Petr spustil dálkové ovládání a všichni tři sledovali děj na obrazovce.
Petr to komentoval: „Slávek přijel asi v osm ráno prvním busem. Bylo na první pohled jasné, že měl těžkou noc, ale já si ho okamžitě zavolal a donutil ho sestříhat to v jeho notebooku asi na dvacet minut. Stáhnul si to ze svého domácího počítače. Bylo mu jasné, že Míša vyhrála, ale také pochopil, že já o nich dvou vím.
Hned komentoval, že se Míša snažila dělat všechno, o čem si myslela podle těch záznamů, že mám rád a že to s ní napřed zkoušel. Postěžoval si, že je to šílená divoška a že si to asi zatím ani neumí vychutnat, že prostě jen chce co největší divočinu, což on dlouho nevydrží. Byla to vlastně naprosto úchylná debata, na čemž jsme se shodnuli, ale ono stejně nemělo smysl na něco si hrát. Jen mě napřed trochu šokovalo, jak lehce se přiznal k tomu, že s Míšou od jejích narozenin občas šukají.
Tady je ten záznam, Slávek všechno ostatní z toho víkendu smazal a slíbil, že ty programy už pouštět nebude a Míše tu apku zablokuje. Snad bude vidět, že já jsem nakonec Míšu přesvědčil, že milování není jen nějaký vrcholový sportovní výkon, což zrovna ode mne sedí. Já vím, Jani,“ otočil se k ní, když vyprskla smíchy.
„Koneckonců, trošku to bude vidět, bavilo nás to opravdu dlouho. Ona bere prášky a mně se pak postavil ještě dvakrát. Spolu to dáme maximálně dvakrát, protože ty už víc nechceš, ale hned se mi taky už nezvedne. Hádám, že Slávek asi moc dlouho čekat nemusí,“ rozesmál se Petr, ale pak chvíli sledoval televizi bez dalších řečí.
Jana se hned zpočátku přesunula na klín Tondovi. Objal ji a s přibývajícími minutami vnímal její narůstající vzrušení, když k němu občas tiše prohodila: „Ježíši to je hrůza, vždyť je to můj syn s mojí vnučkou!“
A o něco později: „Kdyby tak moje máma nebo můj táta viděli před dvaceti lety mě a Petra, tak by to s nimi švihlo,“ zachichotala se. Po další chvilce závistivě šeptala: „Ale ona je hrozně moc krásná i při tom milování a já už jsem stará bába, ke mně už se to nehodí.“
Tonda ji utišoval.
„Vůbec ne. Skoro všechny ženské o deset i dvacet let mladší ti můžou závidět a kdybys nebyla tak bláznivě sexy, tak bych tě přeci pořád nechtěl a Péťa už vůbec. A vidíš, pořád tě oba hrozně moc chceme. Jen se na chvilku postav, klidně se dál dívej, ať o nic nepřijdeš, a já zatím vyřeším ty kalhotky, jak Petr před chvilkou navrhnul. A ty si, Petře, vezmi tohle a pusť to,“ podal mu kameru.
Chvilku počkal a pak rozepnul Janě zip u sukně, a zatímco ona sledovala plně soustředěná televizi, poklekl před ní, pomalu a smyslně jí stáhl sukni a ještě pomaleji kalhotky. Zůstala před ním a před Petrem stát jen v halence, která jí sahala do poloviny zadečku.
„Ta tvoje holka je taky nádherná,“ zašeptal směrem vzhůru, když Jana z kalhotek vykročila a nechala si svou kundičku pokrývat něžnými polibky.
Zkusil se jazýčkem malinko prodrat dovnitř. Petr na okamžik zastavil přehrávání a s kamerou se vyklonil do strany.
„Tohle je úžasný detail, mohla bys jednu nožku dát na křesílko, tohle je hezčí než já na tom mizerném záznamu.“
Jana poslechla, Tonda zabořil svůj nos i mlsný jazyk do její studánky. Jana, která před tím napjatě sledovala pomalu končící video, si jeho hlavu si přidržovala ve svém klíně a vískala ho ve stříbrných vlasech.
