Matěji, proč tě holky tak chtějí 03

„No to je dost, že jdete,“ uvítala je Zuzana, jen co se objevili ve dveřích kuchyně. „Už jsem se chystala, že tam na vás vlítnu a odtrhnu od sebe, ať už bude Matěj hotovej nebo ne,“ hudrovala, ale přitom už pokládala na stůl slibovaný oběd. Krásně voněl a tak se do něj pustili, až jim za ušima lupalo.

Po obědě uvařila Zuzana kávu a společnými silami si ji odnesli do obýváku. Stejně jako zrána se obě usadily každá z jedné strany vedle Matěje. Tentokrát ho však nechaly na pokoji do chvíle, než hrníčky zůstaly prázdné.

Přitiskl je k sobě a začal hrát na jejich dudy. Pravda, žádný zvuk z nich nevyloudil. Místo toho do nich proudily vzrušující jiskřičky Érosovy touhy. Na oplátku se střídaly v povzbuzování jeho děrovače do stavu funkčnosti.

Na řadě byla Zuzana a ta si přála, aby Matějovo děrování bylo s patřičně tvrdým náčiním. Trvalo to tentokrát o něco déle díky předchozímu megamrdu.
Když však nastal čas, Zuzana se rozplácla na karimatce a Matěji makej.
Snad ani nebude třeba se dál zmiňovat, že si automaticky nasadil ochranný obal. Popadl Zuzanu za nohy, zdvihl je do výšky a zavrtal se do díry.
„Jo, Matěji, žádný prodlužováky. Prostě jak to příde, tak to příde,“ ozřejmila mu svou představu a ihned podnikla protiútok.
Matěj se nedal. Začal šmejdit v doupěti jako myš ve špajzu a když už přitom přirazil, tak pořádně.
Zuzana funěla jak mašina, oči vykulené, avšak nijak nebránila ani si nestěžovala na jeho konání.
Pak zčistajasna vykřikla: „Jejda… jejeje… húúúúúú hu… hu… hu,“ a odbavila se tak parádně, že Matějovi rázem stoupl tlak.
Nečekal to, ale nemínil to nijak prodlužovat. Ještě trochu přidal a už plnil navlečenou ochranu.
„Teda Matěji! Mně to nejde tak lehko jako Simoně, ale jak tys mě udělal, to byla nádhera,“ vzrušeně oddychovala Zuzana a vřele ho k sobě tiskla. Nakonec ho stejně musela pustit, když už nebylo jak ho v sobě udržet.

„Teda to bylo něco se na vás koukat,“ ozvala se Simona, do té doby tiše sedící na gauči, a nenápadně si při tom prstem masírující poštěváček.
„Už se nemůžu dočkat, až na mě Matěj vlítne. Jakpak ti to asi bude trvat,“ obrátila se na něho.
„Jak to mám vědět?“ opáčil Matěj. „Jestli mě takhle budete honit, tak mě umrdáte k smrti a pak už to nepude vůbec. A já se do civilu ani nedostanu,“ posteskl si.
„Neboj, nebudem,“ prohlásila Zuzana. „Když řekneš, že máš dost, tak prostě přestanem. Jednoduchý, ne?“
„Jen aby. Do půlnoci musím bejt v kasínu,“ odvětil nedůvěřivě Matěj.
„Neboj, budeš. Kdybych tě tam na trakaři měla odvýzt,“ zasmála se Zuzana.

„Neposlouchej ji, dělá si akorát prču,“ zklidňovala ho vzápětí Simona. „Mám tady auto, takže pěšky nebudeš muset jít. Ale, tak mě napadlo, co kdybys mně do tý doby, než budeš provozuschopnej, vylízal kalíšek. Stejnak si mně to slíbil.“
„Toho slibu si nejsem vědomej, ale jinak proč ne,“ souhlasil Matěj s jejím návrhem. „Akorát bych měl takovej nápad. Co kdyby sis v kuchyni vylezla na stůl a já bych tě moh z pohodlí židle lízat. Co ty na to?“
Než stačila Simona odpovědět, skočila jí do řeči Zuzana. „Já bych taky měla nápad. Ale to se Matěji, musíš nejdřív opláchnout, protože vypadáš, jako kdyby ti po něm lezlo hejno slimáků.“

