12. Evička – Pavlínka třetí přání 3
Andrea s Pavlínou se potkaly ve škole hned zkraje týdne a okamžitě vyrazily na kávu. Bylo hezky, posadily se na zahrádce, která byla poprvé v tom roce otevřená, a Pavlína okamžitě začala vyzvídat.
„Tak cos tomu všemu po vystřízlivění říkala, holka?“
Na Andree bylo vidět, že se už nemohla dočkat, až se Pavlína zeptá, a tak se okamžitě rozpovídala.
„Tedy, Pavlí, my sme čtyři normální úchylové, nebo ne? Dyť to bylo hrozný, co sme provedli!“
„Ale já myslím, že vůbec, Andy, nebo jenom trošku. Nutil někdo někoho do něčeho? Já sem si nevšimla,“ oponovala Pavlína tónem plným smíchu a spiklenecky mrkla na Andreu a hned pokračovala.
„Líbilo se to všem? Líbilo. Myslím, že to bylo neskutečný vzrůšo. Takže všechno bylo, jak má bejt. Tedy aspoň si já říkám, abych se uklidnila, protože jinak jo, to máš recht. A abys věděla, tak Marek z toho byl taky hotovej, ale nakonec přiznal, že to bylo supr a že to byl šok, ale naprosto bezvadnej. Jak to s nim vlastně máte?“
„Zejtra máme rande. Já jen chtěla od tebe slyšet, jak ses na to dívala. Holka, dyť to byli naši bráchové. To ti fakt nevadilo?“
„Hned úplně na začátku trošku jo, ale já s tim fakt nemohla nic dělat, pak podruhý už sem to ale strašně chtěla. A co ty?“
„No právě! Já to měla stejně. Proto se bojím, že nejsme normální.“
„Možná trošku, ale taky všichni, takže to snad neva a nikomu to vykládat nemusíme, ne? Myslím, že klukum se to líbilo nejmíň tak, jako nám, buď v klidu. Aspoň Márovi tutově. Radši mi řekni, jaks to měla pak doma. Co Ivan? Já s nim včera mluvila jen po telefonu a rande máme pozejtří. Ptal se, jestli bysme zase mohli do toho bytu. Von by asi chtěl furt, co? Já jednak tenhle tejden moc nemůžu a do toho bytu to taky nejde pokaždý.“
„Von je sice moc príma, ale v tomhle je fakt hroznej. Víš, že v neděli sondoval, jestli bysme si to nezkusili sami spolu?“
„No neke! Tak to sou s Márou úplně stejný čísla! A co ty? Bylo něco? Nebo pudeš do toho?“
Na Andree byly vidět rozpaky, ale pak se rozpovídala.
„Fakt je, že tam u vás to bylo nakonec supr, ale takový divně mrazivý vzrůšo. Strašně mě to přitahovalo, ale nechtěla sem. Von do mě fakt včera hučel a já nevím, co s tím. Naši chodívaji domu nejdřív tak v pět, ale vo víkendech bejvaji doma. Představ si, že mě včera chtěl aspoň vidět nahou. Že prej mě u moře viděl už stokrát a že by si jen chtěl připomenout, jak báječně prej vypadám bez šatů. Dovedeš si to představit, Pavlí? Tohle eště nikdy nechtěl. Dyť je navíc mladší. A kdybych se mu ukázala, tak by chtěl hned víc. To je ti snad taky jasný. Víš, jak to s klukama bejvá. Podáš prst a je hotovo.“
„A co ty? Ukázala ses mu?“
„Málem jo, málem mě ukecal, ale neukecal. Jenže já nechala tu lahvičku na svý poličce a jasně, že dneska ráno si jí všimnul. Sem blbá.“
„Nekecej, Andrejko,“ spiklenecky na ní mrkla Pavlína. „Tys to tam dala schválně, protože potřebuješ mít čistý svědomí, viď že jo. Normálka bys to chtěla skoro jako von, ne?“
„Jak jsi na něco takovýho přišla, Pavlí?“ trochu se pohoršovala Andrea, ale bylo vidět, že to není úplně doopravdy. „To říkáš z vlastní zkušenosti?“ přešla do protiútoku, protože na schůzku šla hlavně protože chtěla vědět, jak to teď má s bráchou Pavlína.
