Příběh prolhané dámy 01 – Setkání po letech

„Jsi to Ty, Jani?“
Trhla sebou, ten hlas odněkud znala. Otočila se a zjistila, že za ní stojí pěkný, vysoký chlap se začínajícími šedinami.
Evidentně sportuje, okamžitě ji napadlo při pohledu na jeho ramena v tričku a vypracované nohy v kraťasech. Byl jí povědomý, ale v tu chvíli nevěděla odkud. Trvalo jí to jen okamžik. Pak si vzpomněla. Ale teď vypadal mnohem zajímavěji než před nějakými třiceti nebo pětatřiceti lety.
„Jasně, že jsi to ty! A pořád stejný, jako když jsme spolu na gymplu chvíli chodili! Spěcháš někam?“ prohlížel si její docela krátkou sukni nebo spíš štíhlé nohy, které nešlo přehlédnout stejně jako výstavně klenutou hruď a středně dlouhé vlnité vlasy.
Na ty roky vypadala neskutečně dobře a sukně nad kolena nemohla nikoho pohoršit. Sám o sobě věděl, že se také drží.
Došlo jí to.
„Toníku! Kde ses tu vzal?“ vydechla překvapeně.
„Já tady od třeťáku přece žiju, snad si vzpomeneš, že jsme se stěhovali tenkrát do Prahy. Proto jsme se přeci museli rozejít.“
„No, máš vlastně pravdu. Já sem se sem nastěhovala až po svatbě. Můj manžel je Pražák.“
„Máš chvíli čas? Nejdeme se někam posadit?“

Posezení se protáhlo na hezkých pár hodin. On vystudoval počítače a měl menší softwarovou firmu s klienty i v cizině, ona pracovala u velké mezinárodní právnické firmy. Oba scestovali pracovně řadu zemí. Oba měli své rodiny. Oba byli pracovně natolik vytížení, že na rodinu jim nezbývalo tolik času, kolik by bylo třeba.
Rozuměli si i po tolika letech tak, jako když se po druhém ročníku na gymnáziu rozloučili. Poslali si ještě pár dopisů, ale potom se postupně odmlčeli.
„Víš, že já pak se žádnou holkou celou střední školu nechodil? A na vejšce občas jen nějaký mejdanový známosti?“
„A víš, že já taky měla prvního kluka až na vejšce? Hned v prváku. Zabil se na motorce.“
„Tak to mě mrzí, promiň.“
„To nic, to je dávno. A co ty?“
„Já měl první vážnou známost až po vojně a hned jsem si jí vzal. Jsem takovej pan Musil, ale je báječná, těžko bych hledal lepší, leda snad tebe, Jani.“
„Tak to já jsem začala užívat veselejší život na vejšce taky, ale až tak od konce druháku, když to přešlo. Měli jsme takovou partu, kde jsem se seznámila s mým mužem. Taky Pražák, jako ty, ale tenkrát tam měl úvazek na universitě. Přišel mi být úžasný. Bylo mu už přes čtyřicet a byl úplně jiný, než kdokoliv z těch studentů. Pořád by mě balili, ale já se zbláznila do tohohle. No a školu jsem dodělala už s malým Péťou. Takže taky paní Musilová,“ zasmála se zvonivě a položila svou ruku na jeho. „Jenže už víc než deset let to nefunguje. Když jsem si ho brala, bylo mu už dost přes čtyřicet a fakt mi děsně tenkrát imponoval. Jenže pak jsem zjistila, že je to šílenej proutník, no a dneska to nefunguje a on už stejně nestačí. Ale to je na dlouhý povídání.“
„Ty bláho, už je půl devátý! To dostanu doma pěknou držkovou, musím padat. Dej mi na sebe číslo, Janinko! Tedy jestli by ses zase někdy chtěla potkat a zavzpomínat na starý časy.“
Dostal vizitku s titulem Senior Attorney a obdivně hvízdl: „Tedy! Smím ti vůbec zavolat? Do takové firmy? Budeš se se mnou ještě bavit a budeš mít čas na obyčejného softweráře?“
„Ty Toníku! Bude mít pan podnikatel čas na obyčejnou právničku?“
U metra se rozešli, dali si pusu na tváře a slíbili si, že se ozvou.