Matěj se tomu sice trochu podivil, ale poslušně naklusal do koupelny a provedl očistu.
Pak v kuchyni odtáhli od stolu všechny židle vyjma té, na které měl sedět. Na stůl položili karimatku, kterou prozřetelně vzali sebou, aby Simona také měla trochu pohodlí.
Lehla si na ni tak, aby měla prdelku na kraji stolu. Matěj se pomalu usadil na sesli, roztáhl Simoně nohy a hodil si je přes ramena. Ještě ji k sobě trochu popotáhl, pohladil kadeřavý klín, nadechl se a jazykem protáhl pootevřené růžové okraje žádostivého kalicha.

Simona blaženě vzdychla, celá se naprosto uvolnila a nechala se unášet sladkými pocity, které jí Matěj poskytoval. Šimral ji jazykem na poštěváčku, protahoval mezírku, kterou i roztahoval, aby mohl do hloubky.
Pomalu se chystal k tomu, zapojit do hry své prsty, když ucítil, jak ho cosi popotáhlo za visatce. Došlo mu, že to Zuzana si vlezla pod stůl se snahou i jeho povzbudit. Její prsty, horké rty i jazyk se daly do práce, a vlastně mu oplácely to, co prováděl se Simonou.

Bylo to tak překvapivé, že ho to na moment rozhodilo v jeho úsilí. Jen si to uvědomil, rychle se soustředil na svou lízací misi. Chopil se poštěváčku rty a začal jej masírovat. Zároveň vsunul do bohatě prýštící chlupatice prsty a začal jimi dělat divy.
„Bože můj, Matěji! Ty seš hotovej pekelník!“ vykřikla Simona a snažila se kroucením znásobit své pocity z jeho dráždění. Své vzdychání a sténání v krátké době zakončila propuknuvším orgasmem. Ztichla a naplno si užívala ty nejkrásnější pocity, jaké se jí mohly zmocnit.

Matěj zaznamenal Simonino vyvrcholení, ale to mu nebránilo pokračovat. Naklonil se nad ni, aby mohl druhou rukou dosáhnout na smyslné ňadro a přitom prsty dál dobývat její jeskyni.
Byl do svého konání tak zabrán, že si ani nepovšiml, že se mu postavilo péro a Zuzana na něj s citem navlékla pláštěnku. Teprve, když ho pleskla přes zadek se slovy: „Tak už jí ho tam vraž,“ začal vnímat svět kolem sebe.

Ani Zuzaně nepoděkoval, popadl Simonu za ramena, nasadil a přirazil. Simona vyjekla překvapením nad nenadálým zasunutím, ale jinak držela jak helvétská víra. Jen tiše kníkala pod tvrdými přírazy, pod kterými ani stůl nedokázal postát na jednom místě.

„Proboha Matěji, zmírni,“ zděšeně vypískla Zuzana. „Dyť na nás přídou sousedi.“
„Ještě není noční klid,“ odbyl ji Matěj a dál bušil do Simony, co mu síly stačily. Trvalo hodnou chvíli, než se udělal, zatímco Simona to stihla dvakrát.
Znaveně si sedl, stáhl zašpiněnou pláštěnku a podal jí Zuzaně, ať ji jde vyhodit do odpadu. Sám se odebral do koupelny se očistit.

„Vypadáš docela zdrchaně,“ zkonstatovala Zuzana, když se vrátil. „Budeš ještě moct? Já bych si to docela rády taky rozdala na stole.“
„To nevím, zlatíčko. Bude záležet na tom, jak se obě budete činit,“ odtušil odevzdaně, protože měl pocit, že toho má tak akorát. „Nebylo by kafe?“
„To víš, že jo,“ řekla Zuzana a hned na něj postavila.

