Příběh prolhané dámy 12 – Přiznání 1

Tondovi se podařilo dohodnout s Janou prodloužený víkend přesně tak, jak potřeboval Slávek pro Míšu. Vyrazili v pátek ráno s tím, že doma oznámil nutnou urgentní služební cestu kvůli nějakému problému s dodávkou systému pro holandského klienta.

Odpoledne před tím se zastavil v práci u Petra, protože s ním naprosto nezbytně musí projednat určité delikátní záležitosti, které nelze řešit telefonem. Přestože spolu bůhvíjak dobře nevycházeli, sešli se. Chvíli si neutrálně povídali o ničem a pak Tonda přikročil k tématu.

„Hele, Petře, nebudu to nijak natahovat. To, co tady teď řeknu a ukážu, pro tebe může být šok, ale neber si to osobně a už vůbec ne jako útok na sebe. Je třeba něco vyřešit a nesnese to žádný odklad.“

Když viděl jeho docela prudkou reakci, přerušil jí hned v zárodku.
„Počkej, počkej, já vím, že jsme měli spory, tohle ale doopravdy není nic proti tobě, naopak, snad pochopíš, že ti chci pomoct, protože to je v zájmu všech. Asi víš, že Slávek byl minulý týden u mne na konzultaci kvůli studiu počítačů?“
„Jo, máma říkala, že to zorganizovala. Díky. Je to s ním nějak blbý?“
„To určitě ne, je moc šikovný, jen bude muset zatraceně moc zapnout kvůli matematice a fyzice, ale když nebude lenivý, tak to zvládne. S počítači umí pozoruhodné věci. Budeš se divit. No a tím pádem jsme u toho, kvůli čemu tady jsem. Teď buď v klidu, soustřeď se a nezabíjej mě,“ usmál se opatrně Tonda.

„Počkej, zase jsi něco podělal s Monikou?“
„Ne, to ne, ale drž se. Nevím, jestli ti Jana kdysi řekla, že Monika mi o tobě a o ní řekla, že máte spolu poměr, a to už někdy od gymplu. Se vším všudy, jak tomu s Janou říkáváme.“
„Monika je šílená kráva a je děsně prolhaná. Proč to tady, kurva, teď vytahuješ? Ty její pomluvy už mi lezou krkem,“ byl by ještě pokračoval, ale Tonda ho rázně přerušil.
„Vytahuju to, protože máš tak šikovného kluka, že si to ani nedovedeš představit a nevztekej se. Než budeš něco vykládat a vymýšlet si jako Jana, radši se podívej tady. Vím, že asi máte s Janou dohodu, že nikdy nikomu nic o vás za žádných okolností nepřiznáte, ale tohle mění situaci.“
S těmi slovy otevřel svůj notebook, kde měl nachystané výživné video, které jediným kliknutím spustil.
„Co to je? Co to má být?“ začal křičet Petr. „Tys nás šmíroval, ty hajzle?“ chtěl se s brunátnou tváří zvednout Petr, ale Tonda ho bleskově usadil.
„To je jen malá ukázka Slávkových prací. Radši sedni, zklidni hormon, ať to můžeme probrat. Janě jsem to ještě neříkal ani neukazoval, povím jí to na výletě, až bude klid. Snad ji netrefí šlak. Jen tě prosím, abys jí nic neříkal ty a nechal to na mně. Umí být pěkně hysterická.“

