Kristýnka 67 A – A co dál? 🇨🇿

Z následujících dnů si toho moc nepamatuju. Všechno se mi slilo dohromady snad jen krom druhého dne ráno.

Probuzení bylo dost krušné, pro nás pro oba. V objetí jsem měl nahé ženské tělo, a to mé začalo patřičně reagovat. Lenka, ať už vědomě či nevědomky, mi to oplácela a tiskla se ke mně. Ruku, kterou jsem měl přes ni položenou, si sama položila na prsa.

„Leni,“ ozval jsem se, „tohle bychom neměli…“
„Ale já to chci… potřebuji to…“
Otočila se ke mně a políbila mě. Stále jsem vzdoroval.
„No tak, vím, že po tom toužíš. Kristýnka mi to řekla, že by ses chtěl pomilovat s těhotnou. Teď máš možnost.“
„A co…?“ pokusil jsem se o poslední odpor.
„Šššš, už mlč. A navíc si včera říkal, jak jsem sexy…“

Znovu se přisála na má ústa a rukou zajela do rozkroku, aby povzbudila mého bojovníka. Stačilo, když ho vzala do ruky a byl připravený k akci.
Vyhoupla se na mě. Zajel jsem do její roztoužené štěrbiny. Málem jsem se vzrušením hned udělal. Pohupovala se na mě. Prsa nalitá mateřstvím a těhotenské bříško.
„Počkej,“ snažil jsem se brzdit její snahu.
Zastavila se a jen na mně seděla.
„Takhle budu brzy hotovej a ty si to ani neužiješ.“
Nevím, jestli jsem o tohle důvodu přesvědčoval ji nebo sebe, pravda byla taková, že takhle bych si to neužil ani já.
„A jak bys to chtěl?“
„Pojď, lehni se vedle mě.“
Kupodivu poslechla.
„Večer jsem si všiml, že máš bobříka, chtěl bych se pořádně podívat…“
„Jen podívat?“
Tu otázku jsem už ani nevnímal.

Přesunul jsem se mezi její roztažené nohy. Zblízka jsem si prohlížel ten vzrušený otvůrek, porost nad ním i klenuté bříško. Prsty jsem čechral chloupky a pohrával si s nimi. Zhluboka jsem nasával její vůni a toužil ochutnat těhotnou kundičku.
Jestlipak chutná jinak? blesklo mi hlavou, sotva jsme trochu nektaru olízl.
Na několik okamžiků jsem strnul, chutnala podobně jako Kristýnka. V ten moment jako bych se ocitl v tranzu, najednou jsem před sebou neměl Lenku, ale Týnku.

Obratně jsem vylizoval kundičku, jazýčkem i zoubky si pohrával se zduřelým poštěváčkem.
Lenka/Týnka začala hlasitě sténat. Opatrně, abych jí náhodou neublížil, jsem přidal i prsty. Její studánka ronila čím dál víc tekutiny. Netrvalo dlouho a dosáhla vrcholu.
Posunul jsem výš. Hladil jsem její bříško i prsa. Byla rozhodně větší, než jak jsem si je pamatoval z léta. I dvorce a bradavky se změnily, výrazně ztmavly. Prohlížel jsem si je, dotýkal se jich konečky prstů i špičkou jazyka. Ta citlivost byla neuvěřitelná. Lenka/Týnka se chvěla při sebemenším doteku.
Políbil jsem ji hladově a vášnivě. Znovu jsem přemístil své tělo mezi její nohy a konečně zasunul. S hlasitým mlasknutím mě pohltila. Několikrát jsem projel celou svou chloubou její jeskyňku. Sice si to užívala, ale nebylo to ono.
„Takhle už to moc nejde,“ posteskla si.
„Tak se otoč,“ vyzval jsem ji.

Poklekla na všechny čtyři a nabídla mi pičku zezadu. Rukou jsem po ní přejel a opětovně se spustil do hlubin její jeskyňky. Byla to nádhera. Sama mi vycházela vstříc, už se ani nekontrolovala a divoce proti mně přirážela. Skučela rozkoší.
„Už budu…“ snažil jsem se ji varovat.
„Anooo…stříkeeeeeej…“

Prudký výpad a už to ze mě lítalo. Vyčerpaný a vyšťavený jsem se svalil na postel.
Lenka si lehla na postel a stulila se mi v náručí.
„Promiň,“ zašeptal jsem.
„Já vím,“ odpověděla, „byla jsem pro tebe Kristýnou, že jo.“
„Hmm,“ přitakal jsem.
„Nevadí, já si to užila i tak. Děkuju.“
„Tak pojď, skočíme do sprchy, dáme si snídani a pak vyrazíme.“
„Hmm, tak jo.“

Po hodině a půl jsme byli nachystaní. Automaticky jsem popadl klíče a papíry od Týnina auta, nasedli jsme a vyrazili.