Trvalo další tři měsíce, než se potkali. Bylo to ještě hezčí odpoledne a domluvili se, že dají pravidelnou kávičku vždycky kolem desátého v měsíci. Ta tradice takhle vydržela déle dobře tři roky.
O svých rodinách věděli po té době téměř vše, radili si, povzbuzovali se, ale začala převládat lítost nad tím, že se před léty museli rozejít. Při loučení v metru se letmé polibky na tváře postupně změnily v dlouhá něžná políbení.

„Holka, to je ke zbláznění. Musíš žít s takovým volem a miluješ tak báječného chlapa a on tebe. Jenže on má bezva rodinu, takže si rozmysli, co vlastně chceš. Možná bys to měla ukončit. Nebo se s ním chceš občas jen pomilovat a být věčně ta druhá?“
Myšlenky tohoto druhu ji téměř neopouštěly a jenom nekonečné množství práce jí pomáhalo se s tou patovou situací vypořádat.

„Ty vole! Doma máš supr ženskou, která přežila tvý neustálý cesty a práci i o víkendech často až do půlnoci a hrobníkovi utekla tenkrát z lopaty, stará se ti o děti a rodinu a bez ní bys byl v háji a do toho Jana! Co od toho čekáš? Že jí nakonec ošukáš a odkopneš? Dyť jsi jí vždycky miloval a nepustilo tě to, jak se zdá. Nebo se s ní chceš rozejít? No, to v žádném případě!“ odpověděl si hned. „No, tak to jako myslíš, že si jí budeš udržovat trvale jako milenku a že ona z toho bude nadšená?“

Řešení přišlo samo. Měli domluvené rande, jenže Jana zavolala, že má asi angínu nebo virózu něco takového, ale jestli chce, může se zastavit u ní, protože je zrovna sama doma. Neváhal ani na okamžik.
Přišla mu otevřít jen v dlouhém bílém tričku a s červeným nosem od rýmy a kapesníkem v ruce ho se zářivým úsměvem pozvala dál. Zul se, vešel dovnitř, sundal si lehkou bundu a okamžitě ji vzal do náruče. Trochu se bránila.
„Počkej, vždyť tě nakazím!“
„Aspoň budu vědět, od koho tu rýmu mám, Jani!“
Když ji začal líbat, ještě chvilku se bránila, ale potom se k jeho rtům vášnivě přisála.
Cítila, jak jí jeho ruka hněte ňadro. To ještě nikdy neudělal. Jejich polibky byly vždy spíše rozpačité, kradené na ulici nebo v metru. Vzrušilo jí to. Bylo jí jasné, že i on cítí její ztuhlou bradavku. Měla je vždy citlivé a na sebemenší vzrušení reagovaly okamžitě. Navíc ucítila jeho druhou ruku, jak promačkává pod dlouhým trikem přes kalhotky její měkký zadeček.
Po chvilce té blázniviny se od něho odtrhla se slovy: „Ale přišel jsi přeci na kafe, ne?“
„Jasně, ale tohle bylo úžasný! Neříkej, že ne!“
„Hmmm, ale já jsem fakt nemocná a mohla bych tě nakazit! Musíme mít rozum!“
„Tak jo, dám si to kafíčko a pak probereme ten rozum.“
Mohl oči nechat na jejím tričku, pod nímž zřetelně vystupovaly tvrdé bradavky jejích pěkných ňader. Odhadl je tak na větší dvojky možná trojky, ale pořád ještě překvapivě pevné. Vzpomněl si, že ve druhém ročníku na gymplu jí s kamarády odhadovali na poctivé trojky, někdo sázel i na čtyřky.
„Vínko si dáš taky?“
„Ale jenom jednu skleničku, jsem tady autem.“

