Kristýnka 32 – Malá odměna

Ráno, když mě probudilo zazvonění budíku, jsem už ležel na gauči sám. Bylo půl osmé a na stolku už byla přichystaná snídaně.
„To je dost ospalče,“ ozvalo se z kuchyně.
„Dobré ráno a děkuju za snídani.“
„Dobré ráno. Nemáš zač, to já děkuju za včerejšek,“ švitořila Týnka, která neměla na sobě nic víc, než ručníkem omotané vlasy, jak se byla ráno vysprchovat.
Pustil jsem se do snídaně. Díky včerejšímu vysílení ve mně za chvilku zmizela.
„Tak co teď?“ zeptal jsem se, když Kristýnka odnášela talíř a hrnek od mé snídaně.
„Teď? Oblékat a jdeme na nádraží,“ odpověděla mi při umývání nádobí.
„Opravdu oblékat?“ ujišťoval jsem se a zezadu se k ní přitiskl.
„Opravdu,“ řekla.
Laškovně zavrtěla zadečkem a tím probudila i mého bojovníka. Na oplátku jsem ji pohladil po ňadrech a lehce jí stiskl bradavky, až vzrušením zasténala.
„A seš si jistá?“ zkoušel jsem to dál a rukou sjel na její prcinku.
Rozkročila se a přitiskla se k mé ruce.
„Aahhh…, ano… jsem…“ odpověděla mezi vzdechy.
„Říkala si sem nebo jsem?“ trval jsem dál na svém a nepřestával s drážděním nadrženky.
Kristýnka se zapřela rukama o linku a poddávala se mému dovádění. Už byla kousek od vrcholu, když jsem přestal.
„Co to děláš?“ podivovala se.
„Říkala si něco o oblékání…“
„Teď ne, teď to koukej dodělat.“
Chytla mě za ruku a začala se s ní znovu ukájet. Převzal jsem tedy iniciativu, rukou ji dál vzrušoval a při tom se snažil do ní zezadu zasunout. Moc se mi to ale nedařilo.

„Tak a dost,“ řekla, když sama byla uspokojená, „jdeme se oblékat.“
„Hmm,“ povzdechl jsem si, „tak to mi asi moc nepůjde.“
„Tak to je teda špatný,“ konstatovala, „to asi budeš muset jet nahý.“
„No dobře, já to teda půjdu zkusit.“
Kristýnka sebrala své oblečení z radiátoru a navlékla ho na sebe, zatímco já odešel do pokoje.

Vrátil jsem se k ní a z rozepnutého poklopce mi trčel ocas.
„Podívej, já ti říkal, že to asi nepůjde.“
„No jo, tak co s tím?“
„Mě toho napadá…“
„Jo? A co třeba?“
„No…“
Než jsem dokončil myšlenku, smilovala se a chopila se iniciativy sama.
„Třeba tohle?“ zeptala se a vzala ho do dlaně a trochu ho pohonila.
Jen jsem tiše zavzdychal.
„Anebo snad tohle?“ pokoušela mě dál.
Tentokrát jsem ucítil její horký dech a rty objímající mého dobyvatele.
„A co bys řekl tomuhle?“
Postavila se, otočila se zády ke mně, vykasala si sukni a nabodla se na mě. Položil jsem jí ruce na boky a chtěl jí i sobě pomoct.
Okamžitě se narovnala a zavelela:
„Ruce pryč!“
„A proč?“ divil jsem se.
„Buď já sama, nebo nic.“
„Dobře,“ ochotně jsem souhlasil.
„To jsem zvědavá, jak dlouho ti to vydrží.“