Podívala se do kamery a s úsměvem vyčetla Petrovi: „Vidíš, tohle jsi nechtěl nikdy dovolit a teď se ti to líbí. Mohli jsme to zkusit už před deseti lety, když jsme to přeci občas dělávali s Monikou.“
„Nojo, teď se ti to říká, ale tenkrát mi Tonda vadil,“ zabručel se smíchem Petr.
Zastavil kameru a pustil televizi. Video dohrálo, Jana se vrátila k Petrovi, ten odložil kameru a zatímco si Tonda také sundával kalhoty a rozepnul košili navrhl: „Dopijeme zbytek a otevřeme tu třetí láhev. Možná ještě jednoho jointa?“
Zvedl se a došel pro poslední lahev.
„Já už jointa ne, je mi báječně, lásky moje nestydaté. Tedy, ale jsem na rozpacích, jestli to video bylo hezké nebo šílené. Jen je škoda, že ty hlídací kamerky jsou tak bídné. V každém případě ale stejně bylo vidět, je Míša moc krásná a ty taky nevypadáš skoro na čtyřicet. Ta druhá polovina toho záznamu byla krásně něžná. Závidím vám, že jste tak mladí. Ale asi tě Miška má fakt moc ráda, tak jí nesmíš nikdy ublížit. Víš, jaký jsi někdy cholerik. Jen aby někde něco neplácnula nebo si něco nezačínala, až tam bude Irena, nebo aby něco neřekla Monice. Trochu se bojím. Víš, co by to bylo za průšvih? To bych nedala, ale teď si s tím lámat hlavu nebudu, když jsem tady s vámi a je mi tak krásně.“
Smyslně se protáhla, objala Petra kolem krku, něžně ho políbila a dodala: „Jen mi ještě řekni, jestli to Míša taky viděla.“
„Tady toho je asi dvacet minut, ale než to Slávek sestřihal, trvalo to snad tři hodiny, protože jsme se nádherně milovali s přestávkami asi do dvou nebo ještě déle. Míša vylezla z postele až někdy po desáté, ale závěr práce viděla a pak ještě i ten výsledek. Byla z toho nadšená. Líbilo se jí to, jako teď tobě a je fakt šílená, protože pak řekla, že je strašně moc ráda, že my tři, tedy ona, Slávek a já, si nemusíme nic tajit a že kdybychom chtěli, tak že budeme mít celý večer pro sebe. Slávek sice docela potěšeně poděkoval, ale řekl, že jde spát, protože pařili až do rána.
Neboj, Jani v sobotu už nic nebylo. Jen jsem chtěl, abys tohle věděla a třeba si s Míšou někdy promluv, ale jen vy dvě samy. Jasně, že slíbila, že nikdy nikomu ani slovo neřekne a že je to jen mezi námi třemi a tomu věřím, protože to by jinak byl průšvih pro všechny z nás, jak jsi říkala, a to nikdo nechce. Večer se ještě jednou zeptala, jestli to nezkusíme všichni, ale to by bylo asi trochu moc, tak nic nebylo. Nějak se nám se Slávkem do toho nechtělo. Míša je bláznivá. Doufám, že si najde co nejdřív nějakého pořádného kluka a s námi to skončí. To jsem jí taky řekl.“
„Já se bála, že jste se s ní pak milovali oba. To já ještě nikdy nezkusila se dvěma mužskými.“
„Ale teď dopijeme vínko a konečně to zkusíš, ne?“ ujišťoval se Tonda.
„Ale nesmíte mě úplně zničit! Vždyť mě dokážete úplně odrovnat každý sám!“
„Neboj, dneska nemám žádný prášek na výdrž,“ uklidňoval jí se smíchem Tonda. „Mně přeci většinou stačí, když tě můžu chvilku ochutnávat nebo se s tebou mazlit.
Pojď se posadit na chvilku sem ke mně na klín. Petr může zase chvilku natáčet a to ničení nechám dneska jen na něm. Souhlas?“
„Jsi můj úžasný miláček,“ smála se Jana, když se Tondovi, který se posunul na krajíček křesla, usazovala obkročmo na klíně a jeho ztopořence si pomalu zasunula do sebe.