Pak se i s kafem přesunuli do obýváku.
Matěj se rozvalil na gauči s úmyslem si odpočinout. Nepočítal ovšem s tím, že mu v klíně usadí Zuzana a nabídne mu své cecíky k mazlení.
„To snad ještě zvládnu,“ zamručel a jal se opečovávat rozkošná kůzlata.
Za odměnu se mu dostávalo zvláštního uspokojení šimrajícími chloupky v jeho klíně.
Když Zuzanu po nějaké době nahradila Simona, nespokojila se jen tím, že si nechávala masírovat vemínka, ale aktivně svým klínem Matěje tam dole vzrušovala. Je docela možné, že tím o něco zkrátila již tak dlouhotrvající dobu k zažehnutí povstání.
Sotvaže zjistila, že Matějův ocas tuhne, bez okolků nařídila přesun. Pomohla mu vstát a celou cestu do kuchyně ho dráždila, aby mu náhodou nelehl.

Vše proběhlo podle stejného scénáře jako před tím se Simonou. Zuzana na stole, Matěj sedíc na židli s hlavou mezi jejími stehny a Simona pod stolem, kouříc jeho probouzejícího se zobana.
Vyburcován pak vtrhl do pevnosti a jal se ji s heroickým úsilím dobývat. Přestože se snažil, seč mohl, trvalo jeho činění značně dlouho, takže se Zuzana dokonce dočkala vyvrcholení. Její obličej štěstím jen zářil.
Posadila se a přimkla k Matějovi, aby mu svými vnadami tak trochu poděkovala a zároveň posílila svou erotickou přitažlivost. Tím Matějovi přivodila větší vzrušení a zanedlouho se konečně vystříkal.

Zuzana se o Matěje starala jako o bezmocného. Zbavila ho naplněné gumy, odvedla do koupelny, kde ho pečlivě omyla a poté ho podpírajíc dopravila na gauč v obýváku. Poté šla postavit na kafe.

Když ho Zuzana donesla a postavila na stolek, Matěj si hlasitě povzdechl.
„Tak mám, moje krásky, pocit, že jsem totálně vyřízenej.“
„To mi ani neříkej, že už nemůžeš!“ zahořekovala Simona. „Já se těšila, že mi to uděláš ještě jednou, abych na tom byla se Zuzkou stejně.“
„No, možná by ho mohlo povzbudit, kdybys mu řekla, že by tě moh vojet naostro. Vůbec se divím, že jste tak nejeli od začátku, když si to můžeš dovolit,“ vmísila se do hovoru Zuzana.
„Když já jsem nechtěla, abys mně to záviděla,“ odpověděla Simona.
„Moment, moment, jak naostro? To jako bez gumy? Tak na to zapomeňte, protože bych nebyl schopnej včas ucuknout a o alimenty rozhodně nestojím,“ durdil se Matěj.

„Jenže…“ spustila Zuzana, ale pak se obrátila k Simoně. „Můžu mu to říct?“ Simona přikývla na souhlas. „No, prostě… prodělala závažnou operaci a po ní nemůže mít děti.“
„Tak to je mi opravdu líto,“ zvážněl Matěj a omluvně se podíval na Simonu, aby mu prominula jeho předchozí rozhořčení.
„Už jsem si zvykla,“ řekla posmutněle, „ale myslím, že tenhle příběh není na pořadu dne. Myslím, Zuzko, že teď bysme měli Matěje aspoň hodinu nechat v klidu, co říkáš?“
„Že máš pravdu jak vždy. Mohli bysme aspoň v tý době v klidu povečeřet,“ prohlásila Zuzana a odebrala se do kuchyně.

Matěj se Simonou osaměli.
„Poslyš, Matěji, Zuzka říkala, že prej už jdeš do civilu,“ nadhodila Simona téma.
„No jo. Příští tejden v pátek.“
„Byly ty dva roky hodně dlouhý?“
„Nó, na jednu stranu jo, ale když se nad tím zamyslím, tak mě to v tuhle chvíli připadá, že to uteklo jako voda. Ono při našem výcviku na to ani nebyl čas nějak myslet.“
„To bylo tak náročný?“
„Jo. To víš, průzkumáci.“
„Říkala mi Zuzka, žes prej ani nechodil ven. Tos byl tak utahanej?“
„Hergot, ta ti toho o mně napovídala. Já myslel, že existuje nějaký to doktorský tajemství,“ zareagoval Matěj kapku podrážděně.

