Kristýnka 60 – Oslava

V pondělí přišla Kristýnka domů z práce s tím, že jedna její kamarádka bude v sobotu pořádat oslavu. Žádný problém jsem s tím neměl a domluvil si kamarády hospodu.

Ve středu jsme šli spolu do města, chtěla vybrat někde nějaký dárek. Zrovna stála u výlohy, když jsem za sebou zaslechl známý hlas.
„Ahoj, to jsem ráda, že tě zase vidím.“
Sotva jsem se otočil, zahlédl jsem, jak se ke mně žene bejvalka. Vrhla se mi okamžitě kolem krku a dala mi pořádnou pusu. Ani jsem nestihl nijak protestovat. Navíc i přes ty vrstvy oblečení jsem cítil její výbavu.
Srdce se mi rozbušilo a v hlavě se mi okamžitě vyrojily vzpomínky. Kristýna se k nám přitočila zrovna ve chvíli, kdy se bejvalka ptala, jestli bychom se mohli někdy sejít. Týnku jsem majetnicky objal kolem pasu, přitiskl ji k sobě a obě dvě seznámil. Zdálo se, že krize byla zažehnána.
Rozloučili jsme se s příslibem, že se určitě sejdeme.
Když jsme dorazili domů, o bejvalce nepadlo ani slovo, a i Týnka se chovala naprosto normálně.

Nadešla sobota a Kristýna se chystala, jako by měla jít na rande, až jsem si z toho dělal legraci, že kvůli mně se už takhle nešňoří.
„Kdybych se měla obléknout jako s tebou na rande, tak mě nikam nepustí,“ smála se, „Stejně, když se kvůli tobě obléknu, tak to na mně moc dlouho nevydrží.“
„Na tom asi něco bude…“ přitakal jsem, „navíc, bych tě v tom nikam nepustil.“

Sevřel jsem si v náručí a zatočil se s ní. Objetí, osahávání a kdyby mě nezarazila, skončilo by to jistojistě báječným sexem.
„Hele, nech toho, ty máš hospodu a já holky.“
„To stihneme…“ snažil jsem se ji přesvědčit.
„Jasně, to známe. Ty na sebe pak hodíš kalhoty, triko, bundu a budeš moct jít. Ale co já? Já abych se pak ještě hodinu dávala dohromady, sprchu, make-up, oblečení…“
„Dobře, tak si to necháme na jindy,“ nechal jsem se ukecat a zanechal ji jejímu chystání, „ale budu se aspoň koukat.“
„Ty si nikdy nedáš pokoj…“
„Nedám, a tobě to strašně vadí, že jo…“
„Vadí.“
„Samozřejmě. Proto si souhlasila, že si mě vezmeš.“
„Co jsem měla asi tak dělat? Byla jsem taková slušná a nevinná…“
„A teď nejsi. O všechno jsem tě připravil, zprznil tě a zkazil…“
„Aspoň, že to dobrovolně přiznáváš.“

Ještě chvíli jsme se špičkovali, než jsem ji strhl k sobě na postel. Nevydržela odolávat mým nájezdům a brzy mi podlehla.
Rychle jsem ji zbavil těch několika kousků oblečení, co na sebe stihla natáhnout, a neomylně zamířil do jejího klína. Jakmile jsem byl uvnitř, pevně se ke mně tiskla a objímala mě nohama, jako bych jí snad chtěl utéct. Nebylo pochyb o tom, že si zrovna tohle také přála. Pár okamžiků jsme si vychutnávali nehybné těsné spojení, potom se Týnka začala pode mnou vrtět a kroužit pánví. Opětoval jsem pohyby a brzy jsme jako sehraná dvojka dvojhlasně sténali na celý byt.

„Co jsem říkala, teď abych se šla umýt a znovu se obléknout,“ rozčilovala se, když bylo po všem, ale plamínky radosti a uspokojení v jejích očích se nedaly přehlédnout.
Zvedli jsem se z postele. Galantně jsem přenechal první místo v koupelně Týnce.
Vylezla po půl hodině celá oblečená a naparáděná.

