Evička – dovolená 1

Koncem června Andrea s Ivanem zorganizovali sobotní pozvání pro Marka, Pavlínu a jejich mámu do jejich domu na odpolední grilování. Jakub nehnul ani brvou, když mu Andrea s Ivanem představili své přátele, s nimiž se chystali na společnou dovolenou a stejně tak, když mu oni představili Evu.
Po počáteční nervozitě se zábava rozproudila a Eva s Terezou zjistily, že mají mnoho společných zájmů a že obě rády a zřejmě i dobře vaří. Stejně tak se Evě zalíbili skoro okamžitě Andrea s Ivanem pro jejich bezprostřednost, bystrost a také pro svou přirozenou krásu. To samé platilo u Terezy a jejím názoru na Pavlínu a Marka.

Jakub jim během odpoledne ukázal řadu obrázků domu na jednom z ostrovů přístupném trajektem z Athén.
Dům byl o samotě, přímo na břehu nehluboké mořské zátoky, patřil k němu i motorový člun, malá plážička, dvě malé samostatné ložnice a jeden apartmán se dvěma ložničkami a obývacím pokojíkem. Opravdu velká přízemní společná místnost s kuchyní a s terasou z něho dělaly dokonalé místo k odpočinku. Do blízkého městečka s pár tavernami a obchůdky, kde přistával trajekt, to nebyl ani kilometr.
Dům mu doporučil jeho německý obchodní partner a vyšlo to o dost levněji než průměrný hotel pro sedm osob. Všichni byli nadšení a začali se na společnou dovolenou těšit.

„Hele, ta plážička je supr, nikdo tam nebude chodit, protože je to na soukromým pozemku, takže kdyby to nevadilo, můžeme se tam koupat i bez plavek. Jestli to náhodou Andrea nebo Ivan nezmínili, tak my se takhle koupáváme skoro pokaždý. Tak aby vás to nešokovalo.“
„Tak vo to to bude hezčí dovolená,“ pochvaloval si Marek a se zamilovaným úsměvem pohlédl na Andreu, což vyvolalo všeobecné veselí.

Odpoledne na zahradní terase ve stále se lepšící náladě u pomalého grilování a různých salátů a drinků plánovali, co všechno hodlají dělat a když se v podvečer rozešli, bylo jasné, že se na zářijovou dovolenou těší úplně všichni.

O pár dnů později byla Pavlína s Markem doma sama.
„Máro, co bys řek tomuhle. Dala sem už před časem řeč se Zmatlíkem tam vod nás ze školy a von trošku zaexperimentoval. K tomu lektvaru, co sme čuchali na jaře, jsem ho poprosila přidat ňákej parfém, aby to nesmrdělo a dalo se to třeba i rozprášit. Von je fakt neskutečnej génius, ale hlavně má přes svýho tátu ňáký známý v jednom výzkumáku někde venku mimo republiku a hele, co mám,“ vytáhla lahvičku s mechanickým rozprašovačem a stříkla trochu směrem k Markovi.
Marek nasál vůni a zatvářil se spokojeně: „Hmm, tohle voní fakt jako ňáká kolínská. A co to jako má dělat?“
„No, říkal, že to je vo hodně účinnější než ta smrdlavka, ale rozprašuje se to do vzduchu, takže je pak koncentrace spíš vo dost menší, ale špatný to prej taky rozhodně nejni,“ s těmi slovy rozprášila na Marka další dávku.
Chvilku sledovala, jak se snaží nasát co nejvíce, a přidala další a pak ještě jednu.
„Dělá to s tebou něco?“
„Zatím nic a co s tebou?“
„Počkej, zkusím trošku nastříkat kolem sebe. Von ale ten parfém voní docela dlouho a to, co nás zajímá se rozptýlí a vyprchá asi rychlejc. Tedy spíš se to rozptýlí v prostoru.“
Pavlína rozprášila kolem sebe další dávku a pak druhou a třetí. Chvíli oba čichali vůni, která je obklopovala a pak se Markova tvář rozjasnila. „
Pavlí, začínám něco cítit a eště, že sme tu sami. Nebo je to tim, že máš na sobě jen to dlouhý tričko a kalhotky?“