„Ještě musíš pomalu, není úplně připravená,“ se šťastným úsměvem dirigovala Tondu.
Za okamžik už Petr zoomoval a zase vzdaloval záběry, na nichž Jana seděla Tondovi na klíně a smyslně se kroutila s jeho trčícím kůlem hluboko zabořeným ve své kundičce.
Tonda jí rozepnul halenku a střídavě něžně okusoval její bradavky a jednou rukou hnětl její ňadro. Prsty druhé se snažily zezadu rozevřít ještě více její štěrbinku a netrvalo dlouho a měl je celé mokré od jejích šťáviček. Pár minut si vychutnávali toto něžné mazlení, ale pak Tonda tu hru přerušil se slovy: „Tak, a teď šup na postýlku a Péťo ty za ní. Kameru mi půjč.“
Jana nezaváhala ani na okamžik. Sundala si halenku, s rozběhem skočila na postel, otočila se na záda a natáhla ruce po Petrovi. „Pojď ke mně, hrozně moc tě chci!“
Petr podal kameru Tondovi, přesunul se k posteli a začal Janu pokrývat polibky od nalakovaných nehtíků na jejích nohách postupně přes kolena, stehna, její mírně rozevřený klín, ploché bříško, zastavil se u hrotů jejích ňader a pak se vášnivým polibkem přisál k jejím ústům.
Jana za okamžik objala jeho bedra svýma štíhlýma nohama a jeho krasavec zmizel v hlubině její jeskyňky.
Tonda se pomalu posouval kolem vášnivě se milující dvojice a hledal co nejzajímavější záběry. Vzrušovalo ho, když v záběru detailně viděl, jak si Jana, ležící na zádech s doširoka rozevřenými koleny oběma rukama navádí Petrů kůl do sebe a vypíná boky proti němu. Petr jí na oplátku drtil ňadra.
Detailní záběry věnoval i jejich vzrušeným tvářím. Jana si toho všimla a chvilku se do objektivu kamery upřeně dívala.
„Vypadáš nádherně, takhle vzrušená,“ pochválil jí Tonda.
Pak se přetočili na bok, Jana přes Petra přehodila nožku a dlouho se vášnivě líbali. Tonda je ještě požádal, aby si vyměnili pozice a Jana byla nahoře a natočil ještě pár záběrů takto.
Jana svírala Petrova zápěstí, nechávala si od něho vysávat bradavky a zároveň se nabodávala na jeho báječný lesklý úd.
Tonda hlasitě obdivoval: „Tedy, Jani, vůbec nechápu, jak se tam může takový velikánský kůl vejít. To je neuvěřitelné! Pak se na to sami podívejte, ale teď ještě bude změna,“ položil kameru na okenní parapet, namířil na milující se dvojici, nastavil přiblížení a požádal Petra: „Počkej, Janu takhle posuneme, ty jí drž ruce, aby se nemohla bránit a já udělám tohle.“
Posunul si ji na okraj postele, takže její nohy špičkami dosáhly na podlahu, pod kolena si shodil dva polštáře tak, aby mohl své kopí zabořit do její rozdychtěné studánky, uchopil jí za boky a prudce vnikl dovnitř.
„Ukážeme Petrovi hru na výslech?“
„Nevím.“
„Něco před ním skrýváš?“
„Ne, to ne.“
„Tak přede mnou?“ znovu prudce přirazil a až Jana vzrušením vzdychla.
„Taky ne, teď už ne!“
„Vadilo ti, že se Petr miloval se svojí dcerou?“
„Vlastně ani ne, jsem příšerná,“ vydechla Jana.
„Líbilo se ti to? Pověz popravdě!“ znovu si hubenou Janu přirazil prudce na své kopí.
„Jsou mladí, tak jo,“ podívala se vzrušenýma očima na Tondu a pak pohled stočila nad sebe, kde viděla klečícího Petra, který ji pevně držel za ruce, provinile, ale zamilovaně se mu chvilku dívala do očí. Viděla i jeho úd, trčící těsně nad svým čelem.