„Já už jsem hotová. A co ty?“
„Já byl hotový už před půl hodinou. Ale třeba bych to zvládl znovu,“ škádlil jsem ji a hnal jsem se k ní s jasným úmyslem ji znovu povalit na postel.
„Hele brzdi, nepůjdu se kvůli tobě znovu mýt a převlékat, jednou to stačilo.“
„Kvůli mně? To spíš kvůli holkám…“
„Jak to myslíš?“
„Kvůli mně bys zůstala svlečená… a klidně i to… no se stopama zneužití…“
„Chtěl si říct ulepená, viď.“
„Ne, chtěl jsem říct vystříkaná, postříkaná…“
„To jsem si mohla myslet.“
„Jak jinak. Holt jsem ten, co tě připravil o poctivost a zkazil tě na nejvyšší možnou míru…“
„Jo. Přesně. Tak šupšup, hospodá čeká…“ popoháněla mě.
„Vždyť už jdu.“
Během pěti minut jsem byl také nachystaný.

S klukama v hospodě jsme urazili pár piv, nějakého panáka, probrali holky a sex a kolem půlnoci jsem byl už doma. Dal jsem si rychlou sprchu a zalezl do postele.
„BUCH, BUCH, BUCH!!! CRRRRR!!!!“
S leknutím jsem se posadil na posteli.
„BUCH, BUCH, BUCH!!!“

Rozsvítil jsem lampičku a zmateně se rozhlížel. Kristýnka nikde nebyla. Podíval jsem se na telefon, čtvrt na dvě.
„CRRRR!!!“
Naléhavé drnčení zvonku mě konečně zvedlo z postele.
„Už jdu. Co se děje?“ volal jsem směrem ke dveřím.

Směsice dívčích hlasů a chichotání se nesla ztichlou chodbou. Když jsem strkal klíč do zámku, zaslechl jsem rychlé kroky. Opatrně jsem otevřel dveře a na podlahu se sesunulo tělo.
Sklonil jsem se a poznal Kristýnu. Vzal jsem ji do náručí a než jsem ji odnesl dovnitř, naposledy jsem se rozhlédl po chodbě. Posadil jsem Týnku na pohovku. Byla totálně na šrot, oblečení špinavé a ani jinak nevypadala moc valně.

Sundal jsem jí boty a oblečení, zůstala jen v kalhotkách a podprsence.
„…třebuju… na záchod…“ opilecky blábolila.
Okamžitě jsem ji zvedl a odnesl do koupelny. Aby neupadla, posadil jsem ji do vany.
„Uužžž…“ ozvalo se dřív, než jsem stihl odklopit víko toalety.
Krásné černé krajkované kalhotky byly v tu ránu mokré a vanou stékal čůrek moči.
„Asi jsem se počůrala,“ špitla a rukama přejížděla po kalhotkách.
„Ach jo,“ povzdechl jsem si.

Rozepnul jsem Týnce podprsenku, pomohl jí vstát, sundal jí kalhotky a vzal do ruky sprchu. Osprchoval jsem ji, zabalil do osušky a odnesl do ložnice. Zvládl jsem ji ještě obléknout do noční košile, než padla na postel a usnula.
Hlasité chrupkání, převalování, neklidný alkoholický spánek. Měl jsem o ni opravdu strach. Přisunul jsem si k posteli křeslo a sedl si do něj rozhodnutý ji hlídat až do rána.
Hlava mi padala, oči se mi klížily, ale při každém zavrzání postele, hlasitějším odfouknutí nebo hlasitějším zvuku jsem byl okamžitě vzhůru. Starostlivě jsem ji přikrýval.
Odhalená stehna, či košilka vysoukaná až do pasu mě sváděly. Kdyby nebyla v takovém stavu, hned bych se na ni vrhnul, takhle jsem se raději pokaždé usadil zpět do křesla i v nabuzeném stavu.