V kostce vypověděl, jak došlo k tomu, že Slávek ta videa pořídil, protože Monice nevěřil, jak zjistil, že měla pravdu a že Míša, pro kterou je Petr polobůh, tomu nevěřila také a s mámou kvůli tomu obvinění špatně vycházela, dokud jí Slávek některá videa neukázal, aby zklidnil domácí scénu. Podrobnosti vynechal.
„Měl tam i tu tvojí Gábinu, má tam i Irenu a měl tam taky mě s Janou. Prostě se mu leccos nahrává automaticky a on akorát balast smaže.
Já jsem tady kvůli tvojí Míše. Snad víš, že ona tě zbožňuje. Možná sis nevšimnul, že prošla pubertou, a protože do postele lezeš nahý i teď, tak jsi jí prostě už před pár lety začal přitahovat a když viděla tebe s Janou, tak si vzala do hlavy, že to s tebou chce zkusit úplně stejně. Tedy že ti vleze do postele, až tam Irena nebude. To mi všechno říkal Slávek a taky mi pověděl, že tam budete od zítřka celý víkend sami, protože Irena jede pryč, ale že on někam nejspíš vypadne na nějakou oslavu a nejspíš tam přespí.
Poprosil mě, abych někam vytáhnul Janu a taky mě poprosil, abych ti to všechno řekl.
On s tím za tebou přijít nemůže, protože ví, jak jsi prchlivý a neměl by vůbec šanci něco ti vysvětlit. Počkej ještě,“ usadil zkoprnělého Petra. „Slávek ví, že to může mít těžkou dohru, ať to dopadne tak či onak. Myslí si vcelku rozumně, že když nechá Míšu s tebou samotnou, že to nějak zvládneš a nebude průser. Ty znáš Míšu lépe než já, takže víš, jaká je. Slávek se bojí, že když ji nějak drsně odmítneš, bude se cítit zhrzená a něco provede, aby se ti pomstila. Ona je schopná něco zkusit, i když Irena bude pryč jen chvilku. Je prý na tebe úplně šíleně nadržená a se Slávkem furt dokola mluví jen o tom. Když budeš drsan a pošleš jí s takovým nápadem do háje, tak třeba všechno o tobě a Janě vykecá Ireně nebo někde někomu. To nikdo neví, co by jí napadlo. Když jí neodmítneš, a on si myslí, že jsi schopný v pohodě přistoupit na ten její nápad, tak z toho může pro změnu být průšvih úplně jiný, protože na to někdo může přijít.
S Janou to spolu máte takhle se vším všudy už víc jak dvacet let, to teď nezapírej, já se s ní kvůli tomu občas děsně pohádám, protože lže, jak když tiskne. Měl bys to pak kvůli Míše na dvou frontách, i když s Janou se teď potkáváte spíš jen u ní, to já dobře vím, ale jak bys to dělal s Míšou, to nemám ani páru.
Mladé slečny dokáží být nepříjemně umíněné a vlezlé. Z toho by koukal průser, až by na to přišla Irena a tu si přeci chceš vzít, ne? Míša může být tak bláznivá, že na nějakou opatrnost by klidně zapomněla. Počítám, že Irena o Janě neví. Tak asi takhle nějak. Budeš muset být zatraceně dobrý diplomat, a to tobě občas nejde. Já se na to dívám tak, že když bys Míše udělal tu radost, a nic ve zlém, ve vaší rodině je to skoro normálka, tak by to na ní mohlo být poznat nebo by mohla začít vyvádět, až bys na ní neměl čas. S Janou jste to měli jednodušší, tvůj táta byl věčně pryč. Irena je ale věčně doma. Nech si to projít hlavou. O příčině našeho setkání ví jen Slávek, S Janou Míšu teď neprobírej, protože by tam nejspíš přijela a byl by skandál, který by vyvolala Míša, kdyby jí Jana do toho chtěla začít mluvit. To si vyřiďte spolu vy dva, ale až bude po všem.“

Chvíli bylo takové ticho, že bylo slyšet, jak Petrovi víří v hlavě myšlenky. Překvapivě začal z jiného konce: „Ona ti Jana o nás řekla?“
„Tak bych nedefinoval. Spíš se podřekla a pak to zapírala. Dokonce to i přiznala, ale pak to zase zapřela a ze mne dělala úchyla a byly to občas skoro hysterické záchvaty.
Jednou jsme se pěkně máznuli a dokonce mě pozvala k tobě do baráku, že všichni tři odložíme rozum i šaty v předsíni a užijeme si zábavu společně ve třech a třeba i v bazénu. O pár ní později to zapřela. Prostě je to s ní občas na palici. Jiný chlap by ji nejspíš poslal k vodě, ale ona je holt taková moje životní láska už asi tak pětačtyřicet let. To taky nepochopíš. Věděl jsi o tom?“

