Tinnitus 22

Po návratu domů jsem se vyhýbala jakékoli zmínce o průběhu návštěvy babičky, protože jsem se nejdřív musela nějak vyrovnat s jejím průběhem. Nebyla jsem asi jediná, protože Denisa se mi od té doby neozvala a myslím, že zbytek jejich rodiny na tom byl podobně.

Nejhorší bylo, že i přes nové prášky se bráchův stav zhoršoval. Stále častěji seděl s hlavou zabořenou v dlaních a komíhal se ze strany na stranu s nesrozumitelným mumláním. Anička o něj starostlivě pečovala, ale bylo poznat, jak moc ji to zmáhá. Neupravená se bytem motala jako mátoha, urousané vlasy jí zplihle spadaly na ramena a jen občas se jí obličejem mihl nesmělý úsměv, který mi připomněl bezstarostnou holku, která k nám přišla na první návštěvu.

„Kájo, já už nevím, co s ním,“ svěřila se mi. „Napadlo mě, jestli bys nechtěla zase… spolu… třeba by mu to pomohlo?“ špitla nesměle. Samozřejmě jsem věděla, na  co naráží, vzpomínka na trojku s bráchou byla stále dráždivá. Musela poznat, na co myslím, protože se začervenala. Než jsem jí mohla odpovědět, vyrušila nás máma. Anička s ruměncem ve tváři utekla a my tak s mámou musely celý večer poslouchat z jejich pokoje bráchovo skučení. Nakonec to máma nevydržela a poslala mě tam se slovy, abych s tím něco udělala.

„To tam mám přijít a jen tak ho před Aničkou vyhonit?“ nadzvedla jsem obočí.
„Jen se nedělej, nebude to poprvé,“ připomněla mi, že nás tenkrát spolu viděla.
„Proč to neuděláš ty?“
„Karolíno, mě do toho nezatahuj,“ zvýšila hlas.
„Snad ti to najednou nevadí?“
„Anička nemusí vědět všechno,“ napomenula mě.
„Třeba by se jí to líbilo,“ provokovala jsem ji.
„Kájo, nech toho,“ povzdechla si nešťastně.
„Když nechceš ty, tak já taky ne,“ postavila jsem si hlavu.

Jenomže za chvíli se u nás objevila vyčerpaná Anička s prosbou v očích a mně nezbylo nic jiného, než vyrazit za Luďkem, který ležel v klubíčku na posteli. „Vzal sis prášek?“ zeptala jsem se ho. Neznatelně přikývl. „Tak co s tebou?“ usmála jsem se křečovitě. „Chceš pomoct?“ pohladila jsem ho po stehnu. Nereagoval na můj dotek, což mě vyděsilo. „Anička by mi pomohla,“ nadhodila jsem.

Když nepatrně ožil, podívala jsem se tázavě na Aničku, která téměř neznatelně přikývla. Přistoupila jsem k ní a zlehka ji políbila na měkké rty. Pootevřela ústa, aby mi vyšla vstříc jazykem, polibek se prodlužoval a mně se hlavou mihla vzpomínka na Denisu, kterou jsem s výčitkami rychle zahnala. „Osprchuju se, zatím se mi o něho postarej,“ odtrhla se ode mě zadýchaně Anička.

Přisedla jsem si k bráchovi a počechrala mu vlasy. „Ani jsi mi neřekl, jestli ti máma pomohla, když jsem tady nebyla,“ vyzvídala jsem. Odmítavě zavrtěl hlavou. „A chtěl bys?“ sjela jsem mu dlaní do rozkroku, kde mi rychle tuhnoucí úd dal zapravdu. „Anička ti nestačí?“ masírovala jsem ho přes tepláky.
Něco nesrozumitelně zamumlal, ale to už se mi povedlo vyprostit ztopořený ocas. „Když ti bude líp, tak třeba mámu zase přemluvím,“ slibovala jsem mu, aniž bych tušila, jestli by se mi to povedlo. Vzpomněla jsem si, jak jsem je naposledy viděla spolu. Máma v předklonu s vysoukanými šaty, Luděk přitisknutý k jejím bokům, vzrušené hekání a mlaskání vzrušených přirození, to všechno způsobilo, že jsem dostala chuť na bráchovo péro.

Svezla jsem se na koberec a vkleče ho vzala do úst. Nechtěla jsem bráchu udělat, jenom jsem se mazlila s jeho zduřelým žaludem, olizovala ho a nemohla se dočkat, až se k nám vrátí Anička. Najednou jsem ucítila, jak mi Luděk tlačí ruku níž. Hned mi bylo jasné, co chce. Nasliněným prstem jsem mu podráždila konečník a sledovala, jak přitom onanuje. Předsevzetí, že s výstřikem počkáme na Aničku vzalo rychle za své. Zběsile proháněl ztopořence s mým prstem vraženým zadku a vyvrcholení bylo jen otázkou času. Během chvilky mi zkropil obličej cákanci mrdky.