Povídali si o běžných věcech jako pokaždé, usrkávali kávu a víno. Jeho oči co chvíli sklouzávaly pohledem k okraji jejího trička, kde vykukovaly kalhotky.
Nedalo mu to a pochválil je: „Máš sexy průsvitný kalhotky.“
Nepatrně kývl hlavou se širokým úsměvem a dodal: „Příjemně vzrušující.“
K jeho překvapení vysunula koleno do strany, takže mohl dokonale vidět, jak pod kalhotkami prosvítají tmavé chloupky.
Sama zkontrolovala kalhotky pohledem a konstatovala: „Prádlo si většinou kupuju v Paříži. Mám tady na starosti taky francouzské firmy a tak jsem tam každou chvíli. Mám tam extra ceny. Líbí se ti?“ koketně se na něho podívala.
„Celá se mi líbíš! Vždyť to už pár let víš. Ale tyhle jsou fakt ke zulíbání.“
Než to dořekl, klečel před jejím křeslem na kolenou a sázel na její pootevřenou kundičku prosvítající pod kalhotkami, jeden polibek za druhým.
Láskyplně si jeho hlavu u svého klína přidržovala.
Vsunul pod kalhotky ukazováček a něžně pohladil štěrbinku. Cítil ke svému překvapení, že už je hezky vlhká. Zlehka zatlačil na poštěváček, odsunul kalhotky malinko stranou a pomalu, smyslně, přejel po okraji její studánky jazykem.
„Hmmm, měli bysme jít vedle, nemyslíš?“ usmála se na něj, když k ní zvedl vzrušený pohled.
Postavil se a pomohl na nohy i jí. Okamžitě pohladila místo, kde jeho úd vytvářel zřetelnou bouli.
„Dáme je dolů?“ podívala se mu se vzrušeným úsměvem do očí a začala mu rozepínat pásek.
„Jasně, že jo. Hlavně co nejrychleji! Ty kalhotky byly sice krásné, ale taky je dáme dolů, ne?“

Zatímco měl kalhoty i se slipy na půl žerdi a jeho úd trčel do prostoru, pokleknul na kolena s rychle zbavil Janu kalhotek.
Otevřel se mu pohled na perfektně zastřižené chloupky, které zakrývaly vytouženou štěrbinku jen nahoře. Dole byla úplně hladká. Celá se zarývala vysoko do Venušina pahorku.
Na okamžik se k ní přisál a zabořil svůj mlsný jazyk tak hluboko, kam až to šlo. Potěšeně vydechla, ale hned ho zvedla na nohy. Odkopl kalhoty, stáhl si košili přes hlavu a bleskově stáhl její tričko přes hlavu také.
Popadl ji do náruče a odnesl podle jejích pokynů do ložnice.
Odhodil ji na postel, okamžitě roztáhl její nohy a nedočkavě se do ní zabořil svým tvrdolínem. Vpíjel se nenasytně svým pohledem do jejích doširoka rozevřených, vzrušených očí a plenil její pochvu prudkými přírazy.
Její stále ještě pevná prsa se divoce houpala ve stejném rytmu.
Vydrželi oba proti sobě zběsile přirážet překvapivě dlouho, ale potom se zklidnili a další dlouhé minuty si vychutnávali pomalé něžné milování se spoustou vzájemných lichotek.
„Pojď už zase do mě a pořádně, prosím!“
„Nene, počkej, ještě jednou si tě pořádně vychutnám,“ posunul se k jejímu klínu, doširoka roztáhl její kolena, prsty rozevřel její studánku a svým jazykem zkušeně laskal jak její zduřelý poštěváček, tak i okolí tekoucí kundičky. Občas zabrousil jazykem pěkně hluboko.
„Bože, to snad není možný,“ hlasitě vzdychala Jana, když na ní přicházel orgasmus.
Vypnula své boky proti němu s hlasitým výkřikem, ale Toník nepřestával. Přidal ještě své prsty a za chvilku se dostavil druhý a vzápětí třetí orgasmus, oba doprovázené hlasitými výkřiky, které se slily do jediného táhlého zvuku, připomínajícího sirénu.
Na okamžik přestal.