„Ona, když se lízne, tak je všeho schopná. Vůbec to na ní nepoznáš a najednou plácne něco, že se jeden diví. To by klidně vyzkoušela cokoliv. To mi můžeš věřit. Před časem sondovala, co bych řekl na to, že by tě ke mně pozvala a že bychom se pinknuli a zahrabali válečnou sekyru, ale když jsem byl proti, tak o tom pak už nepadla řeč. Ale trojku tenkrát nezmínila. Vy jste spolu taky dost dlouho, ne? Kolik patnáct let? Pěkně mě to napřed docela štvalo. To, že se znáte od gymplu, mi řekla hned zkraje,“ uvolnil se najednou Petr a usmál se. „Ale teď už je to v pohodě

„Zatím asi jen asi třináct a půl, abych to upřesnil. Jana to s námi asi fakt neměla lehké, protože občas zvládala ranní rande se mnou a v poledne jsi dorazil ty. Jasně, že říkala, že na oběd, ale já si myslím svoje. Pak mi rande začala rušit, když ses na stejný den ozval ty. To jen tak na okraj, ale to asi taky víš. Hele, prosím tě, s tou Míšou buď fakt opatrný. Slávek mi opravdu důkladně vysvětlil, že je všeho schopná. “

„Jo, neboj, nějak to vyřeším a Janě ani slovo. Slávka si zabiju sám. Nejspíš hned zítra, až přijde. Míša mi ho pomůže zahrabat, debila,“ zachmuřeně pravil Petr. „Stejně za všechno může ta kráva Monika.“

„Zkus se na to podívat pozitivně,“ s úsměvem oponoval Tonda. „Ona jasně už dávno řekla, že dětem o Janě a tobě řekne, až bude čas, až jim bude nejmíň patnáct. Slávek naznačil, že ona má taky nějaké máslo na hlavě, a ty víš moc dobře jaké, protože to o vás věděla a nic proti tomu nepodnikla a nejspíš nejen to. Takže nikde to nikdo už nemůže vytahovat, protože by měla průser celá rodina a odnesly by to i děti. Taky mohly skončit v pasťáku. Takže můžete teď jednat úplně na férovku a na nic si nehrát. Kdyby kdokoliv z vás cokoliv zapíral, tak se akorát zesměšní v očích těch druhých. Spíš se se Slávkem domluvte, co smažete, nebo jestli si to necháte třeba na památku, ale bacha, aby na to někdo nepřišel. Slávek to má uložené dost bezpečně. Já mám jen Janu s Tebou a se mnou, ale něco z toho jí musím ukázat, aby jí už jednou provždy přešly ty záchvaty, kdy na mě křičí, že jsem úchylný zvrhlík, prasák se zvrácenými představami a podobně.“

„Já se z toho musím vzpamatovat, ale možná máš pravdu. Co, proboha, ta kráva Monika tomu Slávkovi nakecala? Nejradši bych jí zabil.“

„Mám dojem, že o vás nejspíš úplně všechno, nic asi nevynechala, ale Slávek má rozum a nikde nic ventilovat nebude, to se neboj. Ono to také chtělo od té Moniky pěkný kus odvahy.“

„To je úplně v prdeli, tohle,“ sklesle konstatoval Petr. „Do zítřka si to nechám projít hlavou. Jestli to Janě nějak šetrně povíš, tak se třeba zastavte v neděli odpoledne, až pojedete zpátky. Já to s ní stejně musím nějak prodebatit, to je snad jasné. Ale ne po telefonu. Možná by bylo užitečné, kdybys u toho byl, protože ona občas doopravdy vyvádí, jako kdyby jí pokousal vzteklý pes.“

„Uvidíme, Petře. Taky se můžeme potkat co nejdříve po neděli a popovídáme si. O tomhle asi bez tvojí Ireny. Stejně se má v neděli vrátit a odpoledne tam ještě budou děti. V pondělí mi dá ráno klíče od své garsonky jeden kamarád. Odjíždí prozatím na rok do ciziny, vezu ho na letiště. Nechce to pronajímat a já mu budu vyzvedávat schránku a větrat. Mohli bychom tedy udělat kolaudaci. Třeba se vám to s Janou bude hodit. Nebo už ne?“ popíchnul ho Tonda.
„Nech toho, na to fakt teď nemám náladu,“ zavrčel Petr.

Ještě chvíli si povídali, Petrovi se nálada pomalu zlepšila, takže když Tonda odcházel, potřásli si rukama a dohodli se, že pondělí v poledne bude super čas a že Jana si to nějak v práci zařídí, stejně se chystá za pár dnů do penze a že bude třeba udělat si jasno a říct si, co se Slávkem a Monikou a jak všechno urovnat.