Znovu poklekla a pustila se opět do jazykových cvičení. Sála a žužlala tvrdý ocas, pohrávala si s koulemi. Jako by mě chtěla zkoušet nebo si ověřit jestli se opravdu ovládnu, v nejlepším přestala. Postavila se a strčila do mě tak, že jsem se posadil na okraj pohovky. Stála tam a já měl přímo před sebou její klín. Nožkou se opřela vedle mne a její mušlička se díky tomu maličko rozevřela. Sáhla si dolů a prsty tomu ještě víc pomohla. Zíral jsem do hlubin jejího těla, ten otvůrek mě tolik vábil. Stačilo by se jen o kousek pohnout a mohl bych ochutnat tu slastně vonící tekutinu, která odtud vytékala. Jen jsem zhluboka nasával nosem tu libou vůni roztoužené kundičky. Kristýnka nabírala kapičky, mnula vazkou tekutinu mezi prsty a se zájmem si ji prohlížela. Přivoněla k prstům a špičkou jazýčka je olízla. Vsunula prst po prstu mezi rty a s velkou chutí je očistila. Převalila mě na záda a klekla si nade mne. Několik centimetrů nad obličejem jsem měl její studánku a ani výhled zespodu na její ňadra nebyl k zahození. Užíval jsem si její předvádění.

Sáhla za sebe a zkontrolovala tuhost mého nástroje. S potěšením se otočila a předklonila. Mlsně se olízla a vzala špičku kopí mezi rty. Několikrát ho do sebe pomalu vsála.
Otočila hlavu a nespokojeně zabručela:
„Ty se nebudeš činit?“
„Vždyť si mi to zakázala…“ ohradil jsem se.
„Tak se koukej činit, abys mě uspokojil,“ vyzvala mě. Povzbuzen jejím svolením, jsem se pustil do díla. Rukama jsem hladil její zadeček a roztahoval půlky od sebe. Jazykem prozkoumával její úžlabinku. I s plnými ústy tiše vzdychala. Přisál jsem se k jejímu knoflíčku a stiskl ho zoubky, zatímco jsem prstem klepal na zadní vrátka. Jakmile svěrač trochu povolil, vnikl jsem dovnitř. Vzápětí jsem přidal i druhý ukazovák. Dvěma prsty jsem roztahoval prdelku, pusou si pohrával s poštěváčkem a pokoušel se palci plenit i svatyňku. Mezi prsty jsem svíral tenkou stěnu oddělující obě jeskyňky. Hlasitě vyhekla. Prožívala svou rozkoš a mě si přestala všímat. Ustal jsem s drážděním a čekal, co se bude dít.
„Nepřestávej,“ ozvala se.
„Jasně, ty si zase užiješ a znova ostrouhám.“
„Tentokrát už ne,“ ujišťovala mě, „a už prosím pokračuj.“
Sotva to dořekla, už jsem se znovu pustil do díla. Vzdychala a hekala, ale i tak se snažila mě uspokojovat.

Prsty opustily její zadeček a svěrač se jen pomalu a neochotně vracel do své původní podoby. Na chviličku jsem se zamyslel. Opustil jsem hrášek a přesunul ústa ke stále ještě roztaženému zadečku. Kroužil jsem kolem a sem tam pronikl i dovnitř. Ten dosud nepoznaný pocit lízaného zadečku ji posunul do nových výšin rozkoše. Dál jsem palci plenil její štěrbinku a snažil se ji dovést k vrcholu.
„Anooo… oohhh… ještěeee…“ vyrážela za sebe mezi vzdechy a tlačila se na mne svou pánví.
„Jak si přeješ,“ pomyslel jsem si a dál ji ještě víc dráždil.
Třásla se prožívanou rozkoší. Věděl jsem, že každou chvíli to na ni musí přijít. Palci jsem v ní řádil čím dál víc. Roztahoval jsem její prcinku a kroutil palci uvnitř. Šukal jsem ji prsty a jazykem ochutnával její prdelku. Měla toho dost a když si rukou sáhla na hrášek, proběhlo jejím tělem vyvrcholení. Kundička se stahovala kolem mých prstů a zadeček svíral špičku jazyka. Týnka se na mě unaveně zhroutila a oddychovala.
„A co já?“ zeptal jsem se.
„Vyber si,“ nabídla mi, když byla schopná nějaké odpovědi.
„Jak to myslíš?“ ptal jsem se.
„Jak ti říkám, vyber si. Zadeček, kundička, nebo snad pusinka?“
Rychle jsem probral všechny tři možnosti a rozhodl se.
„Pusinku,“ vyřkl jsem svou volbu, „a to takhle.“
„To jako 69?“ ujišťovala se.
Místo odpovědi jsem se pustil do ochutnávání její buchtičky.
„Aaahh… no dobře…“ odpovídala na mou aktivitu.
Laškovně jazykem obkroužila žalud a jemně ho stiskla rty. Sála ho a rukou pomáhala nenasytným ústům. Po všech těch předchozích činnostech jsem to měl už na krajíčku.
„Ještě chvilku a…“ varoval jsem ji.
Zintenzivnila sání a zrychlila honění. V ten okamžik jsem vybuchl do jejich úst. Zakuckala se pod tím náhlým přívalem a tak první výstřik skončil kolem mého ocasu. Zbylé se snažila poctivě polykat. Nakonec jazýčkem pečlivě slízala i tu první dávku.
„Tak už se můžeme jít oblékat?“ zeptala se, když skončila.
„Teď už to asi půjde,“ souhlasil jsem.
„Jdeme,“ zavelela, schovala můj změklý ocas do spodků a zvedla se, „nebo to nestihneme.“
„A co?“
„Uvidíš.“
To už stála u dveří s taškou a mým sbaleným batohem. Ani jsem netušil, co v něm je, když mi ho dávala na záda.