„Už dost, já už nemůžu,“ a snažila se schoulit do sebe.
Nenechal jí a místo toho se posunul nad ní a svůj stále ještě dokonale tvrdý pyj zasunul do její zmáčené studánky a začal pomalu přirážet tak, aby se mohla vzpamatovat.
„Ty tvý šťávičky byly neskutečný a bylo jich tolik! Jsi úžasná!“
„Bylo to hrozný, hrozně se stydím, že jsem takhle tekla, ale bylo to šílený, to nešlo vydržet, ale ještě musíš taky ty, pojď!“ poprosila ho, když se trochu vzpamatovala.
„Jo, pojď! Oba! Já už teď dlouho nevydržím!“ a s těmi slovy znásobil intenzitu přírazů tak, že ještě přesahovala ten ďábelský úvod. „Jo, prosím! Prosím!“ vyrážela ze sebe Jana a znovu a znovu svou pánví přirážela zběsile proti němu.
„Dělej mi to, prosím!“ křičela. „Už to nevydržím, prosíííííím!“
Její poslední výkřik protáhla, protože ucítila, jak se její lůno plní žhavým semenem, což potvrdil i neartikulovaný Tondův výkřik nebo snad hlasité zaúpění.

Zůstali ležet oba schoulení ve vzájemném obětí a prudce oddychovali.
Po chvilce přerušila hlasité oddechování ona: „Tedy, tohle bylo šílený, bojím se, aby nás příště někoho nekleplo!“
„Ale byla by to úžasná smrt, ne? A bude tedy příště! Už teď se šíleně těším,“ šťastně se smál.
„Jo, to by byla, ale teď musím utíkat do koupelny, ať tady nejsou všude ještě i ty tvé dětičky. Stačí, že jsem docela zmáčela prostěradlo já. A nejspíš i matraci. V poledne se zastaví Péťa na oběd, tak to musím všechno dát do pořádku, než se tady objeví.“ „No, to máme co dělat, už je skoro jedenáct. Měl bych asi vypadnout nejpozději v půl. Nemusím se tady s ním potkat, že ne? Ví o nás?“
„Ví, že jsme kamarádi, neboj, ale o tomhle vědět nemusí. To radši ne.“
„A co pan manžel? Taky dorazí?“ vyzvídal.
„Ne ne, ten je do konce týdne někde mimo. Péťa dělá na volný noze a bývá tak třikrát do týdne v Praze, vždyť víš. No a když jsem někdy já sama doma, tak se zastaví. S tátou se moc nemusí. Většinou přijde na oběd.“
„To se předem ohlásí a ty si kvůli tomu bereš dovolenou? Tak třeba mě taky zase někdy pozveš? Tedy až budeš sama a nebudeš zrovna v práci. Co ty na to? Ke mně to nejde, Iva je většinou doma,“ vycítil příležitost Tonda.
„Jasně, že jo, a žádnou dovolenou. Přeci jsem tak dvakrát a někdy i třikrát do měsíce v Berlíně, Paříži, Londýně nebo ve Frankfurtu a občas i jinde a pak mám automaticky nějaký den a někdy i dva volno. Bude záležet na Pavlovi… bývá taky často pryč. No a o víkendech ty nemůžeš, to je jasné.“
„Bylo to dneska tak úžasné, že se nechám pozvat, kdykoliv řekneš. Když budu vědět aspoň dva dny dopředu, můžu si změnit program. Snad z toho nebude průser. Doma Iva ví, že občas zajdeme na kafe, ale tohle by nevydýchala.“
„Já vím, musíme být opatrní. U mě je to něco jiného, my už spolu víc jak deset let vlastně nežijeme, jen se tady s Pavlem míjíme. Ale to jsme si přeci už všechno dávno řekli. Kdyby se tady občas nezastavil Petr nebo já někdy u nich, tak jsem v celém domě úplně sama,“ povzdechla si smutně.