„S Míšou ti neporadím, co by bylo nejlepší. Neznám ji moc dobře, ale asi bych zkusil, aby něco sama začala, nebyl bych proti, ale pak bych to ve vhodnou chvíli zarazil a na rovinu to s ní celé rozebral. Oba víme, že to není jako zašukat si někde s nějakou hezkou ženskou, která je cizí. Pak bys viděl podle její reakce. Buď bude rozumná a své plány zruší nebo na tom bude trvat, ale slíbí maximální opatrnost, ovšem u tak mladé slečny je otázkou, jestli opatrná dokáže být. Nejhorší je uražená mladá slečna, která si vezme do hlavy, že se pomstí. Vždyť víš, že na Irenu žárlí. A žárlí i na Janu. Závidí jim, jak řekl Slávek. Tak si to přeber, ale já osobně bych šel cestou nejmenšího odporu, ale s nějakým dobrým zajištěním proti průseru. Žádný totiž nesmí nastat. Ať tak nebo tak,“ uzavřel debatu Tonda s tím, že je čas, aby už běžel.

„Kup nějakou flašku nebo radši tři, myslím, že Jana to bude potřebovat, pokud zmíníš Míšu. Myslím, že bys měl v pondělí na rovinu poreferovat, jak to dopadlo. Ale až do pondělka se o tom s Janou nebavte, já jí o Míše nic říkat nebudu,“ zasmál se ještě ve dveřích Tonda.

Druhý den večer po první wellness kůře a dobré večeři se Jana s Tondou posadili do křesílek u baru a Tonda se rozhodl pro šokovou terapii.
Vytáhl svůj nový mobil, chvilku v něm listoval a pak začal.

„Slíbili jsme si, že už si nikdy nebudeme lhát a patří do toho i všechno, co se týká Petra. Je to tak?“
„Počkej, s čím to zase chceš začínat?“ naježila se Jana a opatrně se rozhlédla. Zatím byli u baru sami, jen barman znuděně a zdánlivě bez zájmu utíral skleničky.
„Přeci si nebudeme kazit nějakými hádkami a lhaním krásný večer a celý víkend před námi. Nemělo by to smysl. Jen jsem chtěl říct, že jsem měl dlouhou debatu se Slávkem. Mám tady jeden z mnoha výsledků jeho prací. Jen se teď uklidni, ukážu ti něco od něj, ale slibuješ, že nebudeš šílet?“
„Doufám, že na mě nezkoušíš zase nějakou blbost, lásko,“ podezřívavě se na něj podívala.
„To víš, že to není hovadina, je to důležité, uvidíš,“ pravdomluvně odpověděl Tonda, ale dodal: „Jen to bude takový šok, takže už jsem objednal dva dvojité giny s tonikem,“ konstatoval, v okamžiku, kdy barman na jeho pokyn dvě sklenice donesl k jejich stolku. Věděl, že čistého panáka ona nemusí, přisunul se na opěrku křesla vedle ní, objal ji kolem ramen a se slovy: „Hlavně buď v klidu,“ zašeptal jí do ucha a nastartoval přehrávání.