Z toho, co se dělo u rodičů si moc nepamatuju, samé objímání, slzení a utěšování. Ani jsem nevěděl, co tam dělám. Do rodiny jsem patřil tak napůl, být to po svatbě, tak je to jasné, takhle jsem si tam připadal jako vetřelec. Moc tomu nenahrávalo ani to, co se stalo ráno s Lenkou. Oba jsme celou dobu chodili po špičkách a pokradmu po sobě koukali.

Najednou byl večer a já seděl doma na pohovce. Co bylo předtím jsem si vůbec neuvědomoval. Přemýšlel jsem nad tím, co bylo a co bude, jak k tomu všemu vůbec došlo. Neustále jsem těkal pohledem ke dveřím, ať už vchodovým nebo do ložnice, čekal jsem, že Týnka musí každou chvíli přijít.
V myšlenkách jsem se vracel k tomu okamžiku, kdy jsem se to dozvěděl. Jak jsem seděl s bejvalkou u ní v obýváku… chtěla mi něco říct… Natáhl jsem se pro skleničku a chtěli si něco nalít.
„Moment. Ona mi to řekla…“ vykřikl jsem do ticha pokoje, „ona mi řekla, že je ŤĚHOTNÁ.“

Roztřásly se mi ruce, skoro jsem nemohl ani dýchat. Sklenička, po které jsem se natahoval, abych si ji naplnil, mi vypadla z ruky. Seděl jsem s hlavou v dlaních a nebyl ničeho schopný.
Nakonec jsem se zvedl a odešel do ložnice. Pohled na prázdnou postel byl naprosto zdrcující. Vzpomínky na Kristýnku i Lenku. Nebyl jsem schopný si tam lehnout.
Natáhl jsem se pro telefon. Civěl jsem na potemnělý displej. Půl jedenácté mě odrazovalo od čehokoli. Po pár minutách jsem přeci jen vytočil číslo. Dlouho to zvonilo, už jsem se to chystal položit.

„No… haló…“ ozvalo se rozespalým hlasem, „co se děje?“
„Promiň,“ omlouval jsem se, „nemůžu tady spát…“
„Aha.“
Skoro jsem slyšel, jak se protáhla, posadila se a protřela si oči.
„Omlouvám se.“
„To je dobrý, chápu to.“
„Ne, nemyslím to probuzení. Myslím ten včerejšek…“
Žádná odpověď, byl slyšet jen její dech.
„Je to jisté? To, že jsi těhotná…“
„Zatím to úplně jisté není…“
„To ta předvánoční návštěva?“
„Správně.“
„A můžu k tobě přijít?“
„Jestli chceš?“
„Chci… a taky musím…“
„Musíš?“
„Musím, potřebuju tě…“

Slyšel jsem, jak si oddechla. Skoro jako by zašeptala „Taky tě potřebuju…“ Nevěděl jsem, jestli se mi to jen zdálo, nebo to doopravdy řekla.
„Budu u tebe za dvacet minut. Vím, že je pozdě, ale opravdu teď potřebuju být s tebou.“
„Fajn, počkám na tebe.“

I ten její trochu smutný úsměv byl téměř slyšet. Sebral jsem jen to nejnutnější a vyrazil za ní.
Otevřela mi rozespalá, rozcuchaná v tlustém chlupatém pyžamu, které bylo to nejvíc neerotické, co jsem na ní kdy viděl, ale stejně byla nádherná, okamžitě jsem ji musel obejmout. Tašku jsem pustil na zem a sevřel ji v náručí, zabořil jsem obličej do toho huňatého pyžama a z očí se mi řinuly slzy.

Po pár minutách jsem si konečně sundal bundu a boty. Bejvalka mě vzala za ruku a odvedla do ložnice.
„Můžu tady zůstat?“ zeptal jsem se tiše.
„To víš, že jo. Přece tě nenechám spát v obýváku, i když tam to taky dobře znáš…“
„Nemyslel jsem u tebe v posteli,“ upřesňoval jsem tiše se sklopenou hlavou, „myslím tady s tebou… já se tam nemůžu vrátit…“
„Pojď si lehnout,“ vyzvala mě.