Ještě chvíli si povídali a plánovali další rande a opakování tak nevšedního zážitku, ale pak tu idylku Jana zakončila.
„Nechci, aby to vypadalo, že tě vyháním, ale musím to tady všechno dát do pucu, Péťa tady bude určitě během půl hoďky.“
Tonda neotálel, když se oblékal, ještě viděl, jak Jana nese do ložnice fén, zkontroloval svůj zevnějšek v zrcadle, rychle se políbili a zmizel do práce.

„Tedy, holka! To bylo něco! Tomu se hned tak něco nevyrovná. Jestli to bude pokaždé takhle, tak už nic a nikoho dalšího nepotřebuješ! Tonda je normální sexy umělec! Škoda, žes na to nepřišla dřív! Jenže, ono to asi všechno úplně hned jen tak zrušit nepůjde. Nicméně Arnošta už potřebovat nebudeš, to je jasné. Dáme mu hezky sbohem. On to pochopí, není to žádný blbec a vždycky jsme to tak měli.“
Potom její myšlenky sklouznuly k Tondovi. „Teda, Toníkovi, miláčkovi, stačil pohled na průsvitné kalhotky a triko bez podprdy a byl úplně jasný,“ zasmála se spokojeně sama pro sebe a bleskově si připravila čistící prostředky a zasunula fén do zástrčky, aby stopy po divokém sexu zlikvidovala.

„Kdybys byl tohle věděl, tak jste šukali už tři roky a neproseděli jste to zbytečně po kavárnách. To bylo neskutečné. Snad se to občas vydaří, ale je teda fakt divné, proč byla tak vyděšená z té pěkné loužičky na prostěradle a proč jí musela zlikvidovat evidentně fénem, než dorazí Petr. I když teda louže to byla fakt slušná a docela studila do pytlíku. Nebo třeba přijde někdo úplně jiný? Hmm, nebo že by oběd pak měl nějaké pokračování? To snad ne? No, ono se časem ukáže. Třeba to s panem manželem není až tak hrozné, ale trojku s ním bych asi nedal. Bože, vždyť mu musí být už kolem sedmdesátky, nebo i víc, ten to asi nebude,“ uvažoval pro sebe Tonda, nicméně v jeho hlavě začaly převládat plány na další takto vydařené setkání a podobné otázky nechal plavat. Pak ho ještě napadlo: „Kdybyste s Janou takhle řádili hned od začátku, tak jsi jí možná udělal mimino. Teď po padesátce to už asi nepůjde. Zaplať Pánbůh,“ usmál se sám pro sebe.

Uběhlo pár měsíců a z dopoledních setkání u Jany se stal zvyk, který oběma náramně vyhovoval. Velice vhod přišlo i prázdninové období, kdy jeho rodiče zmizeli na pět měsíců na chalupu a Tondovi svěřili péči o květiny v jejich pražském bytě.
Jejich pravidelné zalévání si vyžadovalo i citlivou dámskou asistenci, takže frekvence jejich setkání „se vším všudy“, jak tomu začali říkat, náramně zhoustla a oba se na ně těšili čím dál tím víc.

