Kaňka 36

Vrátili se zpátky do dílny.
„Tak, jak jste pořídili?“ zeptal se Francois.
„Dobře,“ odvětil Kryšpín, „naštěstí holuba tam od nás měli. Tím pádem nemusím spěchat domů.“
„A čím se živíš,“ vyzvídal otec.
„Pomáhám prodávat různý zboží.“
„Co si mám pod tím představit?.“
„Píšu pozvánky na akce, nabídky na zboží, které pak roznáším po městě, nebo je vybubnovávám pro ty, co neumí číst.“
„Než odjedeš, tak tvých služeb využiji.“
„Nebudu se tomu bránit, pane.“

„Sarah, byl tady pan domácí kvůli snížení nájmu…“
„Už zas?“
„Řekl jsem mu, že to už nemáme zapotřebí a on protáhl obličej a začal mluvit něco o tom, že tím pádem můžeme platit víc. Róza se hned jak odešel sebrala a šla to urovnat…”
Kryšpín se nechápavě podíval na Sarah. Ta jen mávla rukou.
„Můžu nějak s panem domácím pomoct?” zajímal se Kryšpín.
„Těžko. S ním dokážou něco dojednat jen mladý holky… Ale nadřou se u toho.”
„V jakym smyslu nadřou?”
„No, že je s ním špatná řeč. My o voze, on o koze… Škoda slov.”

„Už vyjednává, tati, Róza dlouho?”
„Ještě to není ani deset minut.”
„Musím říct pane Bulevarde, že máte velice zajímavou přítelkyni. Ta pro muže svého srdce udělá cokoli. Třeba…” chvíli předstíral, že přemýšlí a pak to na Francoise vybalil, aby ho dostrkal tam, kam potřeboval, „kdybyste ji řekl, že by se vám líbilo, kdyby se mnou píchala, protože se na to chcete dívat, tak se s vámi klidně vsadím, že to udělá.“
Francois zalapal po dechu. Co to jako má znamenat? Chce ho naštvat, nebo, jak říká, píchat obě jeho ženy a on se bude jenom koukat? „Jak to můžeš vědět?“
„Poznám to. Být vámi, tak bych se jí držel. Takových žen zas po světě moc neběhá. Tuhle neusadí ani příchod dětí.“
„Věř mu, tati, on měl dobré učitelky.“
„A kohopak?“
„Mámu a její dvě sestry.“
Francois pískl.
„Doufám, že mi ukážete, jak pícháte svou dceru. Na oplátku, až přijedete k nám, já před vašima očima opíchám mámu. Dokonce se budete moct přidat. I tety můžu pozvat, když budete chtít. Berete?“
„To zní zajímavě. Koukám, že si pěkný kvítko. Vůbec se nedivím, že jste na sebe dnes narazili. Asi teď půjdete do pokoje, že?“
„Ano, protože jestli budete ještě chvíli vízt takovýhle řeči, tak si vyhrnu šaty a udělám si to sama.“
„To by vůbec nebylo špatný,“ okomentoval to Kryšpín, „ale mám lepší nápad. Co kdyby mi teď na tobě mistr krejčovský předvedl, jak dobře ovládá svoje řemeslo?”

„Tak, copak si zase zažil?” vybalil jsem na Martina hned, jak jsem otevřel dveře a zjistil, že to bouchal on.
„Co je?” zeptal se dotčeně. „Minule si nevypadal na to, že by tě moje vyprávění nudilo?”
„Nenudilo mne, jen si říkám, jestli si to náhodou nevymýšlíš.”
„To bych nedokázal. Hele, chceš slyšet, co se mi přihodilo, nebo ne?”
„Jasně, že chci! Sedni si a povídej!”

Vypravil jsem se do sklepa, abych tam odnes starý konferenční stolek. Zamykám sklep a jdu k výtahu. Někdo jede dolů. Postavím se na stranu, aby dotyčný člověk mohl projít. Z výtahu vyšla Jarka a táhla za sebou igelitový pytel s hadrama.
„Ukaž! Já ti pomůžu. Běž a odemykej!“
Pytel jsem postavil před její kóji a čekal, až odemkne.
„Kde to chceš postavit?“
„Tady hned na kraj. Známej se pro to výhledově zastaví a odveze to na charitu.“
Kam ukázala, tam stál. Vycházel jsem z kóje, když řekla: „Děkuju.“
Podíval jsem se ke dveřím do sklepa. Nikde nikdo, jen my dva.
„Ale od tý doby, co znáš mýho ptáčka, se neděkuje, ale roztahuje…“
Vešel jsem zpátky do kóje, zavřel „dveře“ a sáhl jí do klína.
„Co blbneš? Vždyť sem může někdo přijít.“
„Až někdo přijde, tak ho uslyšíme a budeme dělat vzorný sousedy. Teď tu ale nikdo není, tak můžeš být bez obav zlobivou holčičkou.“

Měla na sobě domácí šaty, který jsem jednou rukou nadzvednul a druhou jí zajel do kalhotek.
Držela a nechala si strčit prst do kundy. Ptáka mi nevyndala, tak jsem ho před klaustrofobním zážitkem z těsnýho textilu zachránil sám.
Ohnul jsem ji. Ruce si opřela o malý stolek, který tam měla. Vyhrnul jsem jí šaty a dal kalhotky na stranu. Žaludem jsem jezdil v její brázdě a doufal, že rychle zvlhne. Vyšlo to! Byl jsem tam. Moc jsem se s tím nepáral, protože přece jen mohl někdo vejít…
Oba jsme si statečně hráli na partyzány. Z kóje se ozývalo jen tlumené funění. Blížil se výstřik.
Pevně jsem rukama sevřel její boky, abych ho mohl pořádně zarazit, když se jak na potvoru otevřely dveře. V cukuletu jsem byl venku a snažil se ho vecpat zpátky do kalhot.

