Tinnitus 20

Je zvláštní, jak čas ubíhá rychle. Uběhlo několik měsíců od mé návštěvy babičky, během kterých se toho stalo víc než dost. Luďkovi se na čas zlepšil Tinnitus a dokonce si našel holku. Anička byla nesmělá blondýnka, kterou jsme si všichni zamilovali. Zvláštní bylo, že jsem na ni občas žárlila. Chyběla mi bráchova pozornost a co si budeme povídat, hlavně mi chyběl sex s ním.
Všimla jsem si, že i máma každou chvilku smutně pozoruje bráchův prázdný pokoj. Můj vztah s Denisou vyšuměl do ztracena, v práci jsem se sice dala dohromady s kolegou, ale nevydrželo to moc dlouho, takže jsem svoje potřeby řešila osamělou masturbací, při které jsem vzpomínala na všechno, co se stalo uplynulý rok.

Postupem času se však situace změnila. Brácha s Aničkou trávili stále víc času u nás, skončilo to tak, že u nám prakticky bydleli. Téměř jsme o nich nevěděli, protože byli neustále zalezlí v pokoji. Každý den jsem ale se špatně skrývanou závistí sledovala zrudlou Aničku, jak probíhá do koupelny, aby ze sebe spláchla stopy bráchova vyvrcholení.

Během podzimu se bráchův stav zase zhoršil. Často svíral hlavu mezi dlaněmi a kýval sebou v pravidelném rytmu, jako by tím chtěl zvládnout neustálé šumění v uších.
Nezbylo nám nic jiného, než se vydat do nemocnice za známým doktorem, kterému jsem se očividně líbila.
„V takových případech remise nebývá trvalá,“ konstatoval upřímně po vyšetření. „Můžeme znovu zkusit medikaci, která minule pomohla zlepšit zdravotní stav.“  Zaraženě jsme na sebe s mámou pohlédly, dobře jsme si uvědomovaly, co užívání léků tenkrát způsobilo.  Nakonec nám však nezbylo nic jiného než souhlasit. Luďkovi, který během vyšetření téměř nepromluvil, to bylo jedno. Držel se mámy jako klíště a jenom otupěle přikyvoval.  

Doma jsme Aničku raději varovaly před vedlejšími účinky, aby se nevyděsila, až prášky zaberou. Ačkoli jsme se vyhnuly podrobnostem, zdálo se, že pochopila, co ji čeká.
Sténání z jejich pokoje začínalo být stále častější a všimla jsem si, že už se Anička ani nesnaží zakrývat stopy bráchova vyvrcholení, když kolem nás probíhala do koupelny. Stačilo pár dnů a stalo se to, čeho jsme se bály.
Při sledování televize začal Luděk bez upozornění onanovat, Anička vytřeštěně sledovala, jak  pocákal podlahu semenem a my se jí bály říct, že se to bude ještě zhoršovat.

„Dělal to i dřív?“ zeptala se mě později.  
„Občas,“ připustila jsem opatrně.
„A vám to nevadilo?“
„Když mu to pomáhá…“ pokrčila jsem rameny.
„Já vím, ale není to divný?“ zvedla ke mně nejistě oči.
„Na to si zvykneš,“ usmála jsem se křečovitě.

Dál  jsme se o tom nebavily, ale stačilo pár dnů, aby s ruměncem ve tváři před námi bráchu zahanbeně vyhonila. Pohled na stydlivou Aničku prohánějící bráchův ocas byl tak vzrušující, že jsem musela utéct do pokoje a rychle si udělat dobře. Byla jsem ráda, že prášky Luďkovi pomáhají, zároveň jsem si však všímala, že mu přestává Anička stačit.
Stačila chvilka o samotě a hned na mě dotíral. Myslím, že máma na tom nebyla o moc lépe, protože jsem často zaslechla, jak bráchovi  polohlasem něco vyčítá.
Anička se ve snaze bráchovi ulevit časem přestala stydět a s omluvným pohledem vždy odhodila urousaný pramen vlasů stranou a vzala ho do úst, což mělo za následek můj kvapný úprk do pokoje, abych si pomohla.

„Mě bolí ruka,“ postěžovala si jednou vyčerpaně, když se snažila Luďka už poněkolikáté uspokojit.
Najednou mi jí přišlo líto, dobře jsem si pamatovala, jak umí být brácha protivný, když není po jeho.
„Já ti pomůžu,“ přisedla jsem si k nim. Mechanicky, s předstíraným nezájmem,  jsem bráchu uspokojila a otřela si štítivě ušpiněnou ruku do papírového kapesníku. Teprve potom jsem se opatrně podívala na Aničku, co tomu říká.
„Děkuju,“ špitla vděčně.