Téměř okamžitě se k němu otočila se šíleným výrazem v tváři a zasyčela: „Co to má být, tys nás nechal šmírovat? Tak o tohle ti šlo?“ okamžitě přehrávání zastavil.
„Ne ne, to mi věnoval Slávek, pěkně se dodívej, je to jen krátký sestřih z mnoha delších záznamů a pak si k tomu všechno řekneme. To není všechno, co ještě musíme udělat, aby nebyl průšvih. Nech mě mluvit,“ zavelel autoritativně, když se chtěla vysmeknout a protestovat. „Vždyť tohle všechno já přeci už dávno vím od tebe, jen jsem neznal některé detaily. Buď úplně v klidu, i když ti třeba není příjemné tohle teď vidět. Ale pamatuju se, že na naše videa ses dívala ráda a tenkrát na Péťu s tou jeho spolužačkou přeci taky. Nebo sis to vymyslela? A zkus se na mě usmát, nejsme tady sami, támhle přišli nějací lidé,“ všechno jí to polohlasně šeptal u ucha. Držel ji pevně, aby nevzbudila pozornost. Napřed se snažila z jeho sevření opatrně uvolnit, ale pak ucítil, že rezignovala.
„Musím se na to dívat?“ nazlobeně se k němu otočila. „Jaký to má smysl?“
„Musíš vydržet necelé tři minuty. Těch záznamů je dost hodin a na některých jsme byli i my dva, někde Gábina, pak asi dvě nebo tři Petrovy jednorázovky a v poslední době většinou Irena. Ty všechny má Slávek. Nás dva už ne. Všechno ostatní má. A vědí o tom už úplně všichni z vaší rodiny. Jsi jediná, kdo to ještě neviděl. Petrovi jsem to ukázal včera. Až to dokoukáš, povím ti další. Tak a teď mi věnuj ten úsměv a dělej, že to je úžasný. Ono to totiž úžasný je, neboj. Ty jsi úžasná. Říkám ti to už čtrnáctý rok a vím to už čtyřicet pět let nebo kolik. Jsi moje báječná láska, tak buď v klidu. Moc prosím.“
„Ty jsi fakt zvrhlík. Ale dej to tedy sem, ať vím, co mě ještě může čekat,“ řekla sice ještě nakvašeně, ale už téměř s klidem.
„Neboj. Pustím to znovu, ale napřed se na mě usměj. Prosím.“

Nevydržela se mračit a plaše se na něho usmála. Byla to směs zloby a úsměvu. Milovala ho příliš, než aby ztropila scénu na veřejnosti. Uvědomila si, že hádka teď nemá smysl, protože Tonda ví úplně všechno.
Pustil znovu ta sestříhaná videa, kam vybral především ty situace, kdy si Petr Janu a na ukázku jednou i Gábinu a Irenu pěkně zotročil a podal jí své pádlo. Přesněji mobil svými rozměry pádlo připomínající.
Uklidnila se a obrazovku sledovala. Většinou tam byla s Petrem Jana, ale ty dvě ostatní tam nechal, aby věděla, že i další jeho slečny akceptovaly jeho hry. Pozoroval ji a uvědomil si, že jí zloba přešla a že druhou polovinu už sledovala se zjevným zájmem docela soustředěně.
Video dohrálo, podala mu mobil, pohlédla na něho a konstatovala: „No dobře. Tak jsem tedy lhala a ty naše ďolíčky byly se vším všudy a někdy i víc. Tak teď máš důkaz. No a co bude dál? Jsi spokojený, že jsi mi to dokázal?“
„Ne. Jen snad teď chápeš, že všechno to tvoje lhaní i to, že jsi mi x-krát řekla, že jsem úchyl, bylo zbytečné. Nemám z toho radost, protože teď se cítíš blbě, a to já nechci. Takže ještě jednou ti opakuju, že v mých očích je to všechno úžasné a já tě za ten váš vztah obdivuju. Možná právě proto vám vydržel víc než dvacet let. Chápeš to? Koneckonců jsem ti to napsal a tvrdila jsi mi, že sis to zapamatovala. Tak moc se ti to moje psaní líbilo.“

„Moc to nechápu, protože pro všechny normální lidi bych byla hnusná, odporná a Petr taky.“
„Mluvíš nesmysly, bambulko. Vy dva se prostě milujete a patříte k sobě. Já mám doma tu svojí, mám jí moc rád a tebe miluju taky. Podvádím tedy vás obě. Ale taky vás obě miluju. No a ty podvádíš mě i Petra, akorát, že Petr o mně ví oficiálně a jeho jsi mi zapírala, no a on zase miluje tebe i Irenu a tebe jí nepřizná. Tu taky asi doopravdy hodně a byl by průšvih, kdyby se toho domákla. A před tím Moniku a ty dvě čůzy, které ale třeba ani nebyly čůzy. Řekneme si všechno později. Jsou tady ale další věci a ty mají dneska přednost.“

„Nestraš mě, co ještě dalšího máš v zásobě?“ znepokojeně na něho pohlédla.
„Teď dopijeme ten gin s tonikem, pak bych si dal nějaké dobré víno na zlepšení nálady a až se trošku pinkneme, můžeme jít na pokoj. Když mě hezky svedeš, povím ti další zajímavosti, ale musíš si je zasloužit, jinak ti neřeknu už nic. A vědět bys to měla, bambulko, to si piš. Platí?“ usmál se na ní.