V osm hodin ráno jsem usoudil, že už bude nejspíš v pohodě a šel se po téměř probdělé noci trochu zkulturnit.
Hlavně bylo potřeba zapnout pračku s Kristýninými věcmi. Pak jsem zalovil v mrazáku, vytáhl zeleninu a pár kuřecích kostí, nandal to hrnce a postavil na sporák. Nachystal jsem si snídani. A nakonec si zapnul konvici a dal vařit vodu na čaj. V hrnci klokotala polévka.

Sotva jsem dosnídal, mezi dveřmi z ložnice se objevila Kristýna. Rozhodně nebyla ve své kůži, kruhy pod očima a roztřesené nohy. Dopotácela se do koupelny.
Než se vrátila, nalil jsem jí plný hrnek čaje a plný talíř polévky.
Mlčky se usadila ke stolu a na mě se skoro ani nepodívala. Napila se a opatrně se pustila do polévky.
„Děkuju,“ špitla.
„Není zač.“

Jakmile se jí vrátila barva do tváří a alespoň trochu se vzpamatovala zeptal jsem se, proč se tak zřídila.
„Já si skoro nic nepamatuju,“ odpověděla zkroušeně.
Složila obličej do dlaní a začala vzlykat.
„Promiň… když to holky… začaly probírat sex, partnery… a… a došlo i na nevěru…“
„A proto ses tak zlila?“
„Když mně v hlavě ležela ta tvoje bejvalka, to, jak se k tobě přihnala, jak tě objímala, a nakonec ta pusa… a pak holky do mě začaly hučet, že když o ní nic nevím, že se s ní určitě taháš…“
„To snad nemyslíš vážně. Já a nevěra? Na to nemám žaludek, cítil jsem se provinile už když se mi jen o jiné zdálo…“
„Když ony mě přesvědčovaly, že to tak bylo u nich… vykládaly, jak je jejich partneři podváděli…“
„A kvůli tomu ses musela tak opít?“
„A vyváděla jsem moc?“
„To zas ne. Holky tě dovedly domů a pak jsem se o tebe postaral. Dokonce jsem viděl i něco, co jsem si mi slíbila, ale zatím na to nedošlo…“

Zvedla hlavu a podívala se na mě.
„Děkuju. A co to bylo?“
„To je snad samozřejmost. Nebo už si snad zapomněla, jak to bylo na začátku? Proč si se mnou tvůj táta tyká?“
„Promiň,“ vzdychla a znovu se rozbrečela.
„Ale jestli mi tolik nevěříš, tak…“
„To ne…“ přerušila mě, „já ti věřím, naprosto… to ty holky… A co jsem ti ukázala?“
„Proč myslíš, že se tvoje oblečení pere?“
„To ne,“ zděsila se.
„Co ne?“
„Zlatý déšť?“ ptala se opatrně.
„Jo a přes kalhotky.“
„Bože, to snad ne.“
„Naštestí si zrovna stála ve vaně.“
„Ale i tak. Já se tak stydím.“
„To ti asi nepomůže. Co se stalo zpátky nevezmeš.“
„Ach jo, já jsem tak pitomá. Ty se o mě staráš, celou noc kvůli mně nespíš. Jak mě jenom mohlo něco takového napadnout? Já ty holky snad zabiju… Jsem blbá, že jsem si to nechala nakecat. A ještě jsem tomu uvěřila.“

Trochu mě hryzalo svědomí, když jsem si vzpomněl na léto, její dámskou jízdu a to, co se stalo s bejvalkou.
„Já ti to všechno vynahradím,“ slibovala, když jsem stále mlčel.
„A chceš si o ní popovídat? Nebo jí mám zavolat a domluvit s ní schůzku, abys ji poznala?“
„Já… já nevím. A chceš si o ní povídat? Vypadalo to, že tě má pořád ráda.“
„Já vím, já jí taky. Ale tebe miluju.“
„Hmm.“