Máma, která nás pozorovala z kuchyně, si mě později odtáhla stranou a pořádně mi vyčinila. „Karolíno, nepleť se do toho,“ varovala mě. „Ještě se dostaneme do řečí, už takhle toho bylo dost.“

Jenomže pro Aničku byla moje pomoc vysvobozením. Když sama navrhla, abych jí znovu pomohla, nedokázala jsem odolat prosebnému výrazu její tváře a souhlasila jsem.  
Rozuměly jsme si už dříve, ale tohle nás spojilo ještě víc. Dokonce se mi zdálo, že na mě Luděk trochu žárlí, ale mě ani nenapadlo, že by ze strany Aničky mohlo jít o něco víc než kamarádství, dokud jsem se s ní nepotkala v kuchyni, když jsem se šla večer napít. Hltala jsem žíznivě studenou colu a všimla se jí na poslední chvíli.

„Co tady děláš?“ maskovala jsem úlek křečovitým úsměvem.
„Potřebovala jsem si odpočinout,“ přiznala Anička. „Nechápu, kde se to v něm bere,“ rozmazávala si zamyšleně dlaní řídnoucí sperma po stehně. 
Než jsem se vzpamatovala, přitáhla si mou ruku mezi nohy. „Tohle přece není normální, souhlasíš?“ posteskla si.
Cítila jsem zblízka její teplý dech a bytostně si uvědomovala svou ruku přitisknutou k jejímu přirození. Nevědomky jsem zabloudila prstem na kraj těsné škvírky mezi stydkými pysky. Vzápětí jsem ucukla, ale už bylo pozdě.

„Promiň,“ omlouvala jsem se vyděšeně.
Anička se ke mně však mlčky přitiskla a zabořila obličej do mých vlasů. Skrz tenkou košilku jsem cítila, jak jí buší srdce. Hlavou mi bleskla mimoděk vzpomínka na Denisu, která se nějak vytratila z mého života, to už mi ale Anička znovu přitáhla ruku do klínu. Nevzpírala jsem se a pronikla do ní opatrně prstem. Jemně jsem obkroužila naběhlý hrášek jejího poštěváčku, slabě vydechla a podlomila se v kolenou. V obličeji mě zašimraly její vlasy, najednou jsme se setkaly ústy a splynuly v hlubokém polibku. Anička vklouzla dlaní pod tílko a nesměla obemkla mé ňadro. Horečnatě jsem pracovala na jejím uspokojení, stačila chvilka a s tlumeným výkřikem vyvrcholila.

V tom nás vyrušilo světlo na chodbě. Na poslední chvíli jsme se od sebe odtrhly, vzápětí se mezi dveřmi objevil rozespalý Luděk.
„Proč nespíte?“ natáhl se pro colu, aniž by si něčeho všiml.

Po jejich odchodu jsem se vrátila do postele, nemohla jsem ale usnout. Pořád jsem přemýšlela, jestli se mi to jenom nezdálo. Vůně dívčího přirození linoucí se z mých prstů však nenechávala  prostor pro pochybnosti. Možná bych měla výčitky svědomí, kdybych se druhý den shodou okolností nevrátila domů dřív. Z kuchyně jsem zaslechla tlumený rozhovor a vydala jsem se zjistit, kdo tam je. Překvapeně jsem spatřila Luďka, jak zezadu objímá mámu přes prsa.

„Nech toho,“ snažila se ho odstrčit, ale neposlouchal ji.
Místo toho se jí snažil vyhrnout domácí šaty, což se mu po krátkém boji povedlo. Máma vzdala odpor a útrpně čekala, až jí stáhne kalhotky.
„Bude se ti to líbit,“ uvidíš,“ sliboval jí, zatímco se snažil vyprostit ze šortek ztopořený úd.
„Aspoň o tom nemluv,“ zasyčela máma.
Sledovala jsem je s otevřenou pusou, tohle jsem nečekala. Konečně byl brácha připravený, pomohl si rukou a bez přípravy do mámy pronikl.
„Úplně tečeš,“ pochvaloval si.
„Nekomentuj to,“ vyhekla máma, zatímco k ní Luděk nedočkavě přirážel. 
Zabloudila jsem rukou pod sukni. Kalhotky jsem měla zvlhlé vzrušením, z posledních zbytků sil jsem odolávala nutkání k masturbaci.
„Už… uuuž… už budu,“ chroptěl Luděk. Naposledy přirazil k mámě a s hlasitým výkřikem do ní ejakuloval.