„Tak popravdě. Táta s náma většinou nejni a máma dělá u aerolinek a je věčně pryč. No a v neděli večer mi Mára vlez do koupelny, akorát když sem se chystala do postele, normálně mě zezadu vobjal, začal mi docela příjemně promačkávat prsa a ukecávat, že bysme si mohli udělat tak dobře, jako v bytě, co patřil tetě. Víš, že mi ty jeho ruce byly najednou příjemný a vzadu sem cítila, jak se mu fakt postavil.“
„Nekecej, a?“
„Nesmíš si myslet, že bych ti ho chtěla přebrat, dyť je to muj brácha, ale jo. Já si vzpomněla na tu sobotu a najednou sem ho taky šíleně chtěla. Snad mě kvůli tomu nezabiješ, ale říkala sem si, že když už se to stejně v sobotu stalo, tak snad to tolik vadit nebude. Von furt mele vo tom, jaká si báječná a nedá s tim pokoj. No a teď mě můžeš zabít. Ale závidím ti ho, byla to s nim taková nádhera! Von měl neskutečnou výdrž! Ale asi taky protože sme dělali něco šíleně zakázanýho. Snad mi po sobotě rozumíš, Andreo? Klidně ti to přiznám, protože sme kámošky. Máma se vracela až někdy vo půlnoci. Hele a jak to dopadá s tou lahvičkou u tebe?“
„Holka, ty si teda číslo, ale nemám ti co vyčítat. Jak už sem řekla, brácha tu lahvičku našel, chvilku vykládal vo tý sobotě a jaká sem byla nádherná a normálka ji zabavil, že jí vyzkoušíme, hned jak to pude a nebude nikdo doma,“ v rozpacích přiznávala Andrea.
„A co ty? Nechalas to tak? Hele, pudeš do toho?“ zvědavostí hořela Pavlína. „Já sem ani moc nevodporovala, a to nebyla žádná lahvička. Připadám si fakt divně, ale nelituju toho ani trošku. Jenže to je asi tim, že brácha je fakt supr a mám ho moc ráda, ale doteď jen jako bráchu. No a tos asi už taky v sobotu a i před tim poznala a je vo něco starší.“
„No právě, Ivan je taky hrozně moc fajn a děsně hodnej, ale je víc jak vo rok mladší a vím, že je docela na holky. Proto se tě tolik ptám, Pavlí. Kdybys věděla, jak do mě hučel! Ale hrozně hezky. Víš, vůbec to nebylo nějaký voplzlý nebo hnusný a kdyby to nebyl brácha a kdyby tam nebyli naši, tak mě snad ukecal už v neděli. Strašně mě to vzrušovalo, já normálně vzrušením tekla a to se mi nestává, ale kdyby nebylo tý soboty, tak by mě asi popadnul hysterák a nejspíš bych ho zabila. Jenže to von by si taky netrouf.“
„No tak vidíš, nebuď pitomá, Andreo. Mě to taky hrozně přitahovalo, ta neobvyklost, ale, jak říkáš, kdyby nebylo toho sobotního mejdanu, tak by nebylo nic.“
„No právě. Normálka by mě to v životě ani nenapadlo, i když sem ho nahatýho viděla skoro každej rok u moře a nic to se mnou nedělalo, a to sem viděla, že je to fakt hezkej kluk se všim všudy. Jenže teď ti nevím, co mám dělat. Je mi jasný, že až se potkáme doma a nebudou tam naši, tak tu lahvičku vytáhne.“
„Aspoň budeš mít čistý svědomí, Andy. Když tě tak poslouchám, tak mám dojem, že se na to docela těšíš a že tě to přitahuje. Máš to úplně stejně jako já.“
„Tedy ty jsi hrozná, doufala sem, že mi to budeš rozmlouvat, ale ty mě do toho normálně tlačíš. Dyť s Ivanem chodíš, ne? To by ti nevadilo, kdyby…?“ trochu zklamaně si posteskla Andrea.
„Tobě moc vadí, že já to už s Márou udělala?“
„Víš, že ani trošku? Vono mi to po tý sobotě příde bejt tak nějak OK. Já tomu nerozumím,“ ještě se bránila Andrea, ale Pavlína ji definitivně zlomila.