Pavlína ho chvilku pozorovala, ale pak si povytáhnula tričko, zapózovala v průhledných kalhotkách a když viděla, že by jí je Marek chtěl rychle sundat, odstrčila ho a sama si je smyslně pomalinku začala stahovat.
„Líbím se ti takhle já nebo ta moje malá holka? Myslím, že teď už sis všimnul, že to trošku působí i na mě. Ty sám si taky zbytečně moc voblečenej. Nechci už na nic čekat, bráško“ a vykročila směrem k němu, přetáhla mu triko přes hlavu a zbavila ho trenýrek a nechala si přes hlavu přetáhnout tričko.
Oba vzrušeně dýchali. V dalším okamžiku už se jen snažila zasunout jeho ztopořené kopí tam, kam patří, opřela se zády o opěradlo křesla, vypnula své boky proti němu a ve stoje si vychutnávala jeho mohutné přírazy i to, jak drtí její pevná ňadra a nenasytně jí líbá.
„Vobě ste báječný. Ty i ta tvoje holka. Ten muj kluk jí zbožňuje.“

O hodnou chvíli později, když ve sprše Pavlína oplachovala Markovo skvělé vybavení, s koketním pohledem prohodila: „Tak co? Myslíš, že to mám vzít s náma k moři, bráško?“
„Ty si bláznivá! Víš, co by to mohlo bejt za průser?“
„Ale ty mi nerozumíš, já bych to vzala pro starší ségru, Jakuba a jeho Terezu. Jen musím vymyslet, jak to mezi ně dostat, aby si ničeho nevšimli.“
„I to by moh bejt průser. Představ si, že to zafunguje jen na naší Evičku. Nebo jen na Jakuba. To je hroznej hazard, ségra. Já bych do toho radši nešel,“ zaujal skeptickou pozici Marek, vzal Pavlíně sprchu z ruky a žínkou plnou pěny začal celičkou omývat on ji.

„Víš, co? Uvidíme. Já to eště proberu se Zmatlíkem. Von tu vo prázdninách je a dohodli sme se, že mi dá vzorky a že s tim já budu experimentovat a von to bude upravovat a nebo taky experimentovat, ale prej moc nemá s kým. Furt mě balí, ale musel bys ho vidět. Nejni to můj typ. A asi skoro ničí. Pomůžeš mi s tím experimentováním?
Říkal, že to může dostat třeba do krému na vopalování nebo jak sou takový ty všelijaký vonný lampy a tak. To, co sme čuchali tenkrát, je prej dost běžný, ale snad má nějak možnost dostat se k silnějším preparátum, ale ty se prej neprodávaji, protože dokážou krátkodobě změnit chování lidí vo dost víc. To pak prej nemáš snad vůbec žádný zábrany nebo si necháš všechno líbit. Proto to prej nejni moc legální.“ rozesmála se a pootočila, aby ji Marek mohl omýt úplně všude.
„No, ale když to nějak vylepší, tak by to byla docela zábava, která by nemohla nikomu uškodit, protože by nevěděli. Vypili by trošku víc vína nebo Metaxy nebo co se tam pije, to bysme museli nějak zařídit, a pak by se druhej den buď celý zhrozený z toho, co provedli, vomluvili všichni jeden druhýmu nebo by v tom jeli dál a všechno by bylo supr.
Jenže von možná alkohol ty účinky trošku ruší, ale to nevíme jak moc. Zmatlík to prej konzultuje přes svýho tátu taky s někým někde v cizině, kdo se tim zabejvá už spoustu let, a že prej fakt může mít i ty vo dost silnější látky, ale dal by je prej jen do ňákýho rozprašovače s něčim smíchaný nebo do odpařovače. Akorát, že když to bude rozprášený, tak to bude slabší a že prej neví, jak moc to tedy bude fungovat. To prej, když bys toho do sebe dostal víc, tak ztratíš veškerý zábrany, ale prej taky nejen co se týče sexu, což bych tedy nechtěla. Třeba se přiznávat k něčemu nebo se s někým pohádat, a tak všelijak. Nebo skákat ze skály do vody. Hlavně se prej nesmí jezdit autem.“

„Stejně si praštěná, ale dělej, co myslíš, ale ne aby se to nějak vymknulo, bambule jedna šílená,“ přitiskl ji ke dlaždicím ve sprchovém koutě a začal se s ní líbat.
Pochopila, že chce ještě jedno kolo. Nebránila se, ale špitla: „Nikomu ani slovo. Ani tvý Andrejce. Slibuješ? S Ivanem to taky nemůžu konzultovat. Voni přeci vo Kubovi a mámě nic neví.“
„Jasně, že jo, a pojď vodtud, je tu mokro. Utřu si tě a vodnesu na postýlku, ju?“