„Taky jsi mohl ještě chvíli počkat,“ stěžovala si máma, která se nestihla udělat. Otočila se, aby se upravila a v tom mě spatřila. 
„Karolíno, co tady děláš?“ zhrozila se. Rozpačitě si uhladila šaty a provinile sklopila hlavu k zemi.
„Přemýšlím, co by se stalo, kdyby se domů vrátila dřív Anička,“ ušklíbla jsem se.

Máma se zbytek dne schovávala v ložnici, zatímco se brácha přede mnou naparoval, jak pěkně si s ní užil. Zmlkl, až když se Anička vrátila ze školy. Díky tomu, co se mezi námi stalo v noci, jsme byly obě trochu nesvé.
Během odpoledne jsem ji několikrát přistihla, jak po mně pokukuje. Vždycky provinile ucukla hlavou, abych po chvíli opět cítila její upřený pohled. Luděk překvapivě vydržel v klidu až do večera, kdy máma odešla na noční.  Jakmile za ní ale zabouchly dveře, začal dotírat na Aničku, která se učila na zítřejší test z ekonomiky.  

„Jestli to zítra nedám, tak za to můžeš ty,“ zaklapla nakonec sešit a přitulila se k němu.
Bráchovi však nevinné mazlení nestačilo, urputně se snažil přetáhnout jí tričko přes hlavu, dokud se mu to nepovedlo. Bylo to poprvé, kdy k něčemu takovému Anička svolila.
Při pohledu na její obnažená  ňadra jsem se zachvěla vzrušením. Mimoděk jsme se střetly pohledem. Slabě se usmála a nechala bráchu, aby se přede mnou předváděl. Když se jí však pokusil stáhnout kalhotky, neuspěl.
„Tady ne,“ zdráhala se.
Luděk se ale nedal odradit. Jejich zápolení přerůstalo do bitvy, kdy si Anička zuby nehty chránila poslední kousek oblečení, zatímco se z ní brácha urputně snažil kalhotky stáhnout.
„Tak mě aspoň vykuř,“ vzdal se nakonec.
Anička ho bez protestů poslechla a s omluvným úsměvem obemknula rty ztopořený ocas. Po chvíli ho však nechala vyklouznout a vzhlédla ke mně.

„Pomůžeš mi zase?“ odhrnula si rozcuchané vlasy z obličeje. Zhluboka oddechovala, nedokázala jsem spustit zrak z jejích plných ňader, která se dmula vzrušením.
Beze slova jsem přikývla. Natáhla  jsem se k trčícímu penisu a přetáhla kůžičku ke kořenu. Naběhlý žalud se výhružně leskl, sklonila jsem se k němu a vzala ho do úst. Zaslechla jsem Aniččino tiché zasténání, ale teď jsem vnímala pouze známou chuť bráchova přirození. Luděk se jako natruc nemohl udělat, a tak mi nezbylo nic jiného, než mu podráždit konečník, to vždycky fungovalo.
Potvrdilo se to i teď, během chvilky mi naplnil ústa záplavou teplé mrdky, které mi stékalo koutky úst na bradu.
„Vy jste to nedělali poprvé, že ne?“ vyhrkla Anička.

V místnosti se rozhostilo trapné ticho. Brácha nevěděl kam s očima a já marně přemýšlela, kudy z toho ven. Anička zvedla hlavu a zadívala se mi do očí.
„Já si to myslela už dávno,“ řekla tiše. „Vy… vy jste spolu dělali… všechno?“ zeptala se rozpačitě. Provinilé mlčení nás usvědčilo.  „I když jsme spolu chodili?“ otočila se k Luďkovi, který odmítavě zavrtěl hlavou. „To bylo dřív,“ hlesla jsem.

Anička si mlčky objala skrčená kolena. Zdálo se, že nad něčím přemýšlí. Po chvíli zvedla hlavu a zpříma na nás pohlédla.
„Tak mi to předveďte,“ řekla neúprosně. „Chci to vidět,“ dodala tvrdohlavě, když uviděla můj odmítavý výraz. „Dlužíte mi to,“ ozval se jí v hlase plačtivý tón. Tázavě jsem se podívala na Luďka, který přikývl. Rozhodnutí teď bylo na mně. Kdybych je dneska neviděla s mámou, asi bych váhala déle.
Takhle jsem  jenom pokrčila rameny a upozornila Aničku, aby nám to potom nevyčítala.   