„Chtěla bys to s nimi někdy zkusit?“
„Radši ne, připadala bych si vedle Mišky příšerně.“
„Líbí se ti, že jsme na tebe dva?“
„Šíleně. Je to neskutečně sexy vzrušující. Aspoň pro mě.“
„Proč jsme to nezkusili už dávno?“ znovu prudce zabořil svůj kůl do jejího lůna.
„Péťa nechtěl. Vadil jsi mu.“
„Zkusíme to ještě někdy?“
„Určitě, ale nesmíme často. Je lepší, když se budeme těšit.“
„Chceš nechat klíče od Frantova bytu, abyste sem mohli chodit s Petrem?“
„Domluvíme,“ usmála se zjevně potěšena tím nápadem.
„Bude sem chodit i Petr s Míšou?“
„To asi ne, není to jejich byt a klíče máš ty.“
„Vadilo by ti to?“ znovu dvakrát nebo třikrát přirazil, aby slyšel její vzrušené vzdechy.
„Teď nevím. Asi spíš ano.“
„A poslední otázka. Líbí se ti, že ti Petr drží ruce při tomhle výslechu?“
„Jo, je to strašně moc vzrušující,“ vydechla a těkala pohledem z jednoho na druhého.
„Už jí můžeš pustit, Péťo a trošku se jí věnuj, já si musím vychutnat tu její holku. Je neskutečně mokrá,“ spustil se mezi její roztažená stehna a ještě jednou zabořil jazyk do její růžové štěrbinky.
Přidal dva prsty, chvilku se věnoval poštěváčku a za chvíli se už Jana vzpínala v nezvladatelném orgasmu. Petr jí něžně líbal na čelo, oči i růžové rty. Když se vzpamatovala, poprosila: „Můžeme si dát chvilku pauzu, dala bych si ještě trošku vínka a nějakou vodu.“
„Jasně, přinesu vám to. Já musím dneska utíkat dřív domů. Užijte si spolu krásný zbytek odpoledne, já si dám sprchu, Iva mě čeká brzy, protože jsem byl o víkendu pryč.“
Zvedl se, dvojici donesl jejich sklenky vína a zmizel ve sprše. Všichni si ťuknuli, napili se a Jana se stulila Petrovi do náručí.
„Byli jste úžasní. Spěcháš taky za Irenou?“
„Ne, ne, nahlásil jsem příchod až po osmé nebo i později.“
„To je moc dobře, je mi s tebou moc krásně, jen je škoda, že Toník musí pryč.“
Chvíli si povídali. Tonda mezi tím vyšel z koupelničky, utíral se ještě do sucha a navázal na její slova.
„Dneska, jo, bambulko, klíče si zatím nech u sebe, domluvíme se na nějaké rande. Užijte si to tady a pozor, ať postel moc neušpiníte. Pračka sice v koupelně je, ale sušička ne,“ zasmál se, oblékl se, ještě došel k Janě, něžně jí políbil, pak stiskl svými rty její špuntíčky, něžnou pusu vtiskl do jejího klína, přejel jazýčkem po její štěrbince, sebral malou kameru, rozloučil se a klaply za ním dveře.
Zastavil se ještě v kanceláři, nechal tam kameru, ze které si vzal malinkou paměťovou kartu a o hodinu později již byl doma.
Iva měla připravenu dobrou večeři a když po ní Tonda naznačil, že by mohli dohonit to, co o víkendu kvůli jeho služebce nestihli, Irena se ho s úsměvem zeptala: „Opravdu jsi byl, miláčku, v tom Holandsku?“
Trochu ho to zarazilo, tušil nějakou nepříjemnost, ale se zcela klidnou tváří odpověděl: „Byli jsme v Německu, byli tam i nějací lidé tam odtud. Ale snad jsme všechno vyřešili. Proč se ptáš?“
„No, víš, v pátek na mne vypadnul z počítače takový divný text, pak ti ho ukážu. Tak jsem zavolala toho tvého kolegu Honzu, co s ním pořád něco konzultujete a ten říkal, že jsi odjel pracovně někam na Slovensko. Sekretářka mi zase tvrdila, že jsi jel do Německa. Tak jsem si v počítači našla adresář a v něm dalšího tvého kolegu a ten vůbec nic nevěděl o tom, že by byl nějaký problém v Holandsku. Tak jak to tedy bylo?“
„O jakém textu jsi mluvila?“ zeptal se Tonda teď už s lehkým znepokojením.