O řadu týdnů později je trajekt vyložil na ostrově a předem objednaný mikrobus přepravil k prázdninovému domu, kde je čekalo dvanáct společných dnů.
Všichni byli nadšeni jeho velikostí a zejména pak okolím. Vybavení nebylo ani luxusní ani spartánské. Ložnice byly zařízeny skromně, ale nic v nich nechybělo, prostorný společný pokoj zabíral větší část přízemí a byl zařízen útulně, v kuchyňce nic nechybělo.
Ze široké terasy se stahovací střechou navíc pěkně zastíněné stromy byl výhled na část oblázkové plážičky s molem, u něhož kotvil člun.
Snídaně nebo cokoliv dalšího se dalo servírovat na terase na velikém stole se spoustou zahradních pohodlných židlí, které šly přeměnit na lehátka.
Jedna polovina pláže byla případným zrakům zvědavců z terasy skryta.

S tichým souhlasem rodičů se Andrea s Markem uchýlili do jedné ložnice, Pavlína s Ivanem do druhé. U každé z nich byla malá koupelna. Na protější straně horního patra byl malý apartmán a v něm dvě menší ložnice se společnou koupelnou, předsíňkou a malým pokojem s příjemným posezením.
Jakub se omlouval: „Holky, toho já si nevšim, tedy že je tohle tady společný. Přežijete to? Já vám tam nepolezu, když tam budete.“ Aby rozpaky zlehčil, dodal: „Tedy pokud si mě tam do sprchy některá z vás nebo třeba i vobě nepozvete.“
„Že se nestydíš, Jakube. Já ty tvoje blbý kecy znám, ale Eva na ně určitě nejni zvědavá,“ hartusila Tereza, ale její široký úsměv prozradil, že jí až tak moc nevadí.

Všechno bylo úplně skvělé, jen Eva si pomyslela: „No, doufám, že dveře aspoň trošku těsní a že nebudu muset v noci poslouchat, jak si tu všichni užívaji. Naštěstí, ten obývací pokojík je mezi ložnicema. Architekt měl asi dost zkušeností a rozumu. K mladým je to přes troje dveře. No, nějak to snad přežiju, protože jinak je všechno supr. Nejni to sice žádnej pěti hvězdičkovej hotel nebo aspoň čtyř hvězdovej, kde nocujeme při přeletech nebo pobytech vod aerolinek, ale to okolí je boží a hlavně je tu soukromí.
Tedy ta malá zahrada a plážička sou boží. Všechno je boží. A budu se válet na sluníčku a plavat vod rána do večera.“
Večer to všechno tlumočila ostatním, k jejich všeobecnému pobavení. Neušlo jí, že Tereza při těch slovech významně mrkla na Jakuba a dloubla do něho.
Bylo jí jasné, že Jakub si na nedostatek sexu nemůže doma stěžovat a přesto se evidentně snaží jí věnovat maximum času.

Kvečeru, když se šli ještě všichni nedočkavě vykoupat k moři, se Marek přitočil k Pavlíně: „Máš to všechno s sebou?“
„Jasně, mám toho dost, ale padla mi na to část brigády. Zmatlík to prej taky nemá grátis. Mám vůně, co se vodpařujou, takový ty lampičky, když se pod ně dá svíčka a trošku předělanej ten sprej, co znáš, akorát že Zmatlík mi to smíchal eště taky s ňákým volejem po opalování, když se spálíš.
Dala sem jeden Evě do její kosmetický taštičky. U tý svíčky a spreje je nízká koncentrace, ale zase je to prej ten silnější preparát, tak asi bude záležet, kde by kdo seděl. K někomu se to dostane víc a k někomu míň.“
„To chceš nakazit tim bláznovstvím všechny?“
„No, eště nevím jak, ale uvidíme, jak se to povede,“ pobaveně se zasmála Pavlína. „Nejlepší by bylo dostat to k dospělým. Tedy jestli jim tak můžu říkat. Bylo by supr, kdyby Eva všechno věděla a zařídila, jenže vona by to kvůli Jakubovi neudělala. Neví, co je v tom krému po opalování. Jakubovi říct nemůžu, i když ten by to nejspíš ženským pod nos strčil, páč je to chlap, ne? A vy ste skoro všichni stejný, když vidíte pěknou ženskou, tak je vám všechno buřt, hlavně, když vám dá, ne? Ale pssst, už stačilo, dem do vody,“ se smíchem postrčila Marka.
„No, jen aby z toho nebyl průser, sluníčko moje,“ ještě jí zašeptal Marek, ale pak už se vrhli do vody za ostatními.