„Tak hele. Počkej si normálně na Ivana, von vytáhne lahvičku sám, zábrany budou fuč a bude to mít do budoucna jednu výhodu. Když totiž budete sami a budete mít náladu, tak si můžete udělat kdykoliv dobře. Kam bys s Márou nebo s ňákým jiným klukem taky furt chodila? Marek má sice klíče vod toho bytu, ale má dost školy, má nějaký kámoše, co s nima dělá nějaký sporty a pak dou do hospody, takže s časem je na tom blbě a nevím, jestli nějaká rychlovka někde v průjezdu nebo v parku je to pravý, co bys chtěla zažívat. Já tedy ne, i když Ivan to na mě už zkoušel.“
Nakonec se dohodly, že se potkají zase za pár dnů a že Andrea to tedy nechá na Ivanovi a pak si řeknou. Bylo vidět, že Andrea bojuje sama se sebou, ale že jí tak zakázaná věc úplně magicky přitahuje. Tváře jí při rozchodu jen hořely.
Další týden se v pondělí setkaly na stejném místě a Pavlína se hned ptala: „Tak co, vytáhnul jí? Já se ho na to ptala a říkal, že by to strašně rád udělal, tedy kdyby mi to nevadilo. A ty víš, že ne. Normálka sem mu řekla, ať to udělá a ať mi pak poví, jak to dopadlo. Jsem asi pěkně trhlá, ale to neva. Mě to prostě šíleně přitahuje. A mám s nim rande zejtra, tak aspoň uvidím, jestli kecá.“
„Nojo, v pátek jsme se potkali doma asi ve dvě, von věděl, že mám jen krátkou školu a že naši tam nebudou a tak jí fakt vodněkud vytáhnul, vodšpuntoval, zainhaloval a strčil mi to pod nos. Hele, já se vůbec nerozpakovala a tak sem taky hned pořádně nasála a pak eště asi dvakrát nebo třikrát.
Von byl jen v trenýrkách, já v triku a kamaších a normálně se mu šíleně postavil a pak už mi bylo všechno fuk. Nechala sem si ty kamaše vod něj bez řečí sundat i s kalhotkama, triko šlo pryč a to samý von. Jasně, že poznal, že sem na to jen čekala. Vono to sice za pár minut vodezní, ale milovali sme se snad půl hodiny a byla to krása. Von byl tak něžnej a hravej, kdybys jen věděla, Pavlí! A jak mi tak šíleně vzrušenej šeptal, jaká je to naše milování krása a že ňáký lahvičky vlastně vůbec nepotřebujeme, protože stejně k sobě trošku patříme, tak sem mu to všechno vodkejvala,“ zasnila se Andrea.
„Tyjo, tak to sme na tom skoro úplně stejně,“ chichotala se Pavlína. „Já minulej tejden moc nemohla, protože sem to v pondělí dostala, ale vůbec mi nebude vadit, když se mi vo Ivana v takových dnech postaráš. Hele a zkusilas to pak eště i bez inhalace?“
„Ty si pitomá, Pavlíno!“ škaredila se Andrea, ale pak pokračovala. „Ivan včera přišel s tím, že by nebylo špatný to zkusit bez čichání. Samo, že sem jako nechtěla, ale chtěla moc.“
„No a?“ jen se krátce s úsměvem dotázala Pavlína, protože jí bylo předem jasné, jak to skončilo.
„No, jo. Je to hrůza, ale naši včera šili na kafe k ségře mojí mámy a my se s bráchou vymluvili na školu a bylo to tak hezký! Já na to skoro čekala a bez ňákýho čuchání k lahvičce. Já sem asi šílená. Chvíli po tom, co naši vodešli, přišel brácha, sundal si kalhoty a ukázal mi, jak mu stojí. A co myslíš, že já?
Zvedla sem se z gauče, bleskově sem si stáhla kamaše i s kalhotkama a už sme na nic nečekali. Eště mi pak sundal triko a podprsenku, abych si moh hrát s těma mýma velikýma špuntama a já mu je sama cpala do pusy. Normálně píchám s bráchou. Hrůza. Sme šílený, holka! Tedy bylo to jen včera, to s čucháním to nepočítám,“ tiše šeptala Andrea a opatrně se rozhlížela, zda je někdo neposlouchá.