Po jednom takovém divokém setkání, které vyvrcholilo dalším neuvěřitelným sexem na koberci se spoustou polštářů v obývacím pokoji v bytě jeho rodičů, ještě oba prudce oddychovali, když ho Jana zaskočila.
„Tedy, Toníku, tohle mně zničí! Něco takového jsem nezažila ani s Arnoštem z práce, se kterým občas už léta na ty služební cesty jezdíme spolu. A ani s Pavlem ne, když jsme ještě byli mladí. Mám jí úplně rozbolavělou. Ty jsi normální šílenec, sexyman a to zejtra jedu k mladým hlídat jejich pupíka. Potřebují si něco zajistit ve městě k tomu baráku, co dostavují. Má být krásně, tak si pak asi zalezeme s lahvinkou vínka do ohromný vířivky, co mají na zahradě za domem. Vždyť víš, že si upravili velikou zděnou chatu po Pavlových rodičích, kam jsme dřív jezdívali. Budou to prodávat, až to své dostaví. Monika je úžasná, všechno to navrhnula a dohlíží na všechno sama, Péťa je v tomhle dost nemožný. Ona je báječná. Měl prostě kliku.“
„To se tam do té vířivky vlezete všichni i s malinkým Péťou?“
„No jasně, kdybys věděl, co všechno jsme v ní vyváděli s Pavlem, než se to všechno tak nějak podělalo,“ povzdechla si trochu nostalgicky Jana.
„Tu tam měli už jeho rodiče. Pan tchán byl děsně škrobený podivín, ale vydělával hrozné prachy už za bolševika a potrpěl si na okázalý přepych. Prostě kupoval cokoliv, co nikdo v okolí neměl. Víš, že měl třeba i mercedesa? Pavel byl nebo pořád ještě je v tomhle, bohužel, po něm. A Péťa v tom občas pokračuje.“
„Hele, to jste si do vířivky zvali společnost?“
„Ty máš nápady,“ zaškaredila se Jana, ale víc neřekla.
„Kolik lidí se tam vejde? Čtyři nebo víc?“
„Čtyři v poho a vešlo by se i šest. Párkrát jsme s Pavlovými známými udělali nějakou párty a vířivka byla zlatý hřeb programu. Třeba tě tam někdy vezmu, ale spíš to nestihneme, protože jestli mladí dodělají ten nový barák do konce roku, tak tohle prodají. Už jsou dohodnutí s kupcem. A nemysli si, že tam akorát všichni vždycky šukali každej s každým. To ani náhodou. Není za vším jen sex, jak si vy chlapi myslíváte.“
„To tam budete v plavkách nebo bez?“ nedbal Tonda na její rázné upozornění a zajímal se dál o detaily, protože mu vířivka mladých manželů s nahou matkou nebo tchýní, podle toho, jak by se to vzalo, připadala nezvyklá.
O mejdanech ze starých časů si okamžitě udělal svou typicky mužskou představu bez ohledu na Janino ujišťování o počestné koupeli. Znovu se mu z té představy začal stavět.
„Do vířivky přeci doma nepolezeme v plavkách,“ lehce ho šokovala Jana. „S Pavlem jsme si jí užívali, kdykoliv to šlo a Péťu jsme tam brali od malička.“
„Tos ho tam brala i když už byl větší a s Pavlem jste se tak nějak rozešli?“
„No a co? Byli jsme na to zvyklí a nikomu to nevadilo. Vidět tam odnikud není a Monča to pochopila. Taky jí to vůbec nevadí. Ta je v ní pořád, jak to jen jde. Zvykla si na ní, protože je to vyhřívané, zkrátka supr. Měl bys to vidět! Abys věděl, my jsme u nás na nahotu všichni zvyklí,“ uzavřela debatu Jana a dala najevo, že toto téma už dále rozebírat nehodlá.

Když už byl na cestě domů, poslal jí sms: „Bylo to zase dneska úžasné a tu vířivku s tebou Péťovi závidím. Je to teda ale hodně nezvyklé!“
Odpověď ho šokovala: „Klidně mu namasíruju záda nebo pindíka a on mě obráceně. Vždyť je to můj pupík a já jeho bella mia.“ Odepsal: „Tak u toho bych někdy chtěl být, abych to viděl. Jsi úžasná!“
Odpověděla: „Třeba někdy, uvidíme“ a přidala smajlík a srdíčko.