Počkali jsme, až vpředu na kóji cvaknul zámek a vyšli jsme.
„Pomůžeš mi sem dotáhnout ještě ten druhý pytel?“
„Jasně.“
Udržovali jsme maskovací konverzaci až k výtahu. V něm byla pro změnu aktivní Jarka.
„Koukám, že máš narvaný koule. Potřebujou vypustit!“
Stiskla tlačítko „STOP”, vyndala mi ptáka z kalhot, sundala si kalhotky, chytla se mě kolem krku a nechala se vystříkat ve stoje.

Když jsem pak dojeli do jejího patra, tak se její naštvaný soused na nás divně koukal. Asi závist, řekl bych.
Mimochodem dnes jsem do práce přišel rovnou od ní. Člověče, řeknu ti, že když to na ni přijde, tak je jí šumák, kde to do ní narveš…”
„Jsem rád, že žiješ. Bez tebe bych byl už dávno mrtvej muž. Máš můj neskonalej obdiv a úctu,” a vyprovodil jsem ho ze dveří.

Sarah s Francoisem se postavili proti sobě a začali se svlékat. Nahý otec postavil do prostředka dílny židli a pokynul dceři, aby si na ni sedla. Roztáhl jí nohy a polibky zasypával otvor, odkud jednou vylezou na svět jeho vnoučata. Nedalo to vůbec žádnou práci přesvědčit její vagínu, aby se přichystala na příchod tatínkova odstraňovače svrbění. Ten byl zatím provozu neschopný, proto Francois vstal a nacpal Sarah velice mírně krví nalitý penis celý do pusy a začal přirážet.
„Bravo,” okomentoval viděné Kryšpín.
Přítomnost diváka oba aktéry silně vzrušovala. Odpadla milostná předehra. Oba ovládl neovladatelný chtíč. Tvrdý Francoisův úd opustil dceřina ústa. Ta místo na židli přepustila svému sexuálnímu partnerovi, roztáhla mu nohy a čelem ke Kryšpínovi do sebe zavedla ocelový píst. Pohybovala se na něm velmi pomalu a přitom se dívala Kryšpínovi do očí. Jenže vzrušení z toho, že dělají něco, co se dělat nemá, a sleduje to někdo, komu tohle není cizí, je donutila zařadit vyšší rychlost. Při ní udržovat oční kontakt bylo dost obtížné.
V dílně se objevila Róza. Kryšpín vstal a došel k ní.
Bez varování ji pravou rukou chytil za zadek, přitáhl si ji a začal líbat. Mrdající dvojice mohla sledovat, jak Róza nejprve ztuhla, ale po chvíli začala roztávat. Mohl za to mrštný jazyk v jejích ústech, šikovná ruka hladící prdelku, stojící penis, tlačící na podbřišek a vědomí toho, že tohle všechno patří mladému sympatickému muži, z kterého vyzařovalo něco podmanivého.
Na židli řádící dvojice z toho však mnoho neměla. Ta dokázala vnímat jen pohlaví toho druhého. Kryšpín dovedl Rózu před židli, aby na ní všichni viděli, a začal ji svlékat. Nebránila se. Za tu krátkou dobu, co sem nejprve docházela a následně se nastěhovala, už toho zažila víc než dost. A tohle bylo zase něco nového.
Oblečený Kryšpín si prohlížel nahou Rózu.
„Opravdu jsi krásná. Jsem šťastný, že do mne dnes Sarah vrazila na tržišti. Dvě krásné ženy. Dva divocí milenci. To nabízí mnoho nevšedních zážitků.” Všiml si, neobvykle vlhkých vnitřních stran stehen. „Koukám, že jednání o nájmu bylo vyčerpávající…”
„To ano, ale bude o třetinu menší.”
„Neříkal jsem to, že je to obětavá žena?” obrátil se na Francoise, ale tomu byla tahle informace v tuhle chvíli fuk.
Otočil se zpátky k Róze: „Doufám, že tě pan domácí jen navnadil k dalším milostným eskapádám.”
Kryšpín udělal krátkou pauzu, během které ji pohladil prso.
„Položím ti otázku. Dnešní noc bude dlouhá. Pokud ji chceš zažít jen jednou, klekni si na všechny čtyři. Pokud chceš, aby byla kdykoli na to bude chuť, tak…”
Kryšpín si rozepnul kalhoty a vystavil na odiv svou doposud čistě incestní kládu.
Róza ke své potěše shledala, že vidí Francoisovo dvojče.
„…tak mi ukaž, jak dobrá si kuřačka. Tvoje odpověď zní?”
Klekla si a poprvé ústy ochutnala tu poprvé viděnou stojící věc, kterou vlastně už důvěrně znala.