Když jsem se začala svlékat, cítila jsem jejich upřené pohledy. Během chvilky jsem před nimi stála nahá. 
„Dělej, ať už to máme za sebou,“ sykla jsem  na bráchu, který na mě fascinovaně zíral.
Vyprostil se z trenek uvízlých mezi kotníky a naposledy se tázavě zahleděl na Aničku.
„Klidně pokračuj,“ pohodila hlavou.

Svezli jsme se na koberec. Cítila jsem Aniččin upřený pohled, který mě znervózňoval a zdálo se, že brácha na tom není o moc lépe. Přesto z nás po chvíli spadly zábrany. Po dlouhém půstu jsem si užívala, co to šlo. Byla jsem tak mokrá, až jsem se styděla za hlasité čvachtání vzrušeného přirození během bráchových přírazů. Tělem mi probíhala jedna vlna rozkoše za druhou, Luděk neúnavně plenil mou kundičku, dokud ji s mohutným výkřikem nenaplnil záplavou teplého semene.

Teprve teď jsem si znovu vzpomněla na Aničku. Odhrnula jsem zpocené vlasy, abych se na ni mohla podívat a překvapeně jsem vydechla, když jsem ji uviděla s rukou uvězněnou v kalhotkách.
„Před námi se nemusíš stydět, klidně si udělej pohodlí,“ navrhla jsem hlasem staženým napětím.
Rozpačitě ze sebe stáhla kalhotky, při pohledu na její hladké přirození bez jediného chloupku jsem se zachvěla vzrušením.
Vklouzla do sebe prsty stočenými do kornoutku a s pohledem upřeným do země horečnatě masturbovala.  Opatrně jsem se k ní přisunula. Střetly jsme se pohledem, jemně jsem jí pohladila nahé lýtko a ucítila, jak se zachvěla. Podle jejího výrazu jsme si obě současně vzpomněly na včerejší večer.
Stoupala jsem dlaní výš, jak jsem se pomalu blížila k jejímu klínu, přestala Anička masturbovat a s pootevřenými ústy čekala, až  do ní vniknu. Pohladila jsem bochánky stydkých pysků a zastrčila špičku prstu mezi ně. Anička táhle vydechla a křečovitě si přitiskla mou ruku hlouběji. Hrála jsem si s naběhlým poštěváčkem, občas vyklouzla prstem ven, abych mohla znovu proniknout dovnitř a jen s přemáháním jsem odolávala touze zabořit mezi roztažená stehna obličej.  

„Já… já… už… uuuuž,“ vypískla náhle Anička a tváří se jí rozlil blažený úsměv.
Vyprostila jsem z ní prst a přivoněla k němu. Než se Anička vzpamatovala, políbila jsem jí přirození a letmo olízla stydké pysky. Potom jsem zdvihla hlavu a zadívala se jí tázavě  do očí. S pevně sevřenými rty souhlasně přikývla. Ponořila jsem se do hlubin jejího klínu, přivítala mě známá nasládlá chuť dívčího přirození, které jsem nedokázala odolat. Hltala jsem rozdychtěnou kundičku, prozkoumávala její záhyby, dráždila zduřelý hrášek klitorisu a vychutnávala si Aniččino tiché sténání, když jsem mezi nohami ucítila Luďkův prst.
Bylo zvláštní lízat Aničku a zároveň se nechávat prstit, ale líbilo se mi to. Líbilo se mi to dokonce tak, že jsem vyvrcholila jako první. Anička chápavě čekala, až se vzpamatuju a teprve po chvíli jsem ji za odměnu vylízala až do konce.

„O tomhle se mi dneska zdálo,“ zašeptala mi Anička spiklenecky do ucha, když jsme se oblékaly.
„Mně taky,“ odpověděla jsem jí.
„Třeba si to někdy zopakujeme,“ prohodila nahlas a společně jsme se bavily bráchovým nadšeným výrazem.

Zbytek večera jsme spiklenecky pomlouvaly Luďka s jeho věčně nadrženým pérem. Zdálo se, že Anička zapadne do naší bláznivé rodiny víc, než bychom ještě před pár dny očekávali.