Slunce pražilo, obloha byla bez mráčku, teploty kolem příjemných třiceti stupňů. Bylo to přesně, jak Jakub avizoval. Vody, moře a pohody si užívalo sedm naháčů, což hned třetí den vedlo k tomu, že partie, které běžně zůstávají skryté, pěkně zčervenaly.
Pavlíně to nedalo a v časném podvečeru, kdy se slunce sklánělo k obzoru, ale stále ještě jeho paprsky příjemně hřály, na plážičce nabídla svůj uklidňující olejíček Ivanovi, aby si natřel spálený nos a sama mu namazala a prohnětla pěkně spálený zadek. Pak donesla sprej Evě.
Mladí seděli pod slunečníkem na velkém prostěradle a hráli karty. Ivan s Andreou naučili své partnery žolíky, kanastu a měli v plánu i další hry. Marek se sestrou neměli kdy a s kým se karty naučit.
Pavlína se nestydatě rozložila naproti Ivanovi a s uspokojením pozorovala, že se mu po chvilce pěkně ztopořil jeho pyj.
„Tedy, vidíte toho nenasytu? Stačí, že sem si jen sedla trošku jinak a v tu ránu je vidět, na co myslí,“ chichotala se potichu.

Andrea se přidala předstírajíc pohoršení: „Tedy, brácha! Ty si fakt hroznej! Podívej na Marka, ten se aspoň umí ovládat. Tobě trčí jak ňákýmu puberťákovi,“ pohoršeně zavrtěla hlavou.
Ivan se bránil.
„Hele, holky to asi bude tim, že jste tak blízko a tak pěkný. Já za to fakt nemůžu, dyť přeci Andreo víš, že sem s tim neměl nikdy problémy, ale přiznávám, že nejradši bych teď zalez do baráku. Teda i s váma dvěma,“ mrknul postupně na obě a potichu dodal: „A když jsem si to uvědomil a nahlas vyslovil, tak mi ztvrdnul eště víc.“
„Psssst, brácha, ty si debil,“ aspoň buď zticha, okřikla ho poplašeně Andrea.

„Hele, voni tam mají taky ňákou zábavu. Vůbec je nezajímáme. Neuděláme si večer mejdan?“ nedal se odbýt Ivan a upozornil ostatní, že o pár metrů dál se rozproudila docela veselá zábava. „Mohli bysme dojít koupit ňáký víno nebo třeba gin a tonic nebo prostě něco, i když v tý velikánský lednici je toho dost.“
„Jako nápad to nejni špatný, ale uvidíme podle okolností. Nejni všem dnum konec,“ zapojil se do zábavy Marek.
„Já bych proti nebyla, ale vopatrně,“ nabádala Pavlína.
Andrea se jen rozesmála, což bylo přijato jako souhlas.

Na vzdálenějším kousku plážičky si Eva opatrně nanesla trochu olejíčku na svá pěkně velká ňadra a posunula jej Tereze, která ležela vedle ní, protože její ramena i prsa si ošetření také zasluhovala.
Když si nečetly, tak neustále probíraly všelijaké své historky, do nichž Tereza občas zatáhla i Jakuba.
Dámy si vzájemně natřely ramena a Tereza svá ňadra, která tvarem připomínala ta Andreina a stříkla trochu na ramena a spálený nos Jakubovi a pak se potichu zeptala: „A co ten tvůj zadek nebo pinďík? Nepotřebuje taky po tom sluníčku uklidnit?“ a dávku stříkla i tam a šikovně rozetřela po celém povrchu.