Doběhli jsme na nádraží na poslední chvíli. Sotva jsme zavřeli dveře vagónu, vlak se rozjel. Ani jsem nestihl zaregistrovat, kam jedeme. Kristýnka mě nasměrovala do prázdného kupé a usadila se na sedadlo naproti mně. Jako by toho neměla dost, vykasala si sukni a znovu mi začala předvádět, jak se sama uspokojuje. Stihla to dvakrát, než jsme zaslechli průvodčí. Sotva zahlédla svou kolegyni, kývla jí na pozdrav a ani se u nás nezastavila.
„To jsou známosti,“ konstatoval jsem, „a já se bál, že jedeme na černo.“
„Já ne, já mám režijku,“ usmála se, „na černo jedeš jen ty.“
„To je teda pěkný…“
„No co, tak já bych ti lístek koupila.“
„Aspoň, že tak. Když ani nevím, kam jedeme.“
„Jedeme ke mně domů, potřebuju si tam vzít pár věcí. Pak nasedneme do auta a pojedeme na výlet.“
„A kam?“
„Nevyzvídej pořád, nech se překvapit.“

Když jsme dorazili k ní před dům, nechala mě čekat dole, zatímco si sama skočila domů pro nějaké věci. Vrátila se, odemkla auto, hodila tašku a můj batoh do kufru, nasedli jsme a vyrazili.

Snažil jsem se sledovat cestu, ale její úmyslně vyhrnutá sukně mi to trochu komplikovala. Všiml jsem si, že jí z pičky kouká provázek od kuliček. Najednou jsme odbočili z hlavní silnice někam do lesů a já si toho všiml až ve chvíli, kdy auto začalo poskakovat na nerovnostech a Týnka tiše vzdychala kvůli tomu, co v ní dělaly kuličky. Zvedl jsem hlavu a uvědomil si, že je to cesta k jejich chatě, dokonce už v dálce byla vidět. Kristýnka zpomalila a vypadalo to, že si rozmýšlí, jestli to zvládne dojet, nebo se bude muset nejprve uspokojit. Vyhrálo ukojení. Zastavila u kraje cesty, sáhla po mé ruce a položila si ji do klína. Položila si sedačku a nechala si to ode mne dělat rukou.
„Ty si dneska nějaká nadržená,“ komentoval jsem její náruživost.
„A to ti… aaahhh… děsně… ooohh… vadí…, viď?“
„Nevadí, ale bylo by fajn, kdyby sis to taky vybíjela na mě. A ne se nechala jen uspokojovat…“
„Jooo… ooohhh… neboj… na tebe… aaahhh… taky dojde… uvidíš…“
Už jsem se k tomu nijak nevyjadřoval a raději se soustředil na její uspokojení.