„On se nejmenoval. Já jsem si na internetu četla nějaký článek o incestu a tak jsem si ještě zadala vyhledat „incest“ a ono mi to nabídlo něco z počítače a něco z internetu. Do počítače kromě nás dvou nikdo neleze a tak jsem to zkusila otevřít a hele!“
„Co hele?“ teď už se docela nervózně začal Tonda strachovat, protože tušil, že se zřejmě někde zatoulal některý z jeho mailů nebo příloha k mailům, který nesmazal dost důsledně. Představil si, že třeba někdy kliknul na „odeslat a archivovat“ na místo jednoduchého „odeslat“ a přeběhl mu mráz po zádech.
Jeho obavy se vzápětí potvrdily.
„Psal jsi svojí lásce Janičce a vypočítával jí její výmysly ohledně jejího syna Petra. Už si vzpomínáš? Jak to s ní teda máš?“
Tondu pro změnu polilo horko, ale bleskově usoudil, že nemá cenu si vymýšlet a rozhodl se přiznat to, co tedy asi bylo evidentní.
„O Janě jsem se ti už dost krát zmínil a říkal jsem ti, že to byla taková platonická láska z gymplu. Chodili jsme spolu někdy ve druháku, ale já se pak odstěhoval do Prahy a skoro třicet let jsem jí neviděl. Pak jsme se náhodou potkali. Ona se vdala taky do Prahy. Pracuje u velké mezinárodní právnické firmy. Umí několik jazyků. Občas jsme zašli na kafe a já z toho byl dost špatný.
Tebe miluju od našich studií, máme báječné děti a ty mají rodiny, ale Jana ve mně tak nějak zůstala. Nedávno se rozvedla, ale ono jí to neklapalo doma už dobře dvacet let, manžel byl o hodně starší a zřejmě proutník k tomu.
Jasně jsem jí řekl, že s tebou se nikdy nerozvedu, protože tě mám moc rád, ale jí mám rád taky. Já za to nemůžu, že jsem v životě potkal dvě báječné ženské a holt jim oběma ubližuju. Zní to blbě, já vím. Asi za to můžu. Ale co s tím?
Ona mě vždycky připomíná svátky nebo narozeniny našich dětí a vnoučat a tvoje. Z kavárny nebo vinárny mě pakuje už po hodině, abych nepřišel pozdě domů. Je to zkrátka takové divné, protože ona si přeje, abych byl šťastný a abych to měl doma v pohodě. Taky jí přeju, aby byla v pohodě.“
„Aha, tak proto s tebou leze do postele a jezdí na výlety? A jako že tím mi nechce škodit?“ s hořkou ironií opáčila Iva.
„Asi bys jí musela poznat. Já si teď nevymýšlel. Jana je doopravdy hrozně hodný člověk. Vím, že to zní blbě, ale fakt ti nechtěla nikdy ublížit a podruhé se vdávat nebude. Aspoň říká.“
„Tak jsi ji neměl do té postele tahat ty, proč jsi to dělal?“
„Ať řeknu cokoliv, nebude to dobrá odpověď. Proč to asi lidi dělají? Buď, že si chtějí s někým jen tak zašukat pro zábavu nebo že se mají rádi.“
„A ty máš tedy tu svojí Janinku rád, jo?“
„Mám rád vás obě, i když to zní hrozně. Já vím. Už jsem to říkal.“
„Jenže, co když já se nechci dělit? Třeba bych byla radši, kdyby ses občas někde s nějakou ženskou vychrápal. Ještě bych pochopila, kdyby to byla nějaká mladá holka, ale vždyť je ti šedesát a jí tedy taky, ne? No a mně skoro taky. Co tě to napadlo lézt do postele se starou bábou? Já se na sebe v zrcadle skoro ani nemůžu podívat a ty lezeš do postele ještě s dalším strašidlem? To mě docela uráží. Chápeš to?“
„Po ránu vypadají dost hrozně i ty mladé holky. A ty mluvíš nesmysly. Všichni mi tě závidí, jak báječně vypadáš. Sama víš, že ti hádali většinou o patnáct i dvacet let míň. A nebyly to jen tak prázdné lichotky. Ty máš problémy se svým sebevědomím celý život, co tě znám. Vím, že to víš. V tomhle jste si s Janou podobné. Taky má figuru sotva na pětatřicet, ale má spoustu vrásek.