Reakce byla překvapivá i pro Jakuba. Jeho úd povstal a vyzývavě trčel směrem k oběma dámám.
„Tedy, Kubo, ty si snad nadrženej jako ty mladý támhle,“ posmívala se potichu Tereza. „Nebo to s tebou udělal pohled na to jak si Eva namazala ty svý parádní prsa?“
„No, to fakt nevím. Asi že tady mám vedle sebe dvě tak krásný nahatý ženský a nejen tebe samotnou, miláčku,“ rozesmál se Jakub a když viděl, že se dámy nepohoršily, dodal: „Nechci vás urazit, ale vobě ste krásný a stály byste za hřích. Měla bys mě pod dozorem a kdyby tady nebyli mladý a kdybysme byli v jejich věku, tak bych věřil, že bysme třeba společně zaexperimentovali. Nebo ne, Teri? Dycky jsme přeci měli experimenty rádi,“ využil Jakub příležitost, aby zkusil posunout jeho záležitost správným směrem. Věděl, že Eva by proti nebyla.
Ovšem překvapilo ho, když od ní uslyšel: „Tedy Jakube! Že se nestydíš. Takový řeči!“
Jakub se ale nedal, objal Terezu kolem ramen, políbil na rty a pokračoval.
„Terča mě zná, vona ví, že rád provokuju, tak jí snad tyhle moje řeči tolik neva. A neměl sem pravdu?“

„Kubíčku, ty si fakt někdy příšernej, to se přeci nehodí, před někým cizím vést takový řeči vo ňákých našich experimentech, ale mám tě moc ráda,“ a polibek mu vrátila.
Cítila, jak jí při tom dialogu probíhaly vlny vzrušení. Věděla, že kdyby tam byli sami, rozhodně by neustále trčící Jakubův úd využila. Úplně se neovládla, pevně uchopila jeho tvrdé kopí, zatřásla jím a dodala: „Ale tohle to tady koukej schovat, vostudo jedna! Co si vo tobě nebo i vo mně Eva pomyslí!“ a vrhla na Evu omluvný úsměv.

Eva jí v tom okamžiku záviděla a její myšlenky byly téměř shodné s Terčinými, ale nahlas pronesla: „Mě to vůbec neva, Teri. Ale závidím vám, že to máte pořád i po tolika letech spolu tak super. Já mám na říjen předvolání k soudu. Snad nás rozvedou napoprvé. S Lubošem nejsme spolu už spoustu let. Ale asi přiznám, že kdyby nám bylo jako těm mladým támhle,“ kývla bradou směrem k jejich dětem, „tak bych asi taky docela experimentovala, ale teď radši vyrazím do vody, ať se Jakub uklidní a jestli to má kvůli mně, tak ať ho to přejde,“ rozesmála se a zvedla se směrem k vodě.
„Počkej, du s tebou,“ přidala se k ní Tereza, „snad mu splaskne. Stejně už musíme jít.“
Jakub zůstal sám a se zalíbením pohlížel na stále ještě půvabná pozadí obou žen. Na okamžik si představil, co by mohlo být a pocítil ve svém údu ještě větší napětí.

„Hele, voni dou do vody,“ upozornil Marek. „Co takle jít si na terasu dát drinčík před večeří?“
„Jdu to připravit,“ nabídla se Pavlína, protože cítila příležitost posunout scénář kousek dál.
Hodila na sebe propínací šaty, které si ani nezapnula a vyběhla nahoru k domu. Než otevřela lednici, rozprášila po kuchyňce pořádnou dávku spreje, který měla neustále připravený. Věděla, že se musí ovládnout a bleskově připravila vysoké sklenice s ledem, džusem a vodkou, kterou Jakub koupil, protože jí dával v míchaných nápojích přednost.
Vzápětí se dostavili zbývající karetní spoluhráči.
Pánové se s oblečením nenamáhali a nesli všechny věci, které měli na plážičce. Andrea následovala Pavlínina příkladu a přehodila si přes sebe jen lehké plážové šaty.
Ivan pořád ještě jevil známky vzrušení.
Chopili se sklenic a Marek připil: „Tak na mejdan a ať se povede co nejdřív! A dem to vypít na terasu.“
Andrea zavětřila: „Hele, co to tady je cítit? To je ňáká vůně na záchod nebo co?“

Markovi došlo, co se děje, protože při pohledu na obě téměř nahé slečny ucítil příjemné vzrušení. Nekomentoval to, ale s uspokojením konstatoval, že Ivan je o krok napřed a snažil se vypozorovat rozpoložení Andrey a Pavlíny.
Andreu objal kolem ramen, políbil jí na ouško, jemně přejel rukou po jejím ňadru a pošeptal: „Taky se tolik těšíš na mejdan?“