Jakmile dosáhla svého, opět jsme se rozjeli. Dálkovým ovladačem otevřela vrata a zajela k chatě. Zaparkovala a vystoupila.
„Chvíli tady počkej, hned jsem zpátky,“ zavelela.
„Rozkaz,“ odpověděl jsem a s napětím očekával, co se na mě chystá.
Během několika okamžiků byla zpátky. Odhadoval jsem, že byla jen zkontrolovat, jestli tady náhodou někdo není, víc by toho asi nestihla.
„Tak můžeme,“ řekla a vzala z kufru svou tašku.
Nelenil jsem a následoval ji. Už jsem bral za kliku a chtěl vejít, když mě zarazila.
„Moment, takhle tam nemůžeš.“
„Jak to myslíš?“ ptal jsem se nechápavě.
„Normálně. Ty sis nevšiml té cedule?“
„Jaké?“
„Téhle,“ řekla a ukázala na papír na dveřích.
Zmateně jsem zíral na místo, kam ukazovala.
„To jako vážně?“
„Jasně. Uvnitř ti dám papír s podrobnými instrukcemi, ale ve zkratce. Na tenhle víkend je tady vyhlášen zákaz nošení oblečení. Jediné, co se povoluje, tak je zástěra na vaření, případně jiný ochranný oděv pro nebezpečnější práce, jako je sekání dříví a podobně. Jo a ještě župan, když vylezeš z bazénu a je zima.“
„Aha, aspoň, že tak,“ řekl jsem a začal se svlékat.
Kristýna mě hned následovala. Svléknout tričko a shodit sukni jí ostatně nedalo moc práce. A protože to zvládla rychleji než já, elegantně mě obešla a vstoupila dovnitř.
„Kde je můj pokoj, to si pamatuješ, nebo ne?“ ujišťovala se.
„Pamatuju,“ odpověděl jsem.
Snažil jsem se rychle vysoukat ze svého oblečení, abych ji mohl následovat nahoru. Než se mi to zdařilo, Týnka už pobíhala po kuchyňském koutu a chystala malou svačinku. Několik okamžiků jsem ji pozoroval a říkal si, že tohle rozhodně nebude špatný víkend.

Když jsem scházel dolů po schodech, Týna zrovna chystala na stolek u bazénu jednohubky a džbánek s pitím.
„Chceš s něčím pomoct?“ nabídl jsem se.
„Zatím ne. Venku na stolku máš ta slibovaná pravidla.“
Usadil jsem se tedy na křeslo a vzal si do ruky malou knížečku pravidel.
Hmm, někdo se tu snažil, pomyslel jsem si a dal se do čtení.
Psalo se tam kdo, kdy a za jakých podmínek může vyhlásit Nahou zónu, působnost zóny s ohledem na umístění značky.
Díky tomu, že mě nechala čekat v autě, aniž bych vystoupil, měla právo zónu vyhlásit bez mého souhlasu. Tím, že umístila značku zvenku na dveře, platila zóna po celém pozemku. Kdyby ji dala na vnitřní stranu dveří, platila by jen uvnitř domu, kdyby byla na schodech, platila by jen pro horní patro, stejně tak tomu bylo i v případě umístění na dveřích pokoje.
Dalšími body bylo, co je povoleno nosit, na jak dlouho a za jakých podmínek.
Například zmíněná zástěra, ta byla povolena jen pro ochranu intimních partií. To znamenalo například jen při smažení, nebo pečení a to jen na dobu nezbytně nutnou. Když se jednalo o přípravu studené kuchyně, tak se použít nesměla, stejně tak v případě jídel, která neprskají, ani při mytí nádobí a podobně. Zaujal mě tam bod o erotickém prádle. To bylo povoleno, ale u dámského osazenstva mohlo zakrývat jen bradavky, nebo genitálie, nikoli však obojí najednou. Za erotické prádlo nebylo považováno prádlo pouze ozdobené krajkou, muselo navíc něco odhalovat nebo zvýrazňovat. V poznámce byly zmíněny i punčochové oblečky, průsvitné prádlo a další.
Poslední stránky se týkaly ukončení Nahé zóny a jakéhosi systému „pokut“ za porušení pravidel.
Nahou zónu lze ukončit jen při souhlasu nadpoloviční většiny všech zúčastněných, v případě rovnosti hlasů má právo rozhodnout ten, kdo zónu ustanovil. A co se týče trestů či pokut, tak tam šlo zpočátku jen o drobnosti. Nějaké službičky, samozřejmě erotického až sexuálního rázu, tomu, kdo dotyčného nachytal při porušení pravidel. Postupně se to stupňovalo až do bodu zákazu vstupu, zadržení veškerého oblečení, nutnost dodržovat pravidla Nahé zónu i po jejím ukončení a tak podobně. Takže se snadno mohlo stát, že člověk skončí nahý sám mezi oblečenými.