„Víš co, taky se přiznám. Máma byla včera přes noc pryč a Marek mi hned ráno vlez pod peřinu a zase to byla nádhera. Ale tolik bych se těšila na Ivana. Zkusím s ním tenhle tejden zajít do toho bytu, ale musím si bráchovi říct vo klíče.“
„Máš taky kliku, Pavlí, von byl zase tak strašně šikovnej a hravej, tak si snad nemusíme závidět,“ najednou se Andrea úplně uvolnila a rozesmála se.
„Dělal ti tu pusou?“ začala se zajímat Pavlína o podrobnosti.
„Jo a pak eště i prstama a já z toho měla dva nádherný orgasmy za sebou,“ znovu se zasnila Andrea.
„To Mára ne, ale zato měl zase tu svojí neskutečnou výdrž. Já nevěřila, že je něco takovýho možný, takle dlouho to vydržet, ale musíš ho naučit tu hravost,“ svěřovala se Pavlína, ale pomlčela o tom, že tenhle fakt už je jí nějaký ten pátek dobře známý a že hravost Markovi chybí.
„My sme fakt obě úplně ulítlý, ale to voni taky, ale vono je to vlastně moc dobře. Nebo ne?“ překvapila Andrea Pavlínu tím, jak rychle se přizpůsobila jejímu plánu, aniž to tušila a ta proto hned kula železo, dokud bylo žhavé.
„Hele, byla bys proti si zase někdy zopáknout ten minulej víkend?“
„Myslím, že naši kluci by nebyli proti ani náhodou, takže bych asi partu netrhala,“ zvesela odsouhlasila nápad Andrea.
„Jen musíme domluvit termín, aby to bylo pro všechny OK. Já bych to viděla ne na tenhle víkend, ale ten další. Andy, ty si fantastická! Já se už nemůžu dočkat,“ uzavřela jejich spiklenecký plán Pavlína.
„Já zjistím, kdy bude máma pryč a domluvíme to. Diskošky sou i ve všední den, ne? Ale kdyby to bylo pořád takle fajn, tak by se mi líbilo třeba vodjet ve čtyřech někam k moři, ale to by nám musel táta asi dát nějaký peníze navrch. Máma by to asi sama neutáhla.“
„U nás to vypadá, že zase poletíme na ňákej řeckej ostrov, takže to moc nevidím. Leda byste letěli s náma, ale to tam budou naši. Na žádný brigádě bych si na to nevydělala a voni nám samotným dovolenou u moře nezaplatí. To už sem ti jednou říkala. Je to kvůli mámě,“ rozvíjela ten nápad Andrea.
„Vona naše máma přes prázdniny dovolenou nedostane, ale něco říkala, že snad tam má volno kolem půlky září,“ konkretizovala případný termín Pavlína.“ Škola nám stejně začne až v říjnu a Ivanovi teď už taky, jde na vejšku.“
„My taky radši jezdíváme buď v červnu nebo v září, to je všude mnohem míň lidí a naši nás vždycky vzali ze školy.“
Ještě chvíli spřádaly plány na společnou dovolenou a rozešly se s tím, že Andrea to probere na rande s Markem, a Pavlína s Ivanem a zároveň vysondují vhodný termín pro další společnou návštěvu diskotéky, ale třeba i bez té diskotéky.
„Taková sexotéka,“ plácla Andrea, a obě se na odchodu z kavárny rozesmály.
Klaplo jim to uprostřed dalšího týdne a protože všichni věděli, co bude, peníze za diskotéku ušetřili a bylo to ještě mnohem lepší, než poprvé. Na tom se shodli jednohlasně.
Pavlína v té době začala opatrně připravovat půdu pro eventuální dovolenou doma.