Otočila se k němu a se vzrušením, jasně patrným v jejích očích, zavrněla: „Ale to snad úplně všichni, ne?“
Přitiskla se k Markovi a věnovala mu vášnivý polibek. Za okamžik už jeho pyj trčel stejně jako Ivanův.
K němu se přivinula Pavlína, ale okamžitě začala se smíchem vášně tlumit: „Klucí, zklidněte hormon nebo koukejte mazat nahoru. Podívejte, co vám to tady trčí. Vostudy! Co kdyby někdo přišel!“

Ještě jednou všichni upili vodky s džusem a Ivan konstatoval: „Hmm, Pavlínka má recht, asi du nahoru.“
Otočil se a vykročil z terasy směrem širokým dveřím obývacího pokoje. Po dvou krocích se zastavil, protože kousek od nich stál na terase Jakub, kterého si nikdo z nich díky vzrůstajícímu vzrušení nevšiml.
„Teda mládeži, vy si tady dáváte do sosáčku a vedete řeči vo ňákým společným mejdanu. No, já to chápu, ale dejte si pozor na vaše matky. Kdyby vás viděly, jak vám tady stojí ty vaše tyče, asi by byly trošku nervózní, co že to bude za mejdan“ rozesmál se pobaveně Jakub, jenže netušil, že i na něj ještě působí Pavlínina chemie.
Při pohledu na dva stále ještě polonahé páry mu rozhodně jeho mužství nezvadlo.

„Tedy, tatí, ty nám něco povídej,“ zasmála se Andrea. „Koukám, že jsi na tom podobně jako muj Marek nebo tady brácha. To ti udělaly máma s Evou? Nebo snad my dvě tady?“ a trochu vyzývavě se zavrtěla, nedbale porozevřela své rozepnuté šaty a malinko předsunula své boky dopředu, aby bylo její zlatavě ochmýřenou kundičku i zvláštně tvarovaná ňadra dobře vidět.
Jakub si nemohl nevšimnout, že Andrea s Pavlínou nespouštěly oči z jeho ztopořence. Nechápal, proč se cítí tak vzrušený a raději začal vyklízet pozice.

„Radši mažu do sprchy, než dorazí ty dvě vodnice,“ a vyběhl do patra.
Slova o mejdanu mu ale nešla z hlavy. „Ty vole, voni snad šukaji všichni se všema? Já je snad zabiju. Nebo se snad jedni předváději před druhýma? Nebo snad jen Pavlína s Markem? Já se musím pěkně v klidu zeptat Marka nebo Pavlíny. No ale snad ne. A co Andy? Dyť ji na tebe normálka vyšpulila. Co to na mně zkoušela, proboha? Ale vobě ty holky sou neskutečně pěkný,“ pomyslel si a znovu ucítil vibrace ve svém údu.
Jenže myšlenka na jejich mejdan ho ne a ne opustit.

Když zmizel nahoře, Andrea se otočila k Pavlíně.
„Hele, Pavlí, to asi nebude náhoda, že klukům tak pěkně stojí a že tolik trčel i tátovi. Mě by teď Marek ukecal na cokoliv. Povídej, přeháněj, cos to zase přitáhla.“
Teď už se smíchem tiše zaútočila na Pavlínu a žertem jí pleskla dlaní po zádech. Pak ji objala kolem ramen a vtiskla pusu na tvář. „Jsi bezva! Víš že sem doufala, že něco doneseš, asi bych si bez toho tady netroufla, ale těšila sem se na to šíleně.“

„Nojo, zkouším Zmatlíkovo experimenty. Namíchal něco do toho mazání na spáleniny z opalování a než jste dorazili, tak jsem tu rozprášila tohle. Dyť si to cítila. A eště mám sebou takový dvě lampičky, co se pod ně dá čajová svíčka a vodpařuje se ňáká vůně. Říkala sem si, že když bych povzbudila ty tři dospěláky, tak by nemohli říct nic proti nám, kdyby se nám třeba povedlo udělat si náš mejdan a voni by na to přišli. Myslíte, že je to špatně?“ trochu v rozpacích se červenala Pavlína.
„Téédy Pavlí! Ty myslíš na všechno! To je supr nápad! A ty Andy, nainstaluj hned jednu tu lampičku u starých v tom jejich vobejváčku. Tu druhou ušetříme. Třeba se bude hodit. A prosil bych namazat celej tim volejíčkem,“ celý nadšený se hlásil Ivan, který před tím pozoroval svého otce a pak zaslechl švitoření obou slečen.