„Hele, neřekla mě vůbec nic, jen tohle, když mě přemlouvala, abych sem přišla. Žádný detaily vašich rozhovorů neznám. Dostala mě vlastně jen na to, že seš děsně sexy a až tě prý uvidím, hned na tebe vlítnu. No, málem měla pravdu.“ Zachichotala se a poposedla k němu blíž, aby ho mohla pohladit. „Tak už se na mě nezlob, že vyzvídám,“ lísala se. „Jestli chceš něco vědět ty, tak se klidně ptej.“

„Něco by mě fakt zajímalo,“ odvětil Matěj. „Když seš ta sexuoložka, tak bych rád věděl, co to u tebe obnáší, kdo za tebou chodí a jak to zvládáš, jak řešíš ty problémy.“
„Mohlo mě napadnout, že se optáš,“ usmála se a pokračovala. „Choděj za mnou ženský, chlapi i páry. Problémy se řešej zásadně pouze rozhovorem, i když se ojediněle objeví snahy o jinej průběh.
Pár mužskejch se našlo, kteří měli zájem si to se mnou rozdat, ale ty jsem vypoklonkovala tak rychle, že už se u mne neobjevili.
Jednou přišel i pár, kterej mi chtěl za každou cenu předvýst, jak to spolu dělaj, abych jim pak řekla, co dělaj špatně. Tak sem si je rozdělila a s každým si pohovořila samostatně. Dopadlo to dobře. Jinak ale s každým slovně probírám jejich příběh do nejmenších detailů. Jedině tak jim můžu pomoct. Přiznám ale, že občas se to nepodaří.“
„To s nima musíš mít spousty zážitků a možná někdy i dost veselejch.“
„To jo, ale o tom ti vyprávět nebudu. Nezlob se,“ omlouvala se.
„Jó, to chápu. Doktorský tajemství.“
„No, to snad ani ne, ale mohlo by ti to moc vrtat hlavou a to by nebylo dobře,“ vysvětlila mu.

Objala Matěje kolem krku, přitiskla k němu hlavu a volnou rukou ho hladila po hrudi.
„Nebudeš tomu věřit Matěji, ale víš, že se cejtím strašlivě nesvá?“ promluvila potichu.
„Vůbec na to nevypadáš. To si jenom něco vymejšlíš, že jo?“ zapochyboval Matěj.
„Ba ne,“ oponovala mu Simona. „Možná na to nevypadám, ale já se fakt cejtím nesvá z toho, jak se chovám. Že sama nevím, proč ze sebe dělám děvku a přitom jí nejsem. I když mám sex hodně ráda, jsem značně zdrženlivá. Jenže s tebou nemám žádný zábrany. Ty prostě jen vyšleš tu svou sexy energii a ženská je z toho v tu ránu mimoň a ochotná k čemukoliv. A navíc, mám strašnou chuť mluvit sprostě,“ vyhrkla ztrápeně.
„To klidně můžeš, mě to bude víc vzrušovat,“ podotkl Matěj a čekal, co z ní vyleze dál.

„Tobě se to řekne, ale když tak začnu mluvit, tak na mě budeš kór koukat jako na nějakou štětku.“
„A proč bych měl? Hele, mluv tak, jak to cejtíš. Zajedno to bude pravdivý a zadruhý se ti uleví. Proč tedy máš tu chuť mluvit sprostě?“

Simona změnila svou polohu tak, aby mohla koukat Matějovi přímo do očí.
„Protože… protože… za všecko může ten tvůj megaštych, když si mě pigloval kundu a mrdal si, až se z tebe kouřilo a já se čtyřikrát, nebo snad pětkrát, udělala, tak moc se mě to líbilo.
Ne, že to předtím by bylo špatný, to vůbec ne, ale tenhle supermrd, to bylo něco, na co do smrti nezapomenu. Kdo ví, jestli to nebudu každej rok slavit,“ uchichtla se.
Najednou skryla tvář do dlaní.
„Panebože, jak já se stydím. V životě jsem takhle sprostě nemluvila. Co si jen o mně teď pomyslíš.“
„Vůbec nic. Pro mě to je nejkrásnější vyjádření toho, že si byla a seš spokojená. Co víc bych si moh přát. Pro mě je to ta největší pochvala, jaký se mě mohlo dostat,“ řekl vážně Matěj, odtáhl její ruce a na uvolněná ústa ji začal líbat.