Svléknul jsem ze sebe všechno oblečení a uvědomil si, že taška zůstala u dveří. Párkrát jsem pohledem sklouzl od postele ke dveřím a zpět až jsem si nahý vlezl do postele.
Přitulil jsem se k ní. Objímal jsem ji zezadu a byl rád, že nejsem sám.
Najednou se otočila. Podívala se mi do očí a začala mě líbat. Její ruce se rozběhly po mém těle, a to jí reflexivně odpovídalo, za chvíli mi stál jako stožár. Jen já nebyl s to nějak reagovat. Vmžiku byla nahá. Před sebou jsem měl nádhernou nahou holku a nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem úplně mimo. Zarazila se.
„Ty to nechceš?“ podivovala se.
„Promiň. Já…“ snažil jsem se ze sebe něco vykoktat, „to není…“

Najednou jsem ji zase slzami v očích objímal.
„Omlouvám se…“ špitl jsem mezi vzlyky, „tebe budu chtít vždycky… kdykoli a kdekoli… jen teď nemám sílu…“
„Aha,“ řekla se smutným úsměvem.
„Tak to není… bylo toho na mě dneska moc…“
„A proč si teda volal?“
„Protože tě potřebuju, ale nemyslel jsem tím sex… potřebuju pochopení, objetí, lidský kontakt… lásku…“

V koutcích se jí zaleskly slzičky. Okamžitě se ke mně přitiskla a pevně mě držela, abych nezmizel, jako bych jí chtěl někam utéct. A já jí to oplácel stejným způsobem. Objímání přešlo v líbání a hlazení.
Než jsem se nadál, už byla na mně. Cítil jsem její vlhkou nadrženou kundičku. Dívala se na mne s nevyřčenou otázkou v očích. Usmál jsem se na ni a lehce přikývl. Kousíček se posunula.
Něžně se nasouvala na tvrdý ocas. Když jsem byl uvnitř celý, pevně jsem ji sevřel a vychutnával si ten pocit sblížení. Sama zatínala poševní svaly a neznatelně se pohybovala.
Žádná divoká šoustačka, ale úžasné klidné milování plné něhy. Žádný hon za orgasmem, žádný souboj o to, kdo bude nahoře. Jen pocit být tu pro toho druhého, pomoci mu, potěšit ho. O to víc vzrušující to bylo. Na několik okamžiků jsem tak dostal možnost zapomenout na vše a jen být milován.

„Šššš,“ tišila mě s prstem na mých rtech, když viděla, že se chci něco říct, „to je v pořádku…“
Podvolil jsem její péči a ztratil se v ní. Jako by z jejího klína vycházelo teplo, které mě celého pohltilo. Zvláštní nádherný pocit.
A pak to přišlo. V dlaních jsem svíral její zadek, zatínal jsem do něj prsty a tlačil ji proti sobě, z úst mi uniklo hlasité úlevné zasténání. Její kundičku jsem plnil semenem v mohutných výtryscích.
Vzrušení odešlo, ale ten pocit spojení zůstal a ukolébal mě do říše snů.

Ráno jsem se probudil jako první. Bejvalka ležela vedle mě na břiše. Na zádech a zadku měla škrábance a rudé otisky mých ruku.
Bože, co jsem jí to provedl? proběhlo mi hlavou.
Tiše jsem se zvedl a zamířil do koupelny. Jedna rychlá sprcha mě dala do pořádku, alespoň v rámci možností. Natáhl jsem na sebe triko a trenky, co jsem měl v tašce a odebral se do kuchyně nachystat snídani.
Chvíli jsem prohledával skříňky, a nakonec se rozhodl přichystat palačinky a čaj s medem a citrónem.
Zrovna když jsem domazal poslední palačinku a nalil do dvou hrnečků čaj, objevila se ve dveřích zase v tom antierotickém pyžamu. Popošel jsem k ní.
„Dobré ráno miláčku,“ pozdravil jsem ji, políbil a rukou přejel po zadečku.
Trochu sykla bolestí.
„Dobré ráno,“ odpověděla, když měla konečně trochu prostoru.
„Dáš si snídani?“
„Ráda.“
Přisunul jsem jí hrnek s čajem a talíř plný palačinek. Pozoroval jsem ji, jak se láduje.
„Promiň,“ omlouval jsem se.
„Za co?“ ptala se s plnými ústy.
„Za včerejšek. Myslím ta záda a zadek…“
„Milostné šrámy? To se přeci stává…“
Jen jsem sklopil hlavu a dal se také do jídla.

„Tak kdy půjdeme pro tvoje věci? Přeci nemáš jen tu malou tašku, nebo jo?“ přerušila tok mých myšlenek.
„To znamená…?“
„Jo. Jestli chceš, tak se můžeš ke mně nastěhovat.“
„Děkuju.“
„Takže kdy?“
„Odpoledne, jestli budeš mít čas.“
„Jasně, kolem čtvrté budu doma, tak můžeme potom. Jo, a abych nezapomněla, tady máš klíče a vítej doma.“