ostatních aspektech je Jana neuvěřitelná. Hodná, empatická, obětavá, vysoce inteligentní a navíc dokonalá milenka, naprosto srovnatelná s jeho Ivou, což nemohl říct o žádné jiné a bylo jich dost, se kterými si zkusil v dávnější minulosti zašpásovat.
Jana odcházela s myšlenkou, že Tonda si nejspíš o ní a Petrovi myslí své, ale že to snad nikde ventilovat nebude. Jenže se opět zařekla, že mu nikdy nepřizná, jak to mezi ní a Petrem bylo doopravdy.