„Mami, víš, že jak sme byli párkrát někde na diskotéce s Andreou a jejím bráchou, tak se Marek s ní asi dal dohromady? Normálně spolu randí.“
„To jako fakt, Pavlí? No sláva! Snad konečně dostane rozum a najde si nějakou prima slušnou holku. Je hezká?“
„No, to je a moc a myslím, že se mu fakt líbí a je to hrozná sympaťanda. A von se jí líbí taky.“
„A co ten její brácha, ten tam přeci taky s váma vždycky byl, ne?“
„No, jasně, voni ji rodiče večer samotnou nikam nepouští, protože v Ruzyni, kde mají domek, je v noci pusto a prázdno a její máma ji samotnou nenechá. Mára jí doprovázel až domu. Nebo může jít se svým bráchou.“
„A jakej je, ten její bráška? Neříkalas, že teď maturuje?“
„Jo, teď někdy má ústní. Písemky prej zmáknul supr. A je hrozně fajn.“
„Nepozval tě náhodou taky na rande, když je tak fajn?“
„No, von je vo rok mladší, ale jo, asi třikrát jsme někde byli jen tak se projít a dali sme si kafčo nebo tak. Ale mám dojem, že Marek asi skončí s Andreou v bytě po tetě co nevidět. Tak si dejte bacha, aby tam nepadli na tebe a Kubu. To by asi nebylo moc dobrý,“ smála se Pavlína.
„No, eště, že to vím, dám s ním řeč. Mám teď konečně dva dny volna. Sem úplně vodvařená ty turnusy mě ničí.“
„Já vím, ale mohli bysme si třeba jeden večer udělat hezkej, že jo, Evi?“
Pavlína objala Evu kolem ramen a něžně ji políbila na tvář.
„To fakt myslíš, že jako s Markem a zase všichni?“ trochu stydlivě, ale zvídavě se tázala Eva.
„A proč ne? Dyť už sme to udělali, když počítám i to první a druhý s Kubou, tak třikrát a neříkej, že to nebylo hezký. Aspoň se ho můžeš vyptat na Andreu. Myslím, že uvažoval vo tom, že by s ní jel někam vo prázdninách k moři, ale nevím, kde by na to vzal peníze a Andrea je na nějaký moře taky nedostane, jezdí s rodičema. Její máma se vo ní prej furt nějak bojí.“
„No, holka, von mi Kuba jednou říkal, že když jí bylo asi dvacet, prostě někdy na studiích, tak jí málem dostali nějaký dva vožralý nadrženci a že se tam naštěstí von nachomejtnul a tak to ty dvá nedotáhli až do konce, ale bylo to prej vo fous. No a tak nějak spolu prej začali chodit a von jí asi nějak uklidňoval a uklidňoval, až z toho časem byla ta jejich Andrea. Měli ji, když byla eště na škole a von pak musel na rok vojnu, takže ta její máma to fakt neměla moc lehký, tak se nediv.“
„Aha, to sem nevěděla, ale když máš zejtra to volno, tak jo?“
„Ty si ale pokušitelka, Pavlínečko, ale vlastně proč ne?“ usmála se na ní Eva.
„Ty jsi tak bezva, Evi! Budu se na tebe těšit a na Marka taky!“
„Koukej zmizet, nestydo jedna.“
Další večer se náramně vydařil, ostatně, stejně úžasně, jako už i jednou před tím. Obě sestry se uvolnily, vyslyšely Marka a dopřály mu, aby se potěšil jejich odvážným mazlením.
Pro obě bylo vzájemné hraní si a dráždění novinkou, protože to poprvé dotáhly až do úplného Pavlínina vyvrcholení. Oběma u toho asistoval Marek, ale protože Evička orgasmu nedosáhla ani zdaleka pokaždé, dokončil hlavní práci na jejím vyvrcholení on a podpůrné mazlení přenechal Pavlíně.
Večer byl dlouhý, takže stihl svou obvyklou dávku spermatu nadělit oběma.
Když po druhém kole společně oddechovali na Evině posteli, Marek se Evy zeptal: „Už ti Pavlína řekla, že ji sbalil brácha Andrey?“
„No, to tak úplně ne, ale zmínila, že máš nejspíš s Andreou namířeno do bytu po tetě a že si mám dát pozor, aby nás tam Andrea s Kubou nenačapala.“
„No, tak to si dej pozor i na Pavlínu, protože Ivánek je docela pěknej lamač dívčích srdcí, jak mi říkala Andrea, takže to je jen otázka času, kdy tam skončí i voni dva, Evi.“
„Hele a ty prej se chystáš s Andreou k moři? To bysme asi museli říct tátovi vo nějakej příspěvek. Ale myslím, že nám něco dá. Ať je jakej chce, držgrešle von nebyl. Pavlíno, jak to teda máš s tím klukem? Je to vážný?“
„Mami, von je hrozně fajn a asi by se se mnou chtěl milovat,“ vcelku pravdivě odpověděla Pavlína, protože otázka nezněla, zda už něco proběhlo a tázavě pohlédla na Evu, jako kdyby od ní očekávala nějaké posvěcení.