„A ode mě jsi nechtěl,“ vydechla vyčítavě Anička, která se mezitím vrátila. Zachumlaná v županu se zklamaně posadila na postel, při pohledu na její posmutnělou tvář jsem přemýšlela, jak to napravit. Rozpačitě jsem si otřela řídnoucí semeno z obličeje a pohladila ji po lýtku. Nic nenamítala, a tak jsem pokračovala dál, dokud jsem pod županem nenašla kundičku. Z úst jí uniklo zoufalé zasténání, se zakloněnou hlavou si vychutnávala moje dráždění a neprotestovala ani, když jsem jí volnou rukou nemotorně rozvazovala pásek županu, abych se mohla pokochat pohledem na její přirození.  

Teprve po chvíli jsem políbila jsem vystouplé závojíčky a ochutnala ji. Přivítala mě nezaměnitelná, nasládlá chuť dívčí kundičky, kterou jsem hltala s ústy přitisknutými k bochánkům pysků, jež jsem pomalu roztahovala prsty, abych mohla polaskat naběhlý poštěváček Nevadilo mi dávat, spíše naopak. Anička s tichým skučením přijímala mé laskání, zatímco se Luděk bez úspěchu snažil probudit k životu povadlý ocas.

V tom nejlepším nás vyrušila máma, která významně zaťukala na dveře se slovy, že už by to snad mohlo stačit.  „Ona o tom ví?“ zděsila se Anička. Když jsem provinile přikývla, uchýlila se do bezpečí postele, odkud na mě zpod deky vykukovaly jen její vyděšené oči. „Budu se před ní teď stydět,“ špitla zahanbeně.

„To nemusíš,“ uklidňovala jsem ji. Nejraději bych jí všechno přiznala, ale její vystrašené oči mi to nedovolily. „Chceš, abych odešla?“ zeptala jsem se opatrně. Odmítavě zavrtěla hlavou. Přetáhla jsem tričko přes hlavu, při pohledu na má ňadra uvězněná v podprsence tiše vydechla. Pokračovala jsem ve svlékání, dokud jsem nebyla úplně nahá.
Chudák brácha žmoulal zvadlý ocas, zatímco se Anička posunula na stranu, abych si k ní mohla lehnout.  „Co když nás vaše máma přijde zkontrolovat?“ špitla ustrašeně, když jsem ji odkryla. Utišila jsem ji polibkem, váhavě se ke mně přitiskla nahými ňadry, a potom  jsme zapomněly na okolní svět. Nezajímal nás ani brácha, který stále žmoulal v dlani povadlý ocas, věnovaly jsme se jen svému potěšení. Hladově jsme prozkoumávaly svá těla, poslední zbytky zábran padly, když se na mě Anička převalila a s kundičkou nad mým obličejem hladově sála můj poštěváček. Zalykala jsem se jejími šťávami, přesto jsem jí laskání opětovala, dokud jsme současně nevyvrcholily.

Teprve teď jsme dokázaly vnímat Luďka, kterému se stále nedařilo oživit vystříkánka. Svezly jsme se z postele a společně mu pomohly. „Chci se na vás dívat,“ špitla Anička.
„Líbí se ti, když spolu šukáme?“ vyhrkl Luděk bez obalu. Anička s ruměncem ve tváři souhlasila. „Chci ale do zadku,“ kladl si podmínky.
„Na sucho ne,“ rozhlédla jsem se kolem sebe a podala mu krém na obličej, který i tak posloužil svému účelu. Chvíli trvalo, než se mu podařilo do mě proniknout, ale nakonec překonal stažený svěrač a zabořil ocas až po kořen do mého zadku.

„Něco jsem vám snad řekla,“ nahlédla dovnitř máma, když jme byli v nejlepším. Než ale stačila naštvaně zabouchnout dveře, zahlédla jsem v jejím pohledu netajené vzrušení. Bráchovi to bylo jedno, pokračoval v prznění mého zadku, dokud mi ho s úlevným výkřikem nenaplnil pořádnou dávkou semene.

Strávili jsme společně celou noc namačkaní v posteli jako sardinky, když jsem se ráno vyplížila do kuchyně, přivítal mě mámin naštvaný obličej.
„Trochu jste to přetáhli, nemyslíš?“ zvedla vyčítavě obočí. Beze slova jsem polykala oschlou bagetu a říkala si, proč mě tam teda posílala, když jí to tak vadí. „Měla jsi mu pomoct, ne do toho zatahovat Aničku,“ vyčetla mi, jako by věděla, na co myslím.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem mohla zmizet do práce. Den mi utekl až moc rychle, najednou jsem stála před naším domem, kde jsem přistihla Aničku, jak se choulí ve slabém svetříku,  skrz který profukoval chladný vítr. „Vypadala tak naštvaně, že jsem radši utekla k našim,“ špitla zkroušeně.
„To jí přejde, taky není svatá,“ utěšovala jsem ji.
„Jak to myslíš?“ zvedla ke mně pobledlý obličej.
„Jednou na to přijdeš sama,“ pousmála jsem se.