„S ní to nebylo jednoduchý, chodili jsme spolu vlastně nadvakrát. Poprvé to jsme tenkrát byli oba nezkušení. Myslím, že pro oba to byl vlastně první vážný vztah. Všechno jsme se to spolu učili a poznávali. Jen se nám to tehdy nepovedlo dotáhnout do zdárného konce. A spolu se spoustou další drobností to prostě neklaplo. Já jí to měl hrozně za zlé. Mluvila pořád o sexu, o různých praktikách a skutek utek.
Až později jsem zjistil, že byla panna. Byl jsem na ni naštvaný, dokonce jsem byl odhodlaný se s ní vyspat a opustit ji, jen abych jí ublížil. Pak jsme se náhodou potkali a zkusili jsme navázat tam, co jsme skončili. Ona byla sice zadaná, ale ne moc šťastně, ten její byl hrozný blbec.  Chvíli jsme se scházeli, pak jsem poznal tebe a bylo po nějakém randění. Ona mě pak taky utěšovala a dávala mi rady, když si mi tenkrát řekla, že je konec.“
„Chápu…“
„Prostě to tak je. A co ty? Ty si bez minulosti? Žádní utajení bývalí partneři nebo snad bývalé partnerky?“
„Tsss… Vždyť víš, že si byl první.“
„Já vím. Ale i tak se přede mnou mohl někdo najít.“
„No jasně, že jo. Nějaké ty dětské lásky, pubertální poblouznění, ale nikdy to nezašlo dál než jen k líbání a osahávání. Tys byl první, kdo to se mnou dotáhl až do konce. A doufám, že i poslední.“

Jen jsme tam dál seděli a mlčeli. Probírali jsme se každý svými vlastními myšlenkami.
Kristýnka se zvedla a popošla ke mně. Sedla si mi na klín a podívala se mi do očí.
„Odpustíš mi?“ špitla nervózně.
Pořádně jsem se na ni podíval.
„Tobě? Tobě bych odpustil i vraždu. Jen nevěru bych asi nepřekousl. Ono mi stačilo, když jsem viděl, jak sis to užívala se sestřičkama. Nebo spíš, jak si sestřičky hrály s tebou…“

Při té vzpomínce se mi nahrnuly slzy do očí. Tohle bych jí neměl vyčítat, táhlo mi hlavou.
„Víš, já si myslela, o co všechno nepřicházím, když mě nepřizvaly k těm svým hrátkám. Ony dvě si spolu užívaly a mě k tomu nepozvaly. Chtěla jsem to poznat, vyzkoušet…“ hlas se jí třásl, „bylo to… já nevím… jiné než s tebou… takové… takové… holčičí… A když bylo po všem, došlo mi, jak jsem ti tím ublížila, že jsem ti byla vlastně nevěrná…“
Zabořila mi hlavu do ramene a rozplakala se. Tiskl jsem jí k sobě a snažil se ji utišit. Z utišování se stalo něžné hlazení, které pomalu přecházelo do vzrušování. Netrvalo dlouho a vzlykání se změnilo ve tiché roztoužené vzdychání. Zvedl jsem ji a přesunul se s ní zpět do ložnice. Tam se nás naplno zmocnil vír vášně, chtíče a touhy.