Ty skoro žádné nemáš. Tebe mám rád skoro čtyřicet let v kuse a jí čtyřicet pět se třicetiletou přestávkou nebo pětadvacetiletou. To je jedno. Obě vás mám rád. A nechtěl bych o vás přijít. Jo, jsem sobecký hajzl, ale když se se mnou rozvedeš, ublížím ti. Tedy pokud jsi mě měla ráda. Ona by se mnou stejně pak nebyla, protože by nepřekousla, že je se mnou na tvůj účet. Zase to zní blbě, ale je to tak. Ona takhle přemýšlí. Když Janu odkopnu, ublížím zase jí. Taky toho pro mě dost udělala, ale raději jsem ti to nikdy neříkal.“
„To myslíš, to, jak ti zapírala, že chrápe už léta se svým synem? To je přeci něco příšerného.“
„To zapírání nebo ten incest?“ snažil se Tonda odvést pozornost jinam.
„Když tě má ráda, jak říkáš, tak si z tebe neměla dělat takové blázny. Já vím, že jsi dobrosrdečný chlap, kterého většinou ostatní akorát využívají. Někdo by řekl „takovej dobrej blb“, no a ona věděla, že ti může nakecat cokoliv. Ona s tím svým Petrem fakt spí?“ probudila se v ní ženská zvědavost.
„Tak, když jsi četla nějaký ten mail, tak sis asi udělala obrázek stejně jako já,“
Tonda tušil, že to musel být jeden z těch mailů, kdy jí vyčítal neustálé výmysly a možná i lhaní ohledně cucfleku, nebo o pozvánce k Petrovi a bylo mu z toho mizerně.
„Jsi si tak jistý, že spolu mají už roky poměr?“
„Víš co, já na ten výlet jel částečně, protože měli doma nějaké rodinné problémy a potřebovali je vyřešit bez Jany, a taky protože jsem už chtěl konečně od ní slyšet, jak to bylo s tím Petrem, i když vím, že jsem měl pravdu. Kdyby zase lhala, byl bych se s ní rozešel. To jsem jí řekl.“
„Takže ona je tak strašně hodná, že podrží nejen tobě, ale i svému synovi, jo?“
„Nebuď zlá, nehodí se to k tobě. Nedávno jsme se přeci bavili o incestu a shodli jsme se na tom, že se třeba sourozenci můžou milovat nebo že se dcera může zamilovat do svého táty a nemusí jít z jeho strany o nějaké zneužívání, protože se fakt mají rádi a nemají nikoho jiného. No a tady to bylo obráceně. Jí se zbořilo manželství zrovna když Petr dospíval, on měl také nějaké problémy, a tak nějak se to stalo. Neměli nikoho jiného než sebe a už jim to zůstalo. Aspoň já to tak chápu.
Teď o víkendu se to potvrdilo, to jen abys věděla. Petr se pak rychle oženil, aby vypadnul z domova a aby lidi třeba neměli řeči, ale zkrátka ono jim to stejně vydrželo. Já je neodsuzuju. Byl bych rád, kdyby naše děti měli nás aspoň z poloviny tak rádi, jako Petr má rád Janu. Jasně, že bez sexu, to jsem na mysli neměl, to snad chápeš.“
„Aha, takže on se oženil, aby měl krytí pro svoje šukání s mámou a ona si nabrnknula zase tebe, takového dobrého moulu, jo?“
„Když chceš, tak se na to klidně takhle dívej, ale to bys jí musela poznat. Viděla bys, že to není žádná zrůda. Jenže to teď už nejde. Víš, já se neodvážil vás seznámit, protože ty bys určitě poznala, že mezi námi něco je. Tak rád bych to byl udělal, jenže jak říkáš, ty se nechceš dělit.“
„No, dělila bych se nerada, to máš recht,“ nakvašeně odsekla Iva.