Nakonec se mi ji podařilo přemluvit, aby šla se mnou dovnitř. Máma se už sice uklidnila, ale i tak nás počastovala káravým pohledem. Raději jsem ji neprovokovala a zmizela ve svém pokoji. Důležité ale bylo, že bráchův stav se o něco zlepšil, už nebyl tak apatický a dokonce dobrovolně souhlasil s předčasnou návštěvou lékaře.
Bylo mu dokonce natolik dobře, že se večer u televize dobýval před našimi zraky Aničce do kalhotek. Sice se bránila, ale nebylo jí to nic platné. Odevzdaně ho nakonec nechala, aby si ji před námi vzal. Když bylo po všem, rozpačitě zmizela ve sprše.

„Na tohle snad máte svůj pokoj,“ napomenula máma bráchu.
„Dřív ti to nevadilo,“ trhl vzpurně hlavou.
„Nech toho,“ okřikla ho.
„Mohla jsi odejít, ale to se ti nechtělo,“ vyprskl. „Hraješ divadlo a přitom tě to rajcuje.“

Než se máma vzpamatovala, přistoupil k ní a vjel rukou pod šaty. „Úplně z toho tečeš,“ obvinil ji. Máma se mu chtěla vytrhnout, ale nedal se odbýt a dál prohmatával její rozkrok. „Jen se nám pochlub, co to s tebou dělá,“ snažil se jí stáhnout kalhotky. Náhlé ticho v koupelně je však přinutilo nechat zápolení.

Když se Anička vrátila, máma si rozpačitě uhlazovala rozcuchané vlasy a snažila se ovládnout, zatímco se Luděk spokojeně rozvaloval na gauči. „Omlouvám se,“ špitla zahanbeně Anička po návratu.

Najednou mi jí přišlo líto, protože v tom byla nespravedlivě. „Nemusíš mít strach, zase tolik jí to nevadí,“ ušklíbla jsem se. „Pochlubíš se Aničce?“ kývla jsem směrem k mámě, která stále neovládla rozbouřený dech. „Nebo chceš, aby ti pomohl Luděk?“ zadívala jsem se jí výhružně do očí.
Máma si  s obličejem zalitým červení povytáhla šaty. V chvatu si nestihla upravit pořádně kalhotky, a tak na nás vykoukla  její kunda schovaná v záplavě pubického ochlupení. „Pokračuj,“ pobídla jsem ji. Kdyby chtěla, mohla to ukončit, místo toho se nadzvedla a stáhla kalhotky pod kolena. „Ukaž Aničce, jak se ti to líbilo,“ vychutnávala jsem si její ponížení. S hlavou sklopenou k zemi si rozhrnula ochlupení a zajela bříškem prstu mezi stydké pysky.

Anička bez dechu sledovala, jak před námi masturbuje a v očích jí zasvitlo pochopení. „A já se tolik styděla,“ vydechla vyčítavě. „Děláte to spolu?“ zeptala se mámy.
„Teď …teď už ne… to… to dřív…“ zasípala máma.
„Chci to vidět,“ trhla trucovitě hlavou Anička.
„To nejde, prosím.“
„Chci to vidět,“ opakovala Anička neúprosně.
„Tak dělej,“ vydechla máma nešťastně s pohledem upřeným na Luďka, který rychle stáhl trenky. Ztopořený úd mu i přes nedávný výstřik výhružně trčel vpřed, přistoupil k mámě a bez přípravy do ní pronikl.

Pokradmu jsem sledovala Aničku, která fascinovaně pozorovala souložící dvojici. Přerývaně oddechovala a zdálo se, že ji to vzrušuje stejně jako nás. Jenomže to už brácha s chrčením naplnil máminu kundu záplavou čerstvého semene.
Máma si za naprostého ticha utřela zbytky spermatu ze stehen a oblékla se. „Večeři máte v troubě,“ hlesla při odchodu.

„Asi to chceš vysvětlit,“ zvedla jsem zrak k Aničce.
„Povídej,“ povzdechla si.
„Začalo to vlastně takhle…“ zavzpomínala jsem se.

… spadané listí poletovalo ulicemi a všudypřítomný vítr mi neustále rozcuchával vlasy. Vracela jsem se domů až za soumraku. Chladné počasí oznamovalo konec podzimu. Myšlenkami jsem už byla doma, kde na mě čekalo neumyté nádobí a velké prádlo.
Kdyby mi aspoň pomohl Luděk, pomyslela jsem si naštvaně. S mým mladším bráchou to nikdy nebylo jednoduché, poslední rok však byl nejtěžší.
Nejdříve musel odejít z gymnázia, následoval přesun na učiliště, kde nedokázal zapadnout mezi spolužáky.
Nejhorší však bylo, když se náhle zhoršil jeho zdravotní stav.

Začalo to nenápadně. Občas si stěžoval na pískání a hučení v uších. Problémy se však stupňovaly, v noci téměř nespal a skončilo to tak, že jsme ho s mámou musely odvézt do nemocnice. Tam mi jeden hezký medik vysvětlil, že se jedná o tinnitus, laicky řečeno šumění v uších.

                                                                                                  Konec