„Tak co, jak se ti to líbí?“ ptala se Kristýnka, která nejspíš hodnou chvíli seděla vedle v křesle.
„Zajímavé,“ zhodnotil jsem to.
„Viď?“ souhlasila. „Mně se to taky líbilo, když jsem to objevila u ségry v pokoji.“
„To muselo být určitě u Lenky,“ tipnul jsem si.
„Ne, měla to v pokoji Jana, ale Lenka to vymyslela.“
„No jo, kdo jiný.“
„To víš, už roupama nevěděla, co dělat, tak si tohle vymyslela. A několikrát to s Janou praktikovaly, vlastně nejen s Janou, ale někdy i s jejich klukama.“
„U tvých sestřiček mě už asi nic nepřekvapí.“
„A co? Chceš dodržovat Nahou zónu nebo ji zrušíme.“
„Nezrušíme, já si to chci pořádně užít, když už jsi to na mě takhle narafičila. Takže žádné rušení až do našeho odjezdu, za žádných okolností.“
„Jak chceš, já proti tomu nic nemám,“ souhlasila se mnou.
„Jen doufám, že nepřijedou tvoji rodiče.“
„Já taky, ale pokud vím, tak jeli k babičce. Takže tady nebezpečí nehrozí,“ řekla a pak se zarazila, „a sakra, já to nedala vědět sestřičkám.“
„Teď už bych jim to být tebou raději nepsal. Jestli se to dozví, tak toho využijou a určitě přijedou.“
„To máš pravdu. Lenka by toho určitě byla schopná a Jana ostatně taky. Takže nám nezbývá, než si to užít a doufat, že se tady neobjeví.“
„Nooo, mě by to až tolik nevadilo…“
„Tyyy… no jasně, zase mi chceš očumovat sestřičky, jako by ti to minule nestačilo. Navíc je máš na videu… i se mnou… bohužel…“
Na to už jsem raději nereagoval, protože ten smutný tón v jejím hlase se nedal přeslechnout.

Na sluníčku mi začínalo být poněkud teplo.
„Jdu se smočit do bazénu,“ pronesl jsem směrem ke Kristýnce a zvedl se z lehátka.
„Jen klidně jdi, já tam za tebou za chvilku přijdu.“
„Tak mám na tebe počkat?“
„Ne, nemusíš. Já tam budu hned.“
Víc jsem ji nepřemlouval, takhle jsem měl šanci si alespoň trochu zaplavat, ne že by ten bazén byl tak velký, ale pár temp na protažení se dalo udělat.

Do bazénu jsem nejprve opatrně strčil nohu, abych zjistil teplotu vodu. Jakmile jsem zjistil, že je příjemně osvěžující a ne studená, neodolal jsem a rovnou tam skočil. Vynořil jsem se na druhé straně a pohlédl zpět na Kristýnku. Napůl ležela, napůl seděla na lehátku, nožky pokrčené a mírně rozevřené. Vlhká pička se jí leskla ve slunečních paprscích. Ještě jsem zaznamenal rychlý pohyb, jak její ruka opustila klín.
Ta je fakt nějaká nadržená, proběhlo mi hlavou, ale nahlas jsem nic neřekl a dělal jsem, jako bych si ničeho nevšiml.
Dál jsem plaval a po očku ji u toho pozoroval. Nenápadně přesunula ručku zpátky mezi nohy. Když si myslela, že se nedívám, ledabylým pohybem prstíků si škádlila nadrženku. Po několika dalších bazénech se už její sténání nedalo přeslechnout. S přivřenými víčky nepokrytě masturbovala. Už jsem neplaval. Jen jsem opřený o okraj bazénu sledoval její počínání. Blížila se do finiše. Mrskání prstů se zrychlovalo a její vzdychání sílilo. Milostné záchvěvy jí probíhaly tělem.
„Aaahhh,“ uniklo jí z úst a zároveň přirazila nohy k sobě.
Její vyvrcholení pro mě bylo signálem, abych znovu začal plavat. Ne, že by jí vadilo, že jsem se díval, ale nechtěl jsem vypadat jako šmírák. Nedělal jsem si iluze, že by si mně nevšimla, ale takhle to nebylo tak okaté.