„Snad víš, že já bych ti nikdy neutekl, kdybych chtěl, tak jsem to přeci udělal už dávno,“ rezignovaně odpověděl.
„Jenže tak trošku jsi utíkal pěkně dlouho. To ti nedošlo? Kolik? Nejmíň deset let?“
„No, asi tak nějak. Čas od času,“ nechtěl provokovat, tak něco připustit musel.
„Půjč mi svůj mobil,“ zavelela najednou rozhodným způsobem Iva.
Tušil, že se z toho vyklube nepříjemnost, ale mobil jí podal.
„Pod jakým jménem jí máš?“
„Dvojka. Ona taky ví, že je dvojka a že s tím nemůže nic dělat,“ jenže to už Iva stisknula vytáčení a za chvilku se ozvalo: „Čau, Tondo, hned ti Janu zavolám, je v koupelně.“
Jana se nikdy nehlásila Tondovi jménem ani ho neoslovovala právě pro případ, že by volala z jeho čísla Iva, ale Petr si to neuvědomil.
Tonda neomylně zaslechl v telefonu jeho hlas.
„Dobrý večer, potřebuju mluvit s Janou, tady je Iva. Vy snad víte jaká. Jana by věděla určitě. Vy jste asi Petr, že? Tak jí vyřiďte, že zítra v jedenáct pět se sejdeme v Ňákým café u stanice tramvaje Otakarova. To najde snadno. Místo omluvenky může poslat jenom její vlastní úmrtní list. Nic jiného její případné zpoždění nemůže omluvit. Tak to nepopleťte, v jedenáct nula pět. Otevírají v jedenáct. Jinak bude problém,“ zavěsila.
„A je to. Zřejmě zase byla s tím svým Petrem. Jsem na ní zvědavá. A nemysli si, že jí dneska budeš volat.“
Zvedla se, odešla do kuchyně, utrhla kus alobalu a zabalila Tondův mobil do fólie.
„On se svět nezblázní, když nebudeš zítra do oběda k sehnání. Můžeš mě tam doprovodit, pak ti ho vrátím. Pevnou linku teď odpojím. Na sex můžeš nějaký čas nebo i navždycky zapomenout. To podle toho, jak to zítra bude vypadat. Ode dneška začíná nová kapitola a uvidíme, o čem bude a jaké bude případné další pokračování. Můžeš umýt nádobí. Já si jdu pustit televizi. Ten tvůj dopis své milované Janince máš vytištěný u počítače. Zítra si ho vezmu s sebou. Já se oblbovat tak snadno nenechám. Abys věděl, já jí neodsuzuju za jejího syna. Stát se může leccos. To je mi fuk. Ale chci si ujasnit tebe, milánku.“
„To je teda hustý! To jsem zvědav, jak tohle skončí, ale radši nebudu nic komentovat,“ pomyslel si Tonda. Zůstal ještě chvíli sedět na své židli úplně zmrazený nenadálým vývojem.
Bylo mu jasné, že Iva má přesný plán a že si ho dobře promyslela. Jak bude jeho život dál pokračovat, to si vůbec netroufnul odhadnout. Nejhorší bylo, že pokud si nechtěl něco definitivně pokazit u Ivy, nemohl nic podniknout. Jenom doufal, že Jana i díky své právnické praxi a výřečnosti, kterou měla od Boha, udrží základní rysy Tondovy verze. Párkrát v minulosti připravovalii, co kdo řekne, kdyby někdo jejich vztah objevil. Průšvih byl ten zatracený dopis.
„Zaplať Pánbůh, asi objevila jen jeden, ale i to stačí,“ pomyslel si.
Každý z těch dopisů, které v minulosti Janě po některých jejích hysterických výstupech poslal, by stačil bohatě.
„A může stačit i k tomu, že do háje mě pošle Jana, zrovna když už se začala chovat rozumně. Navíc po tom neskutečném dnešku. U Ivy je to dost na hraně, takže třeba zůstanu po šedesátce sám,“ zakončil rozmrzele své chmurné úvahy, zvedl se židle a šel likvidovat špinavé nádobí.