Kristýna si nestihla ani sundat košilku. Ani já se se svlékáním nijak nezdržoval. Jen jsem vytáhl tvrdolína z trenek a jedním prudkým pohybem pokořil bránu rozkoše.
Kristýnčiny prsty se mi zarývaly do zad, nohy mě pevně obtáčely kolem pasu. Na oplátku jsem v dlaních drtil její ňadra, kousal ji do rtů, ouška i bradavek. Byl to divoký živočišný sex. Hlasité hekání, plaskání kůže o kůži a mlaskání zmáčené kundičky. To vše za jediným účelem, co nejdříve dosáhnout vrcholu. Toužil jsem po jediném, vystříkat její kundičku. Ona zjevně měla stejný cíl. Zabrala a převalila nás, ocitl jsem se dole a ona nahoře. Snažila se na mě nabodávat, zatínala poševní svaly a hnala mě k vrcholu.
Její ňadra se mi pohupovala před obličejem, čehož jsem náležitě využíval, jak rukama, tak ústy. Nedalo se to vydržet.
Chytil jsem Kristýnu za boky a prudce ji narazil na sebe. Zkrápěl jsem její dělohu mohutnými cákanci. S každým výstřikem jsem pocítil stahy, kterými jako by ze mě chtěla vyždímat vše do poslední kapky.

Udýchaná a unavená se na mě svalila. Změklík z ní vyklouzl a z rozevřeného otvůrku vytékal čůrek tekutin. Týnka se sesunula na bok, lehla si zády ke mně a stulila se mi v náručí. Pevně jsem ji objímal a hlavou se mi hnala bouře myšlenek. Po takovém výkonu to bylo až s podivem.
Kristýnka nejspíš vycítila mé napětí.
„Copak se děje?“ zeptala se.
„Nic,“ odpověděl jsem, „jen se mi honí hlavou, jak je všechno prchavé, že stačí málo a všechno může být jinak.“
Otočila se ke mně.
„Jak to myslíš?“ podivovala se. „Tobě ještě pořád leží v hlavě bejvalka, viď,“ dodala smutně, „i po tom všem, co jsme zažili.“
„Tak to není. S tebou jsem šťastný. Já jen, že stačilo málo a mohlo být vše jinak.“
„Aha.“
„Třeba tenkrát, když jsem to nedopatřením do tebe pustil. Teď bys tu ležela s pořádným břichem. Nebo třeba, kdybych jeden z vlaků, ve kterém jsme se potkali, nestihl… stačila by malá zácpa, červená na semaforu, cokoli, tak bychom tu asi takhle teď neleželi.“
„Nebo kdybys mi tenkrát nedal šanci…“ uhodla směr mých myšlenek.

Jen jsem přikývl. Naštěstí netušila, jak málo stačilo. Že jsem tenkrát byl rozhodnutý pro bejvalku.
„Zkrátka stačilo by někde pár mililitrů, milimetrů nebo sekund a všechno mohlo být úplně jinak,“ dodal jsem.
„Hmm, to máš asi pravdu. A na tohle všechno tě přivedlo setkání s ní?“
„Nevím, nejspíš jo…“
„A měla bych začít žárlit? Nebo se rovnou bát?“

Lehl jsem si na záda, aby mi neviděla do obličeje.
„Nevím. Možná, nejspíš ne,“ připustil a do očí se mi draly slzy.
Vzepřela se na rukou a mlčky se na mě dívala.
„Já nevím, pořád ji mám rád. Ona byla taková ta první láska… Něco takového nejde jen tak zapomenout, odsunout… to prostě v tobě zůstane napořád. Měla bys to stejný, kdyby…“
„Kdybys mě nechal?“ dokončila.
„Takhle jsem to říct nechtěl. Kdybychom nebyli spolu, taky bys všechny srovnávala se mnou.“
„Ty mě s ní srovnáváš?“ vyhrkla.
„Ale ne…“ povzdechl jsem si, „tak to není… jen když jsem ji uviděl, napadlo mě, jaký by byl život vedle ní…“
„Copak život se mnou se ti nelíbí?“
„Líbí a moc, ty se mi líbíš,“ řekl jsem a políbil ji, „tebe přece miluju, chci si tě vzít a být jen s tebou.“
Na důkaz svých slov, jsem si prsty pohrával s prstýnkem z dovolené.
„To jsem ráda.“
„Netušil jsem, že mě setkání s ní takhle vyvede z rovnováhy. Rozešli jsme se spolu v dobrém, možná až moc. Řekla mi, že jsem byl to nejlepší, co ji potkalo, že kdybych chtěl, kdykoli se k ní můžu vrátit.“
„A to mi říkáš jen tak a po takové době?“
„Asi jo. Nějak jsem si doteď nechtěl nic z toho asi připustit. A když už si se kvůli ní, tak opila, je fér, abys to všechno věděla. Sice jsem ji dlouho neviděl, ale i tak patří do mého života.“