Zrovna jsem plaval zády k ní, když se za mnou ozvalo malé šplouchnutí. Otočil jsem se. Týnka seděla na okraji bazénu s nohama ve vodě. Odrazil jsem se od druhého břehu a během okamžiku jsem se vynořil před ní. Roztáhla nožky a já se jí opřel o stehna. Nasál jsem vůni jejího klína a prsty jsem se něžně dotkl hladce vyholené pokožky. Natáhl jsem ruku a uchopil ji za zápěstí. Přitáhl jsem si prsty, které byly nedávno zanořené uvnitř studánky, abych je mohl ochutnat. Zvedl jsem pohled a usmál se na ní. Dlaněmi jsem ji pohladil po stehnech. Ona se zaklonila, rukama se vzadu zapřela, o kousek se posunula a ještě víc roznožila. Jako pozvánka mi to stačilo. Naklonil jsem se a ochutnal nabízenou broskvičku. Sál jsem její nektar a jazýčkem prozkoumával každičký záhyb a každou skulinku. Vrněla u toho blahem. Byla tak rozrajcovaná, že netrvalo dlouho a znovu se zmítala rozkoší.

Dopřál jsem jí chvilku oddechu. Narovnala se a pak se předklonila, aby mě mohla políbit. Sevřel jsem v rukách její zadeček, nadzvedl ji a pomalu ji stáhl k sobě do vody. Zachvěla se, jak jí chladná voda smáčela rozpálené tělo. Obtočila mi nohy kolem pasu a přivinula se ke mně. Pár minut jsme zůstali v těsném objetí. I přesto, že mě hřálo její tělo, mi začínala být trochu zima.
„Promiň, začíná mi být trochu chladno,“ řekl jsem a pokusil se vymanit z jejího objetí.
„A chceš zahřát?“
„Stejně se musím dojít napít.“
„To ti nestačilo, když si pil před chvíli ze mě?“
„No, nestačilo, klidně bych si dal ještě, ale ono to není na žízeň.“
„Tak to jo,“ řekla spokojeně, dala mi pusu na tvář a uvolnila objetí.

Vylezl jsem z bazénu a zamířil ke stolku a k lehátkům. Když jsem si naléval pití, stočil se mi pohled k bazénu. Kristýnka byla u břehu a s bradou podloženou složenýma rukama si mě zálibně prohlížela. Chtíč a touha z ní sálaly i na tu dálku. Sotva jsem se uvelebil na lehátku, zaslechl jsem pleskání bosých nožek po dlažbě.
„Mohl by ses kousek posunout,“ žadonila a snažila se vměstnat ke mně na lehátko.
„Myslím, že se sem oba nevejdeme,“ upozornil jsem ji.
„Ach jo…,“ posteskla si.
„Ale když dáš osušky na zem, tak určitě nebudeme mít problém s místem,“ navrhl jsem.
„To je nápad,“ rozzářila se.
Okamžitě se zvedla a zmizela uvnitř domu. Než jsem se stihl také zvednout, byla zpátky a už natahovala na zem velkou deku a na ni rozkládala naše osušky.
„Takhle to nebude tolik tlačit,“ vysvětlila. „tak už si pojď ke mně lehnout.“
„Vždyť už jdu.“
Lehl jsem si k ní. V tu chvíli jsem měl penis v její dlani. Podíval jsem se jí do očí.
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Hmmm…“
„Neber si to nijak osobně, nic špatného tím nemyslím. Ale mohla bys mi říct, co to s tebou dneska je? Ne, že by mi to vadilo, jen jsem zvědavý…“
„No víš… to je… no stala se chybka…“
„Nechápu. Chceš říct, že jsi…“
„Ne, nejsem. To je kvůli těm kuličkám.“
„Kvůli kuličkám? Pořád nechápu.“
„No, došel mi lubrikační gel, tak jsem si na netu objednala jiný.“
„A?“
„Měli tam víc druhů. Chtěla jsem ti udělat radost a objednat si ten, co zužuje kundičku, říkají tomu panenský efekt, no a nejspíš jsem se překlikla. Místo toho mi přišel takový, který zvyšuje libido. A jelikož jsem doma žádný jiný neměla a chtěla jsem si dneska vzít kuličky, tak mi nezbylo nic jiného, než ho použít.“
„Aha. Tak teď už to chápu.“
„To jsem ráda. Alespoň vím, že to funguje.“
Rozesmál jsem se.
„Proč se mi směješ?“
„Já se nesměju tobě, jen mě něco napadlo.“
„A co?“
„Já jen, že když to takhle účinkuje, jaké by to bylo, kdybys to použila na Lenku.“
To už se Týnka smála také.
„Podle toho, jak byla naposledy nadržená, by to byla pěkná pomsta.“
„To máš pravdu, to budu muset vyzkoušet. A teď už pojď do mě, třeba mi to alespoň na chvíli pomůže.“
Než jsem se nadál, vyhoupla se na mě.