V hlavě se mu neustále honily myšlenky: „Ty bláho? Ona s ním snad šuká? Nebo to fakt mají takhle pojatý a dělají si to občas navzájem jen tak rukou? Blbost!“ odpověděl si okamžitě! „Vždyť jsi už zjistil, že jako milenka je extra třída, klidně vyzkouší cokoliv a sex je pro ni skoro číslo jedna. Tedy hned po práci, v té je určitě také extra třída, to by to nedotáhla na tuhle pozici. Cokoliv, co kdy dělala, tak bylo supr. Hele, uvidíme.“
Jenže od té doby se mu tyto a podobné myšlenky honily hlavou neustále a v noci ho budily neuvěřitelně živé erotické sny, kterým vévodila Jana. To už léta nezažíval.
Na dalším rande v bytě jeho rodičů se jí přiznal: „Jani, víš, že se mi od té debaty o vířivce a od té smsky, že si děláte navzájem s Péťou masáže, pořád zdají erotické sny?“
„Povídej, to mě zajímá,“ koketně na něho pohlédla přes sklenku vína.
„Moniku jsem sice neviděl, vím od tebe, že je blond, ale normálně se mi zdá, že jsme i s ní a s Péťou ve velikánský vířivce a užíváme si sexu plnými doušky všichni čtyři.“
Trochu jí to zaskočilo. Zaváhala a potom se rozzlobila: „Toníku, teď jsi mě naštval. Ty jsi normální úchyl. To jako že i já s Péťou? Nebo Monča s tebou? Vždyť to by byl incest!. Dej mi s tímhle pokoj. Nechci tě ani vidět, dneska nic nebude. Jdu domů!“
„Tak na mě počkej. Přeci tady nebudu sedět sám. A promiň, nechtěl jsem se tě dotknout.“

Ušli asi tři sta metrů a podařilo se mu přesvědčit jí na dvě deci na usmíření. Po čtvrté dvoudeci jí nasměroval zpátky a nechala se přesvědčit bez zaváhání.
Cestou zpátky fantazíroval: „Myslím, že ti sundám kalhotky hned ve výtahu. Strašně tě chci. Sáhni si, jak mi stojí,“ vzal její ruku a zasunul si jí do kapsy.
Ucítila tam tuhý válec a začala ho jemně masírovat: „Hmmm, to je ale úžasný miláček! Ta moje už se ho nemůže dočkat!“
Ruku z jeho kapsy nevytáhnula, ani když proti nim šla postarší dáma a podezřívavě si je měřila pohledem. Zrychlili.
Před výtahem se začali nenasytně líbat a než vyjeli šest poschodí, byla Jana bez kalhotek a jeho úd projížděl její zmáčenou jeskyňku.
Ještě chvíli pokračovali ve stojícím výtahu a pak se rychle přesunuli do bytu. Bleskově shodil kalhoty a stáhl jí sukni a vzápětí už pod jejich divokými pohyby začala vzdychat stará pohovka v obývacím pokoji.
Na chvíli přestal a pozoroval, jak leží jen v blůzce s jednou nohou přehozenou přes opěradlo pohovky a s druhou zapírající se chodidlem o konferenční stolek. Jeho chlouba trčela do prostoru, když jí šeptal: „Jsi tak nádherná a ty tvé černý chloupky s nádherně růžovou holkou jsou neskutečné. Příště vezmu kameru a natočím si nás. Nebude ti to vadit?“
„Vůbec ne. Jen to nesmí vidět nikdo jiný kromě nás. Ráda se na nás podívám,“ spiklenecky na něj mrkla.
„Jednou jsem takhle natočeného viděla i Petra. Taky je to pěkný blázen, abys věděl. Bylo to děsně sexy, ale teď už pojď, šíleně tě chci.“

Dále vše probíhalo podle obvyklého scénáře a po pár dlouhých minutách skončili zpocení a udýchaní jeden v druhému v náručí. „Musíš mi to o tom videu povědět! Hrozně mě tvoje povídání vzrušuje.“
„Jsi můj miláček, ale hrozně pitomej a zvrhlej, ale třeba povím,“ chichotala se. „Ale teď už musíme jít, musím padat domů na večeři, aby nebyl průšvih.“
Vyskočili, zlikvidovali všechny stopy a vydali se k domovům.