Zavřela oči a otočila se. Chvíli se nic nedělo. Jen jakmile jsem se jí, byť jen lehce dotknul, odtáhla se.
„A po mě chceš teď co?“ rozčilovala se, když se po pár minutách zase otočila ke mně, „To chceš povolení, aby si s ní mohl spát? Nebo se snad mají z nás stát nejlepší kámošky, abys nás měl obě najednou?“

Při té poslední otázce se mi v hlavě rozjel kolotoč představ.
„Hmm, obě najednou?“ řekl jsem, aniž bych si uvědomil, že to bylo nahlas.
„To snad nemyslíš vážně.“
„Co?“
„Před chvíli mi u stolu vykládáš, jak je nevěra pro tebe nepřijatelná a teď tady snad uvažuješ nad tím mít nás obě.“
„Ale ne, tak to není.“

V hlavě se mi vynořila ještě jedna odpověď: Tebe taky uspokojovaly dvě najednou.
„A jak to teda je?“
„Jen jsem chtěl, abys to všechno věděla. Nic s ní nemám a dokud budu mít tebe, ani s ní nic mít nebudu. Chtěl jsem ti to všechno vysvětlit.“
„Aha.“
„Tak si vem, že bych jí někde ve městě potkal a ona by mi skočila kolem krku stejně, jako to udělala teď. A nějaká dobrá duše by ti to za tepla pěkně vyzvonila. Jak by to asi dopadlo?“
„Hmm… tak jako teď, nebo spíš ještě hůř…“
„No vidíš. Takhle víš, kdo to je a jak to spolu máme. Chápu, že není příjemné to vidět, taky by mi asi vadilo vidět tě líbat se s jiným, ale tohle byla jen kamarádská pusa.“
„Hmm, ale tak to obvykle začíná,“ posteskla si.
„Ne, obvykle to začíná nesmyslným žárlením a dusnem doma. Pak následují útěky někam, kde je líp…“
„No jo. A teď ti dělám dusno já.“
„Ach jo. Asi už tě s holkama na žádnou párty nepustím, když to takhle dopadá.“
„Za takovou cenu s nimi ani nikam nechci jít. Každou oslavu zaplatit hádkou s tebou by bylo dost drahý.“
„Tak vidíš. Prostě je to tak, že buď mi věříš, nebo ne. Kdo chce, ten vždycky najde nějaký způsob a příležitost. A já před tebou nechci nic skrývat. Prostě je teď pro mě jen dobrá kamarádka, která toho o mě ví spoustu.“
„A se kterou si spal.“
„Jo, spal. Důležitý je ten minulý čas.“
„A řekl bys mi to vůbec někdy?“
„Určitě.“
„A kdy? Času si na to měl přece už víc než dost. Třeba až bys ji pozval na svatbu? Nebo až bych vás někde načapala?“
„Na svatbu by se jí asi moc nechtělo,“ dál už jsem jen krčil rameny.
„A dělal si s ní něco, co se mnou ještě ne?“
„Ne, nedělal,“ odpověděl jsem a znovu se mi v hlavě rozjel kolotoč vzpomínek, „nebylo k tomu tolik příležitostí, nebyli jsme spolu tak dlouho.“
„Aha.“
„A nechceš toho už nechat?“
„Asi jo. A co budeme dělat?“
„Oblékneme se a půjdeme se vyvětrat, pročistit si hlavu, to oba potřebujeme.“