Seděla na mě a můj utěšitel se tísnil mezi lapličkami. Přejížděla po celé jeho délce, ale dovnitř ho zatím nepustila. Díval jsem se na ni. Spodní ret tiskla mezi zuby a oči měla přivřené v předtuše nastávající rozkoše. Nadzvedla se a spustila se pomalu zpět. Razil jsem si cestu do jejich útrob. Zmáčená mušlička mě s dychtivostí sobě vlastní ochotně přijímala.
„Jooo, to jsem potřebovala,“ řekla, když dosedla a já ji celou vyplnil.
Zvedl jsem ruce a tvrdě sevřel její ňadra.
„Aahh…,“ vydechla blahem.
Na nic nečekala a rozjela divokou jízdu. S rychlostí jakou dosedala, jsem bál, aby se nestalo neštěstí. Netoužil jsem zažít zlomeninu penisu. Těch pár historek, co jsem o tom četl, mě docela vyděsilo.
„Zpomal, ať nám neublížíš,“ snažil jsem se ji zklidnit.
Zvědavě se na mě podívala, jako by žádala vysvětlení. Alespoň, že zpomalila své zběsilé tempo.
„No co, jestli by se něco přihodilo, tak by sis pěkně dlouho nemusela užít.“
„No jo, ale když já to potřebuju…“ posteskla si.
„Fajn, tak slez a vystrč ji na mě.“
Očička se jí rozzářila, bez meškání si klekla a vyšpulila na mě obě dírky. Nelenil jsem a vnikl do ní. Chytil jsem ji za boky a začal ji protahovat. Vycházela mi vstříc a snažila se zvyšovat tempo. Rád jsem se tomu přizpůsobil a přidal. Vášnivě sténala a vybízela mě k ještě větší rychlosti. Snažil jsem se ze všech sil splnit její přání. Blížil jsem se ke konci.
„Vydrž ještě chvíli…,“ žadonila.
Byl jsem téměř hotový, ale přesto jsem napjal všechny své zbývající síly. Odváděl jsem myšlenky jinam, ale Kristýniny vzdechy mě vždy vrátily zpět.
„Už nemůůůůžuuuu… oooohhhh…“ vykřikl jsem, naposledy tvrdě přirazil a vypustil armádu bičíkovců.
Kristýna si vrazila jednu ruku do klína, zkušeně nahmátla poštěváček a přitlačila na něj. Vyhekla rozkoší. Orgastické stahy její kundičky mě stále udržovaly v pozoru a já tak měl šanci pokračovat v plenění vykropené svatyňky. Udržoval jsem ji ve vrcholné extázi. Hekala a vzdychala. K tomu si ještě sama pomáhala prsty. Tvrdolín nevydržel ten nápor, změkl a vyklouzl ven. Znavený jsem se zhroutil na osušku. Týnka prožila poslední vyvrcholení a také klesla s blaženým úsměvem k zemi. Oddychovali jsme a dívali se na sebe. Oči se nám klížily. Kristýnka natáhla ruku a propletla své prsty s mými. Jen jsem se usmál a definitivně zavřel oči. Podle Týnčina pravidelného oddechování na tom byla podobně.