V ten moment vešla do pokoje Zuzana.
„Že vy se k sobě ale máte,“ poznamenala vesele. „Tak se poďte najíst.“
Tak tedy šli.

Po večeři se všichni usadili v obýváku. Zuzana ještě nabídla další kávu, ale Matěj odmítl, že by po tolika kafích určitě nespal.
Simona mu souhlasně přizvukovala a tak si Zuzana šla udělat aspoň pro sebe s tím, že ona může kafe kdykoliv a v jakémkoliv množství.

Když se vrátila, přisedla k Matějovi a tvořili tak něco jako nerozlučnou trojku.
Chvíli ho ještě nechali na pokoji, jenže to netrvalo dlouho. Zuzana se Simonou na sebe mrkly a vrhly se na oživování Matějova splasklého ohonu. Matěj však byl vyčerpaný a tak se jim moc nedařilo. Po půldruhé hodině se dohodly, že Matěj si lehne na karimatku (aby byl po ruce, kdyby se zadařilo) a ony ho budou střídavě kouřit.
Zuzana honem skočila pro ručník, vsunula ho pod Matěje, aby v případě úspěchu nezasvinili karimatku, a Simona se pustila do díla.
Poctivě se se Zuzanou po pěti minutách střídaly, přesto trvalo ještě hodně dlouho, než nastal obrat k lepšímu. Pak už to byla je chvilka, a Matějovi stál v pozoru, jak vojcl před kaprálem.
Simona sebou pleskla vedle něj a odstrčila ho se zvoláním: „A honem mně ho tam vraž!“

Matěj se na ni překulil a opatrně na krajíčku nasunul násadu. Pomalu zajížděl dovnitř.
„Páni! Tohle je teda něco úplně jinýho,“ vzdychl slastně a přirazil ke dnu.
„Taky si myslím,“ přidala se Simona. „Nijak mě nešetři,“ mínila Matěje ještě popíchnout.

„Ba ne. Tohleto si chci užít,“ pronesl energicky a rázně se pustil do přirážení.
Ne že by přitom nějak divočil, to ne. Proháněl se v Simonině díře jak čerstvý vítr prázdnou ulicí. Hned byl tu a hned onde, a postupně tak vybičoval Simonu ke třem orgasmům, proti nímž ten jeho byl jen slabým odvarem. Slabé ukápnutí, na které se zmohl, se nedalo srovnat s množstvím, jež vypustil Simoně do pusy, když ho ráno kouřila.
Svalil se vedle ní a znechuceně prohlásil: „Takový to bylo pěkný a já to na konci takhle zvořu.“
„A co, prosím tě?“ podivila se Simona.
„Co, co. Takový plivnutí místo pořádnýho semenotrysku, to tě nemůže těšit.“

Simona se rozesmála. „Matěji, důležitý je, jak se ti to líbilo a ne, kolik si toho do mě vycmrndal. Prostě jsi mi dal poslední kapku, co v tobě ještě zbyla. Tak nad tím nepřemýšlej a měj radost nad tím, žes mě třikrát udělal.“
„No, snažil jsem se. Fakt ti nevadí, že jsem jen tak ucmrndnul?“
„Ani trochu. Podstatný pro mě je, žes mě třikrát vytáh do samýho nebe,“ usmála se, pohladila ho po tváři a poté vášnivě políbila. „No,“ povzdychla si, když skončila s líbáním, „řekla bych, že se teď pudem spolu ospršit. Jsme malinko ušmudlaní, víš?“
Zvedla se z karimatky, podala Matějovi ruku a pomohla mu vstát. Odebrali se do koupelny, kde se poměrně značnou dobu zdrželi.