„No tedy já se zblázním! Konečně snad bude mít Marek nějakou slečnu a ty kluka a já bych si strašně moc přála, aby vám to vydrželo napořád, když říkáte, že sou tak príma, ale že to sou v celý Praze zrovna děti mýho Kuby! To je šílený! Co když nějak praskne, co jsme s Kubou všichni provedli?“ kabonila se Eva.
„Mami, to nesmí prasknout, jsi taky ta naše nejmilovanejší ségra a samotnou tě nenecháme a jim nikdy neřekneme, že s Kubou chodíte. Ale musíte bejt teď eště vopatrnější, aby vás nikdo nikde náhodou nezahlídnul,“ uklidňoval situaci Marek.
Pavlína hned dodala: „A ne, že tě snad napadne se s Kubou kvůli nám rozcházet! Neboj, všechno bude dobrý, to se zařídí! A vo nás se taky nikdo nedoví. Kdo by to taky komu říkal?“
„Jak zařídí, Pavlínečko? Dyť vy byste s nima jeli i k moři, jestli sem to pochopila z těch tvých řečí dobře, ne?“
„A ty bys mohla jet s náma a naši rodiče by se tak seznámili, stali by se z nich báječný kamarádi a kdyby vás s Kubou pak někdo viděl na kafi, tak už by to nebylo tak divný, Evi! To by přece bylo supr!“ rozplývala se Pavlína nadšením.
„Pavlínko, ty jsi jako malá,“ zlobila se Eva. „Copak bych se mohla Kubově ženě podívat do vočí? A jak by se asi cítil Kuba? Nejsem si moc jistá, že by mě chtěl mít někde na jejich rodinný dovolený.“
„To sis tak jistá? Tak víš co, mami? Já si s ním dám rande a tam to s ním proberu. Tedy jestli ti to nevadí,“ nevzdávala se Pavlína.
„No já nevím. Von sice na tebe moc dá, udělalas na něj vohromnej dojem už u toho Cedru, ale ne, že ho zatáhneš do bytu po tetě. Stačí, jak vyvádíte s Markem a je mi jasný, že nepřestanete, i když von bude chodit s tou Andreou a ty s jejím bráchou. To je hrozný samo vo sobě ažaž.“
Po chvilce dodala: „Já sem fakt šílená, Pavlíno, ale víš, že vám to závidím?“
Do debaty se vložil Marek.
„Neřešte nic dopředu. Vono se to nějak samo vyvrbí. Pavlínka je úžasně šikovná intrikánka, to sem už zjistil, a taky vím, že neudělá nic, co by mohlo někomu nějak uškodit, viď Pavlí?“
Něžně svou sestru políbil a rukou pohladil její stále ještě vlhký klín. Pak se otočil k Evě.
„A ty se ničeho neboj, Evi, všechno bude OK, a pojď sem eště ke mně na chvilinku,“ přetočil se k ní a chvilku ji líbal.
Jeho ruka zabloudila mezi její stehna a prst zlehka vklouzl hluboko do její studánky.
V odpověď zaslechl tiché vzdechnutí a ucítil vstřícný pohyb její pánve.
„Bože, víš, že jsi pořád nádherně hladká? Byla by škoda to nevyužít, co myslíš? Vlastně myslíte?“ stočil svůj pohled na Pavlínu.
„Mmmm,“ protáhle mňouknula Eva, kterou samotnou překvapilo, že by zvládla ještě třetí kolo, i když večeřeli velmi brzo a teď už byla skoro půlnoc.
Pavlína se přidala.
„Byla by škoda nevyužít toho, když náš Mareček může eště i potřetí,“ vemlouvavě předla Pavlína a začala si hrát s Markovou chloubou.