Chvilku váhala, ale pak pozvedla sklenici směrem k Toníkovi se slovy: „Tak na to, abych dneska neslyšela už nic hrozného a abych se ti pořád líbila, když teď víš o mně a Petrovi všechno a když jsi i něco viděl,“ pokusila se usmát, ale cítila, že to není ono.

Tonda si uvědomoval její rozpaky, a tak se jí snažil uklidnit.
„Neboj, mně se to moc líbilo. Mělas to pozvání k Petrovi tenkrát dotáhnout do konce a bylo by to dneska všechno v pohodě. Takhle jsi pro mne ještě úžasnější. Teď se pěkně trochu opijeme a ty to pustíš z hlavy, protože jsme tady kvůli prima víkendu. Radši přemýšlej, jak mě hezky svedeš,“ mrknul na ní spiklenecky Tonda.
Začali plánovat zítřejší program a Tonda sledoval, že Janě se pomalu vrací barva do tváří a že začíná být uvolněná. S přibývajícími skleničkami se stále častěji ptal sám sebe, ale i Jany, jak je možné, že se šedesátkou na krku vypadá pořád tak báječně.

„Ty jsi takovej můj trdlík, ale za to může nejspíš trošku ta pušapka,“ významně si ukázala na svá pěkně vztyčená plná ňadra, „a asi fakt i to cvičení. Všechny ty ženské tady si tě taky prohlíží a závidí mi tě, protože takového elegána s vysportovanou figurou a stříbrnými vlasy už léta naživo neviděly. Kdybych si vyměnila hlavu, tak by to taky šlo, že jo?“ zasmála se, naklonila se k němu a šeptem se zeptala: „Chceš, abych něco začala dělat tady? Nebo ti mám všechno svléct až na pokoji? Nebo bys chtěl někde tady mě? Nebo mě třeba na pokoji za trest znásilníš, když jsem ti tolik let lhala? Povídej! Co musím udělat?“

Tonda si po těch slovech opět připadal o dobrých dvacet let mladší.

„Pojď, půjdeme si zakouřit na terasu, pak poslední sklenka a pak se uvidí, co se svojí krásnou zlobivkou dneska provedu. Viděl jsem, že, trochu násilí miluješ,“ mrknul na ní.

Zvedli se okamžitě. Večer byl ještě chladný, ale cigarety si zapálili v závětří v koutku terasy. Jana se k němu přitulila a přesně, jak čekala, za okamžik ucítila, jak jí jeho prsty pomalu kloužou pod šaty po vnitřní straně stehna vzhůru.
„Hmmmm,“ mňouknula. „A co tohle, medvídku?“ stáhla mu šikovně zip u kalhot a začala hladit jeho rychle tuhnoucí úd.
„Ty máš zase nějaký ten tvůj prášek?“ šibalsky na něho pohlédla a začala mačkat jeho pyj intenzivněji, zatímco nepatrně ukročila stranou, aby jeho prsty mohly snáze zaplout pod kalhotky a projíždět její štěrbinku.

Na terasu vyšla dvojice lidí zhruba v jejich věku. Zapálili si a pán tiše upozornil partnerku: „Podívej, se na támhle ty dva.“
„No, že se nestydí, v jejich věku vždyť je jim možná padesát. Nedívej se tam. Je to hrůza,“ tiše komentovala dění pár metrů vedle nich dáma.
Tonda s Janou ta slova slyšeli, ale jen se k sobě více přitiskli.
„Nenech se rušit, slyšíš je?“ ujišťoval se šeptem Tonda a zatáhl poslední šluk z cigarety.
„Jasně, ať si trhnou, ale je tu chladno, jdeme dovnitř,“ zašeptala mu na oplátku.

Zatípli cigarety, Tonda si bleskově zatáhl zip u kalhot a když za Janou procházel kolem staršího páru, neodpustil si pronést tiše poznámku: „Děkujeme za poklonu, ale už nám brzy bude sedmdesát, ale vůbec to nevadí. Zkuste to taky tak. Máme se rádi a děláme to už padesát let všude, kde a kdy nás napadne,“ dobromyslně se zasmál a zmizel uvnitř.

Dopili ještě jednu sklenku bílého vína a vyrazili v báječné náladě na pokoj.