Když se vrátili do obýváku, nevěřili vlastním očím. Na stolku ležela velká mísa plná obložených chlebíčků.
„Napadlo mě, že by vám mohla přijít vhod pozdní svačina po takový námaze,“ vysvětlovala Zuzana a přitom se maličko červenala.
Simona si toho všimla a vrhla po ní pohled stylu ´nekecej´.
„No tak jó,“ vzdala to Zuzana, „nemohla jsem se na vás koukat, aniž by mě nezačala svrbět čičina. Tak mě napadly ty chlebíčky. Doufám, že vám to nevadí.“

Oba odpřisáhli, že ne a pustili se do nich. V mžiku byly pryč.
„No, měl bych pomalu jít,“ povzdechl si Matěj a začal se shánět po oblečení.
„Už?“ nechtěla Zuzana věřit svým uším. „Dyť do půlnoci máš ještě čas.“
„To sice jo, jenže po tom šoustacím zápolení s váma mě to půjde pomalu.“
„Dyť sem ti slíbila, že tě odvezu,“ připomněla se Simona.
„Tak to bys byla moc hodná,“ usmál se na ni a pomalu se dooblékl. „Ale radši bych jel opravdu už teď,“ dodal.

„Marně přemejšlím a hledám slova, který bych vám chtěl říct. Celej dnešek byl pro mě jedna velká zkušenost a vůbec všecko bylo děsně krásný. Jenže to jsou slabý slova proti tomu, co bych chtěl říct a nevím jak. Nezbejvá mi, než říct, že se s váma loučím a moc děkuju.“

Přistoupil k oběma, lehce jim provětral zahrádky, pohladil po ňadrech a každou něžně políbil.
„Ty šaty, co máš na sobě, ti absolutně nejvíc sluší,“ obrátil se Matěj k Simoně, „ale myslím si, že na cestu by ses měla převlíct. To víš, benzín, oleje, prach… umazala bys to krásný oblečení.“
Simona vyprskla. „No dyť už jdu, srandisto,“ a obhlédla, kde má svoje svršky.

„Jedeš až v pátek, tak ve čtvrtek ještě přídeš, ne?“ zeptala se dychtivě Zuzana, chtějíc slyšet kladnou odpověď.
„S určitostí ti to nemůžu slíbit. Naši mi poslali peníze, abych si na sebe mohl koupit oblečení, protože co mám doma by mně bylo malý. Takže budu lítat po krámech a pak taky nevím, kdy budeme odevzdávat výstroj. Jestli to bude jen trošku možný, tak určitě přídu.“
„To jsem sice slyšet nechtěla, ale aspoň trocha naděje mě zůstavá. Tak se snaž. Vezmu si dovolenou, abys moh přijít kdykoliv. Víš, chtěla bych se s tebou rozloučit tak, abys na mně nikdy nezapomněl.“
„Na tebe a na Simonu nezapomenu ani tak. To mi věř,“ usmál se na ni Matěj. „Koukám, že Simona je už v richtiku, tak pojedem.“
„Tak nezapomeň!“ volala za ním Zuzana, když už byli se Simonou ve dveřích.
„Nezapomenu,“ odvětil Matěj a dveře za nimi zaklaply.

Simona řídila dobře. U kasáren byla za chviličku, a když zastavila, nechtěla se od Matěje odloučit. Líbala ho a objímala, až z toho byl Matěj nesvůj.
„Prosím tě, tady ne,“ řekl po chvíli. „Tady mě takhle neznaj a rád bych, aby to tak zůstalo.“
„Sice tomu nerozumím, ale budiž,“ hlesla smutně Simona. „Budeš mně chybět.“
„Vždyť ty mě taky,“ nenechal ji Matěj na pochybách.

Otevřel dveře auta a chystal se vystoupit.
„Kdybys někdy hledal milenku, tak se hlásím jako první v řadě,“ tiše pronesla Simona svou poslední větu.

„Dobře, Budu si to pamatovat,“ přikývl Matěj, letmo ji políbil a vystoupil z vozu. Pak už jí jen zamával a díval se, jak odjíždí.
Na to s povzdechem zamířil do kasáren.