„To asi moc nefunguje skrz kůži, ty nenasyto! Furt to je hlavně vo čuchání. Jasně, klíďo tě namažu, ale musí to vonět. Proto taky mám ten sprej do vzduchu. Taková pokojová vůně.“
„Hele, když to teď víme, tak napřed necháme Jakuba se ženskýma, ať se načuchaji a pak uvidíme, co dál. Tím nijak nezavrhuju dnešní mejdan. Tedy jestli bude dnešní,“ zapojil se potěšeně Marek.
„No, protože se z nás stali úchylové, tak já proti nebudu. Když se to tátovi povede, ať si užije. A aspoň by z toho měla něco i vaše máma. Vona asi chlapa nemá, co? Kdyby se něco stalo, tak pak asi nebudou moct nic říkat,“ zamyšleně s trochu tajemným úsměvem pronesla Andrea a dodala: „Myslím, že bych mohla to vodpařování našim nainstalovat a z toho spreje by se moh stát repelent proti komárum, co se večer nastříká do vzduchu. Docela bych pak chtěla vidět, co bude dál, ale teď padám do sprchy. Marku, prosím, vem nám tam všechny ty naše věci!“ a zvesela vyběhla po schodech nahoru v patách s Pavlínou.
„Ty jsi supr, Andy, hned ti to všechno dám a mažu do sprchy tam u nás. Kluci snad trošku vychladnou a nepřídou hned, protože asi bych se eště pořád vůbec ničemu nebránila. Ale dem za hoďku na večeři, takže je nejvyšší čas se dát do pucu.“

Za malou chvíli dorazily od moře i obě zbývající dámy, podrobily svá těla i tváře nezbytnému zkrášlení a společnost se odebrala na večeři do taverny, kde měli rezervaci z předešlého večera. Andrea s Pavlínou před odchodem nainstalovaly jednu vůni do malého obýváčku a jednu do velkého přízemního pokoje. Dostaly od svých matek pochvalu. Pokojovou vůni se ale rozhodly skutečně použít stejně jako repelent až před spaním, přestože v zásuvkách byly v každém pokoji instalovány elektrické odpuzovače komárů.

Bylo už po sezóně, polovina podniků byla zavřená, ale o to plnější bylo těch pár zbývajících.
Taverna byla vyhlášená a dostála své pověsti.
Cestou zpět se už poněkud ochlazovalo, ale ve skvělé náladě nakoupili místní mnohahvězdičkové brandy pro zahřátí a experimentálně i pár lahví vína a pár plechovek piva, aby bylo další den čím zahánět žízeň na pláži. Každý z pánů nesl jednu pěkně těžkou igelitku.
Bylo devět, když dorazili do svého dočasného příbytku.

Ivan se chopil role diskžokeje a veselá zábava pokračovala v rozlehlé přízemní místnosti až skoro do půlnoci. Ivan s Jakubem prováděli po improvizovaném parketu všechny přítomné dámy.
Bylo vidět, že Marek udělal značný pokrok a Ivan jen potvrdil, že nezkoušel závodně tancovat zbytečně. Eva o jeho talentu neměla tušení a tanec s ním i Jakubem si vychutnávala. Jakub, který nedávno tvrdil, že moc netancuje, se ukázal být vynikající tanečník také. Přiznal, že s Terezou před léty chodívali tancovat často. Marka všechny dámy střídavě některé tance doučovaly.
Když se společnost zvedla, aby zamířila do svých pokojů, zůstal na stole několik prázdných lahví.
Andrea se oddělila od Marka, družně debatovala se svou mámou a když došly do apartmá, ukázala na stůl se slovy: „Jestli eště nejdete spát, tak si tady udělejte hezkou vůni, my si jí asi uděláme taky,“ a připravenými zápalkami zapálila svíčku pod nádobkou. „Nám tam v noci lítali komáři, tak jsme koupili ňákej repelent. Jeden vám tu nechám a užijte si hezkej zbytek večera,“ mile se usmála a klapla za sebou dveřmi.